Makropulos - Přečtené 423


V hotelu Bertram
říjen 2018 (13.-14.)
V hotelu Bertram 2008, A. Christie

Tak tato třetí kniha od paní Agathy mě moc nenadchla. Dobrý byl popis hotelu a jeho provozu, ale celá ta zápletka byla tak trochu zmatená a úloha slečny Marplové až trochu divná. Tak snad s těmi detektivkami zase chvilku počkám a další Agathu si nechám do Výzvy 2019.


Historie včel
říjen 2018 (09.-11.)
Historie včel 2017, M. Lunde

Tři časové roviny, tři hlavní postavy a tři hlavní témata - křehká vazba člověka s přírodou, vztahy mezi rodiči a dětmi a nenaplněné sny a ambice. A všechno je to vzájemně propojené včelami, jejichž význam lze jen těžko docenit. Lidé díky svému pozorování a zkoumání umějí stále lépe využívat zdroje, které jim příroda nabízí, ale na druhou stranu sami svojí činnosti ty zdroje ničí. Autorka zde ukazuje, že vztahy mezi rodiči a dětmi se v čase vlastně vůbec nemění a ukazuje snahu rodičů naplnit své sny a ambice alespoň prostřednictvím svých dětí. A včely, ti drobní tvorečkové, zatím stále poletují kolem a opylují rostliny nepostradatelné pro náš život.


Knihovna na Černohůrce
říjen 2018 (03.-09.)
Knihovna na Černohůrce 2016, S. Hawkins

Tato kniha je úžasně šílená. Nebo šíleně úžasná? Je šokující, odpudivá, napínavá, vtipná, nápaditá a čtivá. Já jsem ze začátku nevěděla, zda se mi líbí nebo nelíbí, jestli mě vůbec baví to číst. Ale pak mě to nějak pohltilo. Měla jsem pocit, že i autor musí být trochu šílený, ale oceňuji jeho vtip, nápady i postavy, alespoň ty lidské. Nakonec musím říct, že jsem se dobře bavila. Tak třeba : Steve si povzdychl a zatoužil po cigaretě. „Buddha káže úctu ke všemu živému.“ „Aha.“ Chvíli přemýšlela. „Vy jste buddhista?“ „Ne. Jsem kretén. Ale nepřestávám se snažit.“


Vlak z Paddingtonu
říjen 2018 (01.-02.)
Vlak z Paddingtonu 2005, A. Christie

Nedávno jsem vyzkoušela Poirota a teď i slečnu Marplovou a myslím, že detektivky Agathy Christie můžu opravdu a s chutí číst. A navíc to bylo takové milé i zábavné čtení.


Ryby nemajú nohy
září - říjen 2018
Ryby nemajú nohy 2016, J. K. Stefánsson

Mám ráda Stefánssonovy knihy, mám ráda otázky a myšlenky jeho postav, mám ráda jeho popisy přírody a prostředí vůbec, mám ráda jeho lásku ke slovům a mám ráda Island, o kterém vypráví. Teď jsem zjistila, že mám dokonce ráda jeho plynulé přecházení od vzpomínek ke skutečnosti, od minulosti k současnosti. Opět to moře a sníh, slunce, měsíc a hvězdy, ryby a sůl, drsní rybáři a tentokrát i jejich ženy se svými starostmi a smutky, a úvahy o životě a jeho smyslu, o lásce nenaplněné i ztracené, o samotě, o vztazích, o odcházení i návratech a o smrti. A tentokrát kromě důležitosti slov a poezie objevujeme i význam hudby pro život člověka. A protože je kniha ve slovenštině, měla jsem tu možnost objevit několik slovenských slov, se kterými jsem se předtím nesetkala. Velmi dobré čtení, ale pro mě je stále nejlepší trilogie Ráj a peklo.


