Milosz
komentáře u knih
Hana
Alena Mornštajnová
Právě jsem dočetl a mám dost. Čirá deprese, smutek, beznaděj, krutost, nespravedlnost, vše uvalené na jednoho hodného naivního člověka.
Je to super. Jen teda (nechci spoilovat) jednu věc ke konci knihy si už mohla autorka odpustit, protože to bylo trochu zbytečné. Pokud se to tedy tak nestalo i ve skutečnosti :-(
Bílá Voda
Kateřina Tučková
700 stran, pocitově 2000. Kačka opojená úspěchem dočista ztratila soudnost a co fungovalo v Žítkovských bohyních, tady 1) nefunguje a 2) je to natažené na dvojnásobnou délku. Většina knihy je o tom, jak se žena přehrabuje dokumenty v ženském klášteře a rozkrývá, co se tam uplynulých 50 let dělo, ale až na občasné popisy mučení v lágru je to strašně nezáživné. Asi třetina knihy jsou dokumenty psané suchým úředním jazykem a já se na ně při čtení těšil, protože i tak byly zábavnější než zbytek knihy. Na konci nějaké to odhalení ve stylu vichru z hor. Věřící nechť si připočtou 30%, protože tolik filozofování o církvi a víře nebylo ani ve Jménu růže (které mám rád, uvádím jako příklad). Další knihu autorky za 10 let už číst nebudu.
Spasitel
Andy Weir
(správný překlad názvu pro neangličtináře: Projekt Zdrávas Maria)
Další skvělé sci-fi tohoto autora, už je jedním z mých nej spisovatelů. Začátek je teda trochu pomalý a zápletka se ztrátou paměti mi přišla dost laciná, ale ono se to vysvětlí, a posledních zhruba 100 stran byla jízda, i slzička ukápla.
A je tam jedna moc sympatická druhá hlavní postava (nechci spoilerovat)
Doufám, že to taky zfilmují.
Slepá mapa
Alena Mornštajnová
Teď se mi asi budete smát, ale je to strašně náročná literatura. Prokousával jsem se tím přes měsíc. Děje se toho tam strašně moc a je to strašně zhuštěné. Rodinná sága pokrývající tři generace a 80 let by jiným autorům stačila na pětidílnou sérii, Mornštajnová to zvládne za 300 stran. Někdo se s někým seznámí, na další straně je svatba, na další se narodí dítě, na další straně jde dítě do školy.... a tak to jde celou dobu. Kdyby to byla moje první kniha autorky, další bych už asi nečetl. U ostatních, i když jsou ve stejném stylu, mi to tak hrozné nepřišlo (Hana a Listopád jsou o několik levelů jinde). A ten násilný happy end na posledních pár stranách bylo jako co?
Pod kupolí
Stephen King
Jedna z jeho nejlepších knih. Ten konec byl fakt masakr (tomu se vyrovná už jen konec Jizvy, Temného lesa a Vzpomínek na Zemi).
Bohužel seriál to úplně zazdil, s knihou má společného jen jména některých postav a to, že je tam kupole. Nedokoukána ani sezona.
Listopád
Alena Mornštajnová
Stylem (nepřekvapivě) stejné jako vždy, ale je to ozvláštněno tím, že se to odehrává v alternativní realitě, ve které revoluce 17. listopadu 1989 neuspěla, a režim ještě více utáhl šrouby. Takže je to vlastně sci-fi:)
Ještě větší depka a beznaděj jako její předchozí knihy. Líbilo.
Šikmý kostel
Karin Lednická
Docela fajn, ale Mornštajnová je lepší. Další díly číst nebudu. A v Karviné bych nechtěl žít ani za nic.
Artemis
Andy Weir
Weir dokázal stvořit důstojného nástupce Marťana. I když má Artemis s Marťanem společné některé věci, jako třeba prostředí nehostinné planety/měsíce, znalosti fyziky a chemie, které používají postavy k překonávání problémů, a vypravěčský styl s velkou dávkou humoru, zápletka je zcela odlišná a nepůsobí jako kopie (což byla třeba Armada od Ernesta Clinea).
Příběh se odehrává někdy za pár desítek let, kdy je na Měsíci postaveno několik propojených kupolí, které slouží jako město pro několik tisíc obyvatel a bohaté turisty ze Země.
