Miranda komentáře u knih

Kniha velmi čtivá, ale strašně smutná - tak jako bývá někdy život. Hugo Haas sice vytvářel vtipné postavy ve svých komediích a sršel humorem i ve společnosti, ale ve skutečnosti mi přišlo, že se pořád jenom trápil, hlavně ke stáru už ta melancholie byla až hmatatelná. Navíc jsem se v knize dozvěděla něco nového, co mě tedy nepotěšilo o Adině Mandlové (já, milovnice koček!) a jeho manželce Bibi (trošku sebestředný typ). Je to smutné čtení a ty rozbory na závěr (grafologie a spol.) mi přišly úplně zbytečné, takže jsem je nečetla. Celkově je z té knihy člověk takový celý naměkko a vůbec, raději si snad pustit Mravnost nade vše a dostat se z toho.

1 02.08.2020

Ian McEwan nepochybně umí skutečně výborně psát. Čte se to tak hezky a tak snadno! Otázkou však zůstává, zda si tuhle knihu člověk přečte rád. Každého tak trochu fascinují tabuizovaná témata a děsivá témata, a tohle je sice geniální, ovšem s prominutím totální prasárna. Moc bych si přála, abych si od zmiňovaného autora přečetla někdy něco, z čeho nebudu mít žaludek na vodě. Při četbě jsem totiž měla neustále pocit, že ten puch snad cítím taky! Knihu tedy nedoporučuji a doufám, že ten příšerný příběh s betonovým kvádrem, skrz naskrz špinavým klukem a mrtvou žábou brzy zapomenu.
PS: Děkuji uživateli janavan (jejímu komentáři) za to, že jsem následně pochopila hlavní myšlenku příběhu :)

3 25.07.2020

Milovaná kniha mého dětství, kterou jsem přečetla tolikrát a tahala ji s sebou úplně všude, že se mi později v rukách rozpadla na jednotlivé listy. Ale stále ji samozřejmě mám. Dcerce jsem však raději koupila novou, tu žlutou s původními ilustracemi I. V. Nymanové (Bornovy ilustrace mi k Pipi opravdu nejdou). Když jí večer čteme, můžeme se i teď všichni smíchy potrhat. Co mě ale vážně překvapilo, že mě kniha nyní, v mých letech, brutálně rozplakala (kapitola Pipi se nalodí), nebyla jsem zkrátka vůbec schopná ji nahlas číst. Tyhle tři děti byly strašně dlouho a prakticky denně součástí mého dětství. Když se (v té kapitole dva z nich) trápí, je to popsáno tak věrně, že to snad není možné. Na druhou stranu je trápení opravdu jen dočasné a po zbytek knihy člověk jen nonstop bublá smíchy. Z Pipi jsem si vzala spoustu věcí a jednou z nich je i to, že když mám narozeniny, ráda potěším malým dárkem i ostatní, protože proč by měl být šťastný jen oslavenec, šťastní můžou být přece všichni :).

