MC87 komentáře u knih

Nesmírně vlídná a přitom syrová kniha Terryho Pratchetta začíná smrtí jednou z hlavních postav (což je podobně výjimečná událost jako u Simpsonů). Téma smrti je všudypřítomné, nikoli však s nadsázkou v podobě Smrtě, ale víc „doopravdy", čímž myslím regulerní masakry lidského pokolení...

O tomto posledním díle jednoho z nejlepších fantasy spisovatelů se ví, že ho autor nestihl řádně dokončit, čemuž odpovídá spíše kratší stopáž knihy, takže se například nedozvíme, jak dopadla Tifanny s Prestonem…

Terry Pratchett mě provázel 2/3 mého života a nesmírně mě mrzí, že už nebude. Vzhledem k jeho produktivitě si ho ale může člověk neustále připomínat a pokaždé číst něco jiného. Oceňuji, že když se dověděl svou diagnózu, tak nepolevil ve svém pracovním tempu a „staral“ se o své čtenáře, ať mají stále co číst.

Díky Terry.

8 24.12.2017

Nevím, jestli bylo nejšťastnější pojmenovat hlavního hrdinu „Dick“ a jako superhrdinovské jméno mu přidělit transvestitní jméno „Robin“, ale berme to jako prohřešek dob minulých.

Samotný nově převyprávěný příběh je překvapivě slušný (smí Batman v boji se zločinem riskovat život dítěte?) a Robin vůbec není nesympaťák (k čemuž ho dle mého odsoudil vysoce nepovedený film Batman a Robin z roku 1997) a naopak si dokážu představit, že v době svého vzniku mohl v USA představovat něco, jako u nás byly Rychlé šípy (byl čestný, spravedlivý a zvládal školu), akorát to bral víc vzduchem, měl víc přiléhavější trenýrky a víc kopal do břicha….

65 %

3 24.12.2017

Volné pokračování Hlavy XXII pomalu uzavíralo autorovu nepříliš plodnou kariéru – jedná se o takový "přelet nad Hellerovskými díly“. Nebyla to sice tak neveselá záležitost, jako „Portrét starého umělce“, ale nedostatek inspirace byl zjevný.

Vzhledem k délce knihy zde nalezneme poměrně dost neplodných pasáží (např. dlouhosáhlý popis pachu moči na NY autobusovém nádraží), mezi kterými vyčnívá pobyt hlavního hrdiny v nemocnici, nebo licitování vojenských kapacit a zbrojního průmyslu. Tyto pasáže by s přehledem šly zařadit do původní Hlavy XXII, zbytek knihy však ne. Autorovy fanoušky ještě potěší části knihy, věnující se kariérním postupům, které jsou velmi podobné knize „Něco se stalo“.

P.S. České vydání v podání BB Artu se proslavilo neuvěřitelným množstvím všech možných pravopisných chyb. Viděl jsem tužkou „zkorekturovanou“ knihu, kde bylo opravdu vzácné nalézt neopravenou stranu.

2 24.12.2017

Zbytečně podceňovaná kniha Terry Pratchetta (například daleko lepší než Kobercové nebo Johny), kterou jsem koupil v knihkupectví ve výprojedu za 107 Kč. Napsal ji jako první poté, co se dozvěděl svou diagnózu, na kterou zemřel o šest let později v roce 2015.

Tématu smrti (Smrť si neodskočil na hostovačku a tak se zapnutým caps lockem hovoří Bohové ostrova Národa“) a konce života jako takového se autor věnuje více než obvykle, ale se svou obvyklou grácií.

„Mau ucítil palčivou bolest v levé noze. Překulil se a vykřikl. Pták praotec, který ho sledoval, také došel k názoru, že Mau je mrtvý, vrátil se a klovl ho do nohy, aby se ujistil. Teď s uraženým výrazem spěšně odhopkal stranou. Ne však moc daleko, pro případ, že by Mau nakonec přece jen zemřel. Podle zkušeností ptáka praotce nakonec umřelo všechno, když jste to dost dlouho pozorovali“

Tato kniha je elixír mládí pro ty, kteří začínali svou čtenářskou kariéru na Robinsonovi Crusoe, nebo sledovali Modrou Lagunu.

6 17.12.2017

Příběh barbarů vedených slovutným Cohenem (proč mi tak připomíná Clinta Eastwooda?), kteří už nejsou úplně nejmladší, ale pořád mají tah na branku. Ta branka je v tomto případě je hora bohů Cori Celesti.

Samotná kniha je dokonalým mixem "Zajímavých časů" a trochu "Malých bohů", kde dává prostor málo využitým zeměplošským hrdinům, jako například Leonardu da Quirmovi.

