Mayaku komentáře u knih

Co si budem, jestli na mě něco působí zaručeně děsivě, tak to jsou temné hlubiny a to, co se v nich ukrývá. A ještě v kombinaci s mořskými příšerkami, ať už reálnými nebo fiktivními, to je pure hell. Ať už to byl Stín nad Innsmouthem od HPL, Prám od Kinga nebo třeba "přímořské" povídky od Lumleyho, vždy pro mě tahle témata představovala záruku mrazení v zádech. V Sacculině bylo hlubin i mořských breberek vrchovatou měrou a přísahám bohu, že ke konci příběhu mi z toho bylo až fyzicky špatně, když jsem si vybavila jak tísnivě, odpudivě a trypofobicky na mě na dovolené působila skaliska obsypaná svijonožci. A do toho prolínající se dějová linka o poločasu rozpadu jedné rodiny. Pfu. Je to pecka!

4 16.01.2024

Velmi slušná sbírka povídek, u které mi ale občas přišlo, že jinak skvělý nápad zůstal tak nějak na půl cesty nedotažený. Vágní nejasný závěr není vždy na škodu, ale tady se bohužel zpravidla v mlhavém závěru vytrácena někam do ztracena i pointa příběhu. Nejlepší povídky z mého pohledu byly Nejlepší nový horor, 20th century ghost a Bobby Conroy vstává z mrtvých - zejména pak poslední dvě jmenované, které uměly krásně navodit tu správnou nostalgickou notu, kterou tak mistrně ovládá i Stephen King.

7 03.11.2023

Tohle je King ve vrcholné formě. Přiznám se, že jeho novější věci mě moc neoslovují, ale pokaždé, když sáhnu po některém z knižních restů z dob minulých, zas a znovu si uvědomím, jak skvělý je to spisovatel. Příběh Johna Smithe není nijak zvlášť strašidelný, ale zato nesmírně napínavý, čtivý a místy i hodně mrazivý i smutný. Lépe pro mě fungovala první část knihy, v níž se pátrá po sériovém vrahovi (tu jsem doslova hltala), než část o Smějícím se tygrovi, ale i tak byla kniha jako celek skvělá.

13 03.11.2023

Tohle byla hodně zvláštní detektivka (thriller?). Vzhledem k tomu, jak malá část příběhu byla věnována vyšetřování ústředního zločinu, dá se říct, že jde spíš o sondu do místy trudného, místy o něco méně trudného, dětství a mládí hlavního hrdiny a toho jak vyústilo v jeho trudný osud v dospělosti. Napínavé to moc není, kdo je vrahem, to se také dá poměrně brzy odhadnout, ale vzhledem k tomu, že samotné vyšetřování zločinu je pouze prostým opěrným bodem pro vyprávění životního příběhu hlavního hrdiny a některých vedlejších postav, tak je to asi jedno. Reálie ostrova Lewis a Skotska obecně jsou ale popsány velmi pěkně, takže fanoušci Skotska (já) se v tomto směru mohou v knížce docela porochnit. Akorát ten rozbor lovu guga byl i na mě až moc roztahaný. Sečteno, podtrženo, atmosféra a popis skotských reálií velmi pěkný, ale pokud hledáte detektivní příběh, hledejte asi dál a někde jinde.

5 05.09.2023

Příjemná sbírka povídek, která mě nesmírně mile překvapila. Náladou a stylem mi hodně připomněla povídkovou tvorbu Raye Bradburyho, a tu já hodně můžu. Osobně mě více bavily povídky s lehce nadpřirozeným, znepokojivým nebo poťouchlým nádechem, než ty ryze obyčejné, u nichž jsem marně čekala na nějaký nečekaný twist, ale to je jako vždy věc subjektivního vkusu.

05.09.2023

Velmi atraktivní premisa v pro mě dost nezáživném podání. Asi nejsem ta pravá cílovka, protože i přes kalkulovanou oduševnělost, hlubokomyslnost a osudovost mě kniha absolutně neoslovila a vlastně mě ani moc nezajímalo, jak to s hlavní hrdinkou nakonec dopadne (pozn. dopadlo to tak, jak jsem víceméně od počátku očekávala). Nenáročné čtení pro masy, které je typickým příkladem toho, proč se knihám s označením "bestseller" obvykle vyhýbám jak čert kříži.

