Únikové cesty
Barbora Haplová
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/501172/bmid_unikove-cesty-uyw-501172.png
4
30
9
Subtilní próza o dospívání na českém venkově Je lepší alkoholismus nebo snobismus? A co něžná tyranie nedělních návštěv a povinných bábovek? Kamila, Eda a Emilie žijí ve vesnici podomácku slepené ze zbytků starého světa. Její obyvatelé neustále komentují, co si o všech a o všem myslí, jako kolektivní živý bulvár, před kterým není vůbec nikdo v bezpečí. Než dospějí, musí ti tři ještě strčit holou ruku do klubka slepýšů, cucat cíp mokrého ručníku, postavit parádní bunkr. Zbavit se strýcovy neodbytné pracky a opatrně pohladit kostnaté koleno. Vymazat z paměti obraz roztříštěného skla, uzdravit si podlitiny, nenechat se stáhnout do bezedné hořkosti a osamělosti. To samé by ale měli udělat i dospělí. Románový debut lze číst jako průvodce zvětšenými detaily dětských vzpomínek, ponor do složitých mezilidských vztahů a situací, anebo příběh o úniku ze světa nevstřícného ke křehkosti.... celý text
Přidat komentář
Knihy z edície Vyšehradu zaujmú na prvý pohľad a na druhý tiež, lebo ponúkajú nevšedné zážitky. Ťaživé čítanie o dospievaní na dedine, kde detskí hrdinovia nenachádzajú príliš veľa opory u svojich rodičov, ktorí by sami potrebovali pomoc. Boľavá kniha o hľadaní, nachádzaní a strácaní samých seba.
"Pokud člověk padá z určité výšky na vodní hladinu, začne mít voda tvrdost srovnatelnou s betonem. A Kamila samu sebe zdvihá pořád výš a výš. Návraty domů už nejsou cestami zpět do náruče, zabalené do odpuštění, které mírní bolest. Návraty naopak odstupem dostaly charakter nárazu. Konec roku, oslavy, i další předěly sem do vsi pronikají úplně stejně všechno ostatní. Rozvrzaně, s dlouhými dozvuky. "
Vyšehrad, no. Takže krásná kvalitní kniha - zároveň žádné lehké čtení. Mi ovšem vyhovovalo. Podobně jako kniha Na Seně (Vojtěch Rauer) je to totiž sonda do cítění, prožívání a vztahů dospívajících, a to mě zajímá, protože mám takových pár doma :-), a ne vždy jim úplně rozumím, ne vždy jsem si jistá, že dělám věci správně... Zároveň mi četba evokovala některé mé vlastní prožitky z dětství, z mládí; ne vždy jsou věci nalakované na růžovo, anebo právě: jsou nalakované, ale pod tou růžovou jsou odstíny temnější a bolavější. Dobrá kniha.
Příběh o dospívání na venkově. Hlavními hrdiny jsou Kamila, Eda a Emilie, kteří žijí pod drobnohledem ostatních vesničanů. Jejich životy nejsou jednoduché, každý prožívá svůj nelehký osud a přemýšlí, jak z toho nejlépe ven.
Toto byla zvláštní, tajemná a temná kniha, ale dotkla se mě, hltala jsem každou stránku, nemohla jsem knihu odložit a čekala jsem, jak to všechno dopadne a dopadlo, nečekaně, ale k tomu už si musíte dojít sami.
Autorka píše krásně. Její jazyk je oslavou češtiny. Je to opravdu radost číst.
Nelehké dospívání tu je podáno bolavě, zároveň však až krásně, každopádně mi ze všeho bylo smutno, úzko a nelehko.
Nedokáži ani všechny pocit dostat do těchto řádků, bylo to zvláštní, ale silné. Do příběhu jsem se ponořila, nevnímala jsem okolí a dokud jsem nedočetla, knížku jsem neodložila.
Knihy z edice Tvář mám moc ráda. Každá je skvostem nejen obsahově, ale i po grafické stránce. Jsem ráda, že už mám ve své knihovničce téměř všechny, je to moje srdeční záležitost.
Oproti ostatním komentářům je podle mě ten konec právě to, co knihu dělá zajímavou. Líbilo se mi, že to bylo pojato trochu artově. Hodně se mi líbil příbeh Edy, ten byl výborný. Popsaný vztah mezi rodiči a dítětem. A pak dále Emilie a její konečná kapitola. Obecně mě až mrazí, jak se k sobě lidi chovají. A jak nevědomky ubližují svým dětem.
Tak nějak nevím, co si mám o knize myslet. Kamila ani Eda neměli lehký život, ani podmínky, ve kterých žili. Asi jsem čekala jiný závěr, než jak kniha končila. Celkově mi příběhy všech hrdinů přišly neukončené.
Priklanam sa k nazorom nizsie v komentaroch ohladom nacatych a nedokoncenych tem a taktiez k tomu, ze dospeli tu nemali sancu byt niecim inym ako desmi.
Edice Tvář nakladatelství Vyšehrad je velice povedená - je radost mít v ruce tak krásné knihy - příjemný formát, obálka - která zaujme a ilustrace! V dnešní době jsou to krom dětské literatury zrnka písku… a příběhy, které se mi zatím dostaly pod ruku vždy zajímavé, poutavé, nevšední. Únikové cesty jsou povedené - pomalu se rozvíjející příběh několika dětí a jejich rodin vám krůček po krůčku poodhaluje jejich tajemství a trápení, se kterým se každý popere bez pomoci okolí po svém … jsem ráda, že jsme se potkaly. Doporučuji.
Knihy z této edice Vyšehradu začínají být pro mě návykové. Dalo by se říci, že jsou sázka na jistotu. Nejinak je tomu u Únikových cest. Musím ale přiznat, že výhrady mám, ten svět zlých, odpudivých dospělých je prostě nějak moc. Navíc plno témat naznačeno, pak ale cesty opuštěny a zase se vracíme. Docela by mě zaujalo rozkreslení osudů více postav, hlavně těch dospělých. Jakoby jen mladí měli patent na nevinnost... Ale co mě tedy nadchlo je bohatý jazyk a výborně vykreslený vnitřní svět hlavních postav. Že se jedna z postav jmenuje na jedné stránce Emilka a o pár odstavců níže Amálka, beru jako drobnou chybku. Přesto knihu doporučuji.
Štítky knihy
venkovské romány vesnice sousedské vztahy parta dětí český venkov svět očima dítěte české romány
Autorovy další knížky
| 2022 |  Únikové cesty |
| 2020 |  Vladana a Prasopes |
| 2021 | Nerozhodný Harold |
| 2023 | Cesta do švábího ráje |
Kniha Únikové cesty je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 39x |
| Čtenářské výzvě | 6x |
| Doporučených | 1x |
| Knihotéce | 47x |
| Chystám se číst | 69x |
| Chci si koupit | 13x |
| dalších seznamech | 1x |
“Myslel jsem si, že bych mohl nějak spočítat, kdy udělají matka s otcem scénu. Že když budu dost přemýšlet, dokážu je jakoby předběhnout a vypočítat.
A potom?
Potom... to bude míň bolet , když o tom budu dopředu vědět."
Únikové cesty jak výstižný název pro trápení malých dospívajících i velkých dospělých. Vyzdvihla bych nevšední popis pocitů a krásnou češtinu. Knížka se mi moc líbila a určitě sáhnu po dalších z Vyšehradu z edice Tvář.