Mezi zajímavosti patří, že se jedná o nejkratší zeměplošský příběh, který je dvakrát kratší než Erik. Nepřehlédnutelnou část knihy tvoří ilustrace, které mému vnímání zeměplochy daly úplně další rozměr. Právě tyto ilustrace Paula Kidbyho patří pravděpodobně také mezi důvody, proč kniha vyšla ve větším formátu.

P.S.Na vydání Posledního hrdiny jsem čekal déle než 5 let...původně vyšel v luxusní pevné velkoformátové vazbě za 999 Kč, teď se dá sehnat i pod 500 Kč, ale docela rychle mizí...

4 26.11.2017

Rok před smrtí Kurta Cobaina, zemřela v roce 1993 i komiksová postava, známá pod jménem Superman.

Proč se tento komiks řadí mezi nejprodávanější DC záležitosti? Jednak pro svůj šokující název a druhak pro čistou esenci boje, když hlavní protivník Supermana Doomsday nepatří mezi příliš upovídané záporáky a za celý komiks nás neobdaří jedinou svou hláškou (ale zase omylem neprokecne svoje záměry nebo taktiku, jak to tak záporáci dělají). Právě proto tak vyniká bojový aspekt, kdy Superman buší tak jako nikdy, ale stejně to nestačí.

P.S. Pokud v Červeném trpaslíkovi vyrostly po Bextorově pálence chlupy na chlupech, tak by mne zajímalo, co pije Doomsday, když mu kosti prorůstají do obličeje.

4 11.11.2017

Zápletka Brave and the Bold nepatří mezi ty nejsilnější a proto ji hravě přebije ta část komiksu, kde spolupracují Lobo a naivní Supergirl. Loba si užijeme proto, že je to jeho možná poslední vystoupení před "faceliftem", díky kterému je v dalších komiksech mladší, androgynní, méně "motorkářský" a hlavně mu není vidět jeho politicky nekorektní tetování.

Supergirl naopak symbolizuje dnešní dobu, kdy sice sympaticky odmítne flirty Loba, ale pak je v jednom stripu plně zachycena v duhovém oparu s mladými superhrdiny (který vypadá jak z propagandy Kim čong Una) a komentuje Loba jako smradlavce.

Závěr je naštěstí strhující a Batmanovi se ho podaří vytáhnout na 3,5 hvězdy. Opravdu se ale nejedná o komiks, který si budete pamatovat, nebo který dokonce uvidíte na filmových plátnech.

2 02.11.2017

Miluju tuhle bezstarostnou dobu, kdy hudba ještě měla tu moc ovlivňovat lidské životy. A rozhodně tím nenarážím na proslulý koncert v Altamontu, kde na koncertu Stounů zemřeli lidé. Nedalo se to příliš ovlivnit, Mick Jagger který promlouval k divákům má absolutně čisté svědomí a v té době byla prostě jiná bezpečnostní pravidla, což ostatně dokazují ochutnávky drog členů skupiny přímo na palubě letadel.

Důvod, proč je tato kniha významná je to, že autor nepodlehl svodům osobnosti M.Jaggera a K.Richardse, ale dokázal se zaměřit na Briana Jonese, opomíjeného člena klubu 27 (asi proto, že nezpíval), kterému kapela může vděčit za svůj úspěšný vnik do světa showbussinessu. To, že se pak Brian trochu hledal a hodně experimentoval v oblasti drog a hudebních nástrojů, je věc druhá. Pokud vás zajímá život Briana, tak se o něm dozvíte právě zde, namísto matných fresek v knize Nicka Kenta "Těžkej nářez".

Sebestřednost autora je nezbytná ingredience této povedené knihy, protože vzhledem k tomu, kolik publikací vyšlo a vyjde o nejúspěšnější skupině všech dob, si čtenář rád přečte velmi osobní příběh novináře, který mohl naplno spolupracovat a žít s kapelou v průběhu jejich nejplodnějších let.

P.S. Většina lidí nesnáší zvuk flétny, ale psychadelická flétna kterou zajistil Brian Jones v písni Ruby Tuesday je vždy první zvuk, který se mi rozezní v hlavě, když slyším o Rolling stones.

1 02.11.2017

Velkej šéf Bolo se vrací ve svém asi nejvtipněji pojmenovaném příběhu (český překlad je hodně volný, takže v komiksu najdeme i „Zdeňka Srstku“).

Snad neprozradím mnoho, když napíšu, že 7 zbytečných přijde o život hodně brzo a zejména smrt alkoholika - vynálezce velmi zamrzí, stejně jako smrt bratrů, kdy jeden skočil za druhým z mostu do řeky plné piraní, i když oba neuměli plavat…

Na rozdíl od Supermana s Batmanem bývá Lobo označován za komiks spíše pro mladší. Samozřejmě že vychytávky jako miniaturní kapesní atomová bomba k tomu směřují, ale na druhou stranu dříve totální absurdity nepůsobí v dnešním světě vůbec tak ujetě. Například když si Lobo založí svou ateistickou církev a prohlašuje, že zmlátí každého, kdo mu nebude přispívat na její chod...

