Mirin1349
komentáře u knih
Co se skrývá v lesích
Katya De Becerra
Lehce fantasmagorické, zvlášť ten konec. ¾ knihy dobré a pak to sklouzlo někam, kde se mi vůbec nelíbilo. Nalákala mě anotace a začátek byl opravdu dobrý a čtivý. Celkově mi to ale přišlo jako dva příběhy nešikovně naroubované na sebe. Na druhou stranu třeba budou mladší čtenáři otevřenější a dílo ocení víc. Co ale musím vyzdvihnout, je doplnění knihy o nejrůznější zápisky a dokumenty, kterými byla kniha obohacena.
Ohnivý anděl
Yrsa Sigurðardóttir
Tóra má na ty duchy smůlu. Nebo štěstí? Opět je to detektivní příběh občas šmrncnutý duchařinou, který se dobře čte, je rafinovaný a celkem dobře uvěřitelný. Jde o velice vyladěný koktej, který má všechny zajímavé příměsi, díky kterým jde o skvělou knihu. Až už jde o prostředí Islandu, které je pro mě exotické, klient deviant, zasazení do léčebny,… Skvěle jsem se bavila, jako ostatně u všech příběhů Tóry. Těším se na další.
Vzkaz v láhvi
Jussi Adler-Olsen
Sekty jsou obecně zajímavé téma, takže i díky tomu byl celý příběh velice čtivý. Carl i Asad jsou sympatičtí, ale Rose nějak nemůžu přijít na chuť a celá ta záležitost kolem ní mi přišla na hlavu postavená a silně nereálná. Kniha se mi četla dobře, ale zatím mi z celé série přišla nejslabší. S pokračováním si dám chvíli pauzu.
Prokletý kraj
Michaela Klevisová
Moc ráda se nechám příjemně překvapit pro mě novým autorem, o to víc jsem šťastná, když je to český autor. Přebal perfektně koresponduje s celou atmosférou knihy. Hned od začátku jsem se přenesla do malé pohraniční vísky, která na první pohled není k cizincům moc přívětivá a může se jevit značně tvrdě a neutěšeně. Nic ale není tak, jak se na první pohled zdá. Příběh tak pozvolna pěkně plynul, nebyly tam žádné nečekané a převratné zvraty, ale přesto mě pořád nutil číst dál a dál. O to víc jsem zvědavá na detektivní sérii od autorky. Snad nebude laťka díky Prokletému kraji příliš vysoko.
Kanibal z Nine Elms
Robert Bryndza
Já se tak bála, že se mi série s Kate nebude líbit tolik jako ta s Erikou. Strach byl zbytečný, byl to opět skvělý čtenářský zážitek. Je tam hodně podobných rysů, hlavní ženská postava, dobrý přítel forenzní patolog, dramatická minulost, která hlavní postavu stíhá i v současnosti… Na druhou stranu Kate je o dost sympatičtější, než mi kdy byla Erika, Tristan je vyloženě miláček. Opět se kniha pěkně svižně čte díky krátkým kapitolám a není tam vlastně žádné hluché místo. Druhý díle, těším se na tebe.
Děti hněvu
Nela Rywiková
Dům č.6 byl dokonalý, Děti hněvu v mých očích až tak vynikající nebyly, i když stále to byla velice dobrá knížka. Zasazení do ostravské periferie bylo zajímavé, místní autentická mluva to opět okořenila. Z celé knihy jsem měla velice silný porevoluční pocit, nejsem si jistá, ve kterých letech se měla odehrávat, ale až na pár detailů to pro mě byly devadesátky jak vyšité. Zápletka byla zajímavá, návraty do minulosti se mi také líbily. Celkově vzato doufám, že autorka ještě nějakou knihu napíše.
Fotbalová horečka
Nick Hornby
Jakékoliv fanouškovství je vždycky diagnóza, ale fanouškovství sportovní a v tomto případě fotbalové je opravdu specifické. Ve spoustě věcí jsem se poznávala a říkala si, jak přesně to autor vystihl, a i když fandím českému klubu, a i když jsem se začala o fotbal zajímat až v dospělosti, a i když o Arsenalu vlastně nic nevím, bylo mi to čtení hodně blízké. Všem fotbalovým fanatikům mohu s klidným srdcem doporučit.
Smrtící tajnosti
Robert Bryndza
Sbohem, Eriko, budeš mi chybět. A nejen ty, ale i Peterson, Mossová… Tahle série byla prostě skvělá od začátku až do konce a tento díl se kvalitou nenechal od svých předchůdců zahanbit. Už bych se jen opakovala, všechno, co se mi líbilo na předchozích dílech, se mi líbilo i tady. Kdo má rád promyšlené příběhy, které se ale čtou s neuvěřitelnou lehkostí, neměl by tuhle sérii a tím pádem i tuto knihu minout.
