Mayaku komentáře u knih

Nádherná a podmanivá kniha s krásným a přitom vlastně velmi obyčejným a realistickým příběhem lidí, jejichž srdce propadlo horám. Fantastické popisy přírody dokonale vtáhnou do děje a na tu krátkou chvíli, kterou vám zabere čtení, se ocitnete přímo na alpských úbočích, kde prožíváte životní osudy našich hrdinů. Velký čtenářský zážitek, který jsem si vychutnávala plnými doušky.

10 12.06.2019

Příjemný humoristický román. Na rozdíl od druhého dílu série (Náklaďáky volvo), kterým jsem neprozřetelně začala a který mě docela otrávil, bylo setkání s Dopplerem nepoměrně příjemnější, a nelituji, že jsem knize přeci jenom dala šanci. Příběh je zde takový sevřenější, postavy sympatičtější a humor tolik netlačí na pilu.

2 06.05.2019

Přes zdejší převládající výsostně kladné hodnocení této knihy se k nadšeným ovacím bohužel nepřidám. Možná jsem nebyla naladěna na tu správnou notu, avšak Podivné počasí v Tokiu mě příliš nepotěšilo. Příběh na mě působil poněkud fádně a nezajímavě, místy vyloženě nudně, a hodně jsem se do čtení musela nutit. Nejvíc z celé knihy oceňuji exkurs to tokijských reálií a japonské kuchyně, které příběh do značné míry ovlivňují.

4 06.05.2019

Tohle je hodně hutné čtivo. Velmi naturalisticky a sugestivně podaný příběh, mapující pro mě dosud neznámou a velmi šokující kapitolu v dějinách Jižní Koreje. Vzhledem k událostem, které jsou podkladem této knihy, není její čtení lehké, a několikrát jsem si musela dávat při čtení pauzy, protože je to místy vážně silná káva. Rozhodně stojí za přečtení, ale není to úplně příjemný zážitek.

2 06.05.2019

Tahle knížka je naprostá pecka. Skvělý příběh, který šlape jak hodinky a ubíhá tak zběsile, že těch čtyři sta stran je za vámi, ani nevíte jak. Možná, že moje nadšení je ovlivněno i tím, že jde o moje první setkání s Žambochem, ale to mi nezabrání v tom, napálit Drsnému spasiteli plný počet. Další autor, za jehož objevení mohu poděkovat čtenářské výzvě.

6 06.05.2019

Berlínská esence ve své nejlepší podobě. Ač se příběh odehrává v devadesátých letech, některé věci se zkrátka nemění. Z některých pasáží bylo patrné, že autorka knihu koncipovala jako kritiku Berlína a berlínského života, ale to, co někdo považuje za pohanu, jiní právě mohou považovat za největší devízu tohoto města. Jediné, co bych knize v českém překladu vytknula, je překládání německých názvů ulic - to v textu působilo nesmírně rušivě.

06.05.2019

Musím se přiznat, že se mi původně do Žítkovských bohyň úplně nechtělo. Mám jakousi nedůvěru ke knihám, které jsou propagovány jako bestsellery, a anotace mě rovněž příliš nezaujala. Ale není nad to být příjemně překvapen. Tato kniha je absolutně fantastická a naprosto si zaslouží všechny superlativy, kterými je častována. Skvěle a čtivě zpracované neotřelé téma. Příběh udržuje čtenáře v lehkém napětí až do samého konce a střídání stylů dodává vyprávění háv realističnosti. Opravdu skvělé!

12 06.05.2019

Kniha se skvělým příběhem a otřesnou obálkou. Obálku zmiňuji cíleně, protože Krvavý duben jsem už držela v rukou několikrát a vždy mě jeho obálka přiměla jej odložit, a tak jsem se k němu odhodlala až díky letošní čtenářské výzvě. Kniha je skvěle a působivě napsána a příběh sám působí jak z jiného světa - jednomu skoro nejde do hlavy, jak je vůbec možné, že se na evropském území může takovýto systém krevní msty udržet i ve dvacátém století.

