Mayaku komentáře u knih

Naprosto esenciální publikace, kterou by si měl přečíst každý, bez ohledu na své politické smýšlení či přesvědčení. Huntington zde opravdu poutavým způsobem popisuje procesy a tlaky působící v rámci vztahů největších světových civilizací a příčiny jejich vzájemných, stále se opakujících, svárů. Rozhodně jde o publikaci, která do značné míry otevírá oči, pokud je člověk ochoten Huntingtonovi naslouchat.

10 11.10.2016

Nevím, jestli je chyba na mém přijímači, ale tato publikace pro mě byla dost nestravitelná - zejména první tři kapitoly byly něco opravdu šíleného. Poté, když autor rozebírá působení jednotlivých typů masmédií, už se to naštěstí docela dá číst. Nevím jestli to je překladem, nebo takto zní i německý originál (a musím tedy říci, že tentokrát je tam hodně znát, že jde o překlad z němčiny, i co se týče stavby vět a volby slov), ale takto krkolomný a nečtivý text nadužívající odborné cizojazyčné pojmy tam, kde to vůbec není nezbytné a jen to ruší v porozumění textu (týká se zejména zmiňovaných prvních tří kapitol), jsem ještě nečetla. Je to škoda, protože po obsahové stránce je kniha velmi zajímavá, ale styl, jakým je napsána, to absolutně zabíjí.

08.10.2016

Příjemná, rychle ubíhající, jednohubka. Není to sice úplně klasický King, ale čte se to výborně, ostatně jako prakticky vše od tohoto mistra :) Subjektivně ve mně příběh vyvolával podobné nostalgické pocity jako Kingova povídka Tělo ze sbírky Čtyři roční doby :)

2 05.10.2016

Tahle knížka pro mě byla obrovským zklamáním. Zejména po všech těch všudypřítomných výkřicích, kterak se jedná o nejlepší dílo Heinleinovo. Bohužel z mého pohledu je příběh hodně utahaný a v některých částech i dost nezáživný. Nejvíce mě bavila první část a pak s upadajícím tempem příběhu upadala i má pozornost a zájem. Bohužel.

5 30.09.2016

Perfektní publikace rozebírající praktickou stránku neduhů současného vzdělávání, které ve finále vedou k degeneraci vzdělávacího systému a potažmo i intelektuální degeneraci osob vzdělávajících se v něm. Je to až děsivé. Neustálé reformy vzdělávání pod vedením samozvaných "expertů na vzdělávání" údajně mění systém vzdělávání k lepšímu, ale v realitě jej spíše paralyzují a znehodnocují. Všichni se bezhlavě ženou za naplněním uměle vytvořených bezobsažných "kompetencí", které zatlačují do pozadí tradiční obsah i význam vzdělávání. Již není v kurzu číst a o nabytých vědomostech přemýšlet, stačí, že je člověk schopen případě potřeby informaci vyhledat. Když člověk tohle čte, už se ani nediví, jak je možné, že společnost je čím dál hloupější.

6 06.09.2016

U Lukjaněnka se to se mnou má tak: vždycky očekávám nadprůměrný zážitek a také jej prakticky vždy dostávám (což je ostatně vidět i na tom, že vše, co jsem od něj četla, má ode mě hodnocení minimálně 4*). Jednou za čas však Lujkaněnko přijde s příběhem, který mě naprosto dostane a uzemní. A toto je přesně případ Tanců na sněhu, prequelu ke Genomu (který jsem tedy také četla, ale zas tolik mě nedostal). Těžko popsat v čem tkví to zvláštní kouzlo Tanců na sněhu - příběh se nijak zvlášť nevymyká Lukjaněnkovu standardnímu stylu, napsáno je to jako vždy čtivě a poutavě...asi to bude postavami, které jsou opravdu pěkně napsané a čtenář se s nimi prakticky hned ztotožní, a také tím do určité míry hezky naivním pohledem třináctiletého kluka, jímž je celý příběh popisován.

5 27.07.2016

Chuck mě několika svými posledními romány příliš neuspokojil, tak jsem k tomuto přistupovala se značnou obezřetností. Dokonce jsem si i říkala, že si jeho četbu snad i odpustím, protože ta obálka je fakt hrozně přehnaná. Nakonec jsem však rozhodla dát Chuckovi další šanci a dobře jsem udělala, protože u tohoto ztvárnění absurdní "vibrapokalypsy" ženského pokolení jsem se fakt od srdce nasmála. Že by snad Palahniukova tvůrčí krize přeci jen byla zažehnána? :)

1 27.07.2016

Je paradoxní, že kniha o nespavosti mě (doslova) uspala. Není to špatně napsané, ale nuda je to hrozná - na tohle u Murakamiho opravdu nejsem zvyklá. Jediné, co příběh pozvedá, jsou perfektní ilustrace od Kat Menschik.

1 04.07.2016

Moc hezky napsáno. K přečtení mě navnadilo filmové zpracování z roku 2015, které je opravdu velmi povedené a musím uznat, že předloha také nezklamala. Nemohu souhlasit se čtenáři, kteří tvrdí, že je psána těžkým jazykem - mně osobně se kniha četla velmi lehce a její tón a styl k dané době a prostředí prostě patří :)

A některé glosy v textu mě také pobavily - třebas tato: "Neušlo snad už pozornosti, že na rozdíl od cesty, jak se zamilovat, není žádná pravidelná cesta, jak se ze zamilovanosti vyléčit. Někteří lidé považují sňatek za urychlení této cesty, ale jsou známy případy, kdy to selhalo."