Kniha je vlastně "heist" román o přípravě a provedení komplikovaného zločinu a následném boji o přežití. Taky je tam hodně zábavných faktů o životě v měsíčním městě Artemis, místních sociálních skupinách a specifikách života v nižší gravitaci.
Kniha je psána v první osobě, a až někdy po 20 stranách mi došlo, že hlavním hrdinou je žena a ne chlap:) (čteno v AJ, kdo má čekat na překlady)
V knize vystupuje "Ukrajinec Martin Svoboda", vynálezce kondomu pro opakované použití.
Kniha se nebude líbit slušným Čechům - město je hodně multikulturní, vybudovala ho podnikatelka z Keni, a hlavní hrdinka Jazz je Arabka.
Zmizelá
Gillian Flynn
Vynikající, škoda jen, že jsem viděl film, který je navíc velmi věrnou adaptací, takže jsem věděl, co se bude dít, ale i tak tam je spousta detailů, které se do filmu nevešly.
Policie
Jo Nesbø
(SPOILER) K Nesbovi jsem se vrátil po několikaleté pauze, a dám si asi zase pauzu. Tohle je sice jeden z těch lepších dílů, a má hodně vypečený začátek, kdy prvních 40% knihy je něco jako Hamlet bez Hamleta. Bohužel mne autor namíchl, že jedna z mála sympatických postav, Beate Lonnová, už v dalších dílech nebude, zatímco lidský odpad jako Berntsen, Bellman a podobní, zřejmě přežijí všechno a budeme je trpět dalších 10 dílů..
Atlasova vzpoura
Ayn Rand (p)
1000 stran salónního filozofování o mamonu a vykořisťování. Přečteno rychločtením, jinak to nešlo. Autorka byla dozajista velmi geniální žena, ale zároveň i sociopatický grafoman, něco jako ten vrah z filmu Sedm. A hlavně celá ta její filozofie je úplně naivní a zvrácená. Všechny kladné postavy jsou jako Steve Jobs, Albert Einstein, Casanova a Immanuel Kant v jednom (jsou geniální fyzici, ekonomové, filozofové a navrch ještě mladí a krásní), všechny záporné jsou neschopné, směšné, podlé karikatury. A záporáci to jsou, protože chtějí částečně přerozdělovat majetek těch nejbohatších, aby se dostalo na potřebné. Podle autorky má totiž ta nejbohatší elita mít právo dělat si co chce a hromadit majetek, stát jim do toho nemá co kecat, a každý, kdo by dostal byť jediný dolar, aniž by si ho zasloužil svými schopnostmi, je jen neschopný parazit. Staré, nemocné, sirotky apod. autorka vůbec neřeší, v jejím světě neexistují. V jejím světě je nejprve idyla učebnicového kapitalismu, kde se mají všichni dobře, a pak ty nejlepší mozky přestanou světu sloužit a svět jde hodně rychle do kytek a bez té hrstky géniů jsou všichni bezradní a nedokážou si ani zavázat tkaničku. A Robin Hood byl podle ní ten největší padouch v dějinách. 4/10
Ale pokud jste voliči Strany svobodných občanů, tak asi 11/10.
Počátek
Dan Brown
(SPOILER) Další z řady Brownových turistických průvodců s příběhem, tentokrát po Barceloně a několika dalších památkách ve Španělsku. Těšil jsem se, že napíšu další vtipnou recenzi, jako v roce 2013 na Inferno, ale přepočítal jsem se. Počátek je o něco méně blbý, a tudíž o něco nudnější než Inferno.
Je tu jedna velká inovace už v prologu, protože v něm nikdo neumře. Tím ale inovace končí, a následuje obvyklé schéma, ve kterém Robert "chodící encyklopedie" Langdon s atraktivní chytrou kráskou po boku odhalují velké spiknutí a prchají před nelítostným zabijákem.