11 01.07.2020

Nevím, jestli tato kniha pomůže úplně každému. Pomůže určitě tomu, kdo se rozhodl přestat kouřit a štve ho to, má třeba i nějaké zdravotní problémy. Pro ty, kdo se cítí dobře a kouření berou jako svůj životní styl nebo vyjádření sebe sama (jsou v tom zkrátka až po uši - závisláci), pro ty tahle kniha asi nebude, i když kdo ví? Kniha staví na prosté skutečnosti, že kouření je závislost, že kuřáci jsou závisláci a za pomoci této knihy se snaží zlikvidovat to malé monstrum uvnitř nich. Staví na tom, že není proč litovat, že jsme přestali, je to naopak důvod k radosti. Staví na tom, že změní myšlení kuřáka a pomůže mu uvědomit si, že dělá totální hloupost. Mně jako kuřákovi už dávno došlo, že mi cigareta nedává vůbec nic, ani mě nenají, ani nenapije, smrdím, jsem zbytečně nervní, agresivní, když si nemůžu zapálit, kouřím úplně zbytečně, ztrácím tím čas, navíc mi to způsobuje těžkosti (hůř dýchám a co mě vyděsilo, motá se mi hlava a mám pocit, že dostanu mrtvici, když do sebe po celém dni večer jednu napumpuju - konečně). Má to tedy nějaký smysl? Nemá. A co ještě k odvykání pomáhá? Například řádění jisté choroby, která po celém světě způsobila pandemii a která při těžším průběhu napadá hlavně plíce. To si pak takový kuřák (i když kouří "jen" pět denně) řekne, že mu to za to nestojí a že udělá alespoň něco pro to, aby to třeba ty jeho chudinky plíce zvládly lépe (kéž by - za ten měsíc) a třeba když tomu osud dá, bude se pak po celý zbytek života radovat z toho, že už kouřit nemusí a že když v tak nepříjemné a stresující době dokázal seknout s něčím, co mu vždy "pomáhalo", že už musí zvládnout cokoli, i kdyby trakaře padaly. Výzvu jsem přijala, načínám (úplně v klídku - občas bolí hlava a druhý týden mě svědilo celé tělo) třetí týden a panu Carrovi jsem slíbila, že už si nikdy nezapálím. Proč taky? Je přece tolik jiného, co Vám něco opravdu dá. Kouření zkrátka jenom bere a nic víc a je strašně fajn si to konečně uvědomit. PS: Kouřila jsem 25 let, v podstatě mi to nikdy "nechutnalo", občas mě to děsně štvalo, při trápení jsem kouřila jako komín a nic z toho, xkrát jsem se překouřila, v průběhu těch let se mi 1x na rok a 1x na dva roky podařilo toho nechat, pak jsem se nepochopitelně těšila, až už zase budu moct, kouření sbližovalo další kuřáky a všichni byli na jedné lodi, bylo to fajn, ale kamarádit spolu můžete přece i bez cigaret, no ne? Na úplný závěr jeden postřeh: Bála jsem se tu knihu číst a přečíst, že třeba skutečně dokáže to, že já kouřit přestanu. A ten strach mě vyděsil, je opravdu možné, že se bojím, že už nebudu nikdy kouřit, Jsem opravdu TAK hloupá (závislá)? Tohle mi opravdu otevřelo oči a možná to byl ten hlavní impulz, proč jsem s tím nakonec sekla. Navždycky.
Update srpen 2020 - Svoboda, vůbec kouřit nepotřebuji. Jen žiju, volně dýchám, voním, a mám spoustu času. Zkuste to taky, je to skvělý!
Update září 2020 - Nekončící svoboda! A co víc?
Update únor 2021 - Přibrala jsem, že by díky pandemii (moc se nehýbu), takže sice nekouřím (hurá), ale obchází tady strašák těžké nadváhy - musím s tím něco dělat, a to okamžitě!
Update duben 2021 - Schazuju, ale jde to pomalu, rozhodně je lepší cvičit, než se trápit dietou.
Update leden 2022 - Pořád nekouřím a jsem takový ten protivný odnaučený kuřák na všechny stávající kuřáky. Nijak nehubnu, ale stále nekouřím a o to tu přece jde! Jsem na sebe pyšná a jsem šťastný človek!
Update 2023 - Opravdu to u mě zafungovalo. Děsně mě mrzí, že ne u mého muže, který knihu četl 2x a kouří pořád, ať mu říkám co říkám, je to pořád stejné. Trochu zoufalství, když vidíte, jak to druhého ničí, on to nechce pochopit a nemůžete s tím nic dělat a hádáte se spolu, protože ten druhý to nepochopí. Ale nevzdám to, snad někdy prozře i můj muž. Moc si to přeju.
Shrnutí ve třech větách:
1. Není to vaše rozhodnutí, že chcete kouřit nebo že vám to chutná - vy musíte kouřit, protože jste závislí.
2. Výše uvedené si potvrdíte, když se pokusíte pár dní nekouřit.
3. Opravdu chcete dávat peníze někomu, kdo prakticky denně vydělává na vaší závislosti a je mu úplně jedno, že si tím, mnohdy fatálně, ničíte zdraví?

