Makropulos - Příspěvky

Egypťan SinuhetEgypťan SinuhetM. Waltari

Kniha Egypťan Sinuhet vypadá jako Sinuhetova autobiografie. Malý, čerstvě narozený chlapeček byl nalezen v rákosovém košíku, který připlaval po vodě. Chlapec vyrostl, stal se lékařem a rádcem faraonů v období nadcházející vlády faraona Achnatona, který se pokusil zvrátit zavedené náboženství a nahradit je uctíváním nového boha. V průběhu svého života a na svých cestách se Sinuhet setkává s lidmi v různých životních pozicích v mnoha oblastech Egypta i v sousedních zemích a seznamuje nás s mnoha detaily života a historie starověkého Egypta.
Co je však skutečně geniální na této knize je to, že to vlastně není o Egyptě ani o dávných dobách. Může to být vyprávěním o jakémkoliv národu, jakékoliv civilizaci, o jakémkoliv člověku v jakémkoliv čase a na jakémkoliv místě. Je to o každém z nás. O našich radostech a strastech a o sociálních a vládních institucích, kterým podléháme. Je tu velice jasně popsáno celé spektrum lidského a společenského chování od nejvznešenějších aspirací, emocí a skutků až po ty nejnižší až pokleslé.
Jak je uvedeno hned v I. Knize:
„Vše je opět, jak bylo dříve, a nic není nového pod sluncem, a člověk se nemění, i když se mění jeho šat, ba i slova jeho řeči."

29.01.2016


Do tmyDo tmyA. Bolavá (pseudonym)

Každý z nás má něco, co ať chceme, či nechceme, nějakým způsobem řídí náš život. Stále se za něčím honíme, někam spěcháme a každý máme někde tu svoji „Výkupnu“, do které to musíme stihnout.
Na postavě Anny autorka ukazuje, kam až takové snažení může dojít. Že člověk zapomene sám na sebe, na svůj život, na svoje okolí a lidi kolem sebe. Proto je v knize život Anny pouze naznačen. Pro ni je nejdůležitější stihnout včas sebrat všechny bylinky a včas je dovézt do výkupny. Ano, Anna je těžce nemocná, možná i částečně šílená, ale i to je důsledkem jejího životního snažení, které ji nezadržitelně vede DO TMY.
Kniha je k tomu všemu ještě napsaná skvěle, krásným jazykem a dokáže člověka vtáhnout do myšlenek hlavní hrdinky, až se člověk lekne. Po prvním večeru čtení jsem byla strašně neklidná a měla jsem stále pocit, že musím něco stihnout. Až tolik mě Anna zasáhla.
Bylinky, příroda, dusno před bouřkou i bouřky samotné úžasně doplňují vnitřní pocity naší hrdinky, její nemoc i psychický stav.
Knížku mohu jen doporučit, je úžasná a určitě ne oddechová.

16.03.2016


Kvítek karmínový a bílýKvítek karmínový a bílýM. Faber

Na začátku knihy jsem zachytila pohled vypravěčky, chytila se jí za ruku a opravdu jsem se ocitla v třeskutém mrazu a neproniknutelné tmě na nerovné ulici v Londýně. A už bylo pozdě se obrátit zpátky. Prošla jsem celým příběhem a díky vypravěčskému umění autora a překladatelskému umění pana Janiše jsem měla pocit, že tam všude jsem osobně přítomna a že se musím dívat na to, kam šlapu, že cítím vůni levandule nebo pot cestujících v omnibusu, šněruji se do korzetu, mám nočník pod postelí anebo nastupuji do vlaku na cestě do Kláštera zdraví. Tento román mě prostě pohltil. Je v něm tolik různorodých postav, charakterů a životů vykreslených tak, že jsem měla pocit, že je znám, tolik špíny, bolesti, slz, lhostejnosti a omezenosti až je to bezútěšné a je v něm skvěle napsaný příběh.

09.06.2017


Růže pro AlgernonRůže pro AlgernonD. Keyes

Co lze ještě říci k tomuto literárnímu zázraku? Že to je geniální dílo? To už tady bylo mockrát řečeno. Že to čtenáře zasáhne tak, že na Charlieho příběh asi nikdy nezapomene? I to už tu bylo. A tak bych mohla asi dlouho pokračovat. Snad dodám jen to, že 8 měsíců života tohoto chlapce je popsáno s naprostou dokonalostí a že my všichni, sice za delší dobu, prožíváme něco obdobného, a že získání a poté opět postupná ztráta těžce nabytých vědomostí je vlastně údělem každého člověka. Nevím, jestli přesně tak to autor myslel, ale je to možné. V každém případě napsal příběh o tom, co je vlastně důležité pro to, aby byl člověk šťastný. Je to vysoké IQ, nebo jsou to přátelé, láska, vzpomínky, rodina......? Ale to všechno už tu taky bylo. Stačí tedy, když řeknu, že knihu všem doporučuji.