Černé ovce a beránek boží
září 2018 (24.-25.)
Černé ovce a beránek boží 2018, J. Cannon

Horké léto 1976 někde v Anglii, v malé ulici asi se 14 domy, kde si sousedé vidí nejen do zahrad, ale snad i do talíře, a jedna z obyvatelek najednou zmizí. Příběh, který se z tohoto základu odvíjí, vyprávějí dvě asi desetileté kamarádky, takže se vlastně na všechno díváme dětským očima. A je to opravdu zajímavý a často zábavný pohled. Děvčata ve své snaze najít Boha a tím i nalézt ztracenou paní a zajistit, aby se Bůh o všechny lidi v Ulici staral, postupně odhalují v tom dospělém světě mnohá tajemství a oživuje se minulost, která měla být zapomenuta. Ten příběh je o krásném dětském přátelství, ale i o vztazích mezi sousedy, schopnosti či neschopnosti snášet ty, kteří jsou něčím jiní a o problematice života v malé komunitě, kde se zdá, že všichni všechno o sobě ví, ale není tomu tak. Postavy se střídají v krátkých kapitolách a já měla trošku problém se v nich orientovat, občas jsem se vracela, abych si ověřila, kdo že je ten Hubený Brian, nebo Clive, zda je Derek opravdu otec Grace ... Bylo to asi tím, že když vyprávěla Grace používala příjmení a pak v jednotlivých příbězích postav jsou najednou Johny, May ..... Příběh také vyvolává spoustu nezodpovězených otázek, na které si asi čtenář má najít odpovědi sám, ale některé dílčí příběhy by možná zasloužily ještě nějakou tu pozornost.


Zrzavý Orm 1 - Plavci na západ
září 2018 (18.-22.)
Zrzavý Orm 1 - Plavci na západ 2001, F. G. Bengtsson

Na to, kdy byla tato knížka napsaná, je stále velmi zábavná. Severští bojovníci jsou velmi svérázní a vášniví ve všem, co dělají. A šiřitelé křesťanství jsou tu zobrazeni opravdu velmi vtipně. Bylo to takové příjemné oddechové počtení.


Pršeli ptáci
? - září 2018
Pršeli ptáci 2018, J. Saucier

Tento krásný a skvěle napsaný příběh plný poetiky, drsných osudů lidí a častých hovorů o smrti, která jako by vykukovala a byla stále někde přítomna, je vlastně oslavou života. Života s možností volby, života, jehož naplnění i konec si člověk svobodně zvolí sám, nového života vstávajícího z popela i znovunabytého nespravedlivě ukradeného života. Příběh vypráví tedy hlavně o tom, že život se má žít a ne promarnit, že láska se nijak neomezuje věkem a že smrt: „Ta pořád obchází kolem. Ze smrti si nesmíte nic dělat, protože ta obchází kolem ve všech příbězích.“ Doporučuji.


Kočka mezi holuby
září 2018 (11.-15.)
Kočka mezi holuby 2007, A. Christie

Tak jsem zase jednou sáhla po detektivce a tentokrát jsem si vybrala paní Agathu. A to, co jsem čekala, jsem dostala. Zajímavou zápletku, Hercula Poirota a k tomu zdařilý popis školního prostředí na anglické škole. Dobře se to četlo a nevyžadovalo to žádné zvláštní soustředění.


My proti vám
? - září 2018
My proti vám 2018, F. Backman

Naposled jsem dočetla dojemnou, lyrickou knížku a teď vím, že byla „tichá“. Protože jak jsem vzala do ruky „My proti vám“, tak se to najednou stalo. Prásk, prásk, prásk. Prásk, prásk. Měla jsem pocit, že ta knížka na mě křičí, že je plná hluku, a že se na mě přímo valí. (ne nemluvím o audiu). Příběh je od samého začátku nabitý emocemi, tak jako hala zimního stadionu při utkání Medvědína proti Hedu. Je zalidněný, kromě již známých, dalšími postavami s různými příběhy a charaktery a do toho autor od začátku nenápadně připomíná věci, které se v Medvědíně již staly. Ale prvním příběhem nic neskončilo, dá se říci, že to tím vlastně všechno začalo. V knize najdeme snad všechno, co mohou prožívat lidé na tak zapadlém místě – strach o práci, skvěle vystiženou komunální politiku a její aktéry, sounáležitost i jinakost, přátelství, lásku, nepřátelství, násilí, drogy, rvačky, odvahu i strach, osobní ztráty i odcizování, kytaru a pušku.......... prostě život takový, jaký je. „Život je tvrdý a bolí a tady si to každý přiznává. Ale pak se místní usmějí a řeknou: „Ale co už. To má být těžké. Jinak by to zvládl kdejaký jouda z velkoměsta.““ V Medvědíně totiž, jako ostatně i jinde „bydlí dobří i zlí lidé, a tím pádem je to složité, protože rozdíl mezi nimi není vždycky jednoduché poznat. Někdy jsme obojím zároveň.“ Tahle kniha nemá hluchá místa, pořád se v ní něco děje, něco k něčemu spěje a já jsem se tím nechala pohltit a prožívala všechno s lidmi z Medvědína. Doporučuji.