3 27.06.2016

Bauman umí výborně pojmenovávat věci pravými jmény. Tato útlá publikace je spíše takovým stručným souborem skic jeho základních myšlenek o moderní tekuté době a jejím vlivu na uvažování nás všech, jež v ní žijeme. Na každý pád se to čte výborně :)

2 16.06.2016

Veskrze unikátní publikace zkoumající znepokojující premisu, že se (ač si to nechceme přiznat) prakticky v každém z nás ukrývá potenciální netvor, kterému stačí jen vhodná kombinace sociálních impulsů k tomu, aby vyhřezl na světlo boží.

Myšlenku knihy podle mě pěkně vystihuje tento úryvek z ní (s.318):

"(...) většina lidí věří, že jsou méně náchylní k těmto zkreslením než ostatní lidé, a to i poté, co o nich byli poučeni. To znamená, že když si přečtete o Stanfordském vězeňském experimentu, nebo o mnoha studiích v následujícím textu, můžete učinit závěr, že vy byste nedělali to, co udělala většina lidí, a že právě vy byste samozřejmě byli výjimkou potvrzující pravidlo. Pokud sdílíte tento statisticky neodůvodněný názor (sdílí jej většina z nás), jste vůči situačním silám ještě zranitelnější právě proto, že podceňujete jejich moc a zároveň přeceňujete tu svoji. Jste přesvědčeni, že byste se stali dobrým dozorcem, vzorným vězněm, odpůrcem, disidentem, nonkonformistou a ze všeho nejvíce hrdinou. Kéž by to tak bylo, ale hrdinové jsou vzácné plemeno (...)"

12 14.06.2016

Trefná satira ukazující, že i církevní činovníci jsou jen obyčejní smrtelníci, mnohdy o nic víc morální než lidé nevěřící. Postava Elmera Gantryho je do určité míry univerzálním prototypem nezávislým na prostředí ve kterém se pohybuje. Je arogantní, nabubřelý, lačnící po moci, slávě, uznání a bohatství. Povolání kazatele mu slouží jen jako prostředek, jak se vyšplhat po společenském žebříčku co nejvýše s minimálním možným úsilím. Je vidno, že takoví jako on se vyskytují všude, bez ohledu na původ, postavení či vyznání. A bohužel to na světě opravdu chodí tak, že mizerové jako Gantry válí machra, zatímco čestní Frankové Shallardové jsou za své přesvědčení "po zásluze potrestáni".

4 16.05.2016

Mám z McGaherna poněkud smíšené pocity. U prvních několika povídek mě strašně rušila nespisovná řeč, byť chápu, že to k postavám patřilo. Naštěstí tento rys od povídky "Korea" vymizel a už se to dalo, ale stejně se domnívám, že tento autor nebude úplně můj šálek čaje. McGahern hezky vystihuje život obyčejných lidí v druhé polovině dvacátého století v Irsku a to je podle mě hlavní přínos této knihy.

1 15.05.2016

Tak tahle knížka mě absolutně dostala. Krásný lidský příběh bez zbytečného patosu o životem zkoušených a přesto nepokořených lidech, který vás chytne a nepustí a vy jen nadšeně hltáte stránky. A musím říci, že u pasáží s Burkhardem Weißwerthem jsem se královsky bavila - jeho postava je perfektním satirickým ztvárněním opravdu mnoha Němců :) Neskutečný počin, tato kniha mi bude v paměti rezonovat ještě hodně dlouho.

9 10.05.2016

Velmi zábavná sbírka - 11 doktorů, 11 příběhů - každý je jiný, ale všechny jsou ve výsledku nesmírně povedené. Zejména Bezejmenné město odkazující na Lovecrafta je naprostá lahůdka, ale ani ostatní povídky kvalitativně nezaostávají :)

1 10.05.2016

Psal se rok 2004 a já se poprvé setkala s tvorbou Raye Bradburyho a hned z toho byla literární láska na první pohled, na čemž měla lví podíl právě tato kniha. Uznávám, že kvalita jednotlivých povídek dost kolísá, ale už jen kvůli fantastické Kose, Strýčkovi Einarovi, Dubnové čarodějce a Sloupu ohně rozhodně stojí za přečtení.

"Drew Erickson bez ustání mává kosou, s očima oslepenými tisíci sluncí a pohledem plným bledé hrůzy, s očima, které nikdy nespí, žne pořád dál a dál a dál..."... I po těch letech mi to pořád zní v hlavě :)

2 03.05.2016

Ústřední myšlenka vypadala tak slibně a obálka tak lákavě! Ale bohužel musím říci, že takto suchopárný příběh bez zápalu jsem dlouho nečetla. Za pár měsíců už si nevybavím nic, než že to bylo o inženýrovi, který měl za úkol asanovat pařížský hřbitov a kostel. Škoda, že ohromný potenciál námětu nebyl využit.

1 03.05.2016

"Když se později klepu zimou v posteli - na zádech, zatímco čekám, až mi obličej zaschne, abych nenechával krev na polštáři -, pečlivě promýšlím strategii na zítřek a po dlouhých rozvahách dospěju k závěru, že nejlepší bude, když se přestanu chovat jako naprostý píčus. Nebude to právě nejjednodušší, ale je to bezpodmínečně nutné k tomu, aby Alice spatřila moje "pravé já". Problém je v tom, že ve mně začíná hlodat pochybnost, jestli tohle moudré, inteligentní, vtipné, laskavé, statečné, "pravé já", které by se někde ve mně mělo ukrývat, není tak trochu přelud. Něco jako yetti; pokud nikdo nikdy nedostane šanci si ho pořádně prohlédnout, proč by vůbec měl někdo věřit, že doopravdy existuje?"

Velmi příjemné oddechové čtení, které nenásilným způsobem podává skvěle vypointovaný inteligentní anglický humor :)

2 29.04.2016