21. února


A každé ráno je cesta domů delší a delšíA každé ráno je cesta domů delší a delšíF. Backman

Obvykle si při čtení označuji v knize místa, která mě něčím zaujala. Buď hloubkou myšlenky, krásnými slovy nebo třeba poetickým popisem místa. Tady jsem už při předmluvě zjistila, že záložka by byla na každé stránce. Tak to jsem vzdala. U některých knih se mi stává, že mě v nějaké části svého děje dojmou, ale tady mi vlastně tekly slzy po tvářích po celou dobu čtení, a někdy se mi při čtení stává, že některé pasáže si čtu alespoň dvakrát, abych si je lépe užila, nebo třeba pochopila. Tak tuhle Backmanovu knížečku jsem přečetla dvakrát hned celou. Je to nádherné, citlivé, láskyplné, dojemné a něžné povídání o čase, kdy „mozek odejde z tohoto světa dřív než tělo“. Doporučuji.

01. května


Klub nenapravitelných optimistůKlub nenapravitelných optimistůJ. Guenassia

Tahle kniha mě velmi zasáhla. Je to úžasný příběh, skvěle napsaný, postavy jsou naprosto uvěřitelné a jejich životní osudy čtenáře opravdu zasáhnou, příběh o přátelství, lásce, ztrátách, zradě, rodině, ale i o knihách, fotografování, šachové hře a filmech. Je to o Sovětském svazu a východním bloku v padesátých letech a Francii v létech šedesátých, o alžírské válce, židovské otázce, a hlavně o tom, jak jsou tyto historické události prožívány a jak ovlivňují životy lidí. Autor přibližuje pocity emigrantů odloučených od svých rodin, ale vedle nich vypráví i o problémech a pocitech dospívajícího kluka, se kterým se život taky nijak nemazlí. Myslím si, že každý čtenář si v tomto románu dokáže najít něco, co ho zaujme.

07.02.2017


MedvědínMedvědínF. Backman

„V tomhle městě se nedá žít, tohle město se musí přežít.“
A i to přežití může být problém na malém městě uprostřed lesů, v malé komunitě, kde každý každého zná, kde i udržet si práci je problém a kde jedinou pýchou a jedinou nadějí všech je juniorské hokejové mužstvo. Příběh vypráví hlavně o teenagerech, ale velkou měrou i o jejich ambiciózních rodičích, kteří celý svůj život obětovali se svými syny právě a jedině hokeji. Je to román o přátelství, o sounáležitosti, o pýše, žárlivosti, závisti, namyšlenosti, šikaně, o rodinných vztazích, osobních tragédiích, o odvaze, osobních tajemstvích a o síle sportu. Je to prostě román o malých lidech v malém zapadlém městě a jejich touze něčím vyniknout. Hlavně je to úplně jiný Backman, není to laskavé a konejšivé, je to velmi silné, působivé i dojemné. Vlastně ani nevím, jak tuto skvělou knihu komentovat. Po celou dobu čtení jsem byla v jakémsi napětí, prožívala jsem příběhy jednotlivých postav, nahlížela spolu s vypravěčem do jejich myslí a bála se, kam až to zajde a co se ještě stane. Bylo mi chvílemi úzko, chvílemi smutno a občas jsem měla radost. Knížku opravdu doporučuji, kdybych mohla poděkovat autorovi, tak mu poděkuji, a ještě bych chtěla podotknout, že ačkoliv se příběh tváří, že je o hokeji, tak o něm vlastně není.

05.12.2017


Řekni vlkům, že jsem domaŘekni vlkům, že jsem domaC. R. Brunt

Kolik je druhů lásky? Jak je možné, že jsme schopni vlastně z lásky ztratit jeden druhého, opustit to, co jsme měli rádi? Proč mnohdy neslyšíme druhé, když volají o pomoc ?

Včera jsem tu úžasnou knihu dočetla, ale stále v ní listuji a znovu si čtu některé pasáže.

Doporučuji všem.

08.08.2015


Mistr a MarkétkaMistr a MarkétkaM. A. Bulgakov

Jak už tu bylo řečeno, tato kniha je prostě geniální. Snažila jsem se najít jiné slovo, které by vyjádřilo, to všechno, co je v knize obsaženo, ale lepší jsem nenašla. Je mistrně napsaná, je plná fantazie, je ironická, vtipná, obsahuje skvělé erotické scény, nedostižné postavy, nádherné popisy, vypráví o lásce i o touze po svobodě a prostřednictvím ďábla ukazuje zlo v lidských povahách i v tehdejší stalinské společnosti. Ďábel tu vlastně není tím ztělesněním zla, je tak nějak lidský a jeho kumpáni jsou prostě dokonalí. K tomu tu máme zajímavý pohled na Piláta Pontského a Ježíše Nazaretského, jejich setkání a jeho následky. Úžasné je využití jmen jednotlivých postav k jejich dokreslení, jejich popisy dokáží probudit čtenářovu fantazii tak, že si je dokonale představí a to neplatí jen u postav, ale pro celý román. Jen mě mrzí, že jsem se s knihou setkala až teď ve velmi zralém věku. V mládí by na mě určitě působila zase jinak. Budu to tedy testovat na dětech a na vnoučatech.