Už v prologu se dozvíme, že jistý mladý geniální vědec odhalil velký objev, kterým vědecky dokázal, že se všechna světová náboženství mýlí, a kterým odpověděl na otázku, kde jsme se tu jako lidstvo vzali, a jak skončíme. Vědec je samozřejmě záhy zavražděn náboženským fanatikem, aby se objev nedostal na světlo světa. No, a dalších 400 stran Brown jenom natahuje děj a neustále připomíná, jak úžasný a důležitý objev to je, aniž by uvedl něco bližšího. Takže i já jsem bohužel podlehl tomuto lacinému triku a knihu jsem přečetl velmi rychle, protože jsem byl zvědavý, jak moc velká blbost ten objev bude. Když je to 50 stran před koncem konečně odhaleno, tak jsem musel uznat, že to není úplná blbost, nicméně to ani není nic, kvůli čemu by se musely církve plašit, protože by to mohly snadno zpochybnit či ignorovat a nic by se nestalo.
Kromě toho je na konci každé kapitoly nějaký další menší cliffhanger, většinou spočívající v tom, že se někdo dozví něco šokujícího (obsah telefonátu, mailu apod.), a když je to o pár kapitol později prozrazeno, je to čtenáři už u pr*ele, protože se mezitím objevilo několik jiných cliffhangerů a čtenář ztratil přehled, co že se to tu právě prozradilo.
Ale bojím se, že další jeho knihu si zas přečtu, je to takové guilty pleasure.
P.S. Dlouho jsem doufal, že na hodinky s Mikymauzem nedojde, ale bác ho, na straně 411 na ně došlo, a pak ještě několikrát.
Šógun
James Clavell
Trvalo mi to čtvrt roku. A když jsem tomu věnoval tolik času, tak bych radši nějaký lepší než tento otevřený konec - po celou knihu se schyluje k mnoha věcem, které nikdy nepřijdou. Jako kdyby nakladatel autorovi řekl, že 1000 stran je už jako fakt moc, ukonči to, tak to autor na dvou stranách ukončil.
Ale popisy kulturních rozdílů středověké Evropy a Japonska velmi dobré.
Vzpomínky na úhoře
Anna Cima
Lepší Murakami než půlka knih od Murakamiho. Kdyby hlavní hrdinka nebyla poloviční Češka, klidně byste uvěřili, že to napsal Murakami. Inspirace je zjevná, ale je to napsané sakra dobře. Trocha detektivky, trocha japonského mysticismu, a hlavně přirozené a dobře psychologicky vykreslené hlavní postavy. V předchozí knize Probudím se na Šibuji se autorka ještě trochu hledala, tohle je lepší po všech stránkách a jeden z nejlepších českých románů vůbec.
Ready Player Two: Nová hra začíná
Ernest Cline
Čteno už v roce 2020 (kdo má čekat na překlady!), ale naštěstí se dochovala má dobová recenze:
Uběhlo pár let a máme tady pokračování dnes již kultovního hitu. Parzival se svými přáteli musí opět vyřešit rozsáhlý quest v OASIS, a v sázce je opravdu hodně. Základní zápletka je sice podobná jako v Ready Player One (a asi bychom byli naštvaní, kdyby tomu tak nebylo), ale nějaké odlišnosti tu naštěstí jsou. Většina knihy se odehrává během 24 hodin, neustále spěcháme dopředu a čas nás tlačí, což podobně jako třeba u knih Dana Browna vytváří podobný spád a napětí. OASIS je tu představena v pokročilé formě, která je k nerozeznání od reality, uživatelé ji vnímají všemi pěti smysly a je to vlastně jako matrix z filmu Matrix. Kromě Parzivala se vrátí Atr3mis, Aech i Shoto, ale objeví se i nové postavy, Parzival například získá novou sympatickou transsexuální kamarádku:)
Moc se nepovedl hlavní záporák a vůbec celá jeho motivace, která slouží jako spouštěč hlavní zápletky s hledáním artefaktů v OASIS. Je to přitažené za vlasy a jedné postavě z jedničky to dvakrát nelichotí.
