Mayaku komentáře u knih

Zpěv Susannah mě moc neba, říkám díky. Tenhle poměrně útlý díl jsem rozečetla už před více než dvěma lety a někde v polovině příběhu - během dalšího nekonečného vnitřního monologu mezi Susannah a Miou - jsem prostě ztratila zájem a drive a dva roky jsem na tuhle knihu nesáhla. A věřte nebo ne, ani mi nějak nechyběla. Rozpolcená dívka Susannah - Odetta - Detta - Mia mi moc k srdci nepřirostla ani v předchozích dílech, ale tam to tak nějak vyvažovala košatost příběhu a účast ostatních postav. Nejfajnovější zde shledávám linku s Ronaldem a Eddiem (a Věžem s Deepneauem), Don Callahan, Jake a Ochu jsou na můj vkus v tomto vyprávění pohříchu pomálu a Susannah naopak až příliš (no dobře, já vím, že je tohle hlavně o ní, ale stejně). Spíš než o plnohodnotný příběh jde v tomto případě o takové fragmentární přemostění k úplnému zakončení ságy, ale tak vychýlené ve prospěch mé nejméně oblíbené postavy z ka-tetu, že mě stálo značné přemáhání se k této knize vůbec vrátit.

5 11.01.2021

Nechápu to, ale z jakýchsi záhadných důvodů mi tento titul vždy tak nějak zmizí ze zřetele a já na něj zase pozapomenu - i teď, vždyť i k napsání komentáře se dostávám skoro rok po re-readingu! A přitom mohu s klidným srdcem říci, že se tento díl s přehledem se řadí do mé TOP 3 ze série HP. Že by za to snad mohlo poněkud nevýrazné filmové zpracování, které neosvěžuje tak, jako ostatní části série? Fakt nevím. Každopádně, Princ dvojí krve mě oslovil mnohem více, než předchozí díl - bavila mě ta přehršel flashbacků, které dotvářely obraz některých charakterů (Voldy zejména), jejich historický vývoj a souvislosti. Charaktery dětských hrdinů se nám zajímavě vyvinuly (Malfoy mě hodně bavil), odhalení Prince bylo tehdy při prvním čtení příjemně nečekané a při kulervoucím finále na trase "jeskyně - první bitva o Bradavice - střetnutí na Věži" nezůstalo jedno oko suché (nejste-li absolutní cynik). Takže 5 hvězd - než se mi tenhle díl zase ztratí někde v překladu.

13 02.01.2021

#sheeptoo. Nevím, jak to ty irské romány dělají, že velká část z nich je naprosto deprimující čtivo zanechávající po sobě nepříjemnou pachuť. Tahle kniha je nepříjemná, depresivní a zdlouhavá - na to, že má jen 224 stran, jsem se s ní hmoždila dost dlouho. Nicméně, abych tady jen neplila jed, velmi oceňuji poznámkový aparát na konci knihy, který pro mě byl mnohem zajímavější, než celý děj, a člověk se z něj může dozvědět mnoho zajímavostí z irských kulturních, historických i společenských reálií.

5 23.11.2020

Kdybych měla tuto knihu popsat jediným slovem, pak by to byla "deziluze". Myslím, že toto slovo dobře vystihuje, co zažívaly postavy románu, jakož i já jako čtenář tohoto díla. O Mawerových vypravěčských schopnostech mám věru vysoké mínění, a proto mě zde čekalo obrovské zklamání. Je až s podivem, jak byl příběh zasazený do tak atraktivních kulis, i přes zásadní dějinné zvraty, prázdný. Jednotlivé postavy byly povětšinou velmi necharismatické, v některých případech až nudné, a bylo poměrně těžké se s nimi sžít a prožívat jejich osudy. A když vám postavy nepřirostou k srdci (ať už v dobrém či ve zlém světle), to pak je sakra těžké ve čtenáři vzbudit zájem a emoce. Invaze neinvaze.

7 23.11.2020

Ani nevím, co jsem od této knihy očekávala, ale i tak mám pocit, že jsem dostala víc, než co jsem si objednala. Příběh hlavního antihrdiny a jeho obdobně osobnostně odpudivých souputníků a protivníků je překombinovaný a realisticky popisuje poměrně nerealistický děj, ale i přesto je tak zatraceně čtivý, zábavný a strhující!

"Nikdy tě nezajímala spravedlnost? zeptá se potom.
Ne, odpovím.
Co je správný a co špatný?
Ne.
Dobrý a zlý?
Ne.
Jsou všichni právníci takoví?
Jo." (s. 123)

2 15.11.2020

Pochopila jsem vše - to nemohu říci. Pro plné pochopení si tuto knihu budu muset asi ještě několikrát švihnout, nicméně faktor subjektivního pocitu intelektuálního obohacení dosahuje 10/10.

