micha-ella
komentáře u knih
Moře klidu
Emily St. John Mandel
Námět to byl pro mě, ale je to takové roztrhané a psané v přítomném času, to nemám ráda.
Cizinky ve vlaku
Lisa Unger
Dobře se to četlo, bavilo mě to, některé názory jsou přesně mé: "V jistém smyslu muži opravdu můžou za velkou část problémů, kterým svět čelí: války, klimatickou změnu, genocidy, sekty, pedofilii, znásilňování, vraždy, většinu zločinů obecně. Už tisíce let řádí jak pominutí." Nebo: "Je dítě v mužském těle. Dostal svět do rukou jako chrastítko, kterým pak mlátí do podlahy, když nezíská, co chce." Jednu hvězdičku ubírám: méně je někdy více. Netýká se to jen jmen, identit a pomíchaného času. Týká se to délky celého příběhu.
Znamenitá mrtvola
Agustina Bazterrica
Tohle se nestalo a nikdy nestane, proto jsem tu knížku dokázala přečíst, ačkoliv jindy jakékoliv popsané surovosti a krutosti buď přeskakuju, nebo knížku odkládám a nedočtu. Tady to nešlo.
Je to vegetariánský protest, je to obžaloba! To, co se dnes děje chovným zvířatům, se v tom příběhu děje lidem. Hrozné, šokující, mrazivé, příšerné, nechutné, nelidské. Připomnělo mi to knížku Pod kůží (Michel Faber). Tady v komentářích čtu, že je to jednoduché čtení, krátké věty, odpočinkové! Napsané jednoduše. Cože? Třeba to, co říká hlavní postava o svém domově? Cituji: "Místo plné popraskaných slov, odmlk vrostlých do zdí, místo, kde se nahromadily smutky a tříští vzduch, škrábou ho, až kyslík pod jejich tíhou puká. Dům, v němž pomalu dozrávalo šílenství, krčilo se, připraveno vyrazit." Jiná čtenářka postrádá příběh, prý jí chyběly (s hrubicí!) jakékoliv myšlenky, pocity, pro jiného je styl téměř bez dialogů, ač je jich tam tolik. Žasnu! Je to výborně napsané, popis zkázy v prázdné ZOO je fascinující, střídání hrůz s poetickým vztahem hlavní postavy k otci mě bralo za srdce. Tahle knížka ve mně bude dlouho ležet.
Katko, ty to rozhodně nečti!
Poslední slova
Kerry Lonsdale
Knížku jsem měla půjčenou z knihovny. Nic jsem o ní předem nevěděla, anotace i komentáře si vždy nechávám až po přečtení. Až u poslední kapitoly mi docvaklo, že se jedná o sérii, ale naštěstí o první díl, proto jsem ho hned na začátku neopustila, jako omylem půjčený třetí díl knížky Všechno, co dáme. Prokousávala jsem se Posledními slovy pomalu a bez chuti, pokračování mě už nezajímá, nemám tyto umělé zvraty v ději ráda.
Finlay na zabití
Elle Cosimano
Mám ráda nadsázku, ironii, sarkasmus i vtipné hlášky. To jsem si pochvalovala, ale jinak celý děj kulhal a všelijaké náhody byly tak přehnané, že už ztrácely komiku. No, docela mě to bavilo, i když další knížku autorky už nezkusím.
Kde zpívají raci
Delia Owens
90%! Tolik čtenářů a tolik chvály! Co to se mnou je, že mě to vůbec nebavilo? Že mi to místy připadalo i pitomé? Šestileté dítě odkázané samo na sebe by dopadlo jinak, to je jisté. Přiznávám, některé odstavce jsem přeskakovala, takže mi ušlo, jestli byla řeč o mracích komárů, ti bohužel bývají i v romantických bažinách, kde vlastně žili ti raci, kteří mají rádi čistou tekoucí vodu a jestli autorka vysvětlila, jak zpívají raci a jak racci. Dobře mi tak!
Zpěv drozda
Walter Tevis
Tuhle knížku jsem četla hned po prvním vydání v roce 1986 a zůstala ve mně nezapomenutá. Teď jsem jí našla v nové obálce v knihovně a přečetla jí znovu se stejnou chutí jako kdysi. Vytkla bych jí snad jen ten sentimentální konec.
Žena průkopníka: Příběh lobotomie
Samantha Greene Woodruff
Spíš jen tři a půl hvězdičky, nad hodnocením jsem velmi váhala. Jde totiž o výborný námět, historie medicíny je opravdu zajímavá. Autorka si do tématu vymyslela neexistující manželství, mně šla ta romantika hodně na nervy, stála jsem totiž o příběhy pacientů. Postava Ruth je tak dobrotivá, až je prostě viditelně neskutečná, jen románově papírová. Vzpomněla jsem na ní dneska v trolejbusu, který jezdí ke zdravotní škole, seděla v něm většina budoucích sestřiček, každá v ruce mobil, a nad nimi se kymáceli stojící důchodci. Jak asi tyhle slečny budou pomáhat nemocným lidem? Kde je nějaká Ruth?