Jasno lepo podstín zhyna
září 2018 (03.-06.)
Jasno lepo podstín zhyna 2016, S. Baume

Tolik krásných slov, slovních spojení a vět, tolik květin, stromů a ptáků, tolik barev a jejich odstínů, tolik vůní a pachů, tolik izolace a samoty a tolik lásky jsem snad dosud v žádné knize neobjevila. Autorka mě svým úžasným stylem psaní dokázala dostat až úplně dovnitř toho dojemného příběhu osamělého člověka a jeho milovaného zvířete. Jako bych byla s nimi na cestě irskou přírodou, jako bych s nimi proháněla prokousnutý míč na opuštěné pláži a díky této cestě jsem dokázala Raye pochopit a od poloviny knihy jsem se o něj bála. Jsem si jistá , že bych tohle dílko nedokázala přečíst v originále, takže jsem vděčná paní překladatelce za úžasný překlad. Doporučuji.


Básně sebrané
červenec - září 2018
Básně sebrané 2010, J. H. Krchovský (pseudonym)

Tak tahle sbírka, nebo lépe řečeno Krchovského poezie, si mě našla. Původně jsem ji měla půjčenou, ale už po přečtení asi třetiny knihy jsem si musela koupit vlastní. Mohla bych ji tady mít v „Právě čtených“ ještě dlouho, protože zůstala na čtecím stolku a skoro denně ji někde otevřu a nějakou tu básničku si přečtu. Ne, není to žádná selanka, jsou to básně drsné, občas zábavné, zvrhlé, protestující, temné a chmurné, ironické, jsou o životě a hlavně o smrti a jsou chytré a naprosto osobité.


Tygrova žena
srpen - září 2018
Tygrova žena 2013, T. Obreht

Je to už více než týden, co jsem tuhle knihu dočetla a stále se potýkám s tím, jak ji ohodnotit a co k ní napsat. Mám totiž opravdu ráda, když se v příbězích prolíná skutečno s neskutečnem i to, když některé z těch tajemných věcí zůstanou nevyjasněné, aby měl čtenář možnost si to nějak sám domyslet či uspořádat. Příběhy Tygrovy ženy a Nesmrtelného muže jsou opravdu skvělé. Ale je tu hodně nejasností v té realistické části. Hlavní hrdinka na základě svých vzpomínek, z vyprávění, ale i z jakýchsi informací, které získala neznámo kde, dává dohromady život svého dědečka, který zemřel. Ale zdá se, že vlastně hledá i sama sebe. Je to ovšem takové nesourodé, autorka přeskakuje od současnosti – kde právě pomáhá sirotkům z válkou zmítaného Balkánu (ale to tak nějak zmizí do vytracena) - do vzpomínek na dětství a já často měla pocit, že se ztrácím. Zoologická zahrada v dětství a za války, dokonce i ta válka se mi míchala dohromady, po setkání s mužem v opuštěné horské vesnici jsem dlouho pátrala, koho to vlastně potkala, a to celé ve mně vyvolalo kromě zmatku i jakousi nespokojenost. Když jsem knihu dočetla vracela jsem se, dokonce opakovaně, k některým pasážím, ale ani to většinou žádný výsledek nepřineslo. Vlastně tedy stále nevím, jak tu knížku ohodnotit. Ale když si uvědomím, že jsem s ní strávila vlastně týden navíc a ten pocit uspokojení z dobré knihy se stále úplně nedostavil, dávám jen 3 hvězdy.


Skoncujte s cukrovkou!
srpen 2018 (20.-24.)
Skoncujte s cukrovkou! 2014, J. Fuhrman

Tak tudy ne.