5 06.04.2020

U téhle knihy se táááák příjemně usínalo. Ze mě by měl pan Walker velkou radost! Dozvěděla jsem se toho tolik! Zajímavého, děsivého, poučného. Hlavně mi pomohl vyřešit můj dávný problém. Na škole jsem si přes celou noc, beze spánku, opakovala tři předměty, z nichž jsem následující den měla dělat státní zkoušky. Druhý den to dopadlo tak, že na přípravě jsem natvrdo usnula a nezapsala si jedinou poznámku. Neudělala jsem ani jeden z těch předmětů. Odešla jsem s obrovskou ostudou a pocitem, že jsem hloupá a tu školu nezvládnu. Táhlo se to se mnou další roky, než jsem státnice úspěšně složila, ani tehdy jsem se však nezbavila toho nepříjemného pocitu, že nestojím za nic. A přitom stačilo tak málo, spát před učením a hlavně se kvalitně vyspat po učení. Teď už to vím a můžu předat dál. Na škole jsme toho nikdo moc nenaspali, co nás hlavně zajímalo, bylo, jak nespat, aby se člověk mohl pořád učit. Pamatuji si jednu osobu, která se chlubila tím, že užívá stimulační drogy, aby se mohla učit celé noci a že všechny zkoušky bez problému zvládá. Už tehdy jsem pochybovala o tom, že z ní bude kvalitní zaměstnanec v oboru a s tím svým přístupem se podle mého názoru dostala tak maximálně blíž k tomu být six feet under. Tak, honem do peřin a spát 8 hodin každý den! Nebojte, nebudete za lenochy! Určitě nám to všem jen a jen prospěje a to po všech stránkách. A vykašlete se na své nadřízené, kteří fakt, že patříte k sovám, berou jako nevýhodu nebo slabost. Ať si "worholici" vstávají třeba ve čtyři ráno a ve tři padají na ústa. My ostatní se raději pořádně vyspíme :).

2 16.02.2020

Murakami mě získal knihou Kafka na pobřeží, která je pro mě zatím ta nej, ale Norské dřevo vůbec není špatné. Byla jsem ráda, že jsem mohla knihu z větší části číst úplně o samotě, protože se to ve mně všechno mlelo. Spousta erotických scén, takže je člověk pořád v jakési příjemné tenzi, v jedné chvíli mě kniha tak dojala, že jsem se rozbrečela jako úplný blázen, jindy jsem si zase s chutí četla pořád dokola ta Murakamiho moudra: "Byl to hňup, kterému dělalo dobře držet ostatní v nevědomosti, aby nad nimi mohl být pánem." Někdo tu psal, že moc fandil Tóru a Naoko, ja ne, já zkrátka moc a moc fandila Tóru a Midori.