2 06.05.2019

Vzhledem k tomu, že povídky, které jsem dosud od Palahniuka četla, mě na rozdíl od jeho románů příliš nepřesvědčily, přistupovala jsem k této knize značně obezřetně, až skepticky. Ale musím říci, že mě Palahniuk nadmíru příjemně překvapil. Až na několik výjimek jsou povídky v této sbírce velmi dobré až výborné. Neotřelé náměty, klasické palahniukovské nechutnosti, černý humor a zpravidla skvělé vypointování příběhu činí z této knihy velmi solidní počtení. Některé povídky po sobě sice zanechávají silnou pachuť, ale kdo má Palahniukův styl rád, určitě s touto knihou nesáhne vedle.

2 09.01.2019

Přes nesporné obsahové kvality je Fénixův řád asi můj nejméně oblíbený díl série. Notnou měrou za to může chování hlavní postavy Harryho, jehož ublíženecký postoj je nebetyčně přehnaný a otravný, a který svou sebestředností, zabedněností a neochotou poslouchat své okolí ve výsledku notně přispěje k tragickému skonu jedné z mých nejoblíbenějších postav. Jinak po dějové stránce je knížka super. Dá nám nahlédnout do dalších sfér a oblastí kouzelnického působení (konečně pořádně navštívíme Ministerstvo kouzel i Nemocnici svatého Munga a podíváme se jak vypadají zkoušky NKÚ i odboj proti Voldemortovi) a i do minulosti některých postav. Boj s vrchnostenským ministerským šimlem mě také hodně bavil a hlavně přinesl nového antagonistu par excellence v podobě Umbridgeové. To je fakt pekelná ženská, nelze jinak než nenávidět :D Inu, s ohledem na děj jako celek tedy nechávám plné hodnocení, ale podotýkám, že Harry byl značnou část času opravdu nesnesitelný spratek.

15 02.01.2019

Tahle kniha pro mě spadá do kategorie standardní spotřební literatury. Přečteno jsem měla za chvilku, ale nemohu říci, že by mě kniha nějak zvlášť zaujala nebo pobavila. Koncept byl poměrně zajímavý, ale to je tak celé. Za chvíli ani nebudu vědět, že jsem to četla.

1 29.12.2018

Ač to není vůbec přiléhavé (protože autor zůstává stejný), mám při srovnání s předchozím dílem série tendenci napsat, že když dva dělají totéž, není to totéž. Vlci z Cally svou koncepcí a epizodickým charakterem v mnohém připomenou Čaroděje a sklo, nicméně pro mě jsou minimálně o dva řády lepší. Je fakt, že na cestě k Paprsku se náš ka-tet opět moc neposune, ale příběh cíleně tématicky připomínající mých oblíbených Sedm statečných mi ohromně sedl a potěšila mě i postava otce Callahana, jehož prostřednictvím bylo universum Temné věže propojeno s Prokletím Salemu a Srdcem v Atlantidě, které jsem před notnou dobou četla a díky Callahanovi mi bylo nyní objasněno několik nejasností a doplněna spousta zajímavých detailů. Takže co dodat? Po otřesném předchozím dílu jsem byla opět spokojena a mohu jen doufat, že zbytek série bude aspoň na kvalitativní úrovni Vlků z Cally.

3 29.12.2018

Přebujelá politická korektnost, která ve svém výsledku omezuje nebo přímo vylučuje objektivní diskusi, je pomyslnou cestou do pekel systematicky vydlážděnou dobrými úmysly. To je věc, kterou by nějakým způsobem měl vnímat každý alespoň relativně racionálně uvažující člověk. Kniha sice předkládá některé poměrně zajímavé (byť nijak zvlášť objevné) teze, avšak zároveň stojí a padá se svou stručností a povrchností. Chápu, že v době vydání se tato kniha mohla jevit pomalu vizionářsky, ale v současné době z mého pohledu nepřináší nic moc nového.

