Mayaku komentáře u knih

Ursulu K. Le Guin mám moc ráda, ale bohužel tato kniha je opravdu velmi, velmi nudná. Prvotní nápad je poměrně zajímavý, ale příběh je vyprávěn takřka bez emocí a poněkud nezúčastněně a plyne velice pomalu a zdlouhavě. Postavy jsou, i přes určité zachycení jejich vývoje, velmi ploché a je obtížné se s někým ztotožnit. Ta bezemočnost z mého pohledu příběhu škodí nejvíce, a to je škoda, protože potenciál kniha určitě má.

1 11.06.2018

Krásná poetická kniha, která mi svou náladou a elegickým pojetím smutku a osamění hodně připomněla o mnoho mladší Jasno lepo podstín zhyna. Anne Michaels ale na rozdíl od Sary Baume vytvořila pro mě mnohem příjemnější postavy, jejichž příběh a jeho citlivé podání mě hluboce zasáhlo. Je poznat, že autorka je primárně básnířkou, popisy v knize jsou krásně bohaté a neotřelé, vyvolávající hodně emocí. První tři čtvrtiny knihy sledující příběh Jákoba jsou naprosto fenomenální a zdá se mi, že oproti nim působí poslední čtvrtina s příběhem Bena poněkud zkratkovitě a nadbytečně. Ale ani Benův příběh nedokázal změnit můj pětihvězdičkový dojem.

"Myslíme si, že ke změnám dochází náhle, ale i já jsem už pochopil, že tomu tak není. Štěstí je nespoutané a nahodilé, ale není nenadálé." (s.133)

2 11.06.2018

Začínám mít dojem, že Temná věž je návykovější než ďáblova tráva. Zdá se to téměř nemožné, ale King opět posunul laťku o další stupeň výše. Rolanda a jeho souputníky z našeho světa znovu potkáváme několik měsíců poté, co jsme je v předchozím dílu opustili. Charaktery postav a vztahy mezi nimi se v mezidobí utvářely a upevňovaly a tento proces nadále trvá i v průběhu Pustin. Do děje se nám vrací i staronová postava Jakea a Rolandův ka-tet tímto postupně nabývá finální podoby (zejména poté, co se objeví i Ochu). Vedle Kingem zatím načrtnutých žánrů přichází v Pustinách řada i na regulérní postapo, jehož krajina vyvolává jen další otázky, po jejichž vysvětlení srdce čtenářovo lační. A Temná věž je blíž a blíž.

Musím podotknout, že když jsem se dostala k závěru, byla jsem vážně ráda, že celá série už vyšla a já mohu hned hmátnout po dalším dílu. Jinak by si mé rozčarování nezadalo s rozčarováním z čekání na další díl Písně ledu a ohně :D

7 29.05.2018

Tomu říkám po čertech dobrá charakterová studie! Po relativně lehkém pistolnickém úvodu je načase seznámit se s Rolandovými osudovými souputníky na cestě za Temnou věží. Poutníci jsou sice z různých dob a rozličnými způsoby tak trochu narušení, ale co už, to je zkrátka ka. Příběh je natolik rozsáhlý, že máte dostatek času se s postavami opravdu zevrubně seznámit a sledovat jejich vývoj, což hodně napomáhá sblížení s jednotlivými charaktery, a to se vyplácí i z dlouhodobého hlediska v dalších dílech. Chemie mezi jednotlivými postavami funguje na jedničku a sledovat jejich vzájemné interakce je naprostá lahůdka. Je fakt, že z hlediska putování k Temné věži se v tomto díle moc daleko neposuneme, ale za takto luxusní seznámení s hlavními aktéry to malé pozastaveníčko stojí.

6 29.05.2018

Můj vůbec nejoblíbenější díl HP, který dokonale kombinuje kouzelná dobrodružství z předchozích dílů a předzvěst potemnění příběhu v dílech následujících. Nadto je kniha tak našlapaná akcí, že nenechá ani na moment vydechnout a udržuje v napětí od prvních stránek až do poslední věty, a při tom všem ještě stíhá představit spoustu nových aspektů kouzelnického světa - namátkou mistrovství světa ve famfrpálu, další čarodějné školy, turnaj tří kouzelnických škol, kletby, které se nepromíjejí, přenášedla i myslánku... A na závěr, jako třešnička na dortu, dramatické vzkříšení a souboj, jež představují neodvratný předěl směrem k temnějším časům v dalších pokračováních. Za mě jednoznačně nejlepší díl celé série.

