Mibaf
komentáře u knih
Vrány
Petra Dvořáková
To je konec?! Slyším sám sebe jak říkám po přečtení poslední věty příběhu. Sakra tohle přece nemůže - nesmí být konec!
Ale ano, dojde mi po chvíli. Přesně takto to muselo dopadnout a teď jsi na řadě ty, čtenáři, ty musíš najít míru zavinění jednotlivých postav, které dějovou linku právě k tomuto konci dovedly. Autorka už neřekne ani jedinou větu, už ani slovo... A právě to je, podle mého názoru, na té knize geniální. Doporučuji k přečtení.
Šikmý kostel
Karin Lednická
Je toho mnoho co bych mohl na této knize pochválit, počínaje tím, že mě dokázal zasvětit do historických událostí, o kterých jsem měl jenom mlhavé zdání (a vůbec mi nevadilo, že dochází k jejich zjednodušení).
Důležitý byl také samotný děj, který autorka dokázala vždy vypointovat tak, až mě to občas dovádělo k slzám. Ale ze všeho nejkrásnější pro mě byl fakt, že si v sobě postavy příběhu nesou mnoho vlastností, důležitých vlastně v jakékoliv době: ochotu pomoci druhým, smysl pro odpuštění, naději v lepší zítřky...
Chirurg
Petra Dvořáková
To, že autorka mistrně modeluje a probarvuje charaktery jednotlivých postav, jsem chválil už u jejího předchozího díla Dědina. Chirurg tuto její zručnost jenom potvrdil a navíc naplno ukázal, jak krásně autorka staví jednotlivé dějové zápletky. Některé nechává postupně vyvrcholit, jiné pak zůstávají otevřené do samotného konce.
Pokud Vám tedy nevadí nemocniční prostředí a vše kolem něj, pak tento příběh rozhodně stojí za Váš čas.
Tiché roky
Alena Mornštajnová
Opět skvěle napsané, i když do určité chvíle se člověk prostě neubránil srovnání s Hotýlkem a tak nějak si pořád říkal - tohle už znám, teď přijde toto a pak se stane tohle...
No a pak se vám odkryje něco a vy si jenom řeknete - aha tak tohle jsem opravdu nečekal, zase mě dostala :)
A když pak příběh skončí, vy nad ním ještě dva dny musíte přemýšlíte a to už je jasné, že si od paní autorky musíte ještě rozhodně něco přečíst...
Růže pro Algernon
Daniel Keyes
Témata románu jsou stále aktuální a myslím si, že v dnešní době zní v jistém smyslu možná ještě naléhavěji než v roce vydání.
Nechápu, že jsem ji objevil až teď. Určitě stojí za přečtení.
Les v domě
Alena Mornštajnová
Troufám říct, že tato kniha v sobě nese to nejlepší z toho, co jsem od paní spisovatelky dosud četl a přidává i velmi kvalitní nadstavbu, která mě znovu totálně uzemnila.
To o čem mluvím, je samozřejmě dáno hlavně tím, že vše je vyprávěno jako retrospektiva z pohledu devítileté holky. Okamžitě vás pohltí její zranitelnost, důvěra, naivita, ale také rozhodnutí jejího okolí, které neslyší, nebo spíš slyšet nechce... Zároveň tady ale mluvíme také o, podle mého názoru, téměř mistrovsky vykreslené postavě, která přes všechno zmíněné není čtenáři představena pouze jako oběť ve vleku událostí... Spíše je to literární hrdinka z masa a kostí, která dělá také eticky sporná rozhodnutí a na čtenáři pak je aby nad ní vynesl rozsudek. A to všechno co jsem popsal, je jenom malá část spisovatelského mistrovství, které nám na tomto smutném a drásavém příběhu paní spisovatelka znovu ukázala.