13.02.2017


Cit slečny Smilly pro sníhCit slečny Smilly pro sníhP. Høeg

Nejsem čtenář detektivek ani severských ani jiných, ale objevuji s chutí severskou literaturu. Cit slečny Smilly pro sníh, je knížka, která má sice detektivní zápletku, ale je hlavně o Smille, poloviční Gróňance a poloviční Dánce, o severské přírodě, sněhu, ledu, je o lidech, kteří kvůli penězům a osobním ambicím dokáží klidně i zabíjet a je o konfliktu evropské kultury s původními obyvateli Grónska. Úžasné je, jak autor nechává čtenáře Smillu poznávat postupně ať už ve vzpomínkách na dětství, při policejním vyhrožování či z jejích vlastních myšlenek a pocitů. Přitom je to čtivé, v technických detailech velmi poučné, v popisech ledu a sněhu až poetické, drsné i ironické, Příběh má prvky sci-fi, je i o lásce, o konfrontaci vědy a moci i o prastarých mýtech. Prostě lze tam najít všechno, co má dobrý román mít.

15.09.2017


Jako zabít ptáčkaJako zabít ptáčkaH. Lee

Překvapilo mě, že klasická americká literatura může být i po tolika letech takhle čtivá. Na odkazy na tuto knihu jsem narazila několikrát v jiné americké literatuře, tak jsem si ji moc chtěla přečíst. A opravdu jsem nebyly zklamaná. Tato knížka z pohledu dítěte zobrazuje kus americké historie, poukazuje na rasismus, předsudky, ale líčí i dětskou nevinnost a vytrvalost muže, který dokázal riskovat všechno, aby se veřejně postavil za to, v co věřil.

15.10.2015


PoselPoselM. Zusak

Tento Zusakův příběh mě bavil a velmi potěšil a určitě zanechává velké poselství. O něm to vlastně je. Přitom je to vtipné, vyprávěné hlavním hrdinou hovorovým drsným jazykem, ale za tím „drsňáctvím“ vykukuje poetika jazyka, a to samozřejmě i díky překladatelce. Knížka určitě není jen pro mladé čtenáře, to poselství je určeno všem bez rozdílu věku. Je to výzva vzít si to svoje eso se jmény a buď se k němu postavit čelem a dokázat, že každý člověk může drobnostmi dokázat velké věci anebo to eso zahodit a dál jen přežívat svůj život.

04.11.2016


NaslouchačNaslouchačP. Stehlíková

Tahle knížka má jen jednu chybu. Špatně se od ní odchází.
Pokud máte rádi dobrou fantasy, tak si ji přečtěte. Stojí to za to.

24.04.2017


Foucaultovo kyvadloFoucaultovo kyvadloU. Eco

Dlouho jsem obcházela Umberta Eca po špičkách a říkala si, že to asi nemohu číst, že na to nemám. Nakonec jsem si jako první vybrala Foucaultovo kyvadlo. Nevím, jestli to byla správná volba, ale vlastně jsme se s Umbertem pak nějak dohodli. Při čtení první části knihy jsem pořád visela na Googlu a hledala významy všech mně neznámých slov a myslela jsem, že to vzdám. Ale pak jsem najednou měla pocit, že si ze mě autor vlastně dělá legraci (přece by nepsal tak rozsáhlé dílo jen pro pár vyvolených) a že pokud nebudu přesně znát význam jednotlivých odborných výrazů, tak se vlastně nic nestane. Zjistila jsem, že to, co je opravdu důležité mi autor v textu vysvětlí anebo je to obsaženo v přiloženém slovníku. A tak jsem se nechala vést. Od teorie k teorii, od analogie k analogii a od brambory k bramboře. A docela dobře jsem se bavila. Samozřejmě jsem si přečetla něco o kabale, o templářích a rosekruciánech a zjistila jsem například, že rosekruciáni stále existují, a dokonce i u nás. Myslím si, že je velmi málo čtenářů, kteří jsou schopni pojmout toto dílo v celém jeho rozsahu a stylu, ale důležité je, že je tak vrstevnaté, že si v něm každý najde to své. Pro mě je asi nejdůležitější moc slova. Slovo může být krásné, slovo přináší vědění, ale slovo může být zneužito a může ublížit i zabít.

29.11.2017


Vyhnání Gerty SchnirchVyhnání Gerty SchnirchK. Tučková

Myslím, že tohle dílo je úžasným pohledem na celou dlouhou historii našeho národa. Takových pohledů je v naší literatuře málo. Moc se mi líbí, že drastické pasáže jsou popsány spíše tak nějak v náznacích, ale možná o to více působí. Postava hlavní hrdinky je vykreslena až do konce v průběhu historických změn a pro mě přináší možnost pochopit část dějin, kterou jsem sice nezažila, ale dle mého názoru, je velmi důležitá.

