Micha-Él komentáře u knih

"Jeden den" jsem četla před několika lety, vím, že mě dost zasáhl. Dex a Em byli sympatická dvojka, každý jiný a přece tolik podobní. Knížka je o tom, jak se lidé míjejí, i když jsou si blízcí, je o přátelství, lásce, (ne)splněných snech, ale také o ztrátách, nálezech a pádech. Je zkrátka o životě... Bylo zde více míst, kdy jsem se cítila dojatá, ale nejvíc mě vzal konec. Ještě teď mám v hlavě Emmina slova o tom, že nemůžeme změnit celý svět, ale proč se aspoň nepokusit změnit ten kousek kolem sebe. Ke knize mě přivedl film, který mě ale až tak nenadchnul, hodně se skákalo mezi lety a měla jsem pocit, že děj pak působí roztříštěně. Po přečtení předlohy se na něj dívám jinak a už se mi líbí víc. Nicméně soundtrack od Rachel Portman se velmi povedl. Knížku mohu jen doporučit a pak se mrkněte na film, až budete vědět jednotlivé souvislosti :)

8 16.07.2020

"Jednoho dne," spustil, "až tady nebudu. V momentě, kdy budeš blízko obzoru, budeš i blízko mě..."

Tak tohle byla opravdu emoční tsunami! Zřejmě nejsilnější knížka, jakou jsem četla! Podobných mám už za sebou více, ale tahle popisuje autorčin skutečný zážitek, což knize dává úplně jiný rozměr. Místy to může vypadat, že je psána jako typická červená knihovna, protože se sice jedná o román, ale spíše v deníkové podobě. Na příběhu ale není tak podstatná forma jako poslání, zachycení autentických pocitů autorky a důvěryhodné, někdy až syrové zachycení reality. Veškeré situace jsem prožívala s Jessicou, bylo to neuvěřitelné! Z textu čiší láska, přátelství, naděje, nekonečná žízeň po životě, ale stejně tak bolest, smrt, strach o milovanou osobu a smutek. Zařadila se mezi moje TOP knihy, proto ji všem vřele doporučuju. Příběh se zabývá vážnými tématy, ale přesto se vám na tváři občas objeví úsměv. Dannyho mi bylo hrozně líto a obdivuju Jessicu za její odvahu a odhodlání. Má můj obdiv hlavně v tom, že dokázala tak bravurně své pocity sepsat a prožít tuto strašlivou bolest znovu. Je a Tinu si prostě nejde nezamilovat... :)

6 14.07.2020

Víc než polovina knížky mi přišla zbytečně rozvleklá a bez spádu, ale moc jsem sympatizovala s Tórou a Matthiasem, výborně se to četlo a dozvěděla jsem se zajímavé informace o čarodějnictví. Asi po 250. straně mě ale příběh úplně pohltil a já byla hrozně napjatá, jak to celé dopadne. Po dočtení můžu jen říct, že se jedná o opravdu skvěle propracovanou detektivku se stejně skvělými postavami a jako bonus čtenář dostane spoustu zajímavostí z magie a čarodějnických procesů na Islandu! Zejména v první polovině jsem se trochu podivovala nad tím, že knihu napsala stejná autorka jako "Pamatuji si vás všechny", protože ta byla opravdu mrazivá. Tahle je naopak navzdory všem ohavnostem napsaná dost jemně, a i když je atmosféra tajuplná, rozhodně jsem se nebála jako u výše zmíněné. Druhá polovina mě ale dokonale přesvědčila o tom, že Yrsiny detektivky budou výborné, těším se na další Tóřin případ :)

6 04.07.2020

Smutné, ale dost pravdivé pohádky. Nejvíc mě bavil Šťastný princ a Slavík a růže.

8 22.06.2020

Vzhledem k tomu, že Erben pohádky neobměňoval tolik jako například Němcová, na mě většina byla moc jednoduchých. Zkrátka typické pohádky - byl/a jednou jeden/jedna, pak nějaké záporné postavy, které jsou poraženy dobrotou postav kladných atd. Rozhodně neříkám, že to tak být nemá nebo že Erbenovy pohádky pro mě tím ztrácejí cenu, ale přesto se mi víc líbí takové, kde je i určitá psychologie a vývoj děje. Musím ale pozvednout to, že tyto pohádky jsou původnější.