Deník farářky
Martina Viktorie Kopecká
Předtím, než si Jidáš začal do kolonky povolání psát ,,apoštol" , žil jako velmi bohatý člověk. Jednoho dne se Jeruzalémští kněží doslechli neuvěřitelné zvěsti o člověku z Galeje, který dokáže uzdravovat a dělat zázraky (a tenkrát ještě nebyl Facebook)...
Tak to je jenom malinkatá citace z toho kde mě paní autorka bavila asi nejvíc tedy když s nadhledem a glancem podává čtenáři náboženská fakta.
Navíc si kniha od počátku nehraje na víc než skutečně je - tedy deníkovým záznamem z jednoho celkem zajímavého osobního příběhu. Kdo tedy čeká hluboké rozjímání nad stavem společnosti asi bude zklamán, já ale tyto očekávání neměl a tak můžu s klidem dát plný počet hvězdiček.
Hotýlek
Alena Mornštajnová
Na knihu jsem si v naší knihovně musel vystát frontu, ale vyplatilo se.
Je to moje první kniha od autorky. Krásně se to čte, autorka plynule a nenásilně přechází mezi jednotlivými postavami a postupně tak čtenáři rozkrývá motivace jejich jednání. Ty pak, spolu s dějinnými zvraty v historii naší země, utvářejí celou mozaiku příběhu, který se, s přibývajícími stránkami vine, jako ona bájná zlatá nitka.
Úžasné.
Šikmý kostel 2
Karin Lednická
Byl jsem velice zvědav, jak se autorce podaří navázat na první díl, jestli to bude podobně poutavé, jestli si postavy dokáží udržet charaktery a jejich uvažování budou alespoň částečně v souladu s tím, jak nám je autorka představila v prvním díle. A odpověď zní ano, podle mě se toto všechno podařilo. I proto tak druhý díl nezůstává nic dlužný tomu prvnímu a my se tak můžeme jenom těšit, jak se do života postav promítnou další výzvy doby v díle třetím.
Drak spí
Michaela Klevisová
Detektivky nečtu často, proto nemám příliš velké srovnání, ale moje kritérium pro hodnocení je jednoduché: jestli tě až do konce zajímá kdo je vrah a všechno do sebe na závěr pěkně zapadne, pak je to fajn.
A když je příběh, jako tomu bylo v tomto případě, zasazen do zajímavého prostředí a odvyprávěn přehledně na malé ploše pak je to alespoň pro mě známka dobré detektivky.
Dědina
Petra Dvořáková
Líbilo se mi, že kniha nemá žádnou vyloženě zápornou postavu. Autorka vykresluje jejich charaktery ve všech barvách, s jejich dobrými i špatnými vlastnostmi.
Příběh také čtenáři pokládá mnoho otázek týkajících se života na současném venkově. Ale tím, že je na věci nahlíženo z mnoha úhlů pohledu, tak nepřikazuje jak si na tyto otázky máte odpovědět.
Co bych naopak ocenil více, kdyby mezi sebou byly jednotlivé čtyři příběhy více provázány. To je ale tak to jediné co bych knize vytknul.
Do tmy
Anna Bolavá (p)
Až do samotného konce máte pocit, že ze života hlavní hrdinky víte všechno a zároveň nic. Všechno, každá skutečnost kterou o ni autorka prozradí, se zde váží na gramy a pro čtenáře je stejně cenná, jako usušené byliny, které se s přibývajícími stránkami pro hlavní postavu knihy mění v posedlost...
Úzkosti a jejich lidé
Fredrik Backman
Těšil jsem se na každý další večer kdy se začtu, na každou další stránku, další zvrat v ději. A občas si říkal, tohle by nemusel být vůbec špatný film.
Tak uvidíme, třeba jednou bude.
Pláňata
Petra Dvořáková
Pláňata mají velmi podobné vykreslení postav jako předchozí romány Dědina a Vrány. Ale zatím co Vrány, povařuji za to vůbec nejlepší, co jsem zatím od paní Dvořákové přečetl, v případě Pláňat se mi to zdálo všechno tak nějak moc na sílu. A navíc se mi nelíbila poměrně rychlá zkratka v ději mezi minulostí a současností.