5 05.11.2018

"Kdo si chce skutečně uchovat v paměti, co se událo, nesmí se oddávat vzpomínkám. Vzpomínky jsou pro člověka příliš velkým zdrojem blaženosti, než aby mohly věrně zachytit minulost. Jsou pravým opakem toho, za co se vydávají. Vzpomínky totiž dokáží mnohem, mnohem víc: Vytrvale uskutečňují zázrak smíření s minulostí, veškerá zášť vyprchává a měkký závoj nostalgie se snáší na všechno, co člověk kdysi vnímal ostře a bolestně.
Šťastní lidé mají špatnou paměť a bohaté vzpomínky." (s. 103)

Zda je Brussig opravdu velmistrem východoněmeckého retra, si po přečtení prvního díla od něj netroufám soudit, nicméně musím říci, že mě velice potěšil. Styl, jakým je napsána tato kniha, mám hodně ráda a působí na mě podobně jako věci od Svena Regenera, Roddyho Doyla a do určité míry i Jaroslava Rudiše, při jejichž čtení mé srdce prakticky vždy plesá. No a samozřejmě se nabízí srovnání s Petrem Šabachem (nejednou při čtení člověku vytane na mysli Občanský průkaz či filmové Pelíšky). Musím si Brussiga otestovat ještě nějakým dalším jeho dílem, ale už teď mám tušení, že se s přehledem zařadí mezi mé oblíbené autory.

4 13.09.2018

Asi jsem Štefana v Pustinách přechválila. První necelá pětina knihy uhání ve zběsilém tempu, příběh Blaina rozehraný v předchozím díle se vybroušeným způsobem uzavírá a naši hrdinové se ocitají v paralelním Kansasu...super! A pak, pak to přijde. Ten zlom v příběhu je doslova hmatatelný. Jako pocit, když se cestující ukolébaný plynulou cestou autobusu při nečekaném zabrzdění náhle ocitá na zemi a prvotním zmatení chvilku nechápe, co se děje. Jenže tady ta chvilka trvá několik zatracených set stran! Několik set stran červenoknižních sladkobolných a hlavně zoufale nudných (!!!) blábolů. Asi bych se měla omluvit Tommyknockerům, protože Rolandův přeslazeně tragický příběh, to je úplně nový level rozepisovací onanie. Nadto jsem si ponenáhlu v rámci své rozmrzelosti uvědomila, že mladý Roland vlastně ani není moc sympatický hlavní hrdina. Jako zachmuřený pistolník veterán funguje výborně, ale jeho náctileté já je poměrně nudný patron definovaný výhradně svým pistolnickým skillem, kterému na lidskosti dodávají jen jeho přátelé Cuthbert a Alain (kteří zároveň představují nejsympatičtější postavy z celého příběhu) a jeho svírající se podvlíkačky pokaždé, když pomyslí na svou milou Susan. Za to, že jsem s přemáháním ve čtení vytrvala, jsem byla odměněna tím, že v poslední čtvrtině příběhu se zase něco začne dít. Bezva. Jakmile mejiský flashback skončil a děj se vrátit zpět do paralelního Kansasu, jak mávnutím kouzelného proutku se během těch posledních několika desítek stran začala má skepse vůči knize zázračně rozpouštět. Nezbývá tedy než doufat, že další díly se ponesou spíše v duchu Pustin a nebudou následovat trend nastolený Čarodějem a sklem. Uf.

