Makropulos - Přečtené 404


Škvár
červenec 2018 (15.-16.)
Škvár 1997, C. Bukowski

Pan Bukowski se prostřednictvím drsňáckého soukromého hollywoodského detektiva naprosto parádně rozloučil. Bavila jsem se, a přitom spolu s autorem čekala na Červeného vrabce. Ten absurdní a ironický text o životě a smrti jako by to čekání usnadňoval, jako by přinášel uklidnění a snad i smíření s neodvratným a očekávaným. Je to trošku jiný Bukowski než v dílech, která jsem četla v mládí, ale určitě tahle kniha stojí za přečtení.


Brazilské noci
červenec 2018 (10.-15.)
Brazilské noci 2014, V. Barbara

Lehce vtipné, lehce smutné, prostě takové lehké vyprávění o obyčejných, trošku potrhlých lidičkách odněkud z venkova. Je to takové trošku roztěkané a měla jsem pocit, jako by mi tam něco chybělo. Snad to bylo zasazení do nějakého prostředí, nějaká Brazílie, když už zní český název „Brazilské noci“ (nevím, tedy proč). Tento příběh, tak jak je napsaný, se vlastně může odehrávat kdekoliv.


Nikdy nejsem sám
červen - červenec 2018
Nikdy nejsem sám 1982, J. Kainar

Prostě Kainar. Co dodat?


Anežka
červenec 2018 (07.-09.)
Anežka 2015, V. Hanišová

Syrové, bolestné, smutné. Julii jsem naprosto nesnášela, její sebestřednost, nedostatek empatie i tu urputnou snahu, aby Anežka nevybočovala z normálu, a hlavně její život postavený na lži. Nevěřím na to, že je člověk svým původem předurčen k určitému modelu chování, ale věřím v to, že výchovou či atmosférou v rodině může být dotlačen až do chování, které předváděla Anežka. Je to samozřejmě velmi těžké posoudit. Ovšem obdivuji autorku, jak se tohoto tématu zhostila a představila postavy, které vzbuzují tolik emocí.


Balada o smutné kavárně / Svatebčanka
červenec 2018 (03.-07.)
Balada o smutné kavárně / Svatebčanka 1985, C. McCullers

Balada o smutné kavárně je netradiční příběh o lásce, o milujících a milovaných i o osamělosti. „Jeden z nich miluje a druhý je milován, ale každý z nich žije v jiném světě. Často je ten milovaný jen podnětem, aby mohla vybuchnout veškerá doposud nevyužitá láska, už dávno nastřádaná v milujícím. A každý milující tohle jaksi ví. V hloubi duše tuší, že jeho láska je osamocená. Poznává neznámý, podivný pocit osamění a tohle poznání ho trýzní.“ Je to příběh o lásce, která dokáže trhat životní pouta, ničit zaběhlé rituály i život milujícího. Ale je pravda i „že mnohým právě tak okolnost, že jsou milováni, bývá tajně a skrytě nesnesitelná. Milovaný se milujícího bojí a nenávidí ho, a má také proč. Protože milující se věčně pokouší odhalit, co se skrývá v nitru milovaného.“ Svatebčanka je vlastně také o osamělosti, ale o osamělosti dospívání, kdy dospívající jedinec už přestává být dítětem, ale ještě se nemůže zařadit mezi dospělé. Provázejí ho různé ztráty, se kterými se najednou ve své trochu zmatené mysli, musí vyrovnávat sám. Obě novely jsou velmi dobře napsané, krásné popisy okolí, soumraku, svítání nebo léta velmi dobře doplňují příběh.


21 úderů
? - červenec 2018
21 úderů 2018, F. Kotleta (pseudonym)

Další povídka z náborové a propagační edice Backend Stories. Zatím jsem od autora nic nečetla, a podle toho, co vím, asi ani číst nebudu, ale tohle se docela dalo. Je to zábavné a ta reklama je dost dobře zakomponovaná do děje.


100 miliard neuronů
? - červenec 2018
100 miliard neuronů 2017, P. Stančík

„ŠKODA IT představuje edici Backend Stories. Unikátní povídková sci-fi edice představuje netradiční formou vyspělé prostředí IT oblasti mladoboleslavské automobilky. Oslovujeme renomované české autory, kteří vytvářejí poutavé příběhy ze současného světa informačních technologií“. Velmi zajímavý náborový projekt. Jsou to tedy vlastně sci-fi povídky na zakázku a myslím si dokonce, že s nějakými klíčovými slovy. Pan Stančík tady sice předvedl pár dobrých nápadů, zaujal novými slovy, ale v té záplavě informací o daném tématu, to všechno tak nějak zaniklo.