Čeho si naopak cením, je popis běžné denní reality na počátku devadesátých let a taky vykreslení vztahového pouta obou sester.
Kolem Jakuba
Michal Vrba
Chvilku trvalo než jsem k povídkám našel ten správný klíč, k té první jsem se vracel několikrát a pak i v průběhu čtení těch ostatních, jsem se musel občas k nějakému detailu vrátit, tak aby mi v jednotlivých časových obdobích neunikla vztahová propojenost postav.
Jinak jsou to skvěle napsané a vypointované příběhy o tom, že lidský život je jenom malou kapkou, v řece zvané dějiny. V řece, která plynula před námi a poplyne i po nás.
Doporučuji, stojí za přečtení.
Gazely
Patrik Hartl
V některých částech příběhu jsem měl pocit, že čtu jednoduchý návod na řešení konfliktních situací a budování harmonického vztahu mezi lidmi.
Přečíst si podobný manuál sice není v dnešní době vůbec špatné, ale zároveň je nutné si přiznat, že rány na lidské duši mohou být mnohem hlubší a proces jejich zacelení trvá mnohem déle, než se nám autor na příkladech situací, do kterých posílá svoje postavy, snaží namluvit. Z mého úhlu pohledu jde tedy z velké části o nevyužitý potenciál.
Dal bych tedy nejraději čtyři hvězdičky, ale s přihlédnutím k tomu, že se jedná o oddechovou literaturu, přidám ještě jednu.
Pod Annapurnou svítá modře
Jiří Fišar
Knihu jsem začal číst hlavně díky větičce v anotaci: "je rozkročena mezi opravdu inspirativním příběhem a cestopisem. A musím říct, že po jejím přečtení jsem si to pro sebe zhodnotil asi takto:
Jako cestopis kniha určitě obstála, je vidět, že autor v Himálaji nějaké kilometry nachodil, zná historii a především umí poutavě vyprávět zejména o lidech které tam potkal. O zápletce a vyvrcholení příběhu hlavního hrdiny, který je předpokládám literární fikce, jsem ale úplně přesvědčený nebyl. Místy mi to dokonce připomínalo spíše nějakou telenovelu.
A jestli může měsíční pobyt člověka v Nepálu úplně obrátit jeho pohled na svět? Až tak, že dokáže od základu přehodnotit svůj dosavadní život? Nevím... Já o tom ale nejsem přesvědčený ani po přečtení této knihy. Ale možná se tyto věci musí opravdu spíše skutečně prožít, nejenom číst...
Cop
Lætitia Colombani
Přesně ten příběh ze kterého můžete čerpat životní sílu, který ukazuje, že má cenu vzít osud do vlastních rukou a za každých okolností bojovat za štěstí.
Přesně ten příběh, který vám při čtení vžene slzy do očí.
Stojí za přečtení.
Rybí krev
Jiří Hájíček
Hlavní linie příběhu knihy, mě donutil přemýšlet, jestli a za jakých okolností, je nutné aby se menšina (obyvatelé vesnic, které musí ustoupit výstavbě elektrárny) podřídili zájmu většiny. Příběh hlavních postav tedy Hany, Oliny a Anny je už spíše takové holčičí čtení :)) Ale i tak moc hezky napsané. Moje hodnocení je 5/5.
Prvok, Šampón, Tečka a Karel
Patrik Hartl
Hodně jsem přemýšlel, jestli si knížka zaslouží plný počet hvězdiček, protože se mi zdál děj dost předvídatelný a zhruba od poloviny bylo jasné, kam to celé směřuje.
Konec ale přece nějaké překvapení přinesl a navíc se mi celou dobu líbil paralelně/retrospektivní styl vyprávění. Proto tedy dávám plný počet, i když se shoduji s názorem, že tohle rozhodně nebylo to nejoriginálnější, nejzábavnější a nejlepší co jsem kdy četl.