***SPOILER***
Trochu mě mrzí, že jediného pachatele, kterého Erika za celou dobu nechytila, byl padouch, co zastřelil jejího manžela a parťáky. Na druhou stranu by to byl až trochu moc prvoplánový happy end, takže všechno je to, jak má být.
Ptáčník
Mo Hayder
Kniha by měla obsahovat upozornění „Nečtěte před jídlem“. Co se knih týká, jsem docela drsňačka a jen tak něco mě z míry nevyvede, ale tohle bylo chvílemi až moc… Až moc nechutné, až moc brutální. Neříkám, že je to špatně, jen to prostě bylo přepálené tolik, že si snad ani děj za pár měsíců nebudu pamatovat tolik, jako některé detaily. Začátek mě úplně dostal a od knihy jsem si hodně slibovala. Nakonec samotný děj ten skvělý úvod už nepřekonal a vyklubalo se z toho lehce nadprůměrné dílo. Postava Veroniky mi byla vysoce nesympatická, tam bych bývala nad jejím brutálním koncem přimhouřila oko. Celkově se mi kniha líbila a nejspíš dám šanci pokračování. Tam už aspoň budu vědět, do čeho jdu.
Sněžná slepota
Ragnar Jónasson
Mám z knihy trochu rozporuplné pocity. Od autora už jsem četla dvě knihy a u této je cítit, že to byla prvotina. Některé věci mi tam přišly trochu zmatečné a závěr byl trochu překotný a nedotažený. Nicméně jsem zvědavá, jestli bude pokračování. Rozhodně oceňuji prostředí Islandu, které příběhu dodává na zajímavosti. Také se mi líbil odkaz na skutečné události viz reference na pád islandské vlády v roce 2009 kvůli finanční krizi.
Zatímco jsi spala
Liz Lawler
Hra na doktora a pacienta v tak trochu jiném a pěkně zlověstném pojetí. Lékařské prostředí je odedávna zajímavé a lákavé ať už pro knihy, seriály nebo filmy a nejinak je tomu i v tomto případě, četlo se to celé dobře. Hned začátek mě příjemně naladil na další stránky. Od půlky byl příběh sice předvídatelný, ale to nic nemění na tom, že i tak to bylo napínavé a celkově dobře napsané.
Chirurg
Petra Dvořáková
Syrový a nepřikrášlený příběh doktora na maloměstě, kterého stíhá minulost, potácí se na hraně střízlivosti a žije manželským stereotypem. Stejně syrový je i jazyk a styl psaní a k této knize mi to neuvěřitelně páslo. Lékařské prostředí tvoří vděčný základ pro příběh, postavy jsou vykresleny věrohodně, nicméně je to takové panoptikum a celkově mi to přišlo jako město ztracených duší. Je to prostě depresivní knížka, která mě ale velmi mile překvapila.
Věř mi
J. P. Delaney (p)
(SPOILER) Z knihy mám rozporuplné pocity. Na jednu stranu byla zápletka vážně dobrá a zajímavá, čtení mě opravdu bavilo a přečetla jsem ji téměř jedním dechem. Na stranu druhou mě tam přišly naprosto zbytečné ty rádoby scénáristické dialogy, které asi měly knihu ozvláštnit, rozhodně bych se bez nich obešla. Taky mi přišlo mírně řečeno hodně překvapivé, jak snadno lze procpat scénář Květů zla na divadelní prkna, zvláště pak když je autor nějaký učitel, pravda s přidruženou překladatelskou kariérou. No a pak ten závěr… To už bylo opravdu hodně přitažené za vlasy. Vím, že je to fikce a kniha, kterou bych si měla užít. Někdy nad těmi fantasmagoriemi i přimhouřím oko a nevadí mi, ale tady toho prostě bylo až moc. Nic to ale nemění na tom, že někomu méně šťouravému a vstřícnějšímu se kniha bude líbit bez výhrad.
Dům plný temnoty
D. M. Pulley
Nebudu zapírat, čekala jsem trochu více té avizované temnoty. Pár nadějných momentů tam bylo, ale ne tolik, kolik bych jich podle anotace čekala. Na druhou stranu se mi líbilo, že jsem nevěděla, kdo nebo co za vší tou špatnou aurou vlastně stojí. Ač mám prolínaní dějových linií moc ráda a nemám problém se v nich orientovat, tady to byl na začátku trochu oříšek a trochu mi to kazilo zážitek ze čtení. Nicméně postupem času jsem se s tím popasovala a na konci se vše i hezky provázalo. Rozhodně oceňuji plánek domu, který byl na začátku. Autorka v sobě stavební inženýrku nezapře a to je jen dobře. Celkově to byla dobrá knížka, ale čekala jsem přeci jen trochu víc.