25.07.2015


Parfém bláznivého tanceParfém bláznivého tanceT. Robbins

„Červená řepa je ze všech zelenin nejvášnivější. Ředkvička je možná horečnatější, avšak její žár plane chladným plamenem úzkosti, a nikoliv vášně. Rajčata jsou sice dostatečně bujará, ale zase se vyznačují jistou lehkomyslností. Řepa je smrtelně vážná. Slovanské národy získaly své tělesné vlastnosti díky bramborám, svůj doutnající neklid od ředkviček a svou vážnost z červené řepy.“
To jsou první odstavce této úžasné knihy Toma Robbinse, první jeho knihy, kterou jsem přečetla. A hned jsem se zamilovala. Asi to není kniha pro každého, ale pokud máte rádi podivuhodné, nepředvídatelné, filozofické příběhy, neměli byste si nechat Parfém bláznivého tance ujít. Je to vyprávění o životě, smrti a nesmrtelnosti, kterými prochází důležitý lidský smysl – čich a samozřejmě červená řepa. Je to pohádka, dobrodružné skotačení plné nádherných obratů, metafor a moudrých myšlenek. Složitá existenciální témata jsou podána obratně, lehce, smyslně i komicky.
Ještě jsem nečetla takovou knihu, je chytrá, provokativní a mohu ji jen doporučit.

08.11.2015


Sto roků samotySto roků samotyG. G. Márquez

V tomto úžasném díle najde čtenář všechno. Mistrovský vypravěčský styl, předlouhá souvětí plná nádherných přídavných jmen (pro mě díky překladateli), nespoutatelnou přírodu, lásku, vášeň, válku, politiku, moudrost věků, mnoho jednotlivých osudů a jakýsi příběh hlavní postavy románu, kterou je pro mě vlastně rodina Budendíů, žijící v Macondu. Je to mystické, podmanivé, fantasticky fantaskní, snové, a přitom tak samozřejmě reálné, vyprávění o niterní samotě člověka ve společenství, společenství ve společnosti, samotě dobrovolné i vynucené. Teď mě jen mrzí, že jsem se z toho dojemného, poetického a občas i vtipného snu musela probudit.
„Co pořád děláte, plukovníku?“ zeptal se ho cestou kolem.
„Sedím tu,“ odpověděl mu plukovník. „Čekám, až půjde kolem můj pohřeb.“

04.09.2017


Tajný život stromůTajný život stromůP. Wohlleben

Úplně jiný pohled na stromy a rostliny vůbec. Komunikace, sociální cítění a výchova potomků je něco, co by běžný člověk u stromů asi nehledal. Je vidět, že autor rozumí svému řemeslu a že má les a stromy opravdu rád. Takže ať všechno, co napsal, je pravda nebo napůl domněnky či spekulace, můj pohled na les, který jsem i do teď milovala, to dost významně ovlivnilo. Dívám se teď v lese trochu jinak. Zajímá mě, co je pod stromy, jak vypadá kmen a jak jsou narostlé větve.... Myslím, že stojí za to, si tu knížku přečíst.

05. února


Zlodějka knihZlodějka knihM. Zusak

Síla slov, síla přátelství a lásky.
Při čtení jsem prožila úsměvy (i když takové smutné), slzy a takový nějak jiný pohled na válku.

Pro mě opravdu nezapomenutelná kniha.

31.07.2015


JezeroJezeroB. Bellová

O této knize bylo řečeno už mnoho, a i podle toho si troufám říct, že se Biance Bellové podařilo napsat příběh, který bude na každého působit jinak.
Nejistý dospívající chlapec Nami, zasazený někam daleko na východ, do asi ne daleké doby, na břeh umírajícího Jezera, hledá svou matku a vlastně hledá svou cestu. Nikoho nemá, on sám je vlastně nikdo a nezbývá mu nic jiného než se porvat se životem tak, jak ho na své cestě potkává.
Drsné prostředí, drsný jazyk, drsné zážitky, kombinace zdánlivě neslučitelného – Duch jezera a nad Jezerem meziplanetární vysílač a socha Státníka, předseda kolchozu s doktorem a šaman vypraví zraněnou Namiho bábu umřít na Jezero – , provází čtenáře složitou cestou hlavního hrdiny.
Někde jsem četla, že autorka nevytvořila čtenáři možnost se s Namim ztotožnit, ale mě občas dokonce štval jako puberťák a celé jsem to s ním prožila. A vulgarismy mi vůbec nevadily, naopak asi dvakrát jsem si řekla, že takhle slušně by to ten kluk asi neřekl.

22.04.2017


Volání netvoraVolání netvoraP. Ness

Knížku mi dala přečíst moje třináctiletá vnučka, která si ji sama vybrala v knihkupectví, když jsme vybíraly knížky k jejím narozeninám. Je to velmi dojemný příběh o nutnosti vyrovnat se s krutou pravdou a o skrytých myšlenkách, za které se člověk až stydí, či se jich dokonce bojí. Je to příběh o tom, že ne vždy je všechno takové, jak se zdá, že lidé jsou komplikované bytosti, jejichž mysl velice často odporuje sama sobě, ráda naslouchá konejšivým lžím, i když zná tu strašnou pravdu.
„Svůj život nepíšeš slovy. Píšeš jej skutky. Není důležité, co si myslíš. Význam má jen to, co děláš.“
A nemohu nezmínit nádherné ilustrace, které podtrhují tu tajemnou atmosféru.