Kronika ptáčka na klíček
srpen 2018 (05.-20.)
Kronika ptáčka na klíček 2014, H. Murakami

Strávila jsem v Murakamiho absurdním světě dost dlouhou dobu a nelituji toho. Jen mě napadlo, že by možná nebylo špatné číst knihu, tak jak byla původně vydána, ve 3 dílech. Tedy vždycky si dát trochu pauzu. Nevím ovšem, jestli by se mi pak neztrácely souvislosti. Román na mě působí hlavně jako příběh o hledání, hledání sebe sama, cesty životem, lásky a úniku z osamělosti. Je zalidněný zajímavými postavami, které se ale většinou tak nějak vytratí, i když svůj díl příběhu asi odvedly. Líbila se mi May a některé její postřehy ze života, a samozřejmě mě velmi zaujaly pasáže z Mandžuska a Sibiře. Bavily mě odkazy na hudbu a jednou večer, když jsem četla na zahradě, jsem toho ptáčka slyšela. Takže asi se to panu autorovi povedlo. Kniha ve mně stále doznívá a tak to asi má být.


Jméno růže
? - srpen 2018
Jméno růže 1985, U. Eco

Knížku jsem četla tak asi před třiceti lety. Tak jsem si teď pořídila audio a jsem opravdu nadšená. Josef Somr, František Němec, Radovan Lukavský, Pavel Soukup, David Novotný, Jiří Lábus, Jan Vlasák, Václav Vydra, Miroslav Táborský, Bořivoj Navrátil a Rudolf Pellar v dramatizaci Michala Lážňovského mi opět připomněli, jak je to dílo nadčasové a prostě skvělé.


Tam nahoře ovce nejsou
červenec - srpen 2018
Tam nahoře ovce nejsou 2018, E. Vlasák

Jsem opravdu ráda, že jsem byla součástí projektu vydání této knihy. Protože si myslím, že je dobrá a stojí za to si ji přečíst. Jsem přibližně stejný ročník jako Lukáš, takže jeho dopis dětem byl stručným shrnutím i mého života. A tady mám první výhradu, zdálo se mi to do příběhu tak nějak násilně namontované, přestože to vlastně bylo stěžejní. Druhá věc, která mi trošku vadila, jsou i pasáže z Marsu, kde bylo něco naznačeno, ale nebylo to pak nijak dotaženo do konce. (např. rozhovor Oty s Jurou, nutriční specialistka Vega, která dělá přednášky o léčitelství, pohledem stanoví pohlaví dítěte a dál nic). Ovšem autor v úvodu uvádí, že se jedná o podobenství, takže tím chtěl zřejmě něco naznačit. A vlastně to je jeden z nejdůležitějších pocitů z této knížky, vzbudila ve mně mnoho otázek, o kterých bych chtěla diskutovat (s Lukášem? s autorem? s kýmkoliv?), a to se mi líbí. Příběh je plný dobrých nápadů – např. vlak na Mars, dobře se čte a je v něm mnoho zajímavých myšlenek. Kniha je pěkná, má i ilustrace a nejsou v ní žádné chyby.


Město schodů
červenec 2018 (24.-30.)
Město schodů 2015, R. J. Bennett

Skvěle vymyšlený a vystavěný svět, zajímavé postavy, bohové, na které je nařízeno zapomenout, zničené město, které se svými Bohy ztratilo i samo sebe, dva národy, které si vyměnily role utlačovatele a utlačovaného, rozdílné barvou pleti, vírou i snahou o udržení či znovu uchopení moci. Při snaze o vyjasnění vraždy dochází i k postupnému odhalování minulosti, konfliktu, jeho příčin a následků, i o objasnění některých až filozofických otázek o vztahů bohů k jejich následovatelům či věřícím, o míře vzájemného vlivu, o fanatismu, zločinu a trestu, potřebě pomáhat trpícím, prostě o rozdílnosti povah lidí, kteří svými myšlenkami tvoří svoje Bohy. Nápadité, napínavé, čtivé a názvy měst, podle mého názoru, jasně vyjadřují vlastnosti obou národů.


Oceán na konci uličky
24. červenec 2018
Oceán na konci uličky 2013, N. Gaiman

Zase jedna z Gaimanových knih, která mě naprosto okouzlila a opět mi připomněla, proč mám jeho psaní tak ráda. Stírání hranic mezi snovým a skutečným i mezi dětským a dospělým světem, lehkost, s jakou je příběh vyprávěn, napětí, bezbřehá fantazie a to, jak se čtenář tak nějak propadá do příběhu a skoro se stává jeho součástí, přináší opravdový čtenářský zážitek. Tentokrát opět za pět.


Stopařův průvodce Galaxií
červenec 2018 (18.-24.)
Stopařův průvodce Galaxií 2002, D. Adams

Díky letošním oslavám Ručníkového dne jsem si připomněla tuhle geniální knihu a pořídila si její audio-verzi v podání Vojty Dyka. Skvěle jsem se bavila a to zpracování se mi opravdu líbilo.