7 29.05.2018

Ano, vlažný je to správné adjektivum, které dobře definuje tento druhý díl ze série Pohraničí. Přišlo mi to jako taková ta typická béčková dějová linie, používaná hlavně v seriálech k nastavení děje, která nikoho v zásadě moc nezajímá, ale zároveň úplně neurazí. Tenhle díl je prostě standardní filler. Sledujete nějaký příběh, který se odehrává zejména na již známém Centru a Zemi (na přebalu knihy avizované "jiné světy" se s výjimkou Homeostatu jaksi tak úplně nekonají), o nějakém napětí a gradaci děje nemůže být ani řeč a postavy jsou také (možná snad s jedinou světlou výjimkou v podobě Maxe) poměrně nezajímavé, takže vám je úplně jedno, co se s nimi stane. No a co se týče Viry, tak se nového dozvíte také nula nula nic. Jediná věc, kterou vyloženě oceňuji, je představení dalších oblastí Centra - zejména Onneli a Surganu - a celkových vztahů mezi oblastmi. Toť vše.

2 06.05.2018

Moc příjemný cestopis, na který jsem se hodně dlouho chystala a těšila, ale ve finále jsem se nemohla ubránit lehkému zklamání, které nejspíše dorazilo v důsledku přílišných očekávání. Samotný nápad stopování po Irsku s lednicí je tak poťouchlý, že jsem očekávala těžkotonážní nálož humoru, ale té se mi moc nedostalo, spíše jsem se místy leda tak lehce pousmála a samotnou mě zarazilo, jak dlouho mi trvalo knihu přečíst. Co se mi ale moc líbilo, bylo vystižení irské nátury, to se autorovi podařilo na jedničku :)

02.05.2018

Čtyřhvězdičkové hodnocení této vizuálně moc pěkné publikace je výsledkem zprůměrování pro mě průměrného Stroje času a skvělého, jasně pětihvědičkového, Ostrova Dr. Moreaua. Byť chápu význam zejména Stroje času pro vědeckofantastickou literaturu, musím přiznat, že i přes zajímavé pasáže mě děj chvílemi poněkud nudil a hlavní hrdina mě příliš neoslovoval. Naproti tomu Ostrov Dr. Moreaua pro mě znamenal naprosto špičkovou záležitost s výbornou napjatou atmosférou (a to zejména v první části příběhu, když ještě přesně netušíte, co se na ostrově děje) i zásadními etickými otázkami. Přečtení rozhodně nelituji, zejména Ostrov. Dr. Moreaua opravdu stojí za to.

5 02.05.2018

Instantní deprese.

1 02.05.2018

King mě stále nepřestává fascinovat, jak fenomenální autor to je. V sáze o Temné věži se pustil do fantasy říznutého westernem (alespoň tedy v úvodním díle) a zase je to naprostá pecka. OK, Pistolník sice je taková úvodní jednohubka, taková vstupní skica rozsáhlého universa, ale za mě rozhodně skica, která ve vás vzbudí touhu vědět víc. Znamenité.

3 02.05.2018

Naprosto fantastická kniha, k níž jsem se dostala čirou náhodou při knižním výprodeji MKP, vůbec nic jsem od ní nečekala a při jejím čtení jsem zůstala absolutně paf. Simon Mawer je skutečně fenomenální vypravěč, který dokáže poutavě skloubit klasické vyprávění s (pro někoho možná) poněkud nezáživným výkladem o genetice. Mě osobně genetika vždycky fascinovala a byla to má oblíbená část středoškolské biologie, takže mě tyto pasáže v knize vůbec nerušily, ba právě naopak. Pohnutý příběh Benedicta prolínající se s flashbacky do dob Gregora Mendela pro mě byl zkrátka a dobře uchvacující a zařadil se na čelní místa mé knihovny. Jo a jestli to někdo hodlá zfilmovat, pak musí hlavní roli hrát Peter Dinklage, prostě musí :D

12 02.05.2018

Postapo obecně moc nemusím, ale musím uznat, že Kukly mě bavily hodně. Nejspíš to bude mít co do činění s tím, že se příběh odehrává až několik generací po apokalyptickém Utrpení a jsme tak ušetřeni naturalistických výjevů bezprostředně po katastrofě. Příběh o společnosti, která se nadevše střeže mutantů a bezhlavě potírá vše odlišné, i když by někdy mohla odchylka naopak znamenat prospěch a pokrok, je dost filosofující, ale působivý. Vykreslení společnosti, kde každý má svoji vlastní pravdu, zabedněně trvá jen na svém přesvědčení a bez ochoty akceptovat jiné názory se snaží vše odlišné zničit, je bohužel imanentně aktuální a nastavuje zrcadlo nejen současné společnosti.