4 22.06.2020

Opravdu zajímavá monografie, která dává nahlédnout jak do Frommova života, tak do jeho filozofických i psychologických myšlenek. Fromm je jeden z nejsrozumitelnějších filozofů, ale díky kontextu jeho života, lze pochopit jeho filozofii mnohem hlouběji. Knížku jsem si ráda přečetla :)

4 22.06.2020

Knížka mě přilákala svou anotací, exotickým prostředím a vztahem Češek s muslimy. Už z obálky je patrné, že se nebude jednat o nijak hodnotnou literaturu (černoch v Tunisku?) a já měla první půli sto chutí knihu odložit. Přišlo mi to hrozně hloupé. Jednoduchý až primitivní styl psaní, který působí jako dívčí román psaný puberťačkou. Pozitivem této jednoduchosti však bylo, že text byl hodně čtivý. Vytáčely mě také faktické chyby, kterých v textu bylo požehnaně - islám prý vznikl v 6. st., poslední Mohamedovou manželkou byla Aisha, autorka si hidžáb plete s nikábem a mnohé další. Přesto si knížka vedla ve druhé polovině lépe, moc se mi to líbilo. Samozřejmě vedle knih jako je Fatwa apod., tato působí jako laciný brak. Kladně tedy hodnotím prostředí, akci, čtivost a příjemný konec. Záporně naopak nedůvěryhodnost příběhu, nepřesvědčivě vytvořenou atmosféru, ploché charaktery postav a autorčino černobílé vidění světa.

5 16.06.2020

Z Fobie mám rozporuplné pocity, proto jsem nedala 5*. Na jedné straně je to čtivý, z psychologického hlediska velmi propracovaný thriller začínající opravdu hodně napínavě. Nicméně na druhé straně mi tam po tom slibném začátku napětí celkem chybělo. Po dočtení mám dojem, jako bych spíš četla výborný psychologický román s prvky krimi. Co ale musím rozhodně vyzvednout, je již zmíněná psychologická propracovanost a přesah. Autor ukazuje, že nikdo nejedná tak, jak jedná, zcela bezdůvodně. Často mívají i ty zdánlivě nejšílenější činy racionální motivy. Dále, že každý z nás, byť si to nechce přiznat, trpí nějakými strachy a fobiemi. Myšlenkové pochody jednotlivých postav a jejich chování také Dorn skvěle vystihl. Na knize je znát jeho profese psychiatra, což pokládám za velmi pozitivní. Kdybych tvrdila, že mě kniha nechala chladnou, lhala bych. Spíš mi jen nepřipadá jako ukázkový thriller. Přesto se ale někdy s chutí pustím do série Lesní psychiatrická klinika...

5 07.06.2020

Ukrytou považuji za autorčin velmi zdařilý debut! Knížka se výborně četla a nenudila. Zpočátku jsem se bála, že děj skrze vyšetřování bude rozvláčný, ale bylo tomu přesně naopak - právě to vyšetřování se ukázalo být nejzajímavější. Flashbacky k osudnému večeru a noci a pohled Aurory jsem opravdu ocenila, protože jsem mohla srovnat, jak situaci prožívala sama Aurora a jak ji vnímali, případně pozměňovali, ostatní. Navíc jsem s ní sympatizovala, trochu mi připomínala mě v tehdejším věku. Postavy vyšetřovatelů jsem si oblíbila pro jejich věrohodné popisy, jsem ráda, že nikdo nebyl vylíčen černobíle. Autorka si se čtenářem dlouho pohrávala, kdo byl skutečným pachatelem, to je pro mě další plus. Na závěr mi bylo Aurory hodně líto, byla to tragédie. Takže za mě určitě spokojenost :)

10 03.06.2020

(SPOILER) Kdybych mohla, dala bych hvězdiček mnohem víc. Ten román je nádherný, kouzelný, prostě výjimečný... Nenacházím slova, jak popsat ten úžasný, tklivý a zároveň láskyplný pocit po dočtení. Způsob, jakým Kate Morton vypráví, jsem si během pár kapitol zamilovala a opravdu mi připomíná staré anglické romány. Jak popisuje krajinu, zpěv ptáků, šelestění větru, používá krásné metafory, to všechno mě vzalo neskutečně za srdce! A pak samotný příběh... Propojení tří časových linií, osudy hlavních postav i těch vedlejších, to je něco překrásného, dojemného, a přesto nadějeplného.