Nejvyšší karta
Petra Hůlová
Znovu jsem vzala tuhle knížku na milost a tentokrát jí přečetla celou. Rozhodně to není žádné eso, spíš hodně nečtivý text. Autorka píše o autorce, v podstatě o sobě, například - cituji - "V mé nové knize si myslím to, co považuji za správné, protože klíčem ke změně světa je popis, který novou podobu světa napomáhá uskutečnit tím, že jí zahrnuje do způsobu, jakým zaznamenává jeho fungování, a v osobní rovině platí něco podobného." Za takové krkolomné souvětí by paní autorku nepochválil ani učitel slohu na základce. Nejhezčí knížka byla Paměť mojí babičce, pak už to bohužel jde z kopce.
Ráj
Abdulrazak Gurnah
Knížku hodnotím jen do strany 100. Do té dávám knížkám a sobě šanci, že se sejdeme, bohužel se to nestalo. Určitě je to dobře napsané, ale děj toho příběhu mě nezaujal.
Muž na bílém koni
Evita Naušová
Až do poloviny knížky mě to bavilo, ale pak se děj vlekl a opakovaly se podobné příhody a rozebírání pocitů. Autorka se v popisech svých vztahů k mužům doslova patlala, přidávala nové a nové rozbory, až sklouzla do esoteriky, přehnaně hodnotila i svojí ženskou operaci. Méně výlevů by stačilo a líbilo by se.
Dlouhý okvětní plátek moře
Isabel Allende
Tahle knížka nebyla pro mne. Historii Španělska a Chile znám matně ze školního dějepisu a ani dneska mě valně nezajímá. Mějte mě za ignoranta, ale už několikrát jsem použila rčení: "historie je mi lhostejná, zajímá mě budoucnost, protože v ní chci strávit zbytek svého života." Z historie se nikdy nikdo nepoučil, protože se stále opakuje a bude opakovat nerovnováha zla a dobra. Hrůzy války, propletené osudy množství lidí a jejich vztahů jsou v této knížce popsány výborně, každopádně je to kvalitní román, u kterého si milovníci takových obsáhlých ság přijdou na své.
Dítě na nástupišti
Gill Thompson
Obsáhlý román, u kterého jsem chvílemi ztrácela zájem číst dál, snad pro jeho délku nebo souběh náhod v tom příběhu, nevím. Námětem je podobný knize Nový domov od autorky Lizzie Page a je zvláštní, že totéž jsem zjistila u předtím čtené knihy Oceán mezi námi. V porovnání se mi nejvíc líbil Nový domov.
Nadělení: Příběhy kluka ze zámku
Daniel Krejčík
Napsané je to opravdu jednoduše, amatérsky, až zvláštně, půl věty hovorově, půl spisovně, vtipnost spíš jako mezi dětmi. Část knížky jsem pak už jen prolistovala. Hezké fotky a kresbičky. Je vidět, že oba homosexuálové mají hodně známých, proto tolik pochvalných recenzí, ale na pět hvězdiček to skutečně ani zdaleka nemá!
Jediný okamžik
Linda Green
Seznam, v čem je Finn divný, by z poloviny vystihoval i mne. Proto jsem si myslela, že se mi knížka bude líbit, ale byla smutná, zdlouhavá a vadil mi roztrhaný děj.
Malý Gatsby a Carmen z Chodoriva
Michal Viewegh
Zajímalo mě, jak se autor literárně vypořádá s novým milostným vztahem mezi ním a vdanou Ukrajinkou se synem, která uprchla před válkou, protože na s. sítích se jím opakovaně chlubí a velmi si ho chválí. První část knížky jsem přeskákala, ty kapitoly mi přišly trapné, vulgární, amatérské, až ubohé. V druhé části jsou pokusy o vtipnost, ovšem vše je černobílé, prvoplánové, prostě odbyté. Chlubení rozmařilým životem opět nechybí, to si autor neodpustí nikdy.
Papírový palác
Miranda Cowley Heller
Chválím styl, jazyk, atmosféru, ale vadily mi některé detaily, občas až nechutné. Autorka silně tlačila na tělesnost a její hlavní postava mi přišla až nereálně rozpolcená, takto vztahy od dětství určitě nevydrží. Chvílemi nuda.
Vše temné a nebezpečné
Stacy Willingham
Velmi dobře napsaný příběh, bohužel zase pomíchaný děj, takže jsem jako obvykle přečetla nejdřív kapitoly TEHDY a pak teprve TEĎ. Až na straně 105 jsem se dozvěděla věk dítěte, to na začátku rozhodně chybělo. Je vidět, že autorka sama ještě neměla děti, jinak by se vyvarovala drobných chyb (dítě v roce a půl už není bezzubé, v době, kdy chůvička fungovala, nebyl žádný záznam, že dítě pláče a nespí a rodiče ho chodí utěšovat, atp.) Ale bylo to napínavé.
Otec neznámý
Julie Clark
No, nevím. Kluk v tom věku by se určitě kvůli tomu, že chce znát svého otce, takto nechoval, tím spíš, že měl k dispozici náhradního tátu. A romantika - nic pro mne, poučování o genetice jsem pak už, přiznávám, přeskakovala. Nebavilo mě to.
Všichni lžou
Camilla Grebe
Výborně promyšlený příběh, dotažený ve všech směrech. Jen snad je trochu nereálné, že Maria, nepoznala pravou povahu Toma, když ho od malička opatrovala. Určitě doporučuju k přečtení.