Poslední deska
02. červenec 2018
Poslední deska 2017, A. Cartmel

Napětí, humor, neotřelý námět, trocha lásky a trocha sexu, úžasné kočky, hodně jazzu a vinyl. Co víc může člověk od dobré knížky chtít. Když jsem knížku dočetla, pouštěla jsem si staré desky a užívala jsem si to stejně jako čtení. A pak že nečtu detektivky!


Muž, pes a kouzelník
červen 2018 (28.-30.)
Muž, pes a kouzelník 2017, L. Simon

Klasický námět boje proti temné straně, která se snaží získat moc. Ale je to vtipné, zábavné, napínavé a dobře se to čte.


Dobrodružný život milovníka starých tisků
červen 2018 (25.-27.)
Dobrodružný život milovníka starých tisků 1979, D. L. Sayers

Tak tohle jsou detektivky pro mě. Stará dobrá Anglie, trocha anglického humoru, skvělý lord Petr a příjemný Monty, záhady řešené s bravurou a inteligencí, no prostě taková pohoda.


Eleanor se má vážně skvěle
červen 2018 (22.-24.)
Eleanor se má vážně skvěle 2017, G. Honeyman

ELEANOR je úžasně vystavěná postava, kterou si postupně zamilujete. SE svým asociálním chováním, jedinou přítelkyní – lahví vodky, prací v kanceláři, obnošenou koženou vestou a kabelou na kolečkách není určitě oblíbenou kolegyní ani ideální knižní hrdinkou. MÁ v sobě hluboko skryté trauma z dětství, které postupně odhaluje jak čtenáři, tak i sobě. VÁŽNĚ by chtěla žít normální život, v normální rodině, zažít lásku, objevit přátelství a vypořádat se s minulostí. SKVĚLE a čtivě vypráví svůj příběh, který je nabitý emocemi, a přitom není sentimentální, který je smutný, a přitom i humorný, který je o osamělosti, ale i o přátelství, důležitosti dotyků a drobných pozorností. Jsem ráda, že jsem se s Eleanor seznámila a doporučuji to i Vám.


Co mě naučil tučňák
červen 2018 (19.-21.)
Co mě naučil tučňák 2016, T. Michell

Jak malý tučňák ovlivnil životy mnoha velkých lidí. Milé, pohodové vyprávění, které přinese i pár zajímavých informací o Argentině 70. let minulého století a dokáže člověku vykouzlit úsměv na tváři, a i trochu dojmout. Posloucháno jako audio v podání Kryštofa Hádka, které se mi velice líbilo. A děkuji Mitculce za odkaz na video. Krásně jsem tím doplnila zážitek z knihy.


Tajný deník Hendrika Groena
červen 2018 (18.-19.)
Tajný deník Hendrika Groena 2017, H. Groen

„Nový rok a já stále nemám rád důchodce. To jejich šourání za chodítky, jejich věčná nespokojenost, neustálé stížnosti, všechny ty sušenky k čaji, to otravné vzdychání a sténání. Mně samotnému je 83 a ¼ roku.“ To je první zápis v deníku sympatického staříka Henrika Groena. Už z toho vyplývá, jaký je. Přestože ho jeho vysoký věk limituje, on prostě chce v životě ještě něco prožít. Ve svém deníku popisuje každodenní život v domově pro seniory, svoje stavy a pocity, glosuje politickou a ekonomickou situaci a popisuje činnost skvělého Klubu Staří-ale-ne-mrtví, který si s přáteli založili. Je to ironické, humorné, smutné, citlivé, je to o důležitosti přátelství, o lásce, prostě o strastech i radostech stáří. Knížku doporučuji, ale spíše čtenářům „Old Adult“.


Za hranice království
? - červen 2018
Za hranice království 2018, C. Colfer

Tak tu máme zase další díl (pro vnučku) a musím říci, že tentokrát mě zaujal ten nápad, jak se dostat trochu dál než do pohádek. Příběh jsem zase rychle zhltla, dobře jsem se bavila, užívala si nové postavy a otevřený konec? Je jasné, že budu muset „koupit vnučce“ pokračování. Až tedy u nás vyjde.


