Mise Afghánistán

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Pět měsíců s Lékaři bez hranic: „Desetiletý Rahmudin přišel s proraženou lebkou. Nevěřil jsem, že se kdy probudí z kómatu. A po operaci ten malej syčák chodí!“ Tomáš Šebek byl v Afghánistánu dvakrát, v roce 2013 a 2015, pokaždé s Lékaři bez hranic. Mezi zákroky, při nichž operoval těžce zraněné z bojů i léčil docela „běžné“ úrazy, fotil a psal. Výsledkem je soubor záznamů, které zaujmou nejen autentickou a syrovou výpovědí, ale i neotřelým pohledem na život v pusté hornaté krajině. Šebkovo vyprávění je osobité a mnohdy humorné. Je to nepatetické svědectví lékaře a přítele Afghánců, jejichž zemi už několik desetiletí sužují teror a válečné konflikty. Koupí této knihy podpoříte organizaci Lékaři bez hranic....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/263911/big_mise-afghanistan-263911.jpg 4.5445
Nahrávám...

Komentáře (107)

Kniha Mise Afghánistán

ddkk
04. září

Tak takhle to vypadá v nemocnici v bojových podmínkách, kde denně hrozí smrtelné nebezpečí. Kde se lékaři musejí rozhodovat okamžitě, kde není čas na konzultace a kde jde často o vteřiny. Nepředstavitelné situace, s nimiž se lékaři potýkají často sami, protože prostě nikdo další není k dispozici...

Chce to spoustu odvahy, obětavosti i schopnosti improvizovat, taky asi i značnou dávku odolnosti a - v tom nejlepším slova smyslu - jisté otrlosti. To, čeho jsou lékaři bez hranic denně svědky, by většina z nás těžko zvládala. A nejde jen o dospělé oběti, nejhorší ze všeho je to, že často na příšernou místní situaci doplácejí ti nejmenší...

Poučná kniha, kterou je dobré si přečíst. Kdo ví, co vše se ještě právě v Afghánistánu odehraje...

Doporučuji.

pejty
16. srpna

Moje druhé setkání s tímto autorem a musím říct, že je pro mě mnohem příjemnější než to první. Kniha byla velmi zajímavá a bavila mě, ale když jsem začal číst druhou půlku knihy, tak už se to začalo pořád všechno opakovat a ja postupem ztratil zájem.

Ale jinak je prostě úžasné, co dokáží lékaři bez hranic vše udělat a smekam
před každým dobrovolníkem, který se nejen tohoto projektu účastní. Klobouk dolů.


Miškus
06. srpna

Toto je moje druhá kniha od Tomáše. Zase uspokojila moje očekávání. Mám ráda příběhy podle skutečné události a ještě k tomu z lékařského prostředí. Je tam hezky ukázáno jaké mají podmínky lékaři v jiné zemi. A jak si musí poradit v krizových situaci bez potřebných nástrojů. Knihu mohu jenom doporučit.

katerina.marko
20. července

Skvělá kniha

Vydra57
10. června

Kniha není pro každého. Ale kdo má trochu představu , o čem je řeč, ten si ji užije plnými doušky . Syrová, na nic si nehrající reportáž z krutých podmínek tvrdé země zmítané chaosem a válkou, kde žijí a přežívají jen silní , kde chirurgové konají zázraky , které někdy vyjdou, někdy ne. Chirurg Tomáš Šebek vede nejistý boj se zraněními, které u nás nevidíte , ale i se svými silami a únavou - Obdivuhodný muž , silné příběhy.

Lo3ce
24. května

Mě ten styl psaní pana Šebka fakt sedí. Je to, jako by s náma normálně pokecal. Všechno je v té knížce. Napětí, humor, laskavost, smutek, zděšení, naděje. Před ničím nezavírá oči. A nám je naopak otevírá. Děkuju, Tome. A ne jen za ten report. Hlavně za to, co děláte!

Warty
13. května

Člověk si musí zvyknout na autorův nezvyklý styl psaní. Koneckonců je to doktor, ne spisovatel. Čtení je to zajímavé (ještě zajímavější jistě pro čtenáře s lékařským vzděláním), pro nelékaře občas trochu nesrozumitelné. Je dobře, že se lidé, kteří se narodili na šťastnějších místech, vydávají pomáhat těm méně šťastným. Jen tak dál.

Chesterton
06. května

[audiokniha]
Hrdost i marnost ve výbušném koktejlu.
Tak bych asi charakterizovala styl a obsah jednou větou. Po Trachtově Tichém dechu dost rozdíl v pohledu na situaci. Mimo jiné i díky osobnostem těchto dvou doktorů. Navíc zde šlo o válečnou medicínu se vším všudy. Břitký Šebkův styl by mi nevadil, dokážu si celkem jasně představit stres, vyčerpání, sahání si na dno sil i beznaděj těchto misí. Asi trochu i chápu, co tento druh pomoci doktorovi bere i dává.
Lukáš Hlavica načetl jistě perfektně. Jen ještě trochu zvýraznil jadrný styl do lehké bohorovnosti, že mi o ouško cvrnkala doktorská arogance, ze které bych Tomáše Šebka asi nepodezřívala, ale celkový dojem mi to nepatrně pokazilo. Byly totiž chvilky, kdy mi naskakovalo okřídlené klišé "řezník no". Promiňte Tomáši, před Vaší odvahou a nasazením se přesto hluboce skláním❤️
4/4

1