Škvár
červenec 2018 (15.-16.)
Škvár 1997, C. Bukowski

Pan Bukowski se prostřednictvím drsňáckého soukromého hollywoodského detektiva naprosto parádně rozloučil. Bavila jsem se, a přitom spolu s autorem čekala na Červeného vrabce. Ten absurdní a ironický text o životě a smrti jako by to čekání usnadňoval, jako by přinášel uklidnění a snad i smíření s neodvratným a očekávaným. Je to trošku jiný Bukowski než v dílech, která jsem četla v mládí, ale určitě tahle kniha stojí za přečtení.


Brazilské noci
červenec 2018 (10.-15.)
Brazilské noci 2014, V. Barbara

Lehce vtipné, lehce smutné, prostě takové lehké vyprávění o obyčejných, trošku potrhlých lidičkách odněkud z venkova. Je to takové trošku roztěkané a měla jsem pocit, jako by mi tam něco chybělo. Snad to bylo zasazení do nějakého prostředí, nějaká Brazílie, když už zní český název „Brazilské noci“ (nevím, tedy proč). Tento příběh, tak jak je napsaný, se vlastně může odehrávat kdekoliv.


Nikdy nejsem sám
červen - červenec 2018
Nikdy nejsem sám 1982, J. Kainar

Prostě Kainar. Co dodat?


Anežka
červenec 2018 (07.-09.)
Anežka 2015, V. Hanišová

Syrové, bolestné, smutné. Julii jsem naprosto nesnášela, její sebestřednost, nedostatek empatie i tu urputnou snahu, aby Anežka nevybočovala z normálu, a hlavně její život postavený na lži. Nevěřím na to, že je člověk svým původem předurčen k určitému modelu chování, ale věřím v to, že výchovou či atmosférou v rodině může být dotlačen až do chování, které předváděla Anežka. Je to samozřejmě velmi těžké posoudit. Ovšem obdivuji autorku, jak se tohoto tématu zhostila a představila postavy, které vzbuzují tolik emocí.


Balada o smutné kavárně / Svatebčanka
červenec 2018 (03.-07.)
Balada o smutné kavárně / Svatebčanka 1985, C. McCullers

Balada o smutné kavárně je netradiční příběh o lásce, o milujících a milovaných i o osamělosti. „Jeden z nich miluje a druhý je milován, ale každý z nich žije v jiném světě. Často je ten milovaný jen podnětem, aby mohla vybuchnout veškerá doposud nevyužitá láska, už dávno nastřádaná v milujícím. A každý milující tohle jaksi ví. V hloubi duše tuší, že jeho láska je osamocená. Poznává neznámý, podivný pocit osamění a tohle poznání ho trýzní.“ Je to příběh o lásce, která dokáže trhat životní pouta, ničit zaběhlé rituály i život milujícího. Ale je pravda i „že mnohým právě tak okolnost, že jsou milováni, bývá tajně a skrytě nesnesitelná. Milovaný se milujícího bojí a nenávidí ho, a má také proč. Protože milující se věčně pokouší odhalit, co se skrývá v nitru milovaného.“ Svatebčanka je vlastně také o osamělosti, ale o osamělosti dospívání, kdy dospívající jedinec už přestává být dítětem, ale ještě se nemůže zařadit mezi dospělé. Provázejí ho různé ztráty, se kterými se najednou ve své trochu zmatené mysli, musí vyrovnávat sám. Obě novely jsou velmi dobře napsané, krásné popisy okolí, soumraku, svítání nebo léta velmi dobře doplňují příběh.


21 úderů
? - červenec 2018
21 úderů 2018, F. Kotleta (pseudonym)

Další povídka z náborové a propagační edice Backend Stories. Zatím jsem od autora nic nečetla, a podle toho, co vím, asi ani číst nebudu, ale tohle se docela dalo. Je to zábavné a ta reklama je dost dobře zakomponovaná do děje.


100 miliard neuronů
? - červenec 2018
100 miliard neuronů 2017, P. Stančík

„ŠKODA IT představuje edici Backend Stories. Unikátní povídková sci-fi edice představuje netradiční formou vyspělé prostředí IT oblasti mladoboleslavské automobilky. Oslovujeme renomované české autory, kteří vytvářejí poutavé příběhy ze současného světa informačních technologií“. Velmi zajímavý náborový projekt. Jsou to tedy vlastně sci-fi povídky na zakázku a myslím si dokonce, že s nějakými klíčovými slovy. Pan Stančík tady sice předvedl pár dobrých nápadů, zaujal novými slovy, ale v té záplavě informací o daném tématu, to všechno tak nějak zaniklo.