Anděl
červen 2018 (12.-17.)
Anděl 2000, J. Topol

Depresivní, až šílené. Drogy, alkohol, blázinec, špitál, Smíchov, Paříž, násilí a krev. Ale je to skvěle napsané. Je to taková temná šílená básnická próza. Slova se valí a skládají do vět a myšlenek a nenabízejí žádnou možnost úniku. Docela mě to zasáhlo.


Sobí hora
červen 2018 (12.-13.)
Sobí hora 2018, K. Tidbeck

Třináct úžasně podivných povídek o prolínání světů, o čase, o zvláštních tvorech a tvorečcích, lidových zvycích, ale i o neurózách, „tíživé náladě“ i rodovém zatížení. Tentokrát mě sbírka povídek naprosto nadchla a nemohu říci, že by mezi nimi byla nějaká, která by se mi nelíbila, i když jsou velmi rozdílné a zahrnují celou škálu fantastiky a sci-fi. Je to originální, magické, tajemné i humorné, je to švédský soumrak a čarovný les. Musím se přiznat, že jsem knížku vlastně přečetla skoro dvakrát, protože po prvním přečtení jsem si ještě jednou listovala jednotlivými povídkami a dělala si poznámky. Doporučuji hlavně těm, kteří mají rádi podivno.


Severská mytologie
červen 2018 (11.-12.)
Severská mytologie 2017, N. Gaiman

Pan Gaiman mě opět přesvědčil, jak všestranným je autorem. V této knížce převyprávěl severské mýty od vzniku až po konec světa svými slovy, s humorem a v krátkých příbězích. Díky tomu, mohu říci, jsem si udělala pořádek v severských bozích a dozvěděla se např. jak přišel Thor ke svému kladivu, co je to duha a kde se berou špatné básně. Mám pocit, že jsem lehce prošla celou severskou mytologií, a protože jsem zase nebyla takový znalec, zjistila jsem i něco nového. Autor v úvodu říká: „Když jsem příběhy dopsal a znovu si je postupně přečetl, s překvapením jsem zjistil, že vzbuzují dojem putování od ledu a ohně, v němž se zrodil svět, k ledu a ohni, v němž svět zahyne“. Jednu hvězdičku musím strhnout za toho „Tóra“, nevím, proč to tak překladatelka udělala. (překvapilo mě, že knížku nepřekládala Ladislava Vojtková).


Nový život Henryho Wilta
červen 2018 (08.-10.)
Nový život Henryho Wilta 1999, T. Sharpe

Britský humor, skvělá hra se slovy, absurdní situace – prostě dobré zábavné čtení.


Hvězdný prach
? - červen 2018
Hvězdný prach 2018, N. Gaiman

Tentokrát mě pan Gaiman nezklamal. Tato pohádka pro dospělé obsahuje skvělé nápady, několik prolínajících se dějových linií, je napínavá, milá a prostě se mi líbila. A ta slova a věty! Paní překladatelka to prostě také umí. „Obloha v sobě měla takovou oblohovost a svět takovou okamžitost, jaké nikdy dřív neviděl a nevnímal. (There was a skyness to the sky and a nowness to the world that he had never seen or felt or realized before.)“ A zřejmě se ještě musím podívat na film.


Lolita
červen 2018 (03.-06.)
Lolita 2014, V. Nabokov

S panem Nabokovem jsem zatím měla problém. První knihu jsem nedočetla. Ale tentokrát to bylo mnohem lepší. Přestože téma knihy není nijak pozitivní, dokázal autor hlavního hrdinu přiblížit čtenáři tak, že jeho počínání nevyznělo tak odpudivě a hnusně. Nemohu říct, že by mi ho bylo líto, ale taky nemohu říct, že bych ho nesnášela. Spíš jsem ho jenom nechápala, tak jako člověk nechápe různé úchylky a deviace. Na postavu Lolity toho bylo v tomto románu navaleno až přespříliš a z toho zřejmě i vychází to, že nebyla žádným svatouškem už před tím, než potkala našeho „hrdinu“. Je to samozřejmě velmi dobře napsaná kniha, dokonce se i dobře čte až zase na tu hromadu francouzských vět, což je zřejmě Nabokovův způsob vyjádření doby či společenského postavení.