Největší slabinou knihy jsou ale některé úkoly, které Parzival s kamarády řeší. Opět se týkají osmdesátkové kultury, ale výběr konkrétních děl se moc nepovedl. Například celý jeden úkol (tj. 4 kapitoly, cca 40 stran) se odehrává ve světě filmů Johna Hughese, které u nás viděl málokdo (dokonce ani já!!). Nejhorší je ale "hudební" úkol. Ernest Cline je samozřejmě sympaťák, ale hudební vkus má mizerný. To bylo vidět už v Ready Player One, kde se jeden úkol týkal jakési rockové kapely, o které jsem nikdy předtím neslyšel, a když jsem si to pustil na Youtube, tak jsem jen nechápavě kroutil hlavou, co je to za sra*ku. No, a v Ready Player Two je ještě něco horšího, a kapitoly s hudebním úkolem jsou tak doslova utrpení číst. Naštěstí hned další úkol se odehrává ve světě něčeho, co dobře znám (nebojte, vy taky), a najednou jsem si blaženě vychutnával každé slovo a všechny narážky pro znalce. Škoda, že takových úkolů nebylo víc.
Závěrečná bitva bohužel nedosahuje kvalit té z jedničky, ale úplný konec je docela fajn. Je jiný, než jsem očekával, a tváří se, že Ready Player Three asi nebude. Což by bylo dobře, ale jeden nikdy neví..
Takže když to shrnu, kniha nedosahuje kvalit jedničky, ale furt je lepší než Armada.
Švábi
Jo Nesbø
95% knihy super, atmosféra Bangkoku dokonalá, ale poněkud to pokazil zmatený akční závěr, který jsem si musel číst několikrát, abych pochopil, co se stalo a kdo na koho vystřelil..
Inferno
Dan Brown
(SPOILER) Další z řady Brownových turistických průvodců s příběhem, tentokrát po Florencii, Benátkách a Istanbulu. Na začátku se geniální symbololog Robert Langdon probudí s amnézií (ano, opravdu!) v nemocnici ve Florencii, neví, jak se tam dostal, když tu se ho pokusí zabít Lisbeth Salanderová. Zachrání ho geniální atraktivní femme-fatale lékařka s IQ 208, se kterou pak po zbytek románu utíká před tajemnými zabijáky kolem slavných budov, soch a dalších uměleckých artefaktů, které Langdon během útěku detailně čtenáři všechny popíše, a má trauma z toho, že ztratil hodinky s Mikymauzem. Na útěku využívají spoustu tajných chodeb, neboť Langdon se před lety zúčastnil VIP tour po tajných chodbách a zná tedy každou tajnou chodbu v Itálii. Na útěku sledují stopy zanechané geniálním superbohatým padouchem s patřičně padoušským jménem, který chystá NĚCO STRAŠLIVÉHO a stopy zanechal schválně, aby měl Langdon co dešifrovat. Meanwhile, v jedné supertajné organizaci sledujeme video, ve kterém padouch vysvětluje, co strašlivého se chystá udělat. Video uvidí postupně asi 5 osob, a čtenáři je pokaždé znovu detailně popsáno, aby si ho čtenář pořádně zapamatoval. Ke konci knihy se odehraje VELKÝ ZVRAT a vyjde najevo, že vše, co se odehrálo předtím, bylo úplně jinak, a tam, kde šlo o život, šlo o hovno, ale autor to fikaně čtenáři zatajil pomocí Langdonovy amnézie, aby to bylo víc napínavé. Na konci knihy je zachráněn svět. Vlastně to byla děsná píčovina, ale bylo to zábavné. SPOILER: Hodinky s Mikymauzem se nakonec najdou.
Na jih od hranic, na západ od slunce
Haruki Murakami
Balzám na duši. Moc krásné a smutné.
Šedý muž
Mark Greaney
(SPOILER) Přečteno, protože podle toho v Praze točili akční velkofilm.
Kniha je ale tupá kokotina. Je to o supermanovi, po kterém jdou desítky profesionálních zabijáků, vždycky zneškodní jednu skupinku, přesune se jinam, kde ho přepadne další skupinka, a takhle asi 10x. Ze všech zranění se zázračně vyléčí během pěti minut, ze všech pastí se dostane jako kouzelník, všechny přepere, i když je postřelený, pobodaný a má zlomené kosti. A to všechno proto, aby zachránil dvě děti, co ani nejsou jeho.
Kdyby to aspoň bylo napsané nějak zábavně a s nadsázkou, ale kdepak. A už to má asi 10 dalších dílů...
A v Praze se odehrává asi 10 stran z 300 a je to jedna rvačka v metru. Takže všechny ty akční honičky, co se točily v pražských ulicích, jsou zcela vymyšlené.