6 22.07.2019

Jelikož jsem byla absolutně okouzlena stejnojmenným filmem od Romana Polanského, bylo nutností přečíst si i předlohu pro tento film. Vždy závisí na celkovém úsudku právě to, vidíte-li dříve film, nebo čtete-li dříve knihu. Někdy mi ve filmu spoustu věcí chybí, jindy mě film zaujme více než kniha, někdy naopak. Někdy jsem naštvaná, protože knihu autor nepochopí/nevnímá a natočí film, který jí rozhodně neodpovídá (např. Sněhulák a Hlídač č. 47 - i když Hlídač byl krásný film, ale ta myšlenka byla mimo, šlo tam o pomluvu a ne o skutečnost!). Tohle je však jiný případ. Polanski do svého filmu dal mnohem víc, než je v téhle knize, kterou se inspiroval, a příběh je jiný, zajímavější, kouzelnější. Kniha nebyla špatná, občas ale taková těžkopádná. Nejsem žádná feministka, tak mě nenadzvedlo ze židle to, že autor nepovažuje za sobě rovné ženy a muže, vzhledem k tomu, že v tehdejší době se ženám nedostávalo vzdělání. Na stránkách 48, 64 a 72 jsou skutečně skvostné postřehy o kočkách, o ženách a o lásce. To si někam opíšu. Celkově je ale kniha, jak se dozvíte z doslovu, především o autorově celoživotní úchylce/vášni/touze a vzhledem k tomu, že sepsal tento román, máme i my tu možnost do této jeho zvláštní potřeby proniknout a snad mu i porozumět. Zvláštností je konečné "uzdravení", kterého se samotnému autorovi v životě nepodařilo dosáhnout, možná snad i po tom toužil - ale toho, jací jste, jaké máte touhy, se podle mě nikdy nezbavíte. Rozhodně jsem ráda, že jsem knihu přečetla, byla v ní řada pasáží, která mi připomněla film a situace ve filmu, myslím, že bez této knihy by můj zážitek s filmem nebyl úplný. Leopolda obdivuji v tom, že své touhy neskrýval a sepsal je (určitě mu to i pomohlo), ale je mi smutno, hlavně z těch doslovů, když si o něm přečtete, že ten člověk snad nikdy nebyl šťastný - ale možná se tak cítil dobře, kdo ví.

1 28.12.2018

Jedna z knih, kterou neodložíte, dokud ji nepřečtete. Já ji četla tři dny. Teprve, když už jsem měla před očima mlhu a prostě to nešlo, odložila jsem ji, nerada, ale někdy člověk přece spát musí. Maria Riva rozhodně umí psát, kniha se četla TAK snadno. Řada událostí byla popsána velmi barvitě - veškeré dialogy, hotely, domovy, restaurace, jídlo, lodě, scény z ateliérů, šaty, líčení, účesy - vše si šlo jednoduše představit, jako ve filmu. Úplně jsem viděla tu scénu, kdy se MD naučila za pár chvil "pracovat" s osvícením a dosáhnout své představy o svém "filmovém" vzhledu. Člověk se také dost nasmál, to ano, hlavně z počátku. Zárověň mám ale z této knihy velmi nepříjemné pocity. Není pochyb o tom, že Marlene Dietrich byla nevšední žena, profesionálka, dříč, schopná všeho, ale to vše kolem, o čem se z většiny nevědělo, to byl opravdu hnus. Nejde mi o její milostné eskapády, ale o to, že to byla zlá ženská, alespoň podle své dcery, a tento fakt dává knize trpkou příchuť. Stejně tak, jako tato kniha, i MD měla dvě tváře a svým nejbližším dala tu svou druhou, horší část, poznat dokonale.

2 09.11.2018

To jsem opravdu nečekala! Jak mě kniha ze začátku nebavila a trápilo mě v ní úplně všechno, zhruba od její poloviny se vše obrátilo úplně jiným směrem. Knihu jsem nedokázala odložit, musela jsem ji dočíst za každou cenu, i když mi u toho bylo strašně smutno. Je to hodně vzdálené, ale připomnělo mi to můj vztah s jedním mým kamarádem. "Ondrou z Třeboně". Bylo mi 14 a Ondra pro mě znamenal všechno. Za čas se mi postupně začal vzdalovat, a i když on, jak sám říká "je dávno někde jinde", já si to odmítám připustit a pořád pro mě bude ten nejlepší kamarád na světě. Budu pořád vzpomínat na ty naše debaty v kavárnách a vůbec na ten pocit sounáležitosti, co jsme tenkrát měli. Někdo je holt beznadějný romantik pořád a nikdo ho o jeho bludu nepřesvědčí. My prostě nechceme. Je někdy mnohem lepší žít ve vzpomínkách a iluzi, než přijmout realitu.