Křehké věci: Krátké fikce a divy
květen - červen 2018
Křehké věci: Krátké fikce a divy 2007, N. Gaiman

Zřejmě to tak u povídkových knih bývá, že se čtenáři některé líbí jiné ne. Takový jsem přesně měla pocit u téhle knížky, ale navíc jsem některé povídky asi vůbec nepochopila. Přesto to není důvod opustit dílo mého oblíbeného pana Gaimana. Ráda jsem se opět setkala se Stínem, líbil se mi Sluneční pták i některé další povídky a drobnosti, takže dnes asi jenom za 3.


Strom viselců
květen 2018 (26.-28.)
Strom viselců 2018, B. Aaronovitch

Tak je Peter zase v Londýně a zase v průšvihu. Zase to bylo zábavné i napínavé, jsou tu nové zajímavé postavy a větší prostor dostávají i Nightingale a Lesley. Ale ... Měla jsem tentokrát pocit, že už mě nějak nebaví honba za Mužem bez tváře a dost mi tentokrát vadily – protože jsem na tento díl čekala tak dlouho – krátké připomínky minulých dějů, na které jsem měla problém si vzpomenout. Ale Peter je můj oblíbenec, tentokrát ovšem za 3.


Princ Rozmarýn z Levandie
květen 2018 (24.-27.)
Princ Rozmarýn z Levandie 2016, M. Vávra

Zábavné, pohádkové (i když spíše dospělácky) a dobrodružné putování královského levobočka prince Rozmarýna z Levandie, jeho koně Koně a jejich souputníka Robina Šnytlíka za Růžovou rytířskou stuhou. Cesta je zavede do Pohádkové země, jejíž příběhy v té době nejsou ještě mezi lidmi známé. V mile bláznivém vyprávění se setkávají s pohádkovými postavami, které se ovšem chovají a žijí trochu jinak, než jak to teď známe my, Ale to už je ta lidová slovesnost.


Děti chovatelů slonů
květen 2018 (21.-26.)
Děti chovatelů slonů 2012, P. Høeg

Na šťastné dětství není nikdy pozdě, říká hlavní hrdina tohoto hravého, laskavého, humorného a bláznivého příběhu, a přitom právě prochází dospíváním, které ho od dětství vzdaluje a mění ho uvnitř, čímž mění i jeho okolí. Bylo mi s Peterem a jeho nápady a myšlenkami dobře a uvědomila jsem si, že jsem se vždycky ráda setkávala s „chovateli slonů“, přestože život s nimi není jednoduchý. A myslím si, že mi na dlouho zůstane v paměti Peterovo prohlášení z poslední části knihy: „Všichni jsme pokoje,“ říkám, „a dokud je člověk pokojem, je ve vězení. Ale cesta ven existuje, a ta nevede dveřmi, poněvadž žádné dveře neexistují; je otevřeno, člověk si jen musí toho otvoru všimnout.“


Kosočtverce na ohradách
20. květen 2018
Kosočtverce na ohradách 1930, T. R. Field

„Život Krátký, ale klopotný života je most. Novák nebo Novotný! Přejdeš ----- a máš dost.“ Co k tomu dodat?


Mluviti pravdu
květen 2018 (16.-20.)
Mluviti pravdu 2008, J. Formánek

Neskutečně skutečný drsný příběh o životě, o lásce k životu, o touze či snaze přežít, protože ten život za to stojí a k tomu autorova zpověď a úvahy o pravdě, smyslu života a složitém procesu přivést tento příběh na svět. Musím se přiznat, že mě to dost zasáhlo svojí silou a hloubkou a obdivuji autora za to, jakým způsobem ten jeden šílený život převyprávěl. Mnohokrát se tu v mém komentáři opakuje slovo „život“, ale bez toho to nejde. O tom to právě je, o všech jeho podobách, úskalích, cestách, tragédiích, způsobech, smyslu i pomíjivosti. Doporučuji.