6 08.11.2020

Tato kniha ve mně zanechala poměrně rozporuplné, ale ve výsledku poměrně pozitivní pocity. Byť jde o spolupráce, ruka páně Lovecraftova je ve výsledných produktech hodně znát. Nejvíce mě oslovily povídky, jež vzešly ze spolupráce s Cliffordem Martinem Eddym Jr. a pak povídka "Na Martinově pláži". To, jak dobrý byl Lovecraft vypravěč, však paradoxně nejlépe vynikne v úplném závěru, kde jsou v sekci "Dodatky" uvedena původní znění tří z povídek bez zásahu HPL. Kvalitativní sešup v dodatkových povídkách je tak propastný, že jejich čtení je docela martyrium.

4 27.10.2020

Strašně jsem chtěla, aby se mi tahle kniha líbila, fakt strašně moc. Premisa mě nadchla, Clarka mám poměrně ráda a třeba Setkání s Rámou byla vážně pecka. Zejména na začátku (část Země a vládci) se příběh docela slibně, byť pozvolna, ale zároveň způsobem budícím zvědavost, rozjížděl. Fakt jsem se snažila, ale někde v polovině části Zlatý věk jsem si chtě nechtě musela přiznat, že mě ta kniha docela nudí. Obecně nemám problém s filosofujícím sci-fi, ba právě naopak, ale tady byly jinak zajímavé myšlenky podány tak nějak rozbředle a nezajímavě, postavy byly povětšinou nesympatické až na půdu a celé to pro mě prostě nefungovalo. No a ten konec - ten koncentrát deprese - mě úplně dorazil. Znovu už asi po této knize nebudu chtít sáhnout.

8 23.10.2020

Nomen omen. Kdyby knihám byly přiřazovány barvy podle jejich obsahu, tak tato by měla barvu ovesné kaše. Neochucené. Ty příběhy jsou tak obyčejné a neutrálně podané, že místy až vyloženě nudí. Tak proč tak relativně vysoké hodnocení? To asi nejsem schopna úplně přesvědčivě vysvětlit. Zpočátku jsem se knihou prokousávala poměrně těžko a často ji odkládala, protože mě jednotlivé epizodky prostě moc nezajímaly a neoslovovaly, ale postupem času, jak se jednotlivé osudy více a více provazovaly, mě ty zdánlivě ordinérní příběhy začaly nějakým záhadným způsobem fascinovat, a druhou polovinu knihy jsem doslova zhltla. Nicméně se obávám, že pro většinu lidí tenhle záhadný faktor nezafunguje. Pro tuto knihu to asi chce náklonnost k německé literatuře a být při čtení správně naladěn...ale dovedu si představit, že pro většinu čtenářů toto naladění nikdy nepřijde.

1 28.09.2020

Povídka patří k mým nejoblíbenějším žánrům a povídky od Stephena Kinga jsem vždy ve svém pomyslném žěbříčku řadila značně vysoko. Můžu i s klidem říci, že jeho povídky mě oslovují o ždibíček více, než jeho romány. S touto sbírkou jsem ale měla problém a docela jsem se nadřela, než jsem ji dorazila do konce. Nevím, zda mi zastřešující téma celé knihy obecně nesedlo, nebo zda to bylo stylizací a pointováním jednotlivých povídek, ale většina textů mě poměrně zklamala a byla z mého pohledu hluboko pod standardní úrovní mistra Kinga. Za nejlepší považuji povídky Duna a Zlý chlapeček, které byly vyloženě skvělé. Rovněž mě potěšila Letní bouře, Nekrology a Ur. Zbývající texty byly docela průměrné a některé bohužel vyloženě nudné. O dvou "básních", u nichž těžko říci, zda nefungují a priori samy o sobě, či v důsledku překladu, radši ani nemluvě.

6 31.08.2020

Ach jo, Jaroslave. Tak u této knihy jsme se úplně nepotkali a nenaladili se na tu správnou tschechisch-deutsche Welle jako obvykle. Asi málo pružím.

7 02.06.2020

Velmi povedený výbor povídek, kterému na kráse trochu ubírá (sic asi ne přímo vinou autora) skutečnost, že při čtení máte pocit, že už jste něco takového někde četli. Smithův styl je velmi podobný jeho souputníkům z časopisu Weird Tales a co naplat, H. P. Lovecraft a Robert E. Howard jsou chtě nechtě v našich luzích a hájích podstatně známější, než C. A. Smith. Občas mi Smithovy povídky připomněly dokonce i Arthura Machena. Nicméně dovedu si představit, že kdybych žádného z výše jmenovaných dříve nečetla, mohla bych být ze Smithových povídek docela nadšená - absolutní top za mě představovaly povídky Semeno z hrobky, Genius loci a Čarodějův návrat (zde v přiznané návaznosti na H.P.L.). Celkové solidních 80%, prosím pěkně.