08.12.2017

Bohužel, knize jsem nedokázala dát prostor poté, co autor v začátku začal kritizovat řeckou kuchyni, označil ji jako jednu z nejhorších na světě. Tím mě jeho veškeré další názory okamžitě přestaly zajímat, i kdyby snědl bůhví co. Jakmile jsem já ochutnala kouzelné umění řecké kuchyně, zamilovala jsem se a mou lásku si nikým kritizovat nenechám.

Jedna z nejlepších knih, kterou jsem ve svém životě četla. Byla tak strašně skvělá, že jsem oddalovala i její čtení, abych jí mohla číst delší dobu. Uprostřed knihy jsem se dokonce přinutila přečíst si jinou, jejíž četba mi předtím trvala skoro půl roku. Tak moc se mi líbila, že jsem jí prostě nechtěla dočíst, aby mi ten skvělý pocit zůstal co nejdéle. Má první přečtená kniha od Nesbøa. Byla příjemně děsivá, napínavá, vtipná, plná informací, čtivá, úžasná ve všech směrech. A výborně gradovala. Parádní zážitek!

4 15.07.2017

Knihu jsem si pořídila ze zvědavosti. Poslední dobou se o ET pořád všude mluvilo, v časopisech se o ní psalo a já zjistila, že tato herečka je pro mě velkým tajemstvím, nikdy jsem se o ni příliš nezajímala. Chtěla jsem si o ní přečíst knihu, která je psána jejími vlastními slovy, ne jen nějakou publikaci o ní, psanou jiným člověkem. Tato kniha mi přinesla spoustu odpovědí. Třeba co ji vedlo k tomu, že byla tolikrát vdaná, proč v jedné fázi svého života vypadala, jako že o sebe absolutně přestala pečovat, její postoj k lásce i k sobě samotné. Kniha je velmi čtivá, přečetla jsem jí za pár dnů a jsem ráda, že knihu mám. Z většiny ET v této knize popisuje její boj s nízkým sebevědomím a z toho pramenícím přejídáním, i když k jídlu měla odjakživa dobrý vztah. Touto knihou se snaží pomoci jí podobným, které nesoulad v soukromém životě řeší přemírou jídla. Její postoje jsou moudré a určitě mohou pomoci. Byla to chytrá žena se zdravým rozumem, která si uvědomovala svou vlastní hodnotu, ráda o sebe nechávala pečovat a pěstovala svou vlastní osobnost a styl. Přidává i pár historek o jiných herečkách té doby a společnosti v níž se pohybovala. Pokud někdy budu potřebovat shodit nějaká kila, k této knize se určitě vrátím.

14.05.2017

Pan Ondřej Suchý nikdy nezklame. Jeho knihy se čtou samy. Díky němu jsem se například dozvěděla, že na knize "Dneska už se tomu směju" Mandlová spolupracovala rovněž s Josefem Škvoreckým, stejně jako Lída Baarová na knize "Útěky". I když Mandlová zřejmě do své knihy přispěla mnohem víc. Čeho se mi zde dostalo, bylo trochu nesympatie právě k panu Škvoreckému, jeho vyjadřování a myšlenkové postupy mi někdy hnuly žlučí. Co se týká Mandlové, opět jsem se probudila ze svého snu, kdy si lidi idealizujeme, čekáme od nich něco víc a pak, např. při přepisu jejich konverzace nebo některých citací jen kroutíme hlavou (i když byly třeba v dopise, určeném jen té jedné osobě a nám do toho vůbec nic není). Nechci tady proboha nějak moralizovat, sama nejsem nic extra, ale po přečtení téhle knihy jsem zjistila, že bych si s Adinou asi nerozuměla, a pár věcí by mi na ní vadilo a nebyla by to zrovna ta často zmiňovaná "náruživost", to jí naopak možná činilo tak okouzlující. Trochu podlosti a zloby v ní ale asi přeci jen bylo. Nevraživé, závistivé a bolavé vzpomínky na ni v knize mají své místo, ale ty můj názor neovlivnily - to tady chci zdůraznit. Závistiví a nepřející lidé jsou všude. Současně s touto knihou jsem četla "Marilyn" od Normana Mailera, kde mě zaujala myšlenka, že právě lidé, kteří v životě něco ztratili, nebo jejich život nebyl úplně bezproblémový, probudí v sobě velmi silnou ctižádost, která jim, jsou-li navíc co k čemu, přinese úspěch a obdivovatele. Na druhou stranu pravé přátele jen poskrovnu, a to je někdy škoda. Pořád si Adiny Mandlové vážím a obdivuji jí, já bych nezvládla polovinu z toho, co ona, jen mi tahle kniha bohužel odkryla její trochu temnější a smutnou stránku.