10 17.08.2018

Tahle kniha je velmi dlouhá a mimořádně nudná. Jako většina čtenářů jsem se nechala zlákat úžasným grafickým zpracováním knihy i její zajímavou koncepcí kombinující komiks, psaný text a krásné ilustrace. Musím přiznat, že zpočátku mě příběh zaujal a opravdu jsem byla zvědavá, co se bude dít dál, ale postupem času (myslím, že zlom nastal někde po deníkovém záznamu Arthura Ogdena) začal můj zájem rapidně klesat. A viníkem tohoto poklesu byly především psané pasáže, které byly strašlivě nudné. Zcela vážně jsem při čtení přemýšlela, kdy jsem naposledy četla takhle šíleně nudný popis. A víte co? Nic mě nenapadlo! Tohle je poprvé, co mě pasáže knihy nudily tak, že jsem je byla nejen nucena číst velmi zběžně, ale dokonce jsem se uchýlila i k přeskakování v textu, což je věc, kterou zpravidla nikdy nedělám (tato kniha se tak stala výjimkou potvrzující pravidlo). A je to škoda, protože komiksové části fungovaly poměrně dobře, ale ty psané části to úplně zabily. Abych pravdu řekla, tak jsem knihu neodložila jen proto, že už jsem měla přečtených asi 200 stran, a tak jsem to chtěla dorazit. Docela mě mrzí dávat této knize tak nízké hodnocení, protože je vidět, že autoři jí věnovali opravdu hodně času a úsilí a s grafickou stránkou si vážně vyhráli, ale pro mě bohužel bylo sledování této cesty do Šambaly velmi zdlouhavé a nezáživné.

5 16.08.2018

Nějak jsem stále nedokázala dospět k finálnímu názoru na tuto knihu, protože mé dojmy při čtení byly jak na houpačce a pohybovaly se na škále od absolutního nezájmu po nadšení, od znechucení po fascinaci a vytržení, a mé pocity tedy nadále zůstávají značně ambivalentní. Nejde o žánr, který bych běžně četla, Bourdainův frajírkovský styl mi také ne vždy seděl a "trápila" jsem se tak s knihou poměrně dlouho. Několikrát jsem byla odhodlána knihu odložit, ale vždy se Bourdain na poslední chvíli vytasil s fantastickou kapitolou (za mě byly jednoznačně nejlepší Tokio, Anglie a Skotsko). Bylo to zajímavé, ale nevím nevím, jestli se někdy pustím do nějakého dalšího Bourdainova díla. Hodnocení bych pro nevyváženost kladla někam mezi 3-4 hvězdičky.

1 13.08.2018

Svět v zádech je naprosto fenomenální. Nekompromisní sonda do nitra maniodepresivní mysli, která je fascinující, ohromující i skličující a děsivá zároveň. Thomas Melle to vzhledem ke své diagnóze neměl v životě jednoduché, ale pere se s tím statečně, a svou otevřenou zpovědí dává možnost nahlédnout do svého světa i ostatním, kteří mají to štěstí a podobnou psychickou zátěží netrpí. Rozhodně jedna z nejlepších knížek, které jsem za letošní rok četla. Silně na mě zapůsobila a doporučuji ji kudy chodím.

8 11.08.2018

Levinova dystopie nebyla vůbec špatná. Je napsána velice čtivě a zpočátku jsem byla z příběhu docela nadšená, ovšem od okamžiku, kdy na scénu nastoupí ostrovy, se pro mě příběh začal poněkud zadrhávat a já se musela do čtení místy trošičku nutit. Závěr byl pěkně nadvakrát nečekaný a aspoň zakončení nebylo tradiční dystopická deprese :)

1 09.08.2018

Knihy s válečnou tématikou nijak moc nevyhledávám, takže jsem k této knize nepřistupovala s nějakými velkými očekáváními, ale musím říci, že mě velmi příjemně překvapila. Příběh je podán dost syrově a hlavně postavy podle mě působí velmi plasticky a realisticky, což ději dodává určitý punc opravdovosti. Zajímavé je i zasazení příběhu do války v Afghánistánu, což v beletrii není úplně časté. Rozhodně stojí za přečtení.

4 09.08.2018