Lavondyss
květen 2018 (10.-16.)
Lavondyss 1994, R. Holdstock

Tak tentokrát jsem se s panem Holdstockem nějak nesešla. Knihu Les mytág jsem přečetla asi před rokem a zaujala mě, takže jsem se nyní pustila do další knihy v sérii natěšená na to tajemno a výlet do světa snů a podvědomí. Ale nějak to nevyšlo. První cca polovina knihy je takové vyprávění o malé čarodějce, i když už tady mi to drhlo, hlavně v přístupu jejích rodičů, kteří se jen trpně dívali, jak ztrácejí svoji dospívající dceru a nic proti tomu nedělali, přestože už o jednoho syna přišli. A pak přišel Les, ve kterém se prolínala mytága různých postav se „skutečnými lidmi“, drsné a krvavé scény s jakousi naivitou hlavní hrdinky a celé to na mě působilo tak nějak „na sílu“ nebo překombinovaně (jak už tady někdo řekl). Od první části je to velký skok, zůstalo jen několik postav, které jsou ovšem ztracené v Lese, různé plynutí času to ještě více zamotává a to, že jsou všichni nějak propojeni asi hlavně svým snem dosáhnout „zapovězeného místa“, kterým je ovšem pro každého něco jiného, nijak neulehčuje čtení. Ale nic proti tomu, asi to nemá být lehké čtení, ale místo toho, abych byla ponořena v tajemnu a trošku se bála, abych to s hrdiny prožívala, jsem několikrát při čtení usnula, což se mi nestává. Nevím, jestli budu v sérii pokračovat.


Láska v době globálních klimatických změn
květen 2018 (07.-09.)
Láska v době globálních klimatických změn 2017, J. Pánek

Tak trochu zvláštní příběh, tak trochu zvláštní užívání jazyka, tak trochu zvláštní pohled na problémy současného globalizovaného světa, tak trochu zvláštní popis Indie, Islandu a Česka i tak trochu zvláštní glosy české povahy a české reality, ale všechno dohromady to funguje hodně výstižně a aktuálně. Text postavený tak, že oslovuje čtenáře, se doslova valí v nekonečných větách a opakovaných a aktualizovaných myšlenkách. Do toho proudu jsem vstoupila a čtení jsem si moc užila. Je to poučné i zábavné, má to rytmus i styl a je to velmi reálné.


Čtenáři z Broken Wheel doporučují
květen 2018 (01.-07.)
Čtenáři z Broken Wheel doporučují 2016, K. Bivald

Milé, zábavné, romantické a hlavně pohodové, snad trochu jednoduché, vyprávění s pár zajímavými postavami a popisem života na americkém venkově. A navíc je to o knížkách a o čtení. Bylo by to asi na 3,5 *, ale bylo mi vlastně při čtení dobře.


Kuchařka Stařenky Oggové
březen - květen 2018
Kuchařka Stařenky Oggové 2001, T. Pratchett

Dobře jsem se bavila, připomněla si Zeměplochu, přečetla jsem postupně všechny recepty a některé i vyzkoušela. A Mrakoplašovy bramborové placičky se staly mým oblíbeným jídlem. A nikdy není pozdě získat nějaké nové poznatky z etikety.


A každé ráno je cesta domů delší a delší
duben - květen 2018
A každé ráno je cesta domů delší a delší 2018, F. Backman

Obvykle si při čtení označuji v knize místa, která mě něčím zaujala. Buď hloubkou myšlenky, krásnými slovy nebo třeba poetickým popisem místa. Tady jsem už při předmluvě zjistila, že záložka by byla na každé stránce. Tak to jsem vzdala. U některých knih se mi stává, že mě v nějaké části svého děje dojmou, ale tady mi vlastně tekly slzy po tvářích po celou dobu čtení, a někdy se mi při čtení stává, že některé pasáže si čtu alespoň dvakrát, abych si je lépe užila, nebo třeba pochopila. Tak tuhle Backmanovu knížečku jsem přečetla dvakrát hned celou. Je to nádherné, citlivé, láskyplné, dojemné a něžné povídání o čase, kdy „mozek odejde z tohoto světa dřív než tělo“. Doporučuji.