24.02.2016

Na to, jak Marilyn zbožňuju, bych se měla stydět, že tohle je pouze druhá kniha, kterou jsem o jejím životě četla (první ani není uvedena tady v databázi, je to "Marilyn" od autorů Stefania Ricci a Sergia Risaliti). Moc ráda se dívám na filmy s ní, její zarámované fotky mi visí v bytě, ale její život dopodrobna neznám, ale kdo ano? Kniha od Normana Mailera mi rozhodně pomohla utřídit si informace, jen jsem byla trochu nepříjemně překvapena tím, že se mi citace v ní četly lépe, než text samotného autora. Jde na to sice dobře, ale příliš filosoficky a psychologicky, což není na škodu, ale občas se v tom člověk i ztrácí. Avšak řada jeho úvah stojí za popřemýšlení a jsem za ně ráda. Od knihy jsem se nemohla odtrhnout, řada zajímavých momentů ze života MM mě až překvapila, včetně tzv. faktoidů, které tam autor uvedl spíš pro zajímavost a pobavení. Chyběly mi ale citace, tápala jsem, neboť neznám všechny ředitele, producenty, spoluherce, přátele, spisovatele té doby, ale to je spíš moje chyba, že jsem se neorientovala. Na konci knihy však v jedné kapitole autor poctivě uvede všechny zdroje, ze kterých čerpal, včetně jeho názoru na jednotlivé knihy, kdy pár jich i sám doporučí, naopak od některých i odradí, případně osvětlí, čeho konkrétně se třeba týkají. A to jsou velmi cenné informace pro někoho, kdo nechce kupovat zajíce v pytli. Jak jsem čekala, kniha mě rozesmutněla, ale tak už to bývá, i výstava v Praze na mě měla takový depresivní dopad. Ale její fotky kvůli tomu ze zdi rozhodně nesundám, pořád pro mě bude ta nejkrásnější a nejkouzelnější ženská na světě a děkuji Normanu Mailerovi, že mi ji tak pěkně přiblížil.

24.02.2016

Do rukou se mi dostala kniha, kterou autor opatřil svou předmluvou a jak sám uvedl, poopravil některé pasáže a její konec učinil pro čtenáře srozumitelnějším. Hodnotím tedy tuto upravenou verzi, dřívější neznám. John Fowles si mě naprosto získal svým Sběratelem. Jak ale sám v předmluvě k Mágovi uvedl, úplně ho netěšilo, že čtenáře zaujala hlavně jeho románová tvorba, chtěl vytvořit něco víc. Vůbec už ta jeho předmluva mi Johna Fowlese tak neuvěřitelně přiblížila (ne každý autor se takhle čtenáři otevře, odhalí své obavy, svá přání), že i má počáteční obava, jak budu Mágovi rozumět, byla rázem ta tam. Jde přece hlavně o to, aby ve vás kniha zanechala nějaký pocit. A to se rozhodně stalo. Je to jedna z nejlepších knih, kterou jsem kdy četla. Je plná spousty mouder, rad, postupů, psychologie postav je jako vždy geniální. Kdybych si ji mohla číst někde na dovolené v Řecku, jak tu jeden uživatel psal, byla bych z toho ještě víc nadšená. Bohužel jsem ji musela číst velice dlouho, na čas se od ní i odpoutat a tím možná i utrpělo to, že jsem z ní neměla ten celistvý prožitek. Příště ji přečtu naráz a rozhodně si nezapomenu tužku, abych mohla řadu pasáží v ní podtrhat a opět si je připomenout. Myslím, že se panu Fowlesovi povedla úžasná kniha a něco víc v ní rozhodně je, je v ní totiž úplně všechno.

