Smějící se bestie
Vilém Koubek
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/487660/bmid_smejici-se-bestie-fGg-487660.jpeg
5
22
4
Vincent Krhavý série
< 2. díl
Druhý noirový příběh z Odpočinku nasáklého depresí Druhé šance jsou velmi vzácné, Vincent Krhavý však jednu dostane. Otázkou ovšem je, zda za odměnu, či za trest. Zůstaly mu dluhy u lidí, kteří jej rozhodně nenechají z Odpočinku jen tak odjet; co hůř — přinutí ho zapojit se do chodu tamní společnosti. A ačkoli se říká, že si člověk zvykne na všechno, Vincent ze svého osudu zrovna nadšený není. Poučený předchozími chybami a pronásledovaný stíny svých dřívějších rozhodnutí se však tentokrát pokusí vyhýbat problémům. Poslušně přijme novou práci a zkouší se držet při zemi, dokud se mu nenaskytne příležitost z Odpočinku uprchnout. Jenže podivné a brutální vraždy na sebe nenechají dlouho čekat a jejich strůjce se postará o to, aby je usedlý detektiv nemohl ignorovat. Ať už tedy Vincent chce či nechce, musí se opět vyzbrojit alkoholem, cigaretami a nebetyčným cynismem. Jedině s nimi a s pomocí Mae, která si ve zločinu doslova libuje, a všetečné kočky Lžičky totiž možná bude mít šanci dopadnout psychopatického vraha, který mu zbytečně komplikuje život…... celý text
Přidat komentář
No, musel jsem si to hodnocení nechat chvíli uležet, abych nepsal zklamaně. Nejde o kvalitu knížky, tu autor oproti prvnímu dílu ještě vygradoval, ale spíše o můj pocit z vývoje v závěru a osudu některých postav (víc napsat nejde, ať nespoiluju). V knize se vracíme do dění v Odpočinku ve chvíli, kdy si Vincent musí vybrat své zaměstnání a shodou okolností (a litrů vypitého wizoura) se z něj stane knihovník a velmi brzy na něj čeká další detektivní případ. Ten se postupně zamotává, ale rychlým tempem spolu s celou knihou spěje ke konci y rozluštění.
Stejně jako v prvním díle nechybí panu Koubkovi vybroušený styl, různé slovní hříčky, přirovnání a vlastně i samotná skladba vět a odstavců jsou radostí ke čtení a čtenář si užívá každou stránku. Nechybí hromada wisecracků, opileckých konverzací Vincenta s Mae a humorů vyplývajících z reality Odpočinku. Takže závěrem nemůžu jinak, než plný počet bodů a doufat, že přijde další díl.
Hvězdičky neuděluji, kdo chce hodnocení, ať čte dál.
Smějící se bestie aneb Výchova mladých alkoholiček v Odpočinku. Sice druhý díl série, ale většinová pravda zde neplatí. Nevím, jak je možné, že pokračování, které následovalo jen rok po prvním díle, je o tolik literárně lepší. Anebo to možná bylo tím, že jsem si rovnou do začátku (jak jsem avizoval u jedničky) ke čtení přibalil nějaké volty a dýmal jak uhelná lokomotiva.
Z jalového nedetektiva se stal knihovník/kostelník. A přesně tahle změna prostředí s proměnou hlavní postavy byla tím, co naprosto změnilo můj pohled na postavu Vincenta. Okamžitě mi přišel lidštější, přirozenější; ve svém živlu. Myslím, že to bude hlavně autorem, který přesně věděl, o čem píše. Druhým polidšťujícím a pro vykreslení postavy neskutečně důležitým aspektem byla Mae a chemie mezi ní a Vincentem. Když jsem vyčítal jedničce vnitřní opilecké monology, netušil jsem, že ve dvojce díky změně z vnitřního monologu na dialog půjde o mé nejoblíbenější části knihy. A co teprve, když na scénu "vstoupí" spící klaun kopající hroby…
Knihovna, kostel, gramec, Mae a v neposlední řadě změna tématu pomohla dvojce na jinou úroveň. Influencerské války jsou dle mého Koubkovi bližším tématem než obyčejná vražda, proto na mě celý narativ působil uvěřitelněji a bavil mě svou ironií s nadhledem.
O to více mě mrzelo vyvrcholení celé knihy, protože si myslím, že Koubek zahodil potenciál postav, které mě bavily a chtěly by více prostoru.
(SPOILER)
„Zakroutím hlavou,
zamlaskám,
protože bych si dal
pivo a panáka a cígo,
a vydám se za knížkama“
„Lidi jsou strašně divný zvířata“.
Ty dva citáty nahoře vlastně vystihují skoro celý děj tohoto příběhu. Obsahově to není zas tak složitý. Vincent Krhavý, neblaze proslulý likvidací „dárců“ orgánů, skončil v Odpočinku a musel vzít za vděk místní knihovnou. Avšak ke knihovně patří i kostel. Takže k půjčování knih dostal bonus. Jako farář, který vede nedělní mše. Příběh není tak strhující jako předešlá Posmrtná predace, avšak je to stále legrace plná slovních hříček, ironie, chlastu, hudby a knih.
Malá ochutnávka:
V týhle hnusný a nepřejícný republice máme takový rčení, že nikdy nejni tak zle, aby nemohlo bejt ještě hůř. A je pravda, že obvykle jsou to jen cynický kecy, ve kterej se odráží naše nátura – takovej ten důvod, proč o nás náckové za druhý světový mluvili jako o smějících se bestiích a většinu z nás hodlali zplynovat.
Pan Koubek má slovní dar. Dokáže slova ve větě tak nádherně poskládat, že to ve mně vyvolává takový zvláštní pocit, zda tou větou vůbec myslel to, o čem píše. Rozhodně se jeho slovní větné formace lehce a rychle čtou, není s nimi problém a někdy dostanete i příjemné vypointování na konci odstavce.
Jen jednou mě naštval!
Když prohlásil, že „ne všichni pejskaři jsou milovníci Kinga, ale všichni milovníci Kinga jsou pejskaři“. Houby, já jsem milovník Kinga, ale miluju papoušky.
Citát: Nevěřili byste, jak se s člověkem sblížíte, když spolu kopete hrob a nadáváte na starý lidi.
Autorovy další knížky
| 2018 |  Čepel entropie |
| 2014 |  Korektor |
| 2021 | Posmrtná predace |
| 2019 | Organická oprátka |
| 2022 | Smějící se bestie |
Kniha Smějící se bestie je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 31x |
| Čtenářské výzvě | 3x |
| Doporučených | 2x |
| Knihotéce | 42x |
| Chystám se číst | 14x |
| Chci si koupit | 7x |
Oproti prvnímu dílu se mi začátek četl o dost lépe. Děj byl zajímavý jak se dělo trochu více věcí najednou, ale tak od poloviny, tam začalo být na můj vkus až moc takových zvláštních názorů na sociální sítě a podobně. Protože je to mířené na naší generaci (tedy mám z toho takový pocit) a přišlo mi, že tam z nás všech autor dělal jen stádo tupých ovcí, které se řídí dezinformacemi. Trochu mi tam chyběl nějaký rozumný staříček nebo stařenka, který by alespoň trochu vyvracel názor, že jsme všichni blbci žijící z dezinformací a lží jen, proto že jsou zábavné.