Poslední deska
02. červenec 2018
Poslední deska 2017, A. Cartmel

Napětí, humor, neotřelý námět, trocha lásky a trocha sexu, úžasné kočky, hodně jazzu a vinyl. Co víc může člověk od dobré knížky chtít. Když jsem knížku dočetla, pouštěla jsem si staré desky a užívala jsem si to stejně jako čtení. A pak že nečtu detektivky!


Muž, pes a kouzelník
červen 2018 (28.-30.)
Muž, pes a kouzelník 2017, L. Simon

Klasický námět boje proti temné straně, která se snaží získat moc. Ale je to vtipné, zábavné, napínavé a dobře se to čte.


Dobrodružný život milovníka starých tisků
červen 2018 (25.-27.)
Dobrodružný život milovníka starých tisků 1979, D. L. Sayers

Tak tohle jsou detektivky pro mě. Stará dobrá Anglie, trocha anglického humoru, skvělý lord Petr a příjemný Monty, záhady řešené s bravurou a inteligencí, no prostě taková pohoda.


Eleanor se má vážně skvěle
červen 2018 (22.-24.)
Eleanor se má vážně skvěle 2017, G. Honeyman

ELEANOR je úžasně vystavěná postava, kterou si postupně zamilujete. SE svým asociálním chováním, jedinou přítelkyní – lahví vodky, prací v kanceláři, obnošenou koženou vestou a kabelou na kolečkách není určitě oblíbenou kolegyní ani ideální knižní hrdinkou. MÁ v sobě hluboko skryté trauma z dětství, které postupně odhaluje jak čtenáři, tak i sobě. VÁŽNĚ by chtěla žít normální život, v normální rodině, zažít lásku, objevit přátelství a vypořádat se s minulostí. SKVĚLE a čtivě vypráví svůj příběh, který je nabitý emocemi, a přitom není sentimentální, který je smutný, a přitom i humorný, který je o osamělosti, ale i o přátelství, důležitosti dotyků a drobných pozorností. Jsem ráda, že jsem se s Eleanor seznámila a doporučuji to i Vám.


Co mě naučil tučňák
červen 2018 (19.-21.)
Co mě naučil tučňák 2016, T. Michell

Jak malý tučňák ovlivnil životy mnoha velkých lidí. Milé, pohodové vyprávění, které přinese i pár zajímavých informací o Argentině 70. let minulého století a dokáže člověku vykouzlit úsměv na tváři, a i trochu dojmout. Posloucháno jako audio v podání Kryštofa Hádka, které se mi velice líbilo. A děkuji Mitculce za odkaz na video. Krásně jsem tím doplnila zážitek z knihy.


Tajný deník Hendrika Groena
červen 2018 (18.-19.)
Tajný deník Hendrika Groena 2017, H. Groen

„Nový rok a já stále nemám rád důchodce. To jejich šourání za chodítky, jejich věčná nespokojenost, neustálé stížnosti, všechny ty sušenky k čaji, to otravné vzdychání a sténání. Mně samotnému je 83 a ¼ roku.“ To je první zápis v deníku sympatického staříka Henrika Groena. Už z toho vyplývá, jaký je. Přestože ho jeho vysoký věk limituje, on prostě chce v životě ještě něco prožít. Ve svém deníku popisuje každodenní život v domově pro seniory, svoje stavy a pocity, glosuje politickou a ekonomickou situaci a popisuje činnost skvělého Klubu Staří-ale-ne-mrtví, který si s přáteli založili. Je to ironické, humorné, smutné, citlivé, je to o důležitosti přátelství, o lásce, prostě o strastech i radostech stáří. Knížku doporučuji, ale spíše čtenářům „Old Adult“.


Za hranice království
? - červen 2018
Za hranice království 2018, C. Colfer

Tak tu máme zase další díl (pro vnučku) a musím říci, že tentokrát mě zaujal ten nápad, jak se dostat trochu dál než do pohádek. Příběh jsem zase rychle zhltla, dobře jsem se bavila, užívala si nové postavy a otevřený konec? Je jasné, že budu muset „koupit vnučce“ pokračování. Až tedy u nás vyjde.