10 27.06.2023

Tak tahle sbírka mi dala hodně zabrat a hltání příběhů se střídalo s nucením do pokračování v četbě. Velmi kvalitní povídky střídaly věci na hranici čitelnosti (a někdy i za ní - bez mučení přiznávám, že Jezdce purpurové mzdy jsem prostě nedala) a celkový dojem byl tak spíše nevalný. Nevyrovnanost v kvalitě příspěvků bývá u antologií častá, ale tady byly výkyvy opravdu velké. Když jsem se zpětně vracela k hodnocení přečtených povídek, s překvapením jsem ale zjistila, že většinu jsem hodnotila nadprůměrně, proto i celkově hodnotím na 4*. Přesto však ve mně zůstává pachuť nepovedenosti a když se mě někdo zeptal, zda bych mu tuto sbírku doporučila, řekla jsem, že spíše ne. To mluví za vše. Za přečtení ale určitě stojí: Destrukční zkouška, Do toho, do toho, do toho, řekl ptáček, Domeček pro panenky, Andělé karcinomu a Šťastné plémě.

4 26.06.2023

Tak tady jsem si, přátelé, mimořádně šmákla. Hororové antologie mají v mém srdci speciální místo, a to i když je v posledních letech spíše zanedbávám. Nicméně mohu s klidem říci, že tohle je jedna z nejlepších antologií strašidelných příběhů, které jsem kdy četla. Skvělé, vyvážené, originální náměty, tak akorát děsivé. Navnadily mě už první dvě povídky v parádně lovecraftovském duchu (Muž s tisícem nohou; Sklepení v Yoh-Vombis), perfektně mě zaháčkovala Věc aka Kdo je tam?, a na vlně dalších velmi kvalitních povídek jsem se dořítila až k naprosto fenomenální Oranžová je bolest, modrá šílenství, která mě odpálila až někam do Van Dornova nebe. Fakt neskutečný zážitek.

7 07.09.2022

Vzhledem k poměrně polarizujícím hodnocením jsem k poslednímu dílu této série přistupovala s lehkou opatrností, ale musím říci, že za mě se s finále téhle monumentální heptalogie mistr King popasoval skvěle. Temnou věž jsem konzumovala se zaujetím a nadšením, které jsem v rámci série naposledy cítila u Pustin (a to jsem opravdu neočekávala). Je sice pravda, že u konečného osudu některých postav jsem trochu pozvedávala obočí (u hlavních antagonistů byl jejich konec nečekaně antiklimatický), ale to mi na zážitku z četby rozhodně neubralo. Propojit všechny světy, zakončit všechny dějové linie a cesty jednotlivých postav a současně to vše dát do smysluplného, čtivého a poutavého celku, to je setsakramentsky náročný úkol. A Stephen King to tady zvládl na jedničku. Všechna čest. Sai Kingu, říkám díky.

8 16.08.2022

Tahle knížka mě nesmírně potěšila. Osvěžující, neotřelé a navýsost originální povídky (někdy až mikropovídky), které mě neskutečně bavily a budu se k nim v budoucnu znovu a znovu vracet. Doufám, že v budoucnu budeme mít možnost se seznámit i s další literární tvorbou pana Němečka nad rámec jeho (byť také skvělé!) nakladatelské činnosti.

6 25.05.2022

Excelentní kniha, které se již v roce 2007 dostalo neméně kvalitního filmového zpracování. Brilantní nekompromisní text, působivý - místy až nervy drásající - ve své strohosti bez zbytečného patosu a póz. A Chigurh? Jeden z nejlépe napsaných psychopatů ever. Geniální čtenářský zážitek.

9 01.03.2022

Když výzva, tak výzva. I sáhla jsem po vydání z roku 1909 (možná i 1904 - kdo ví, J. Otto měl datování evidentně dost na háku) a musím říci, že jazykový styl mě docela zarazil. Už jsem měla čest s publikacemi, které byly vydány kolem dvacátých letech, ale nikdy jsem s textem neměla takový problém jako zde (komentář k OZO od Vážného je proti tomuhle dětská hra). Těžkotonážní přechodník posílený archaismy (přijde mi, že i na danou dobu) na mě útočil ze všech stran a já si pořád říkala, jestli za to může styl, anebo obsahová stránka, že mě ta kniha tak hrozně nebaví. A víte co? Myslím, že obsah, naopak ta archaická forma dodávala textu na určité neotřelosti. Nalijme si čistého vína - prostředí Kalifornie za dob zlaté horečky je sice nesmírně zajímavé, ale příběhy samé byly fakt nudné a depkoidní, a to i když zpravidla nesly v závěru nějaké to emocionální poselství. Původně jsem myslela, že dám průměrné hodnocení, ale nakonec snižuji jen na 2*, tohle je vážně kniha leda tak pro zapálené milovníky zlaté horečky, a to já bohužel nejsem.