1 06.04.2015

Ani moc nevím, jak knihu hodnotit. Hodnotím v podstatě opět knihu Prokletí Lídy Baarové (dále jen "PLB"), která je jen obohacená o nové fotografie, pár nových skutečností a příběhů a překvapivě i o některé informace chudší (př. jméno herce, který měl údajně sestře Lídy Baarové Zorce Janů říct, že jako sestra L.B. už není jako herečka v divadle vítaná a ta poté, i pod vlivem dalších okolností, spáchala sebevraždu) - herec je v PLB jmenovitě uveden jako Václav Vydra starší. V této knize je pak jeho jméno vypuštěno a ještě tak neuměle, že v knize zůstala větší mezera - důvod neznám. Já být panem Motlem, asi bych vydala opět PLB s dodatkem, že obsahuje nové informace. Kniha je velmi čtivá, poutavá, dozvíte se spoustu zajímavého, stejně jako v PLB.

2 02.02.2015

Svatopluk Beneš nikdy nepatřil mezi mé oblíbené herce. Ani ne tak díky jeho hereckému projevu, ale spíš projevu lidskému, jeho úsměv mi vždy přišel tak trochu povýšený. Když jsem se rozhodla číst jeho knihu, nebylo to ani tak kvůli němu, ale zrovna jsem v té době četla mnoho knih o Lídě Baarové a v jedné z nich Ondřej Suchý píše, že to, co o ní napsal Svatopluk Beneš, zná každý, protože každý četl jeho knihu, nebo se o jeho mínění a dočetl jinde. Mě ale tyto informace minuly. Na Wikipedii jsem se posléze dočetla, že "Svatopluk Beneš je autorem útlé knížky vzpomínek Být hercem". I tato informace mě moc nepotěšila a do knihy se mi vůbec, ale vůbec nechtělo. Ale musím říct, že mě nakonec četba této knihy velmi potěšila, bavila a zároveň i obohatila. Že je útlá, o tom není pochyb, ale čte se krásně, hlavně úvod knihy a vzpomínky na jeho dětství a vůbec jeho přiblížení se čtenáři mi o něm umožnilo smýšlet úplně jinak. Člověk vážně nemá jen tak bez ničeho dát na nějaké své dojmy, musí toho druhého zkrátka poznat. Rovněž není pochyb o tom, že Svatopluk Beneš herectvím žil a i jeho, byť útlá, knížka dokáže každému umožnit maximálně se vcítit do smýšlení herce, do jeho pocitů, tužeb a obav. Umožní rozšířit si povědomí o herecké profesi, o tom, jaké to je hrát divadlo a milovat, ale i pochybovat o svém poslání.