20.11.2017


Eleanor se má vážně skvěleEleanor se má vážně skvěleG. Honeyman

ELEANOR je úžasně vystavěná postava, kterou si postupně zamilujete.
SE svým asociálním chováním, jedinou přítelkyní – lahví vodky, prací v kanceláři, obnošenou koženou vestou a kabelou na kolečkách není určitě oblíbenou kolegyní ani ideální knižní hrdinkou.
MÁ v sobě hluboko skryté trauma z dětství, které postupně odhaluje jak čtenáři, tak i sobě.
VÁŽNĚ by chtěla žít normální život, v normální rodině, zažít lásku, objevit přátelství a vypořádat se s minulostí.
SKVĚLE a čtivě vypráví svůj příběh, který je nabitý emocemi, a přitom není sentimentální, který je smutný, a přitom i humorný, který je o osamělosti, ale i o přátelství, důležitosti dotyků a drobných pozorností.
Jsem ráda, že jsem se s Eleanor seznámila a doporučuji to i Vám.

24. června


Muž, který sázel stromyMuž, který sázel stromyJ. Giono

Tak málo slov a tak velké poselství!

17.08.2015


Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčůSpolek přátel krásné literatury a bramborových koláčůM. A. Shaffer

Myslím, že je velká škoda, že nám Paní Autorka zanechala jen tuto jednu knihu. Prostřednictvím korespondence lidí, kteří se většinou na začátku ani neznali, nám s lehkostí, laskavostí i humorem vypráví o věcech smutných až hrůzných, o válce, okupaci a osobních tragédiích ostrovanů z Guernsey a nejen jejich. Věděla jsem něco málo o Normanských ostrovech, ale o ostrově Guernsey a o tom, jak tam probíhala 2.světová válka, jsem tady slyšela vůbec poprvé. A velmi mě to zasáhlo. Obdivuji, jak autorka dokázala v dopisech vykreslit jednotlivé úžasné postavy lidiček, až jsem měla dojem, že je osobně znám a že jsem tam s nimi. A přestože jejich osudy vůbec nejsou lehké, a jejich příběhy jsou vlastně ponejvíce smutné, bylo mi s nimi dobře. Ještě bych chtěla zmínit, že práce překladatelky určitě nebyla jednoduchá a myslím, že se jí zhostila velmi dobře. Knihu doporučuji.

11.12.2017


Zulejka otevírá očiZulejka otevírá očiG. Jachina

Jsem tady první hodnotitel? No doufám, že to tak dlouho nezůstane. Tahle kniha opravdu stojí za přečtení. Většinou se mi stává, že chvíli trvá, než se do knížky začtu, ale příběh Zulejky mě chytil hned od první stránky. Třicetiletá žena, patnáct let provdaná v muslimské rodině, kde ona nemá naprosto žádnou cenu, musí jen plnit všechny příkazy a přání svého hrubiánského muže a svojí zlé tchýně. A ona to trpělivě a s pokorou dělá. Porodila 4 dcery, ale žádná se nedožila ani 1 měsíce, ale i s tím musí žít. To je vlastně jen úvod do celého příběhu. Zulejčin manžel je zastřelen a ona v rámci rozkulačení deportována do pracovního tábora na Sibiř, kde na konci půlroční šílené cesty porodí syna. Zase žije v naprosto bídných podmínkách, ale tak nějak jinak. Žije sama za sebe a pro svého syna. Příběh ukazuje hrůzy té doby, ale hlavně sílu mateřské lásky i spalující vášeň, drsnou sibiřskou přírodu a různé naprosto odlišné charaktery ve stejné situaci a prostředí. Je to psané tak nějak lehkou rukou, přitom velmi plasticky a bez zbytečného útočení na čtenářovy city. Doporučuji.

31.10.2017


FajaFajaP. Stehlíková

Opět skvělé čtení. Ilan vyrostla do puberty a podle toho se občas chová, seznámila jsem se se s úplně jiným životem v nížinách a návrat do Duvalského pohoří byl opravdu napínavý a plný zvratů. A jako celek je to úžasný promyšlený silný příběh o pravdě a lži, o síle přátelství a o hledání odpovědí. Doporučuji.