Vila Inkognito
duben 2018 (22.-30.)
Vila Inkognito 2005, T. Robbins

„Pojď se mnou do Inkognita, chvíli pobudem tam spolu. za tu chvíli naše šaty, naše masky spadnou dolů.“ Tom Robbins a jeho román o životě inkognito a svobodě a lásce, zalidněný různými podivnými postavičkami s ještě podivnějšími příběhy se opět trefil do mého čtenářského gusta. Mám velmi ráda autorovu hravost, jeho nápady a na druhou stranu i to, že se z každé jeho bláznivé knihy dozvím něco nového. Tentokrát se mu podařilo namíchat směs z japonských mýtů, budhismu, animismu, války ve Vietnamu, teorií o duši a cirkusového umění, drog a toho, že často mohou i pomáhat, a seznámit čtenáře blíže s tanukim, postavou z japonské mytologie. „Koneckonců bychom si mohli jednoduše představit vtip; dlouhý vtip, který se vypráví pořád dokola s tak silným a tak cizím přízvukem, že ho nikdo nikdy úplně nepochopí. Ten vtip, to je, přátelé, život. Duše je pointa.“


Hřbitovní hlína
duben 2018 (13.-22.)
Hřbitovní hlína 2017, M. Ó. Cadhain

Opravdu nezvyklé, vedené celé v přímé řeči umrlců na hřbitově a tímto zvláštním způsobem objevuje čtenář radosti i strasti života na irském venkově, propletenost vztahů, kastování, závist, osobní posedlosti, lásku i válku. Uzavřenost a bezvýchodnost komunity mrtvých, čekání na novinky ze světa „tam nahoře“, snaha najít alespoň chvilku klidu a únik před pokřikem ostatních, to lze aplikovat i na jiná místa, než je hřbitov. Zvláštní je i stavba celého díla. Je složeno z interludií (meziher) a zaujalo mě v závěrečných poznámkách, že „uspořádání nejvíce připomíná hudební kompozici: interludia uvádí fanfára polnice, poté v různém pořadí následují sólové árie (monology hlavní postavy), duety (dialogy) i poněkud kakofonické sborové pasáže.“ Myslím, že to je opravdu tak. Jednotlivé linie se neustále prolínají a promluvy postav různě gradují podle okamžitých pocitů. K tomu využívá autor jazyka, vulgárních výrazů i odkazů do historie a literatury. Není to čtení na chvilku a možná by bylo dobré to přečíst ještě jednou, ale určitě to není ztracený čas. Protože Hřbitovní hlína je zdrojem informací, zábavou a je to prostě „hlína“. Obdivuji překladatele a doporučuji.


Tracyho tygr
? - duben 2018
Tracyho tygr 1980, W. Saroyan

Malá večerní lahůdka, vlastně takový bonbon, který jsem snědla během dnešního večera. Tracy jich snědl šest a „přijal vše“ a políbil matku své dívky. A já bych chtěla políbit pana Saroyana za to, jak krásný večer mi připravil a přijímám vše, co napsal, tak, jak to cítím já. Protože o tom to asi je.


Casper, kocour cestující autobusem
11. duben 2018
Casper, kocour cestující autobusem 2012, S. Finden

Jsem milovnice koček, ráda o nich i čtu a příběh kocourka Caspera je milý, zajímavý i dojemný. Ale tato knížka není vlastně literatura, je to jakýsi slepenec vzpomínek, kočičích příběhů, dopisů fanoušků, facebookových komentářů, neustálého stěhování z místa na místo včetně historických reálií jednotlivých míst a připomínání toho, že měla majitelka o kocoura strach. Mnoho věcí se v knize několikrát opakuje a pak je ještě jednou shrne Casper ve své části vyprávění. Ale není to dlouhá kniha, takže jsem s ní nestrávila tolik času, i když by klidně mohla být poloviční.


Láska za časů cholery
? - duben 2018
Láska za časů cholery 1988, G. G. Márquez

Pomalu plynoucí příběh o lásce, ale i samotě, hlavně ale o stárnutí a smrti, která na každého čeká. Márquez tady dokazuje, že pokud to člověk umí, dokáže vyprávět historii jedné lásky tak, že se čtenáři nechce od knihy odcházet. Obyčejné věci popíše neobyčejně, erotické scény vypráví v krásných metaforách, je vtipný a zábavný, a přitom hovoří o nafouklých mrtvolách plujících po řece Magdaleně, občanských válkách, choleře, vykácených stromech a vybitých zvířatech. Velmi na mě zapůsobil jeho popis projevů stárnutí, které si člověk, i když se tomu vlastně brání, začíná uvědomovat, a které mu jasně dávají najevo, kam směřuje.