2 17.12.2014

Nejzdařilejší kniha o Lídě Baarové vůbec. Takřka detektivní. Co mě opravdu zaujalo byl poznatek, jakým způsobem probíhaly rozhovory L.B. s Josefem Škvoreckým a z čeho pak musel onen autor vytvořit tak čtivou knihu, jako byly Útěky, za to ho obdivuji, i když mé sympatie k němu nejsou zrovna vroucí. Četla jsem právě Útěky i Života sladké hořkosti, ale toužila jsem dozvědět se víc. Přiznávám se, že jsem také okouzlena krásou a noblesním vystupováním L.B. v jejích filmech, a tak mě skoro každá kniha o ní vždycky zláká. Tato ve mně vyvolala tolik rozporuplných pocitů a po celou dobu četby mě i ve chvilkách, kdy jsem ji nemohla číst, donutila o ní přemýšlet. O všem, co jsem se dozvěděla. Člověk si myslí, že ví, jak to tedy všechno bylo, asi tak desetkrát po celou dobu četby, a pokaždé jsou ty pocity a zjištění jiné. Kniha obsahuje mnoho nových informací, zajímavých zjištění, je i napínavá, velmi čtivá a velmi obohacující. Člověk musí být tak trochu i psychologem, aby se v tom všem pořádně vyznal. Každopádně já jsem si svůj názor vytvořila, a jsem za to moc ráda. Možná jsem díky této knize tak trochu odkryla její tajemství, a tím rozhodně nemyslím její věčně propíraný vztah k J. Goebbelsovi. Mohu jen říct, že herci jsou také jenom lidé. Jejich obraz pro diváka v jejich rolích často člověka ovlivní nesprávným směrem, začnou o něm smýšlet jinak. Někdy ho trochu i vyvyšovat, obdivovat, ale to je jen jeden pohled. Ten člověk také žije v normálním světě, musí se vyrovnávat s tím, že je najednou slavný a možná mu to i tak trochu stoupne do hlavy. Když připočteme jeho možná ne extra příjemnou povahu a trochu naivity, malinko neinformovanosti, pár špatných rozhodnutí a trochu marnivosti, máme jasno. Máme hvězdu, kterou L.B. dozajista byla. Přece nejde být hvězdou bez skandálů, bez tajemství, bez úhony. Pro mě je i nadále vynikající, okouzlující herečkou, která měla na to, aby jí lidé za její práci (poslání) obdivovali, i já se k nim řadím. Jsem moc ráda, že jsem se dozvěděla i o její povaze, jako člověka „z lidu“ a to své poznání mi lépe dopomohlo k tomu, abych jí pochopila a i víc ji „osobně poznala“. Neodsuzuji ji za nic jako jiní, ze kterých ve většině případů mluví jen závist a nemá smysl o takových názorech ani přemýšlet. Nemyslím si, že byla dokonalá ve všem, co dělala, jak se chovala a podobně, ale domnívám se, že nikdy nikomu nechtěla ublížit a nikdy nikomu neublížila. Knihu velmi doporučuji každému, kdo by si chtěl vytvořit svůj vlastní názor. Mám za to, že bude stejný jako ten můj.

2 02.11.2014

Pro milovnici našich prvorepublikových černobílých filmů a obdivovatelku Nového, Baarové, Mandlové a jiných, byla pro mě tato kniha vystřízlivěním z pohádkových představ o té době. Jsem velmi vděčná za pravdivý obraz té doby, za spoustu cenných informací nejen o módě a za odtajnění mj. např. jakým způsobem se ženy tehdy líčily a česaly, protože mě ty jejich účesy z vln vždy fascinovaly. Potěšilo mě, když jsem doma objevila stříbrnou pudřenku s iniciály po mé babičce a mám tudíž i hmatatelný důkaz o tom, že ta doba nebyl jen sen, ale skutečnost. Těžko uvěřit, jak se všechno tak rychle změnilo a hlavně lidé. Jsem opravdu ráda, že alespoň ve filmech si můžeme připomenout jaké to je, když se lidé k sobě chovají s úctou a slušně. Proto mě také nikdy neomrzí tyto filmy sledovat. Knihu velmi doporučuji, je čtivá a velmi poučná. Našla jsem v ní ale několik překlepů a to je velká škoda, ale to nic nemění na tom, že je to skvost, který by měl být v každé knihovně.

4 16.10.2014

Konzumaci vídeňské roštěné připravené podle této knihy musím zařadit mezi mé nejúžasnější gastronomické zážitky - každá buňka v mém těle se tetelila blahem! Podle téhle kuchařky uvaří naprosto každý (tedy i já) výborná jídla, k jejichž přípravě by si jen tak někdo netroufl a VŽDYCKY se povedou. Mám odzkoušeno. Jen ta svíčková mi tam chybí, pane Vaňku. Každopádně DĚKUJI za tuto knihu, naše rodina je nyní ještě mnohem šťastnější!

4 30.06.2014