3 21.12.2021

Holdstock byl mistrem pohlcujícího čtenářského prožitku a jeho Lavondyss mě emocionálně naprosto rozsekalo. Ryhopský les mě do sebe vtáhl stejně jako u předchozího dílu, ale tentokrát cesta byla podstatně trnitější a bolestivější, byť neméně působivá. První část příběhu se mi líbila více, snad proto, že měla lehce bezstarostnější nádech byla opět opředena tím tajemným hávem spojeným s objevováním lesa a jeho působení na vybrané jedince. Druhá část už byla nemilosrdnější a temnější, hodně se zde skákalo v čase, což z mého pohledu bylo místy na škodu - docela ráda bych se blíže dozvěděla, co se s některými osobami v mezidobí dělo. Občasná brutalita a nevyhnutelnost a provázanost osudů postav pro mě byla v závěru absolutně zdrcující. Asi jsem pořád doufala, že to dopadne jinak. Byl to opravdu silný zážitek, který ve mně bude ještě dlouho rezonovat, ale velmi dobře si rozmyslím, jestli jej někdy budu chtít absolvovat znovu, protože postavy Lavondyssu mi hodně přirostly k srdci a jejich osud byl pro mě velmi bolestný.

14 31.10.2021

Uf. No, těžko říci, jestli bych nehodnotila ještě níže, nebýt skvělé audioverze v podání Terezy Dočkalové. Po prvotním nadšení nastal extrémně rychlý sešup dolů, když jsem si uvědomila, že mi ani jedna z hlavních postav není sympatická a vlastně mě oba dost iritují. A příběh sám je cíleně tak obyčejný, že ten to opravdu nevytrhne. Asi hodně záleží na tom, v jaké životní fázi se nacházíte, a na tom, jestli se dokážete alespoň s některým z hlavních hrdinů dostatečně ztotožnit. Bez toho pro vás asi příběh Marianne a Connella nebude moc dobře fungovat. Pro mě absolutně zapomenutelná záležitost.

4 06.10.2021

Trochu škodolibě mě pobavilo, že autorem zvolené zakončení příběhu budilo posměch už před sto lety, ale jinak mohu říci, že mě kniha docela příjemně překvapila. Veskrze zajímavý příběh na vlnách surreálna rychle utíkal i díky velmi krátkým kapitolám. Chvílemi byl děj možná až příliš stručný a povrchní, ale to z mého pohledu až tak nevadilo a vzhledem ke konceptu knihy i dávalo smysl. A dýchl z toho na mě závan podobný Zamjatinovu románu My, i když obsahově se tato dvě díla úplně neprotínají. Asi to bude dobou jejich vydání. Slušné.

6 06.10.2021

Jako devadesátkové dítě jsem kauzy probírané v této knize tehdy vnímala jen velice okrajově a bylo tak rozhodně poučné přečíst si shrnutí a rozbor politické situace v dané době. Vzhledem k všeobecnému marasmu, který na politické scéně vládl už tehdy, teď o trochu lépe chápu ultimátní znechucení části starší generace nad českou politickou scénou. Hrozné je, že některé negativní aspekty v knize probírané se prostě ani trochu nezlepšily - občas jsem si regulérně musela zkontrolovat, že kniha opravdu byla vydána už před 15 lety. Je smutné, že jsme se od té doby neposunuli k ničemu lepšímu - negativní nabubřelé zvyklosti zůstaly a k tomu se ještě prohloubila vulgarizace a prolhanost celé politické scény. A nejhorší na tom je, že některým lidem to opravdu asi ani nevadí nebo je jim to úplně jedno. Smutné.