Nejsympatičtější mi v historické linii byla Eliza. Chovala se přirozeně, nespoutaně, měla těžký život, ale pokaždé se dokázala zvednout. Naopak zklamáním pro mě byla Rose. Takové sobectví a manipulace, jaké vůči Elize projevila, mě upřímně šokovaly. Kamarádku jako ona bych rozhodně mít nechtěla. Teď si uvědomuju, že mi připomíná Editu ze Zweigovy "Netrpělivosti srdce". Taky si myslela, že když je nemocná, může manipulovat s city druhých. Linie s Cassandrou mi zpočátku připadala nadbytečná, ale v závěru do sebe všechno zapadlo. Nic nepřebývalo, nic nechybělo. I když byl děj dostatečně zamotaný, nepůsobil překombinovaně, naopak byl vylíčen velice reálně. Přímo jsem cítila vůni tajemné zahrady, jako bych seděla pod onou jabloní. Oblíbila jsem si ji stejně jako Eliza a Cassandra. Jedná se o hodně pohnutý osud tří generací, ale byla jsem ráda z naděje, která vyklíčila na konci. A propojení s pohádkami bylo skvělý nápad, dodávalo to příběhu na intenzitě, kouzlu. Rozhodně doporučuji! :)

16 29.05.2020

Román, z něhož běhá mráz po zádech! Přestože Remarque popisuje šílenou realitu války, právě tím, jak je lidský, se dotkne snad úplně každého. Přiznám se, že pasáže ze zákopů mě nebavily, ale poselství díla není jen pobavit. Jak píše autor na začátku, cílem je podat svědectví o generaci, která byla válkou rozbita, ač někteří unikli jejím granátům. To se podle mého mínění povedlo na výbornou, knížka ve mně bude ještě dlouho rezonovat.

29 09.05.2020

Nádherná knížka plná emocí a lásky ve všech možných podobách. Pohladila na duši :)

9 07.04.2020

Knížka se mi neskutečně líbila, byla takovým vrcholem ölandské série. Nejvíc jsem sympatizovala s Gerlofem, který nemůže v žádném dílu chybět. Je to takový charismatický, vynalézavý důchodce, není mu jedno, co se děje na Ölandu. Pak jsou tu Klossovi a Aron Fredh. Linky ze SSSR byly fascinující, bavily mě. Zprvu jsem více "fandila" Klossovým, ale nakonec jsem názor změnila a Aronovu chování jsem vlastně rozuměla.
Styl Theorinových knih mi na 100 % vyhovuje. Autor se věnuje hodně vyprávěním o životě na ostrově, lidech, krajině atd., což se mi moc líbí. Místo brutality a akce se tu setkáváme hlavně se silnými lidskými příběhy. :)

9 21.03.2020

"Babička" je poklad české literatury! Pro moderního čtenáře, obzvláště mladého, může být rozvláčná a nudná, když pomyslím na současné konzumní knížky. Je potřeba se ale do příběhu položit, vžít se do myšlení lidí v polovině 19. st. na Starém bělidle a pak člověk může pochopit to, co Němcová chtěla do "Babičky" vložit. Chtěla podat obraz jí tolik milované bytosti, popsat tehdejší život a zvyky, vrátit se zpátky do dětství. Po všem, co zažila, věřila stále v lidskost, dobrotivost a měla naději v člověka. Proto tuto knížku není možné číst jako současnou literaturu, ale s vědomím všeho výše zmíněného. :)

36 04.03.2020

SPOILERY!!!

Dlouho jsem byla rozhodnutá knize dát nejvyšší hodnocení. Od začátku do konce mě udržovala v napětí, byla tam tajemná, mrazivá atmosféra a k tomu úžasně čtivý styl autorky. V popředí stojí starodávný dům s tragickou historií, to mě přímo uchvátilo. ALE ke konci se to zvrhlo v jakýsi laciný horor pro ženy v čele s neohroženou vymýtačkou duchů. Kromě toho, že v domě bylo předuchováno, sex s duchem krále tomu nasadil korunu. Vůbec by mi nevadilo, kdyby autorka nešla tak hluboko do minulosti, ale skončila třeba v 19. století. Po tří sté straně u mě kniha naprosto ztratila hodnotu, protože se příběh stal hrozně hysterický. Navíc ješte ta smontovanost - prokletí, čarodějnictví, do toho zapletený král, přízraky chlapců atd. Paradoxně, dokud se děj "táhnul", kniha mě moc bavila a nemohla jsem se od ní odtrhnout. Naštěstí to docela spravila poslední kapitola, díky níž jsem se rozhodla dát 4*.
Dalším zajímavým aspektem knihy jsou postavy. Musím přiznat, že ani jedna z nich mi nebyla vyloženě sympatická, což ale podle mě není směrodatné, protože sympatičnost postav pro mě není měřítkem kvality díla. V životě taky nepotkáváme jen milé a přátelské lidi. Luke a Lyn byli neuvěřitelně natvrdlí, Joss zase příliš hysterická a přepracovaná, i když pořádně nic nedělala. Budiž...
Naprosto katastrofální byl ale překlad knihy, mám dojem, že překladatelka byla snad opilá (:D).
Suma sumárum, navzdory všem zmíněným negativům se mi kniha líbila
a příjemně jsem se u ní bála. Erskinová dokáže výborně vystihnout atmosféru ponurého sídla. Na začátku jsem čekala spíše psychologický román s duchařskými prvky a dostala jsem horor pro ženy. Erskinovou ale rozhodně nezavrhuju, někdy si od ní zkusím přečíst jinou knížku. :)