1 28.10.2017

Václava Klause st. vyprodávali v Levných knihách za 9,- Kč. Věřím, že tento politicko-beletristický výkon bude brzy překonán právě touto knihou (pokud teda ty pasáže snů nejsou navázány na další sny, jako ve filmu Počátek, což by tuto knihu slovenského reformního komunisty dostalo do kategorie sci-fi a tam žádná kniha neklesá pod 19 Kč).

I když už má tato kniha za sebou tři dekády, je stále velmi aktuální, když až Hellerovským stylem řeší aspekty náboženství a zároveň dává nahlédnout na názory prostých američanů na válku v perském zálivu typu „strýček Sam by se tam měl prostě vylodit a sebrat Arabům všechna ropná pole, aby byl už konečně klid. Ne že bych dával přednost žiďákům před těmahle arabama. Podle mě jsou ty rasy vobě tak nížký, že nedosahujou ani k cecíkům prasnice. Měli bychom jim ale už nadobro zatrhnout ten jejich terorizmus a tu zasranou ropu jim zabavit“

V knize se mihne i Donald Trump a zejména fanoušci south parku (ručníček) budou nesmírně zaujati putováním neživých předmětů krajinou, jejich interakci s okolím a mystický přesah. Kniha je vynikající, přestože nedosahuje psychadeličnosti Další dálniční atrakce.

3 23.10.2017

Suttree je zevl na úrovni Big Lebowskiho, ale stejně jako on nijak významně neobtěžuje své okolí a od světa okolo taky nic nečeká. Bydlí na vodě v housbótu, opustil svoji ženu a má kamarády s kterými nehraje bowling, ale kulečník.

Příběh je sice situován do 50.let, nalezneme v něm ale zmar a hnus současné generace, například když Suttree odmítá dobře placené práce, „vypíná se“ alkoholem…. Některé neveselé nebo halucinogenní aspekty knihy střídají komičtější pasáže, kde si pravděpodobně každý čtenář bude navždy pamatovat soulož s melounem. Autorův vypravěčský styl je vynikající (knihu psal déle než 20 let) a vyplatí se opravdu pozorně číst každé slovo.

2 23.10.2017

Hlavní hrdinka knihy je bezpochyby druhou nejvýznamnější českou Venuší, po té věstonické. Z knihy mi vyplývá, že kočovný a dobrodružný život byl možná ten nejlepší protijed proti nástrahám socialismu, minimálně autorka nedává znát dopad tehdejší doby na svůj život. Hodnocení rodičů je možná zavádějící a přes všechny argumenty proti matce je jasné, že se Venuše prostě nevychovala sama…

Kniha mi vzdáleně připomínala i „My děti ze stanice zoo“ , protože se také dotkla drog, alkoholu, volné lásky a také nás zavedla do západního Berlína. Jsem rád, že se hlavní protagonistka odhodlala popsat svůj život, který je celý nesmírně zajímavý, i když se média typu Reflex a Respekt především zaměřila na kapitoly, týkající se života v bytě Jiřího Muchy.

2 18.10.2017

Jeho pravda je...docela velmi hodně zajímavá, protože dokázat vydržet 10 let v jednom českém velkoklubu (a patřit mezi nejlepší hráče) je prostě unikát. Už jen proto, že hlavní protagonista knihy, který už ukončil kariéru, může otevřeně mluvit o dění ve svém týmu (nad čímž třeba pan stavební inženýr Hřebík musí hodně mhouřit oči).

Kromě toho, že Jarda unikátně vystřídal všechny 4 pražské prvoligové fotbalové týmy, ho charakterizuje, taková ta totální skromnost spojená s hladem po úspěchu (a la Dominik Hašek), za kterou hlavní hrdina vděčí mimo jiné i svému otci, na kterého v knize často odkazuje.

V knize sice najdeš občas sprostá slova, ale není to na škodu, máš totiž pocit, jako kdyby ti svůj zajímavej životopis říkal osobně jeden z nejlepších brankářů české historie.

3 16.10.2017

Komiks je zajímavý umístěním děje na Blízký východ, nevyhýbá se nádherně nekorektním komentářům typu "ručníky na hlavě", Joker víc než jinde nepokrytě zabíjí....

Takovýto zajímavý koktejl poměrně dost upozaďuje příběh samotného Robina, který je sice teskný, ale rozhodli si o něm sami čtenáři.

Samotný Joker pak všechny zastíní, kdy se nechá naverbovat jak velvyslanec jedné blízkovýchodní země a....komiks rozhodně doporučuji.