Bajky barda Beedleho
J. K. Rowling (p)
Asi nikdo nečekal, že tato kniha bude mít stejnou hodnotu a rozsah jako Silmarillion od Tolkiena, ale stejně jsem možná doufala v něco trochu víc. Útlá knížka se rychle čte, komentáře Brumbála byly fajn. Nejvíc se mi líbil příběh Tří bratří, ale to asi nebudu jediná. Každopádně je to pěkný doplněk pro milovníky Harryho Pottera, kteří chtějí doplnit „vzdělání“.
Bratrstvo neohrožených
Stephen Edward Ambrose
Výjimečně musím přiznat, že se mi seriál líbil o kousek více, než knižní předloha. Tím rozhodně neříkám, že by kniha byla špatná, právě naopak, jen pro mě bylo lépe stravitelné seriálové pojetí. V knize mi někdy dělalo trochu potíže orientovat se ve všech plucích i jménech vojáků. To ale nic nemění na tom, že kniha byla poutavá, velice zajímavá byla i pasáž o poválečných dnech a týdnech, které vojáci trávili čekáním na návrat domů. Oceňuji také pěkné vykreslení nejrůznějších charakterů, opět se ukazuje, že v těch nejkrizovějších okamžicích vyplují na povrch nejen ty špatné ale i dobré lidské vlastnosti.
Pravda, nebo lež
Colleen Hoover
(SPOILER) Nemůžu si pomoct, ale mám obecně ráda díla, kde se autoři nebojí na férovku otevřít nějaké tabu a pořádně ho proprat. Tady to byl v druhé příběhové linii pohled ženy k nechtěnému mateřství, negativnímu vztahu k vlastním dětem a v neposlední řadě k manželovi, který zvráceně na první místo staví děti místo vlastní manželky. Takže já jsem se v příběhu vyloženě rochnila a těšila se na pasáže psané Verity. Ale nezapírám, že mě zaujal příběh jako takový. Jediná moje výtka bude směřovat k přílišnému času věnovanému erotice. Nejsem puritánka, jen si na to v knihách prostě nepotrpím, většinou mi to přijde prvoplánové a tady toho bylo na můj vkus až až. Jinak to ale byl rozhodně čtenářský zážitek.
Panský dům
Anne Jacobs
Naprosto mimo okruh žánrů, které běžně čtu, přesto mě kniha mile překvapila. Čas od času člověk musí proložit svůj oblíbený žánr něčím z jiného soudku a tato kniha to splnila perfektně. Otázkou je, zda bych stejně vysoké hodnocení dala i v případě, kdy bych byla ve světě románů zběhlejší a sečtělejší. Příběh byl totiž hezky přímočaře předvídatelný, chvílemi mi přišel skoro jako z pohádky. Začátek minulého století v Německu a v Paříži byl vypsán tak romanticky a malebně, že bych chtěla mít alespoň na chvíli stroj času. Jedinou výtku mám k Marii. Mě ta holka nebyla vůbec sympatická. Nicméně kniha mě tak nalákala, že se ráda brzy pustím do pokračování.
Chladnokrevně
Robert Bryndza
To je taková paráda, když je série konzistentní a když si čtenář může být jistý, že i další kniha jednoduše bude skvělá. Sérii s vyšetřovatelkou Erikou jsem si oblíbila hned, byť Erika mi sympatická prostě není a asi ani nestihne začít být, autorův styl mi sedí a kapitoly vždy ubíhají závratnou rychlostí. I tentokrát byl příběh zajímavý a hezky propletený. Jako již standardně pachatele známe relativně brzy, na což si obvykle nepotrpím, ale u Bryndzy nad tím ráda přimhouřím oči. Těším se na závěr série.
Město knih
Akram El-Bahay
Knihomolská povinnost. A v tom je právě ten problém. Asi hodně z nás tato kniha nalákala nejen názvem, ale i anotací. Celkově vzato se mi příběh docela líbil, ale styl vyprávění mi místy přišel tak trochu těžkopádný, a kdyby to nebylo o knihách, nejspíš po příběhu nesáhnu. Nejsem si jistá, jakým směrem se bude ubírat pokračování, ale spíš mi to přišlo, že autor nevěděl, jak lépe knihu dokončit, tak se rozhodl, že nabídne raději další díl. Co naopak musím vyzdvihnout byla postava Rádkyně Bílého krále Sabah. Její projev a mluva se mi moc líbily a litovala jsem, že nedostala větší prostor.