6 09.02.2020

Během čtení jsem měla smíšené pocity - některé životy jsem si vyloženě užívala, jiné mě nebavily vůbec. Autorce bych vytknula, co příběhem chtěla vlastně říci? Chtěla napsat sci-fi, milostný nebo historický román? Nemluvě o tom, že obrovský potenciál, který děj bezpochyby měl, nebyl naplněn na 100 %. Jakoby si Gwendolyn Womack ukousla příliš velké sousto. Ve výsledku ale mohu říci, že jsem spokojená. Docela jsem litovala, že se mi nepodařilo do postav více vžít, ale na druhé straně byl příběh velmi čtivý. Plus musím pochválit nádhernou obálku a taky výstižný název, to se opravdu povedlo. Já prostě sci-fi běžně nečtu, tak mi to chvílemi přišlo strašně přitažené za vlasy.

4 25.01.2020

Moje první od Dickense! Moc milá pohádka, která pohladí po duši, navíc v tomto vánočním čase. Líbilo se mi, jak Dickens přesně a citlivě zachytil kouzlo Vánoc - láska, víra, naděje... Těším se na další jeho knihy a těm, co nečetli, tuto vřele doporučuji! Kéž by i svět mohl být takový, jednou bych tuto pohádku ráda četla svým dětem.

18 22.12.2019

Motivační příručky a alegorie dvakrát nemusím, ale tohle byla milá knížka. Našla jsem v ní spoustu pěkných myšlenek, krásné poselství a prostředí, v němž se příběh odehrával, se mi také líbilo. Pro mě je plus i v tom, že mě samotnou "nakopla" k uskutečnění Osobního příběhu. 3,5*

9 10.12.2019

Velmi zajímavá publikace, která je stejně o umírání jako o životě. Čtenář s mnohými tezemi souhlasit nemusí, ale v každém případě je kniha užitečná svou odborností a střízlivým pohledem. Jsem ráda, že se mi dostala do rukou.

3 23.11.2019

Zpočátku mě kniha dvakrát nebavila, ale to se naprosto změnilo v druhé půli. Musím se přiznat, že jsem si chvíli zvykala na autorův styl. Jedná se o nádherný a neuvěřitelně smutný román! Všechny kapitoly jsou popsány tak citlivě, až mi naskakovala husí kůže. A hlavně ty geniální popisy vůní, zvuků, větru atd. Zkrátka jsem prožívala všechny chvíle, radostné, smutné i srdceryvné s Wernerem a Marie-Laure. Nechci spoilerovat, ale ten konec mi zlomil srdce. Už několik dní nad ním přemýšlím... Kolik existuje rozmanitých lidských osudů? Jak hroznou bolest musí lidé snášet! Co všechno člověk dokáže vydržet a čeho všeho je schopen... Zkrátka jsem té knížky plná! Název je velmi výstižný, mění se politické systémy, společnost i sami lidé, ale "jsou světla, která nevidíme." Klaním se před autorem, který ač fiktivní příběh dokázal popsat tak reálně a citlivě, že se cítíte jako jedna z postav. Myslím, že nenajdu slova, jak popsat tenhle úžasný příběh.

"Otevřete oči a dívejte se jimi, než se zavřou navždy."

"Válka je jako bazar, kde se obchoduje s životy jako s kterýmkoli jiným zbožím - čokoládou nebo kulkami nebo padákovým hedvábím."

(čas) "Ve skutečnosti je to troška vody, kterou si člověk nese v dlaních. Měl by dělat všechno pro to, aby ji ochránil. Bít se za ni. Snažit se, aby nevyplýtval ani jedinou kapku."

30 31.10.2019