14.12.2017


Jsou světla, která nevidímeJsou světla, která nevidímeA. Doerr

O této knize už toho bylo hodně kladného napsáno a byla oceněna Pulitzerovou cenou, o to víc možná budu vypadat jako literární ignorant, protože já z ní zase tak nadšená nejsem.
Je čtivá – ano – to je způsobeno hlavně krátkými kapitolami, ale já i přes tuto výhodu jsem se vlastně musela do čtení nutit. Nic mě netáhlo zpátky do dvou i více prolínajících se příběhů, mezi kterými autor neustále přeskakuje a nejen v ději, ale i v čase. Zakomponování mystického pověsti o vzácném drahokamu do příběhu mi přišlo tak trochu navíc i proto, že v knize vlastně chybí, co se s ním stalo.
Úprava: Na základě upozornění jednoho uživatele DK musím uvést, že to v knize nechybí, jen já jsem to asi přehlédla nebo nepochopila.
Události 2. světové války byly popsány v mnoha knihách, takže se už těžko můžeme setkat s něčím novým. Tady mám pocit, že se autor snažil tlačit na citovou rovinu čtenáře. Třeba znásilnění Rusy mi v knize vyznělo, jako by to tam autor prostě musel zařadit, aby šokoval a mohl si to odškrtnout na svém seznamu válečných hrůz.
V knize je samozřejmě mnoho částí a myšlenek, které si zasloužení ocenění. Například pasáže o nevidomé dívce a jejím způsobu vidění světa, pohled na válku očima francouzské dívky a její rodiny a na druhé straně prožívání Hitlerovy doby německým nadaným sirotkem.
V každém případě ovšem doporučuji si knihu přečíst nejen proto, že ji většina čtenářů považuje za mimořádnou, ale proto, abyste se na 2. světovou válku podívali jinýma očima a na knihu si potom vytvořili vlastní názor.

13.02.2016


SlavíkSlavíkK. Hannah

Ještě teď mám slzy v očích, když si v duchu probírám závěrečnou část příběhu, který jsem před chvílí dočetla.
Když bych chtěla několika málo slovy vyjádřit o čem vlastně ten příběh je, tak samozřejmě o druhé světové válce ve Francii, nacistické okupaci, o holocaustu, hrůzách nacistických vězení a koncentračních táborů, ale hlavně o ženách a dětech, které zůstaly doma bez svých mužů napospas utrpení, hladu a bezmoci. Je to ovšem také příběh o těžkém dospívání tehdejších dětí, síle žen, které se musí o ně postarat a dokáží přitom i pomáhat jiným ještě potřebnějším lidem. Ale je také o lásce, o lásce sesterské, o lásce k otci, o mateřské neutuchající lásce i o lásce mezi mužem a ženou, která je tak silná, že může existovat i na pozadí boje, nebezpečí a obrovských útrap.
„Rány se zacelí. Láska přetrvá. My přežijeme.“

13.09.2016


Atlas mrakůAtlas mrakůD. Mitchell

„Slabí jsou masem, které silní pojídají.“
Ano, o tom je tahle úžasná kniha. Hovoří o moci v různých dobách a různých prostředích, o jejím zneužívání i o touze těch slabých nějak se z područí moci vymanit. Navíc je to mistrně napsané dílo, každá dějová linie je psaná v jiném stylu, používá jiný jazyk, hlavní postavy jsou velmi srozumitelné, i když jsou tak odlišné a přitom vlastně něčím propojené. Není to žádné čtení „na pohodu“, ale určitě to stojí za to. Film mi připadal příliš zkratkovitý a tím možná i trochu nesrozumitelný.

12.01.2017


Ohníčky všude kolemOhníčky všude kolemC. Ng

Velmi dobře vystavěný příběh, kde sice na začátku víme, co se stalo, ale postupně odkrýváme, proč k tomu vlastně došlo. Jednotlivé postavy jsou vykresleny tak, že jim člověk věří, že chápe jejich jednání, i když s ním třeba nesouhlasí. Příběh klade mnoho otázek, ale nechává na čtenáři, aby si odpovědi našel sám. Je o dospívání, o mateřství – vytouženém i nechtěném, o vztazích mezi matkou a dítětem, o opuštění životních ideálů v zájmu klidného a spořádaného života, o umění, o rasismu v jeho různých podobách, o nedostatku komunikace, je prostě o lidech se všemi jejich klady i chybami.

13. března


Podivná knihovnaPodivná knihovnaH. Murakami

Surrealistický snový příběh dospívajícího chlapce postaveného před životní ztrátu. Hledání řešení, hledání cesty ven, hledání sebe sama, strachy malé i velké, to vše a určitě i něco dalšího je ukryto v této útlé knížce, která ve mně určitě zanechá nesmazatelnou stopu. Nádherné ilustrace podtrhují atmosféru příběhu.
„Na bludištích je nejhorší, že nikdy nevíte, jestli jste zvolili správnou cestu, dokud jí neprojdete až úplně na konec. A když pak na samém konci zjistíte, že jste si vybrali špatně, bývá už kolikrát pozdě.“
Doporučuji. Ale určitě není pro každého.

08. března


Třetí přáníTřetí přáníR. Fulghum

Sedím tu a přemýšlím, jestli jsem schopna jedním slovem vyjádřit svůj pocit po přečtení této knihy. A neustále mě napadá slovo okouzlená. Ano, jsem tímto vyprávěním okouzlena. A nejen vyprávěním, vlastně knížkou jako takovou, nádherné ilustrace umocnily celkový zážitek z popisů a notové zápisy, mě donutily po dlouhých létech zavzpomínat na noty a pokusit se to přehrát alespoň na virtuálním pianu. Spolu s hrdiny jsem procestovala kus světa, dozvěděla se mnoho věcí z historie i současnosti, získala nové informace o Claudu Monetovi a objevila Edwarda Leara. A to samozřejmě není všechno.
Z komentářů je vidět, že na každého působí tato kniha jinak, ale tak to asi má být. Já ji mohu jen doporučit.