Psí srdce / Собачье сердце (sabačje sjerdce)
duben 2018 (02.-04.)
Psí srdce / Собачье сердце (sabačje sjerdce) 2012, M. A. Bulgakov

Michail Bulgakov byl prostě geniální spisovatel. Svými fantaskními prózami dokázal popsat nebo dokonce předpovědět stav a vývoj společnosti. A navíc to dělal zábavným způsobem. Tento alegorický příběh o Šarikovi, (Barykovi, Bobíkovi, či prostě psovi) a profesoru Filipu Filipoviči zrcadlí přerod ruské společnosti a lidí, kteří vůbec nemohli být připraveni na moc, která se jim dostala do rukou. A podle toho s ní zacházeli. Naprosto mě nadchlo i toto bilingvní vydání, které mi dalo možnost si ještě lépe vychutnat krásný Bulgakovův jazyk – tedy poté, co jsem zjistila, že jsem ještě stále schopna číst azbuku – a znovu se pozastavit nad tím, že některá vlastní jména se u nás překládají, a navíc je každý překladatel překládá jinak. Což nechápu. V každém případě doporučuji. Je to opravdu lahůdka.


Houbařka
březen - duben 2018
Houbařka 2018, V. Hanišová

Úspěšný otec, reprezentativní matka, dva synové a jedna dcera – navenek skoro dokonalá rodina. Jak se tedy stalo, že dcera nedokončila střední školu, ve svých 25 letech žije sama ve staré chatě na Šumavě a živí se sběrem hub? Hlavní hrdinka postupně odhaluje, co se stalo a kam to vedlo. Vyprávění je velmi čtivé, přestože to hlavní téma není nijak krásné. Ale šumavský les, rostliny a houby to vlastně trochu vyvažují. Musím říci, že jsem objevila další skvělou českou autorku.


Denní dům, noční dům
březen 2018 (21.-28.)
Denní dům, noční dům 2002, O. Tokarczuk

Život je sen – a sen je život. Opět jsem si díky paní Tokarczuk užila tu krásnou radost ze čtení. Ona dokáže se slovy přímo kouzlit a zprostředkovává tak obrazy krajiny a lidí, a prolíná skutečnost se sny tak samozřejmě, že to čtenáři přijde naprosto normální. Tento román ne-román vypráví obyčejné příběhy neobyčejných lidí nebo neobyčejné příběhy lidí obyčejných. Autorka nám dává nahlédnout do snů a zabývá se jejich propojením se skutečným životem, seznamuje nás se světem hub, které jsou pro ni „bytostmi, které rostou mezi životem a smrtí“, vypráví o Měsíci, povodni, vlkodlacích, monstrech, o mniších, jeptiškách a svaté Starostě a hlavně o lidech a jejich myšlenkách a pocitech. A to vše je podáváno jakýmsi kronikářským stylem. Myslím, že je dobré tuhle knížku číst pomalu a vychutnávat si ji.


Tvář vody
březen 2018 (19.-20.)
Tvář vody 2018, G. d. Toro

Tak tahle kniha je nacpaná snad vším, co autory napadlo. Fantasy romance posazená do Ameriky 60. let minulého století. Takže tu máme studenou válku a ruské špióny, hendikepovanou hlavní hrdinku pocházející se sirotčince, manželku v domácnosti bojující o své místo ve společnosti, úžasnou černošskou kamarádku, která se všude zjeví a pomůže, homosexuálního malíře, brutálního vojáka postiženého strašnými zážitky z války, diskriminaci černochů a homosexuálů, feminismus, záhadný a utajený americký výzkumný ústav a k tomu záhadného až bájného tvora a šílenou cestu po Amazonii. To vše přikořeněno násilím, krví a na druhé straně barvami, krásou, a hlavně neskutečnou láskou. Celé je to napsané tak nějak kostrbatě, chvilku krátké úsečné věty a pak zas rozvleklé vyprávění takřka o ničem a v mnoha detailech je to i nedůvěryhodné. K důležitému „vzorku“ ve výzkumném ústavu se dostane skoro každý, častého vyřazení bezpečnostní kamery v hlídaném ústavu si nikdo nevšimne a pak němá hlavní hrdinka „dnes večer poprvé po mnoha letech zavolá do práce a nahlásí nemoc“, tak to už je trochu moc. A když se Zelda zjevila na molu a vrazila špičatý štětec padouchovi do nohy, tak už jsem se nahlas smála. A ani ten hlavní nápad není nijak původní. Třeba je ten oceňovaný film lepší.


1 2 3 4 5 6 >