Mia77 komentáře u knih

Děsivé .... To že se taková havárie stala je šílené, ale to jak se zachovali soudruzi ke všem v okolí v následném čase a nahnali tam lidi, který neměli ani tušení v jak velkém nebezpečí jsou, to snad nevymyslí ani Orwell. Opět hodnota lidského ruského života rovná se nule. Je mi z toho neskutečně smutno, ze všech rozhovorů a následků, které přetrvají mnoho let. Poučíme se? Nemyslím si. Možná v jaderné energetice ano, bohužel na základě takového neštěstí. Ale lidstvo se ubírá v mnoho směrech špatnou cestou a někteří z nás prostě nejsou poučitelný ....
Paní Světlaně Alexijevičové moc děkuji za tuto knihu a má můj neskutečný obdiv, muselo to stát hodně sil a odvahy.
Z knihy mi nevím proč zůstal v hlavě tento úryvek likvidátora havárie:
"Vrátili jsme se domů. Všechno jsem ze sebe svlékl, všechny šaty, v kterých jsem tam byl, a hodil to do odpadků. Lodičku jsem věnoval malému synkovi. Moc mě o ni prosil. Nesundával ji z hlavy. Za dva roky mu stanovili diagnózu: mozkový nádor ... Dál už si to napište sama ... Dál už nechci mluvit ... "

10 03.04.2018

Mně se to líbilo a moc. Čtvrtý díl jako bych chtěl autor až moc navázat na předchozí styl, což nebylo špatné ale ... Pátý díl mne pohltil. Lisbeth je prostě neskutečná a stále překvapuje. V podání Lagercantze (bože to se ani nedá napsat, natož vyslovit ;-) ) to mělo spád a prostě i takovou tu šťávu.

Opět musím dát velké mínus nakladateli. Zbytečně moc stránek, které by se daly smrsknout na méně stránek. Příště už si takhle vydanou knihu nekoupím.

3 17.03.2018

Asi by si to měl každý přečíst. Sice to není příjemné čtení, ale člověk si pak ledacos uvědomí. V době , kam je posazený tento příběh, lidský život nic neznamená a pevně věřím, že takové období již nenastane ....

9 17.03.2018

Tak to si dělá Elena snad srandu ne? To bych do ní neřekla ... Nutně, ale opravdu nutně potřebuji další díl ... Budu přimáčknutá v knihkupectví na výlohu, dokud ho nedostanu!!! Nevím jestli to mám vůbec doporučit, protože tento příběh je silně návykový :-)

6 01.03.2018

Skvělé, opět mi to vtáhlo do děje a četla a četla ... Italové jsou prostě neskutečně emotivní a plná emocí je i tato kniha. Elena Ferrante prostě umí pracovat se slovy, emocemi a udržet vás v očekávání co bude následovat dál. Jako by ten příběh jen vyprávěla a nevymýšlela ... nevím .... Učím se italsky, byla jsem v Neapoli i na Ischii a úplně živě si tvořila příběh i z mých vzpomínek. A na závěr mi dostane, když skončí kniha tak, že druhý den okamžitě musíte letět do knihkupectví a koupit další díl. Za tohle by měla snad i dostat deset hvězdiček.

3 25.02.2018

Pěkná oddychovka a ještě z mého oblíbeného prostředí. Tady asi platí "pravda a láska nakonec vždy zvítězí nad lží a nenávistí" :-)))) Hezky se mi to četlo a ani jsem nic od této knihy neočekávala, prostě milé čtení ...

3 12.02.2018

Síla osobnosti je prostě síla osobnosti .... A tomu se prostě neubráníte a můžete se snažit jakkoliv. Teď jen otázka. Kdo je vlastně ta silná osobnost? Lily nebo Elena? Na to si každý po přečtení musí odpovědět sám .....

4 29.01.2018

Pořád se nemůžu vzpamatovat z této děsivé knihy, vyvolalo to ve mně neskutečné emoce. Chtělo se mi křičet za to bezpráví a stále čekala na nějaký aspoň trochu spravedlivý konec, ale ani Bobligova smrt mi nepřinesla "rozhřešení" . Dlouho to ve mě nechalo silný zážitek a musela stále o tomto příběhu přemýšlet. Rozhodně si to přečtěte, není to klasická beletrie, ale nedalo se od toho odtrhnout ...

7 29.01.2018

Já jsem věděla, že to v Rusku není úplně OK, ale tohle převyprávění příběhů mne opravdu překvapilo. Je to drsné prostředí a asi i dlouho bude. ... A spisovatelku není třeba hodnotit, Nobelovu cenu za literaturu získala oprávněně.

5 04.12.2017

Pro mne jednoznačně zklamání. Jak jsem byla nadšená z každé Minierovi knihy, tak tohle nic moc. Sice příběh byl ze začátku čtivý, ale ten konec? To snad nemyslí vážně, překombinované a pokud si uvědomuje pak čtenář některé souvislosti ze začátku, nemůže mu to dávat smysl.
Jinak velké, ale opravdu velké mínus dávám nakladateli. Kniha by mohla být klidně na 200 stránek, takové plýtvání místa mi opravdu vytáčí a to nejsem žádný velký ekolog. Úsměvné mi přijde, když někdo napíše, že na to kolik to má stránek, tak to měl přečtené za pár dnů :-)

3 25.11.2017

Musím říct, že mi tato kniha zase otevřela nové obzory. Psané spíše formou deníku, ale zajímavé vyprávění Tomáše Šebka bylo nad mé očekávání. Moc fandím takovým lidem, kteří opravdu v životě něco dokáží vlastní pílí. Myšlenka pomáhat lidem tam kde to opravdu potřebují, učit místní doktory v jejich prostředí, je přesně to co si myslím, že má smysl a je to opravdová pomoc pro tyto země. Hned jsem zabloudila na stránky Lékařů bez hranic a možná bych i přispěla, kdybych věděla, že to opravdu jde na tyto účely. Bohužel nejsem fanoušek převážení uprchlíků do Evropy. Přečetla jsem o tom pár článků, vyslechla jsem plno diskuzí, ale bohužel mne zatím nikdo nepřesvědčil a tak jinou než morální podporu neposkytnu. Každopádně pane Šebek vám moc fandím a obdivuji vaši práci.

