MiskaMa komentáře u knih
Nějak jsem se do knížky nemohla začíst. Zaujala mě anotace, ale příběh mě úplně nebavil. Obětí přibývalo, ale napětí nikde. Škoda.
Od autorky je to moje první knížka. Hned na začátku byl naštěstí napsaný přehled, které rodiny a v jakých letech v domě bydlely. Lépe jsem se pak v příběhu orientovala. Nejlíp se mi ale asi četly pasáže aktuální rodiny Spielmanových. Ocenila jsem i plánek domu. Konec překvapil. Dobrá oddechovka, ale za nějakou dobu si na ni asi bohužel nevzpomenu.
Musím přiznat, že příběh mě ze začátku úplně nezaujal. Klasické vyprávění o životě střední třídy, kdy ženy nepracují, všichni sousedé v okolí každý víkend oslavují, žádné starosti, nebe je bez mráčku a děti jako ze žurnálu...
Při čtení ale postupně zjišťujete, že se knížka týká aktuálního tématu, které je sporné a ve společnosti často řešené. Prvně jsem si říkala, na kterou stranu se přiklonit. Ke konci mi bylo spíš smutno a líto mi bylo úplně všech. Určitě je to knížka k zamyšlení.
Další skvělá detektivka od mé oblíbené autorky. V knížce jsou dvě dějové linky, které spolu trochu souvisí, mimochodem obě jsou napínavé. Kate jsem přála štěstí, ale dopadlo to trochu jinak, než jsem čekala. Už mám nachystaný další díl ... 5*
Výměna byla skvělá. Od začátku až do konce. Stalkující puberťačka mi trochu připomínala Deltu z knížky Fotografka od Mary Dixie Carter. Jinak závěr se dal tak nějak předpokládat...
Po několika přečtených thrillerech v řadě za sebou byl pro mě tenhle příběh taková možná i vcelku vítaná oddechovka. Po knížce jsem sáhla náhodně v knihovně, protože mě zaujal název a obálka. Od autorky je to moje první knížka a asi to pro mě nebude zrovna to pravé ořechové, co bych běžně vyhledávala. Ale i tak byl příběh místy vtipný, romantický, v reálném životě asi těžko uvěřitelný... Svým způsobem se mi to líbilo :)
Rozhodně napínavé a čtivé... Někdy stačí jedna situace, která změní život hned několika lidem... Od autorky to byla moje první knížka, ale určitě ne poslední. Obálka je taky povedená. 4*
Film jsem viděla tenkrát jako náctilétá. Už v té době se mnou cloumaly emoce a dlouhé roky jsem film milovala a miluju doposud. :) Knížka ve mě vyvolala stejné pocity. Určitě se k ní zase vrátím a přečtu si ji znovu. Příběh vás pohladí po duši a ke konci budete litovat, že jste jej přečetli tak brzo... Stejně jako já. Doporučuji k přečtení... 5*
Vyšetřovatelka Elin, jak už víme z předchozí knihy Sanatorium, má spíš co dělat sama se sebou a se svými traumaty z minulosti, než vyšetřovat vraždy. Tak teď je to to samý, jako přes kopírák... Jinak prostředí a atmosféru ostrova autorka popsala vcelku dobře. Na knížku nejspíš po 14ti dnech zapomenu, rozhodně se ale vyvedla lépe než Sanatorium...
Oddechové čtení. Od autorky jsem nedávno dočetla Bokovku a tenhle soubor povídek je taky hodně povedený. Některé povídky se mi líbily více, jiné méně, všechny jsou ale ze života a přimějí vás k zamyšlení.
Od autorky jsem četla knížku Trosečníci a Stíny nad zálivem, teď jsem sáhla po o něco starší knížce. Jak je pro autorčiny knížky typické, opět je hlavním tématem moře a mezilidské vztahy. Příběh mě od začátku pohltil, nešlo přestat číst. Parta mladých lidí na jachtě. Neřeší každodenní povinnosti, opalují se, šnorchlují, popíjejí a užívají si bezstarostného života. I tak má každý z předchozího života nějaké tajemství... A do toho se plavba pro všechny změní v jeden zlý sen...
Autorky styl psaní mi sedl, nemohla jsem přestat číst... Byla jsem zvědavá, jak nakonec Linda zvládne návrat domů, jak se bude vyvíjet její vztah s dcerou Aničkou. Úplně od začátku mi nebyl sympatický Lindin manžel a ani kamarádka Hanka.
Pro mě to bylo čtení, kdy se mnou cloumaly emoce. A i po nějaké době co jsem knížku přečetla, si sem tam na příběh vzpomenu.
Taková příjemná oddechovka. Nejvíce se mi líbil příběh Cher, ze tří kamarádek mi byla nejsympatičtější. Příběh byl asi od půlky knížky předvídatelný, i tak se mi to líbilo.
Doufám, že Natalie Barelli vydá zase brzy novou knížku! A taky doufám, že to bude zase taková pecka, jako byla Hospodyně a Nehoda. Autorčiny knihy jsou návykové, napínavé a promyšlené od začátku až do konce. Hospodyně byla parádní, ale u Nehody nasadila autorka laťku ještě o něco výše...
Na knížku jsem narazila úplně náhodou. Hlavní postava Cassie mi přišla jako úplně šílená stalkerka. Jako přes kopírák Claire z Hospodyně od Natalie Barelli a Elizabeth z Dokonalé přítelkyně od Karen Hamilton. Na rozdíl od výše jmenovaných knih, tak na tuhle si bohužel za 14 dní ani nevzpomenu...
Po přečtení Chaty v horách, která mě zaujala, jsem sáhla po trochu starší knížce od autorky. Dobře propracovaný příběh, vykreslené prostředí Skleněného domu a trochu zvláštní osazenstvo rozlučky se svobodou... Knížka mě vtáhla do děje hnedka od začátku. Podezřelých bylo hned několik, můj tip byl nakonec správný. 5*
Jeden muž. Tři ženy. Tři rande. Zprvu jsem Josephovi zrovna nefandila. Líto mi bylo Siobhan, Mirandy i Jane. Až potom mi začaly souvislosti do příběhu zapadat. Konec byl dojemný... Přesto u mě vede od autorky knížka Spolubydlící, ta se mi líbila zatím nejvíc...
Knížku jsem si koupila, protože mě zaujala anotace. Po přečtení mám ale rozporuplné pocity. Knížka byla čtivá, námět zajímavý. Žádná z postav mi nepřirostla k srdci, více mě ale "bavilo" vyprávění Lucie. Možná mi k tomu chyběl i mužský náhled na situaci v podání Hynka. Co mi chybělo nejvíce, tak rozřešení situace, nečekala jsem happy end, ale konec to zabil.
Chladnokrevné, napínavé, konec byl velikým překvapením.
Jak už bylo níže psáno, knížka měla asi nějaké mouchy, které čtenáři neuniknou. Přesto, že je to autorčina prvotina, musím říct, že fakt podařená. Ráda si od autorky přečtu i další knížky.
Upřímně, všechny tři předchozí knížky Sandie Jones se mi líbily více, než tato. Nepopírám to, že knížka byla čtivá, přečetla jsem ji za dva večery. Ale...
V této knize thriller nevidím ani náhodou. Spíše rodinné drama, do kterého jsou zapletení i přátelé, známí. Co se mi moc nelíbilo, že najednou se všechny jejich problémy světa měly objevit a vyřešit zrovna v té době, kdy se měl jeden pár brát. Což mi přišlo divné, spousta téhle jejich "špíny" se mohla vyřešit už x let dříve.
Více mě teda bavila autorčina Matčina hra.