03.10.2016


Kniha zvláštních nových věcíKniha zvláštních nových věcíM. Faber

Po přečtení této knihy jsem nejprve byla překvapená, že už je konec, pak mi bylo líto, že už je konec a pak jsem začala přemýšlet, o čem vlastně tento příběh je. Je o lásce, o lásce mezi ženou a mužem, o lásce k Bohu i o lásce k lidem vůbec, ať žijí na Zemi nebo ve velmi vzdálené galaxii. Je o víře, o víře v Boha, víře v lidi, víře v sebe sama a o vlivu vnějších událostí na víru. Je o důležitosti spojení, vzájemného dorozumívání a blízkosti osob, o tom, že odloučení může vytvořit hlubokou propast, kterou lze jen těžko překlenout. A přitom je to vlastně mistrně napsaný příběh z nespecifikované budoucnosti, o nutnosti najít porozumění s úplně odlišnými bytostmi a přizpůsobit se úplně odlišným podmínkám. Lehký humor, ironie a úžasný jazyk (pro mě díky překladatelově umění) dávají tomuto dílu další rozměr. Stala se ze mě Milovnice Fabera třicetdva a díky této knize jsem se dozvěděla hodně zvláštních nových věcí.

09.05.2017


HanaHanaA. Mornštajnová

Mám asi s psaním paní Mornštajnové nějaký problém. Ale asi neumím vyjádřit v čem tkví. Snad je to tím, že všechny autorčiny knihy mají obdobné schéma, nebo tím úsporným precizním jazykem, některé postavy jsou naprosto ploché, některé věci jsou vysvětleny až zbytečně, množství jmen, ve kterých se chvílemi ztrácím .... Prostě ani tentokrát mě autorka nedostala do stavu, kdy bych se od knihy nemohla odtrhnout. Hana a její hana je ovšem velmi dobrý a silný příběh a jak je vidět ze zdejších hodnocení, také příběh, který mnoho čtenářů zasáhne.

12.07.2017


Smutek andělůSmutek andělůJ. K. Stefánsson

Sedím tu, a přestože hoří v kamnech, mám pocit, že jsem obalená ledem a kolem zuří šílená sněhová bouře. A kromě toho jsem zoufalá, protože nevím, co je s Chlapcem a Jensem. I druhá část mě opravdu dostala. Přitom jsem ze začátku měla pocit, že to tentokrát bude víc o myšlenkách, i se mi to trošku špatně četlo. Ale to trvalo jen chvilku a jsem rozhodnuta, alespoň některé z těch myšlenek vypsat k autorovi do „Citátů“. Ale to, čím jsem si s hrdiny teď prošla, bylo opravdu velmi silné. Původně jsem si myslela, že s třetím dílem počkám, vložím mezi nějakou odpočinkovou četbu, to ale teď nemohu. Ještě že ten třetí díl už mám. I v této knize jsou důležitá slova, knihy, ale hlavně lidské vlastnosti, hlavně ty špatné, které ubližují, usmrcují a opět život a smrt, hory a moře, ale i láska, někdy zvláštní, nejistá, nenaplněná, láska k těm, kteří už tu nejsou, i láska probouzející se a velmi křehká. Brilantní a zvláštní způsob psaní. Přímá řeč jako ve scénáři, uvedená jménem nebo osobním zájmenem s dvojtečkou bez uvozovek, ale jen občas, asi ve chvíli, kdy je třeba to vyprávění trochu zrychlit, nevím. Pečlivě volená slova a tady myslím, že překladatelka neměla lehkou práci, takže můj obdiv patří i jí. Opět, stejně jako první část, doporučuji.

02.11.2017


Láska za časů choleryLáska za časů choleryG. G. Márquez

Pomalu plynoucí příběh o lásce, ale i samotě, hlavně ale o stárnutí a smrti, která na každého čeká. Márquez tady dokazuje, že pokud to člověk umí, dokáže vyprávět historii jedné lásky tak, že se čtenáři nechce od knihy odcházet. Obyčejné věci popíše neobyčejně, erotické scény vypráví v krásných metaforách, je vtipný a zábavný, a přitom hovoří o nafouklých mrtvolách plujících po řece Magdaleně, občanských válkách, choleře, vykácených stromech a vybitých zvířatech. Velmi na mě zapůsobil jeho popis projevů stárnutí, které si člověk, i když se tomu vlastně brání, začíná uvědomovat, a které mu jasně dávají najevo, kam směřuje.

11. dubna


Žítkovské bohyněŽítkovské bohyněK. Tučková

Je to velmi silná kniha, člověka až překvapí, jaké příběhy lidé u nás prožívali.