2 07.10.2017

Tom Robbins je prostě úžasnej. Už v předmluvě se nám vysměje "....ještě jednou se podíváte na obálku. Krátké texty...Stojí to na přebalu černé na bílém. Možná to tam mohli napsat větším písmem, ale to neznamená, že jste se nechali natáhnout. Je to vaše chyba, měli jste si dát větší pozor. To máte z toho, že o polední pauze lítáte po knihkupectvích..."

Nejlepší jsou cestopisné povídky hned na začátku knihy, které nejsou nepodobné stylu Huntera S. Thompsona, kde se například dozvíme, jak je nebezpečný hroch na rozdíl od nosorožce, který je "v zásadě klidné, plaché, jemné stvoření, které samozřejmě dokáže bez většího zájmu zaútočit na landrover, ale jen proto, že vidí moc špatně na to, aby rozeznal auto od jiného nosorožce, se kterým se chce pářit nebo poprat. Nosorožec si,jako tolik motorkářů, chce hlavně užít."

Stojí tahle knížka za to? Nemusíte odpovídat.

5 07.10.2017

Styl psaní autorky je sice úsporný, ale úderný (pravděpodobně ovlivněný seriálovou tvorbou). Knížka je to pěkná a dobře čitelná právě u moře, kdy má člověk pozornost rozptýlenou nějakým tím vínem. Tato žánrově nadprůměrná "člověčinka" může být cennou alternativou pro ty, které už nebaví (tolik nebaví) Viewegh.

3 13.08.2017

„Mé syny zničil Heroin“, nebo „Mí synové se zničili heroinem“? Každá země má své drogové „heroes“ a stejně jako německá Christiane F. nebo česká Katka, představují jednovaječná dvojčata Nick a Simon heroinové hrdiny Spojeného království Velké Británie. Jejich příběh je vyprávěn především z pohledu matky (proto se kniha jmenuje tak, jak se jmenuje), kterou mimo jiné ve věnování na začátku knihy podporuje současná premiérka UK Theresa May.

Příběh začíná na klasické lince marihuana – hašiš – kokain – crack – inhalování heroinu a až pak kluci najdou heroinovou jehlu v kupce sena. Jejich matka (silně věřící) může mít svědomí čisté, protože nesčetněkrát zaplatila jejich pohledávky a především jim vždy dala „dvacku“, kterou dvojčata často požadovala, i když byli, dle vlastní prezentace, dobře zaměstnáni, což jim matka vždy ochotně věřila.

Knihu jsem četl dvakrát a na rozdíl od „My děti….“ se k ní zřejmě nebudu, i přes její nesporné kvality, příliš vracet. Tragický moment v podobě smrti jednoho z dvojčat je zde vydáván ve prospěch vykoupení toho druhého, který je už znovu opravdu čistý, i když podle jeho fotky s makeupem, která je součástí knihy, to tak nevypadá. Přeživší dvojče navíc situaci komentuje tak, že dřív nepřestal brát jen kvůli bratrovi, což patří do klasické feťácké mantry...

2 16.04.2017

Hodně povedený komiks, který mi trošku ze začátku připomíná mimozemšťana E.T. Clark jako mlaďoch a školák je výrazně sympatičtější než třeba mladý Indiana Jones a na rozdíl od ostatních puberťáků poznávání svého vlastního těla zahrnuje např. létání a červený laser v očích, který musí tlumit svými speciálními brýlemi, jejichž „moderní“ tvar navrhla Clarkova maminka.

Příběh je hodně zaměřen na vztahovou linku Clark – Lois a na Clarkovo fungování v dravém světě velkoměsta, ovládaném korporací. Na samotnou akci se pochopitelně také dostane, ale je zřetelně odsunuta až do druhé linie. Speciální ocenění pro výtvarníka Garyho Franka, který dokázal neuvěřitelně vystihnout naivně - blbečkovský/slušňácký úsměv Clarka.

2 15.04.2017

Poručíme větru, dešti hodně dějově splývá s "Ještě máme, co jsme chtěli", s jediným rozdílem, že výrazně do popředí staví do popředí Jaroslava Dumberu, který nedokáže utáhnout celý děj, na Švadrlíkovy poměry, rozsáhlé knihy.

Přesto tato kniha představuje skvělý pohled na fungování socialistického státu. Kapitoly o Kefalínovi jsou 5*, zejména mě zaujal popis jeho vychovatelských metod, které aplikoval na korejské děti v dětském domově, kde krátce pracoval.

"Do Cikády Jaroslav Dumbera sotva dovrávoral. „Co se ti stalo, Jašíčku?" zděsila se Liliana. „Snad ti někdo neublížil?". „To ty nikdy nepochopíš," vzdychl nešťastník, „protože nemyslíš třídně. Máš to v životě jednodušší. Stejně jako chobotnice nebo lasička. Ty také nevědí, co je to třídní nenávist!".