2 14.08.2017

Opět musím pochválit tuto knihu, stejně jako Alchymista měla svoji hloubku. Nedá se posuzovat pouze jako příběh vyprávěný prostitutkou, ale jako zajímavé interpretování životní situace, do které se dostala mladá, poměrně inteligentní dívka. Z různých citátů mi asi nejvíce utkvělo v hlavě:

Láska není v druhém člověku, je přímo v nás, probouzíme ji. Ale abychom to dokázali, potřebujeme toho druhého člověka.

Nemyslíte, že to má opravdu něco do sebe?

1 22.06.2017

Stále čekám, kdy mne HH omrzí a po přečtení Žízně musím konstatovat, že to bylo opět záživné počtení a Nesbo nezklamal. Krásné prolnutí osobního života do vyšetřování, emoce, alkohol, napětí a nečekané rozuzlení a to by nebyl Nesbo, aby si nepřipravil ornou půdu pro další díl. Líbilo a doporučuji ;-)

2 20.06.2017

Mě se to líbilo, neměla jsem velká očekávání, jako ostatně u žádného pokračování knihy, ale mile mi to překvapilo. Luisa příjemně (možná spíše nepříjemně) pokračovala v novém životě, žádné osvícení v podobě pohádkového užívání bohatství, ale prostě tak nějak realisticky prožívající období po smrti Willa, které nemohlo projít těžkým obdobím a překvapující zápletkou v podobě Willovo dcery. Doporučuji ;-)

7 08.05.2017

Kniha přečtená za jediný den. Celou dobu to bylo takové fajn počtení, místy i vtipné, ale ten konec teda .... ufff .... Steinbeck teda umí překvapit ... Hned se podívám i na film ...

4 08.05.2017

Dlouho jsem tuto knihu odkládala, ale zbytečně jsem se toho bála. Rozhodně daleko lépe napsané než Orwellovo 1984 ( podobný utopistický román). Čeho se v budoucnu opravdu můžeme malinko bát, je ztráta zdravého rozumu a schopnosti logicky myslet. V dnešní době internetu, kde si všechno najdete bez nějakého většího úsilí, mobilní komunikace, která zase nabízí pestrou nabídku aplikací a služeb, člověk malinko ztrácí své já. Ray Bradbury se snažil zajímavě popsat zrychlený svět bez knih a vlastního myšlení, zaměřený pouze na svoji osobu a zábavu. Rozhodně dílo vhodné k zamyšlení, mne tedy malinko děsilo .... asi jako ostatní tady si nedovedu představit život bez knih a vlastních úvah.

8 11.04.2017

Humorné, milé čtení, které vám zvedne náladu. Asi je i dobré mít tuto knihu ve své knihotéce. Jak by řekla moje neteř .... DOBŘE TY Dousková a já jen přidám DOBŘE VY kdo to na tuto divadelní hru zajdete, nebo jste již zašli do divadla :-))))

03.04.2017

Aby se mi tato kniha líbila, musela jsem k ní dospět, myslím tím mentálně. Někdo to má ve dvaceti a někdo ve čtyřiceti. Líbila se mi, některé citáty se mi zapsaly do paměti, například ....

"Všichni vědí naprosto přesně, jak mají žít druzí. Zato nikdy nevědí, jak mají žít oni sami."

S touto situací se setkávám poměrně často, tak mi to přišlo celkem úsměvné. Celkově je v této knize víc takových pasáží k zamyšlení, proto doporučuji přečíst a uvidíte sami, jestli jste na ní dostatečně vyzrálí ;-)

9 31.03.2017

Přiznám se první půlka knihy mi moc neoslnila, styl vyprávění matky svému synovi mi úplně neohromil. O to víc mi ta druhá příjemně překvapila, možná bych dala i 4 hvězdičky, ale zase ten konec byl takový .... no nevím, asi moc očekávání jsem měla.

10.03.2017

Malinko jsem se s tím prala, asi to bylo tím, že jsem úplně nedokázala přijmout styl života střední a vyšší vrstvy v té době. Jako výplní dní jsou zdvořilostní návštěvy, plkání většinou o ničem a řešení kdo si koho vezme a namluví. Anna mi svojí povahou štvala, nezájem o rodinu, velká láska kterou svým způsobem stále citově vydírala, nepřirostla mi prostě k srsti. Možná Levin, ten to trochu zachraňoval, venkovský život bral zodpovědně a pokud mu něco nedávalo smysl (náboženství a hospodářská politika) říkal to nahlas a nepřikyvoval všem, pokud mu to nedávalo logiku. Ale jsem ráda, že jsem si to přečetla, opět další poznání jednoho díla světové literatury.

10.03.2017