25.07.2015


Andělí vejceAndělí vejceP. Stančík

Mám ráda Stančíkův jazyk, jeho úžasná souvětí a také skvělé nápady, kterými si s jazykem hraje. Když například popisuje novou zálibu hlavního hrdiny Augustina v pálení kořalky píše:
„Začal nejdřív kvasit a pak destilovat všechno, co mu padlo do ruky. A tak vedle běžných destilátů vypálil také celerovici, pozvedávající mužnou sílu; kopřivovici, z níž opuchal jazyk; smržovici vonící mužským semenem; slizovitou jmelíjovici, lepící se na dno sklenice; dvojnásobně pálivou křenovici, po křenu i po lihu; ostropestřecovici, jedinou kořalku ze všech, která játrům zároveň pomáhala i škodila …….“ To je prostě ta krása češtiny, kterou pan Stančík umí používat.
Základ příběhu se vlastně odehraje v průběhu 12 května 1945 a k němu je nám paralelně vyprávěn život hlavního hrdiny od narození až po tento den. Je to vyprávění o lidech, jejich zvycích, malých i velkých událostech, které probíhají na pozadí postupujících dějinných zvratů od Rakousko-Uherska přes první světovou válku, VŘSR až po květen 1945. Najdeme zde vysvětlení nesmrtelnosti Kvásku a Kořaly, obřad pečení chleba i šlapání zelí, recept na výborného králíka cibuláře, schůzky s duchem, velkou lásku, vojenskou taktiku a krásné názvosloví a jména.
A jak říkala neustále Augustinova babička: „Všecko se pořád opakuje, a lidi se z toho nepoučí“. Tak si tu knížku přečtěte, ať se poučíte.

24.10.2016


S elegancí ježkaS elegancí ježkaM. Barbery

Typická a uvnitř netypická domovnice a typická i když uvnitř netypická puberťačka z bohaté rodiny mi v tomto moderním francouzském románu předvedly, jak žít s elegancí ježka: zvenku obrněné ostny jako pořádná pevnost, ale uvnitř stejně ušlechtilé jako ježci. Je mezi nimi obrovský věkový rozdíl, ale ve své podstatě jsou si blízké tím, že vycházejí z toho, že mají dané místo ve společnosti a podle něj musí i žít. Dvanáctiletá Paloma, která pochopila, že „lidé si myslí, že poletí ke hvězdám, a přitom skončí jako zlatá rybička v kulatém akvárku“ se rozhodne, že než takhle žít, tak raději ve 13 letech spáchá sebevraždu a do té doby bude zapisovat své myšlenky, jako odkaz pro lidstvo. 54-letá Renée žije navenek svůj život staré a ošklivé domovnice a přitom má načtená filozofická díla, miluje hudbu, literaturu a umění, ale je přesvědčená, že nemůže dát najevo, jaká ve skutečnosti je. Obě prožívají radost z ukrývání svých skrytých tajemství i starost z nebezpečí jejich odkrytí. Autorka jejich prostřednictvím vyjadřuje velké množství filozofických myšlenek, ale díky jejich interpretkám je prezentuje tak nějak lidsky a s lehkostí. Není to příběh nabitý dějem, je to dojemný příběh o smyslu života, daných společenských hranicích, Umění, Kráse prostě o Životě, který přes všechna příkoří stojí za to žít.
Jak říká Paloma na konci svého deníku: „Tak si říkám, že právě tohle je možná život: spousta beznaděje, ale také chvíle krásy, ve kterých čas neubíhá stejně. Je to jako by se v notách udělala nějaká závorka v čase, jako by se čas zastavil, jako by se člověk ocitl jinde, jako by to bylo vždy v nikdy. Ano, to je ono, vždy v nikdy.“

12.12.2016


Ke dnuKe dnuA. Bolavá (pseudonym)

Depresivní, temné až bezútěšné, skvěle napsané, velmi silné a bolavé. Ano, takto na mě působí kniha Anny Bolavé o maloměstě, jeho obyvatelích, jejich strachu, úzkostech, někdy už i s náznaky psychických poruch. Autorce se podařilo do této knížky nahustit všechno špatné, s čím se lze nejen v maloměstě setkat (tam je to jen víc vidět) – hloupého novináře, který může jen uškodit, neochotné až zlé zdravotní sestry, šílenost při slevách v obchodním centru, neskutečnou práci u pásu při zpracování drůbeže, nešťastný život starých částečně dementních lidí, složitost života samoživitelky a k tomu temnou podzimní přírodu, mlhu, močál a řeku. Na rozdíl od románu Do tmy, který byl vlastně jen jednou linkou z jihočeského maloměsta, se zde objevuje hned několik významných postav, které nám svůj příběh vyprávějí. Každý z nich má nějaký ten svůj více či méně dobře schovaný strach, který ovlivňuje jeho život. Jen mi vadí, že některé linie, nejsou vysvětleny a dokončeny. Věřím tedy, že se to, co nebylo řečeno, dozvíme v příští knize. Vážně to není pohodové čtení.

26.05.2017


1 2 3 4 5 6 >