7 20.09.2021

Letos jsem četla spoustu skvělých knih, ale marně pátrám v paměti po nějaké, od které bych se nemohla odtrhnout tak, jako od Podobenství o rozsévači. Skvěle napsaný a velmi dobře gradovaný dystopický příběh, který vás nenechá ani na chvíli oddechnout. Výborné postavy jednající z pochopitelných pohnutek a až příliš realistická vize nepříliš vzdálené budoucnosti, která v čtenáři vzbuzuje pocit neustálého napětí a obav. To vše vás strhne a pobouzí k tomu číst dál a dál a nutí vás o knize přemýšlet i potom, co ji zaklapnete. Jen škoda, že se moc nedozvíme, jak to vypadá jinde ve světě, ale je to logické, vzhledem k tomu, že víme jen to, co hlavní hrdinka. Na překlad druhého dílu se každopádně nesmírně těším.

8 20.09.2021

Vzhledem k tomu, že jsem devadesátkové dítě z Podolí, kterému pomalu začíná táhnout na dvaatřicet, měla jsem veškeré předpoklady, aby tahle kniha byla psána pro mě, a to i když jsem nechodila přímo na Jeremenkovu, kterou podle všeho navštěvovali naši hrdinové (ale! pravděpodobně jsem absolventkou toho gymplu, kam odcházela Aneta, protože dost malej gympl prej rodinnýho typu, na který se dojíždí z Kačáku, to je prostě jasně ložená Ohradní). Bohužel jenom to, že ve mně příběh vzbudí určitou míru nostalgie, pro mě ještě dobrou knihu nedělá. Právě na faktoru nostalgie kniha zejména v první půli staví, ale to zkrátka samo o sobě (alespoň pro mě) nestačí. Neříkám, že se to špatně čte, ale kniha není napsána nijak světoborně. Ačkoliv vše sledujeme z vnitřního subjektivního pohledu jednotlivých hrdinů, je příběh podáván hrozně povrchně a zjednodušeně a vlastně se ani moc nedozvíme, jací jednotliví protagonisté jsou. Nijak hlouběji nezjišťujeme, jaké jsou jejich vnitřní pochody a pohnutky. Působí spíš jako šablony pro využití retro devadesátkových propriet (v první části) nebo jako nějaké archetypy pro zobrazení s vlastním životem nespokojených třicátníků (v druhé části). Tohle je další věc, která mě mrzí - děj se soustřeďuje hlavně na negativní aspekty života daných hrdinů a jejich prizmatem je nahlížen (nebo mně to tak alespoň přijde), a to je škoda, protože je tím jak ubíráno na kráse té nostalgické části, kdy jsou poněkud upozaděny i radostné aspekty devadesátkového dětství, tak to zveličuje depresivnost části odehrávající se v dospělosti. Tím, jak se ubírají životy našich hrdinů, to působí, jako kdyby bývalé devadesátkové děti byly fakt nespokojení zoufalci (protože z jejich života v ději vidíme jen ten negativní výsek!), a tak to opravdu není. Zbytečná depka.

10 12.08.2021

Hodně mi to připomíná knihy ze série Murakamiho novelek ilustrovaných Kat Menschik. Příjemné, milé, krátké a čtivé, ale nic moc to ve vás nezanechá a za pár chvil si z toho kromě základní premisy nebudete pamatovat nic. Bohužel.

4 01.08.2021

King je jednou z výjimek potvrzujících mé pravidlo, že se obecně spíše vyhýbám mainstreamovým autorům bestsellerů. On je prostě zatraceně dobrej a tady to zas a znovu potvrzuje. Nevím, jak to dělá, že jeho civilněji laděné příběhy tak skvěle fungují - ať už je to Zelená míle, nebo třeba sbírka Čtyři roční doby - ale jeho vypravěčský um zde dostává úplně nový rozměr. Takový dojemnější, často překrytý nenápadným nostalgickým hávem, který se vám snadno dostane pod kůži, a s ním i jednotliví hrdinové. Příběh Zelené míle a Johna Coffeyho jsem samozřejmě znala již dříve z fantastického filmového zpracování od Franka Darabonta, ale to můj čtenářský zážitek nijak neumenšilo. Je to zkrátka vynikající kniha, která ve čtenáři zanechá hlubokou stopu. Jo a bulela jsem! Několikrát!

20 23.07.2021