martineden komentáře u knih
Velmi zajímavá kniha s neotřelým tématem i zpracováním. Trochu mě rušilo střídání časových rovin. Určitě si od autora chci přečíst i další knihy.
Vánoční romantika jak vyšitá, bohužel postavy už tak vyšité nejsou. Ale protože se Izzy naučila v Irsku vařit, může teď všechny překvapovat svými kuchyňskými kreacemi, i když jinak zas tak zajímavá není... jo vlastně vyhrála náctiletou milstní taneční soutěž. Na tom se dalo stavět! Vymyslet pro hosty hradu třeba nějakou kulturní zábavu, ne se furt přežírat. No a pan profesor Ross, to je kapitola sama o sobě! To teda vyhrála! Nejlepší snad byly obě matky hlavních hrdinů, žádná unylost. I když jsem se o Skotsku moc nedověděla, těším se na další pokračování, protože série je velmi návyková.
Mně se kniha moc líbila, dějiny jednoho domu, jednoho města a kraje.. Nejvíc mě bavila poslední část s Anežkou, umím si představit, že by byl celý román o ní a vyprávěla ho jen ona. Vyprávění z pohledu domu mi připadalo naivní, takové jako pro děti... Ale z knihy čiší znalost prostředí a dějin. Autorka sama pochází z rodiny spisovatele odsouzeného ve vykonstruovaném procesu v 50.letech, tuto dobu taky popisuje podle mého názoru nejlépe. A současnost umí také. Doufám, že bude psát dál, těším se na další díla.
Tak tohle byla jízda! Od první po poslední stránku. Petra Dvořáková fakt umí!
Dávám plný počet, autor mě zase překvapil novým příběhem. Začíná mi osobní linkou a vykreslením přírody i mikrosvěta českého maloměsta připomínat Klevisovou, Teď se zase nedočkavě těšit na další případy metaláka Tomáše.
Hurá, Erika je zpět! A moc mě bavila. Akorát ten konec trochu zrychlený a useknutý, ale furt dobrý! Chci další Eriku.
Mám ráda románové kroniky z českého prostředí a především z toho venkovského. Paví hody toto splňují. Vlastně toho splňují mnoho - čtivost, osudy generací, války, boj o přežití i snaha mít se dobře... Autor si dal i práci s faktografií, třeba dvakrát zmíněný fotograf Popelka z Vysokého Mýta je skutečná postava, dědeček mé kamarádky... Ale přesto nehodnotím plným počtem, spíš tak 3,5. Vadila mi ta přemíra popisů krajiny, lesa, barev, erotiky... Přišlo mi to nadbytečné a rušivé. A také se mi pletly postavy, musela jsem se stále vracet a kontrolovat, kdo je Váckav, kdo je Tonda... Ale na další knihy autora jsem zvědavá.
Četla jsem asi před dvaceti lety a nyní znovu, pamatovala jsem si, že to je vynikající záležitost, ale překvapilo mě, jak moc to je dobré čtení. A bohužel aktuální...
Jedna z mých úplně prvních Cimrmanů... no a pak už to jelo.
Michal Sýkora mě baví, Olomouc a okolí také. Těším se na další knihy. Ale z těch mezilidských vztahů je mi tedy úzko.
Je to roztomilé, i když s hlavními postavami se úplně osud nemazlí. Napsáno lehkou rukou, určitě doporučuji. A věta Varinky “Ser na to hovado” mi bude znít v uších ještě dlouho.
V rámci žánru mi kniha připadá velmi povedená. I když možná trošku překombinovaná.
Paní spisovatelka Hanišová opět předběhla současné autory o mnoho koňských délek. Je to famózní román, vlastně zpočátku obyčejný, rodina s dítětem v pražském paneláku... Zpočátku jsem si myslela, že první vypravěč je trochu hajzlík, připomínal hrdinu knihy od Hůlové Zlodějka mýho táty. Ale tak to vůbec nebylo. Nechci moc prozrazovat, knihu si přečtěte sami. A já zase netrpělivě vyhlížím další autorčinu knihu.
Já mám prostě pro Podkrkonoší slabost. Také se mi líbí osobnost pana Luštince, byla jsem na několika jeho komentovaných prohlídkách. Kniha je pro milovníky Krkonoš a Podkrkonoší nezbytnost! Je velmi přehledná a neopomíjí historii, ale ani současnost. Určitě si udělejte výlet vlakem podél Jizery (z Martinic v Krkonoších do Jablonce nad Jizerou a zase zpátky) A knihu si vezměte s sebou.
(SPOILER) Vynikající záležitost! Čekala jsem nějakou rodinnou historii, takový ten příběh, kterých je nyní plno, ale tedy... Nechci moc prozrazovat, ale mně se tedy autor trefil do noty, i když veselé čtení to opravdu není, ostatně to faustovské téma nebývá nikdy. Ale téhle Markétce prostě držet palce musíte.
Knihy z této edice Vyšehradu začínají být pro mě návykové. Dalo by se říci, že jsou sázka na jistotu. Nejinak je tomu u Únikových cest. Musím ale přiznat, že výhrady mám, ten svět zlých, odpudivých dospělých je prostě nějak moc. Navíc plno témat naznačeno, pak ale cesty opuštěny a zase se vracíme. Docela by mě zaujalo rozkreslení osudů více postav, hlavně těch dospělých. Jakoby jen mladí měli patent na nevinnost... Ale co mě tedy nadchlo je bohatý jazyk a výborně vykreslený vnitřní svět hlavních postav. Že se jedna z postav jmenuje na jedné stránce Emilka a o pár odstavců níže Amálka, beru jako drobnou chybku. Přesto knihu doporučuji.
Skvělá kniha. Jde v ní nejen o příběhy žen, které šachty připravily o muže. Můžeme ji číst jako svědectví o životě na Ostravsku, o životě lidí v kraji rázovitém. A co tedy z knihy dýchá je určitá nostalgie po časech, kdy horníci byli někdo, však také ty ženy na dobu před rokem 1989 rády vzpomínají...
Tak to byla jízda! Jistěže ta dívka Vanessa je oběť, takovou “jinou” , v kolektivu neoblíbenou, si učitelský predátor nutně musel vyhlídnout a kecama o její výjimečnosti zavázat k mlčení. Tohle by se opravdu ve školství (ani nikde jinde), dít nemělo! Ten věk je tak křehký a následky nerovného vztahu se táhnou celý život. Kniha je navíc výborně napsána.