Na kratším konci ulice

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Autor hovoří s humorem o socialistické realitě 80. let ve východním Berlíně. Brussig se sarkasmem líčí, jak i ve stínu zdi svítilo slunce. Hrdinové mají své lásky, baví se a sní. Vymýšlejí, jak se vyhnout odvodu, jaký obor studovat, aby nebyl politický, jak získat zpět milostné psaní zaváté větrem do pásma smrti. Poslouchají Jimiho Hendrixe, čtou Sartra, vytvářejí si, navzdory všemu, vlastní svět. První vydání....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/21890/na-kratsim-konci-ulice-lvU-21890.jpg 4.257
Žánr
Literatura světová, Romány
Vydáno, Odeon
Orig. název

Am kürzeren Ende der Sonnenallee, 1999

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (8)

Kniha Na kratším konci ulice

Přidat komentář
Marty13
09.09.2020odpad!

Totální blbost a slátanina nesmyslů

Pietradi
08.10.2019

Na kratším konci ulice jsem četla po pár stránkách za den. Takto čtu knížky, které nechci, aby skončily. Mám ráda sarkasmus, náhledy do dob, které jsem nezažila, a životní příběhy lidí. To všechno Brussig velmi vkusně a nenuceně skloubil. Už dlouho se mi nestalo, abych se na veřejnosti (ve vlaku) zasmála nahlas. Ráda si od něj přečtu další knížku.


jiri77
09.10.2018

Humorné východoněmecké retro, které mě dokázalo rozesmát a někdy i nahlas. Novela mě velmi bavila a chvílemi i nadchla vážnějším tonem a absurditou socialismu ve východním bloku. Jako například na straně 81.
,,Hádej proč se tady nic nezmění!Když řekneš,jak to tu vypadá,zavřou tě a všichni tě budou považovat za blázna ,protože ani nevíš ,co se nesmí říkat.Jestli nechceš ,aby tě zavřeli ,musíš mlčet a ne říkat ,jak to tu vypadá.Ale když zamlčíš ,co se tu děje ,taky se nic nezmění ,protože všem se to zdá v pořádku.A proto se tady nemůže nic změnit.''

Mayaku
13.09.2018

"Kdo si chce skutečně uchovat v paměti, co se událo, nesmí se oddávat vzpomínkám. Vzpomínky jsou pro člověka příliš velkým zdrojem blaženosti, než aby mohly věrně zachytit minulost. Jsou pravým opakem toho, za co se vydávají. Vzpomínky totiž dokáží mnohem, mnohem víc: Vytrvale uskutečňují zázrak smíření s minulostí, veškerá zášť vyprchává a měkký závoj nostalgie se snáší na všechno, co člověk kdysi vnímal ostře a bolestně.
Šťastní lidé mají špatnou paměť a bohaté vzpomínky." (s. 103)

Zda je Brussig opravdu velmistrem východoněmeckého retra, si po přečtení prvního díla od něj netroufám soudit, nicméně musím říci, že mě velice potěšil. Styl, jakým je napsána tato kniha, mám hodně ráda a působí na mě podobně jako věci od Svena Regenera, Roddyho Doyla a do určité míry i Jaroslava Rudiše, při jejichž čtení mé srdce prakticky vždy plesá. No a samozřejmě se nabízí srovnání s Petrem Šabachem (nejednou při čtení člověku vytane na mysli Občanský průkaz či filmové Pelíšky). Musím si Brussiga otestovat ještě nějakým dalším jeho dílem, ale už teď mám tušení, že se s přehledem zařadí mezi mé oblíbené autory.

Alena_S
06.04.2018

Jedna z knih, z kterých odcházím smutná, že už je konec. Trefné, zábavné a poslední část byla vyloženě krásná!

dav110
10.03.2018

Připomíná Šabachův Občanský průkaz (téma: mladí a neklidní a jejich život za totáče), který jsem, pravda, nečetl, avšak, říci, respektive napsati to snad mohu - moc dobře totiž znám film. Á propos, když už se dotýkám tématu film, je, myslím, užitečné zmínit, že Brussigův text vznikl jako přepis filmového scénáře (https://www.csfd.cz/film/70379-eastie-boys/prehled/ ), což mu však z ničeho neubírá. Nezlobil bych, vypadat takto každá konverze.

Clara del Valle
05.02.2014

Bezvadná humorná knížka, moc doporučuji zejména těm, kteří pamatují socialismus.

elpiska
19.01.2012

Výborná a vtipná kniha plná zajímavých postřehů a černého humoru o životě v totalitní NDR. Knížka se dá přečíst na jedno posezení.