7 02.06.2020

Dost zajímavé pojetí a vhled do schizofrenní mysli. Chápu, že asi ne každému bude svého druhu zmatečný styl psaní kapitol ze Spodkova putování vyhovovat, ale mně třeba pomohl k lepšímu sžití se s hlavní postavou a pochopení jejího pokřiveného vnímání. Koho zajímá problematika duševních chorob, pro toho může být Spodek poměrně zajímavou beletristickou volbou.

3 13.02.2020

Tahle kniha mě nejprve zaujala svým názvem, pak jsem si všimla, že se odehrává v Berlíně a bylo rozhodnuto, protože pro berlínské příběhy já mám slabost. Moc jsem od toho nečekala, ale překvapivě dost se mi ta knížka líbila. Jednání hlavních hrdinek v některých momentech pro mě sice bylo docela nepochopitelné (hlavně to jejich "získávání zkušeností" na Ku'dammu, to šlo vážně mimo mě a trochu jsem se obávala, jakým směrem se bude příběh ubírat), ale ve chvílích, kdy se příběh dostával do "normálnějších" kolejí, tak tam bylo uvažování náctiletých holek docela pěkně vystižené. Nadto kniha přináší vhled do běžného prostředí nižší střední až chudší třídy v Berlíně, a to včetně kulturních a národnostních menšin, což příběhu rozhodně přidává další zajímavý rozměr. Celou dobu jsem akorát uvažovala, kdo jsou cíloví čtenáři této knihy - asi mladší ženy, ale přijde mi, že vyloženě pro děti a mládež to fakt úplně není, možná spíš tak 16+ max.

2 09.02.2020

Anotace je poněkud zavádějící. Pokud někdo bude k této knize přistupovat s představou příběhu laděného do gotického hororu, pravděpodobně bude odcházet zklamaný. Jde o zajímavou psychologickou sondu do života lidí žijících na irském maloměstě, jehož poklid je narušen hluboce znepokojivým jednáním chlapce Timothyho - pravděpodobně duševně narušeného - k jehož největším životním radostem patří šmírování jeho sousedů a následné vytažení jejich největších traumat a tajemství na světlo boží, čímž se snaží obyvatele donutit k tomu, aby udělali, co si Timothy přeje. Timothy Gedge je výborně vymyšlený psychouš, jehož znepokojivost spočívá v momentu očekávání - tedy právě v tom, že jak čtenář, tak postavy v knize, pořád přemítají a děsí se toho, co Timothy Gedge může (ale nemusí) udělat. Právě obavy z neznámého jsou zde podány naprosto brilantně. Je to prostě dobrá kniha. Jděte do ní, ale horor nečekejte.

3 09.02.2020

Tato kniha mě v knihovně zaujala obálkou, tak jsem se ji rozhodla zkusit. Jakkoliv se mi líbilo zobrazení nesnesitelné lehkosti manipulace s lidmi, ta kniha je veskrze dost nudná. Srovnání s Orwellem podle mě úplně není na místě. Přečíst - vrátit do knihovny - zapomenout.

5 02.01.2020

Absolutní kult. Tuhle knihu jsem si v dětství strašně přála mít a pořád loudila po rodičích, aby mi ji koupili. Leč nebylo mi přáno, a tak jsem si ji aspoň do zblbnutí pořád dokola půjčovala v knihovně. Po letech jsem si knihu o pravěku znovu pročetla a je to pořád stejná pecka. Burianovy ilustrace jsou legendou.

17 02.01.2020

Fantastické balady, které se čtou jedna báseň (hehe). Krásně vypointované, antikou šmrncnuté, epické básně - tu elegické, tu s nádechem lehké potměšilosti. Schiller mě velice příjemně překvapil a asi zkusím i některé z jeho dalších děl, protože tato sbírka byla vážně skvělá.

3 02.01.2020

Těžko se mi hledají slova k formulování pocitů, které ve mně kniha vyvolala. Působivá i odtažitá. I přes svou stručnost na mě příběh působil hutně a syrově, ačkoliv popisy těch nejhorších věcí v knize kloužou jen jakoby po povrchu. Koncentrované emoce jsou dávkovány bez patosu a s možná i trochu odosobněnou obecností. Je to zvláštní kniha, ale rozhodně zajímavá (zejména z hlediska otázky vyrovnávání se Němců s nacistickou minulostí) a musím říci, že ačkoliv jsem ji měla přečtenou za pár hodin, musím nad ní stále přemítat, a to se ne každé knize podaří.

3 02.01.2020

Moje první zkušenost s audioknihou a musím říci, že naprosto fantastický a úžasně pasující přednes Filipa Čapky dodal knize další působivý rozměr navíc. Audio geniálně podtrhlo hutnou depresivní postapo atmosféru, stísněnost a temnotu metra a skvěle podbarvilo charaktery všech postav. Je fakt, že zejména v druhé části příběhu je docela hodně deus ex machina momentů, ale to mi na mém zážitku neubralo. Audiokniha byla zkrátka naprosto famózní a vřele ji doporučuji!

4 26.06.2019