5 17.03.2018

Wyndham mě přesvědčil již před lety svým Dnem trifidů, ale nějak jsem se neměla k tomu, přečíst si od něj něco dalšího. Midwichské kukačky mi ale ukázaly, jakou jsem udělala chybu. Výborný a do určité míry vcelku realisticky(?) nepřehnaně působící příběh o mimozemské invazi, který se četl jedním dechem. Při čtení jsem tedy pořád nemohla vytěsnit filmové zpracování, resp. díl Simpsonů (The Bloodening), kde na něj odkazují, ale to můj zážitek nijak neumenšilo :)

6 17.03.2018

Jeden z mých nejoblíbenějších dílů ze série, který za nějakých těch 15 let uběhlých od doby, kdy jsem jej naposledy četla jako dítě, neztratil nic ze své působivosti. Opět temnější než předchozí díly, ale je krásně vidět, že příběh může pohodlně fungovat i bez přímé účasti hlavního (vy-víte-jakého) antagonisty. Poprvé se zde objevují nějaká pořádná kouzelná stvoření (mozkomoři včetně) a konečně též moji dva osobní favoriti Sirius Black a Remus Lupin. Skvělé, prostě skvělé.

7 13.03.2018

Chápu, že jde o knihu pro mládež, ale i tak jsem se nemohla ubránit určitému zklamání. Pro mě je Půlnoční palác minimálně o řád horší než knihy ze série Pohřebiště ztracených knih. Příběh je podán hrozně povrchně (a to včetně charakterů postav), nejpozději od prvního zjišťování informací o Jawahalovi je i dost předvídatelné, jak příběh dopadne, a závěr sám bohužel působí dost citově vyděračsky, což tedy věru nemusím. Čistě subjektivně mi k tomu příběhu ani moc nesedělo exotické prostředí, ale možná to bylo jen jeho nedokonalým vykreslením. Nepotěšil jste mě Zafóne, ani já vás nepotěším.

1 13.03.2018

King je opravdu Pan Spisovatel a zde to dokazuje dokonalým zvládnutím pro něj ne tolik typického žánru. Zpočátku mi sice poměrně vadilo vyprávění v přítomném čase, ale po několika desítkách stran jsem si zvykla a už to nevnímala. Ač osobně nejsem příliš velkým příznivcem detektivek, tak musím říci, že Pan Mercedes mě dokázal skvěle vtáhnout do děje a udržovat v napětí až do samého konce. Takže za mě spokojenost.

7 13.03.2018

Harry Potter a tajemná komnata je suverénně knihou, kterou jsem za svůj život přečetla nejvíce krát. Zápis z mého čtenářského deníku, léta páně 2001: "Superbomba, přečetla jsem 23x." (počet byl samozřejmě uváděn tužkou, aby bylo možné reflektovat každé další přečtení :D). Skutečnost, že jsem byla schopná číst tuto knihu tolikrát znovu a znovu, svědčí o dvou věcech: 1) v roce 2001 stál výběr fantasy literatury pro děti a mládež docela za prd a 2) J. K. Rowling má prostě schopnost člověka ke knize připoutat a přimět ho lačně hltat každé slovo. Opět tu objevujeme nové sféry kouzelnického světa a hlubší charaktery postav, setkáváme se s novými hrozivými kouzelnými stvořeními, tentokrát vše již v podstatně temnějším hávu. Trošku mě po těch letech zaskočilo, jak je vlastně celé finále příběhu rychle vyřízeno. Celou dobu autorka důkladně a systematicky buduje podloubí k pořádné závěrečné konfrontaci, a když k ní konečně dojdeme, tak je všechno na můj vkus docela rychle odbyto. Ale i tak nemůžu jinak, než za plný počet, 24 přečtení je 24 přečtení :D

10 26.02.2018

Ohohohooo, tak tohle bylo velmi milé překvapení. Byť mám poměrně ráda westernové filmy, musím se přiznat, že tohle je asi první westernová kniha, kterou jsem kdy četla. Propojení westernu a duchařiny funguje výborně a Červenák to tam nekompromisně sází takovým způsobem, že jsem se nemohla od knihy odtrhnout. Nechápu, že mi mistr Červenák takhle dlouho unikal, musím si od něj brzy přečíst něco dalšího :)

4 25.01.2018

Vieweghovi jsem se vždycky vyhýbala jako čert kříži a říkala si, že když už od něj někdy něco budu číst, tak snad jedině jeho (prý) nejlepší román Báječná léta pod psa. No, došlo na něj v rámci letošní čtenářské výzvy a musím říci, že mě Viewegh nepotěšil, a upřímně moc nechápu jeho značnou oblíbenost (ale to je čistě subjektivní záležitost). Styl psaní mi přišel dost nezajímavý a příběh, byť trefně charakterizující předrevoluční období, mě také úplně neuchvátil. Kvidovy občas humorné hlody to nevytrhly. Slabší průměr.

5 25.01.2018

Za mě trošičku slabší dystopie. Nápad se "sérem pravdy" je výborný, ale zpracování není příliš čtivé. A co si budeme povídat, najít zalíbení v hlavním hrdinovi Leo Kallovi také není nic jednoduchého. Obavy autorky z bezprostředního ohrožení totalitou z textu přímo čiší, ale i tak mě bohužel nedokázala do děje pořádně vtáhnout.

6 25.01.2018