Anděl
červen 2018 (12.-17.)
Anděl 2000, J. Topol

Depresivní, až šílené. Drogy, alkohol, blázinec, špitál, Smíchov, Paříž, násilí a krev. Ale je to skvěle napsané. Je to taková temná šílená básnická próza. Slova se valí a skládají do vět a myšlenek a nenabízejí žádnou možnost úniku. Docela mě to zasáhlo.


Sobí hora
červen 2018 (12.-13.)
Sobí hora 2018, K. Tidbeck

Třináct úžasně podivných povídek o prolínání světů, o čase, o zvláštních tvorech a tvorečcích, lidových zvycích, ale i o neurózách, „tíživé náladě“ i rodovém zatížení. Tentokrát mě sbírka povídek naprosto nadchla a nemohu říci, že by mezi nimi byla nějaká, která by se mi nelíbila, i když jsou velmi rozdílné a zahrnují celou škálu fantastiky a sci-fi. Je to originální, magické, tajemné i humorné, je to švédský soumrak a čarovný les. Musím se přiznat, že jsem knížku vlastně přečetla skoro dvakrát, protože po prvním přečtení jsem si ještě jednou listovala jednotlivými povídkami a dělala si poznámky. Doporučuji hlavně těm, kteří mají rádi podivno.


Severská mytologie
červen 2018 (11.-12.)
Severská mytologie 2017, N. Gaiman

Pan Gaiman mě opět přesvědčil, jak všestranným je autorem. V této knížce převyprávěl severské mýty od vzniku až po konec světa svými slovy, s humorem a v krátkých příbězích. Díky tomu, mohu říci, jsem si udělala pořádek v severských bozích a dozvěděla se např. jak přišel Thor ke svému kladivu, co je to duha a kde se berou špatné básně. Mám pocit, že jsem lehce prošla celou severskou mytologií, a protože jsem zase nebyla takový znalec, zjistila jsem i něco nového. Autor v úvodu říká: „Když jsem příběhy dopsal a znovu si je postupně přečetl, s překvapením jsem zjistil, že vzbuzují dojem putování od ledu a ohně, v němž se zrodil svět, k ledu a ohni, v němž svět zahyne“. Jednu hvězdičku musím strhnout za toho „Tóra“, nevím, proč to tak překladatelka udělala. (překvapilo mě, že knížku nepřekládala Ladislava Vojtková).


Nový život Henryho Wilta
červen 2018 (08.-10.)
Nový život Henryho Wilta 1999, T. Sharpe

Britský humor, skvělá hra se slovy, absurdní situace – prostě dobré zábavné čtení.


Hvězdný prach
? - červen 2018
Hvězdný prach 2018, N. Gaiman

Tentokrát mě pan Gaiman nezklamal. Tato pohádka pro dospělé obsahuje skvělé nápady, několik prolínajících se dějových linií, je napínavá, milá a prostě se mi líbila. A ta slova a věty! Paní překladatelka to prostě také umí. „Obloha v sobě měla takovou oblohovost a svět takovou okamžitost, jaké nikdy dřív neviděl a nevnímal. (There was a skyness to the sky and a nowness to the world that he had never seen or felt or realized before.)“ A zřejmě se ještě musím podívat na film.


Lolita
červen 2018 (03.-06.)
Lolita 2014, V. Nabokov

S panem Nabokovem jsem zatím měla problém. První knihu jsem nedočetla. Ale tentokrát to bylo mnohem lepší. Přestože téma knihy není nijak pozitivní, dokázal autor hlavního hrdinu přiblížit čtenáři tak, že jeho počínání nevyznělo tak odpudivě a hnusně. Nemohu říct, že by mi ho bylo líto, ale taky nemohu říct, že bych ho nesnášela. Spíš jsem ho jenom nechápala, tak jako člověk nechápe různé úchylky a deviace. Na postavu Lolity toho bylo v tomto románu navaleno až přespříliš a z toho zřejmě i vychází to, že nebyla žádným svatouškem už před tím, než potkala našeho „hrdinu“. Je to samozřejmě velmi dobře napsaná kniha, dokonce se i dobře čte až zase na tu hromadu francouzských vět, což je zřejmě Nabokovův způsob vyjádření doby či společenského postavení.


1 2 3 4 5 6 >