mahdal komentáře u knih

Zajímavá a poučná pedagogická publikace, která je rozdělena do dvou základních oblastí - teoretické poučení a praktické příklady. Teoretická část je spíše typickým oborným textem, který však nepřináší mnoho nového (spíše kumuluje již známé a jinde dohledatelné informace - např. v Pettyho Moderní didaktice, u Průchy apod.).
Praktická část je zajímavější; autorka se snažila obohatit publikaci o zajímavé návody na činnost s žáky v hodinách. Jak již autorka v závěru knihy podotkla - publikace nepřináší ucelený a souhrnný pohled na výukové metody, kniha slouží spíše jako úvodní sonda do problematiky.

1 13.11.2020

Krásná sbírka O. Mikuláška, mnoho veršů ve mně rezonovalo. Určitě se časem k jeho tvorbě vrátím.

13.11.2020

Magorovu poezii mám rád, rád zkoumám, jaké polohy nabízí čtenáři. Musím se ale přiznat, že mám radši temnější notu jeho veršů. Verše s náboženskými motivy jsou napsány s citem, ale po pár přečtení v nich nacházím jistou schematičnost. I přesto je Magorova poezie výjimečná.

08.11.2020

Hodnotím v rámci knih od A. Christie. Dům na úskalí je nepochybně propracovanou detektivkou, dobře se četla a zápletka knihy byla zajímavá. Jsem rád, že jsem si znovu rozšířil obzory v tvorbě této autorky, přesto však román nespadá do jejích vrcholných děl.
Milovníci detektivek si ale přijdou na své, jak už je známo od této autorky, nenechá čtenáře chvíli odpočinou, neustále podněcuje jeho mysl v pátrání po zločinci. Jemné nuance vyprávění jsou jí vlastní, tím je příběh neskutečně čtivý. Přesto se mi překlad tohoto románu četl o něco hůře než jiné její detektivky. Doporučuji.

3 08.11.2020

Pro mě zajímavá sbírka; na tohoto autora jsem narazil náhodou, měl jsem chuť na něco méně známého, na něco nového. To jsem našel! Kraťoučké básnické útvary, básnické zastavení, miniatury jsou opřeny o každodenní život. Často mi tyto verše tematicky připomínaly prvotiny P. Hrušky a jeho minimalismus. Nebyl to vůbec špatný pokus!

06.11.2020

Od knihy jsem čekal mnohem víc - jak po stránce jazykové, tak i po stránce obsahové - editoři se zevrubně v závěru knihy vychvalovali, jak vytvořili čtivé dílo, dovolím si s nimi nesouhlasit. Dlouho jsem nečetl odborný text tak špatně stylizovaný.

Po obsahové stránce má kniha pár světlých míst, líbila se mi analýza literatury z hlediska společenského rozvrstvení apod. Čtenář se ale musí mít neustále na pozoru, neboť čte studii ze čtyřicátých let, tudíž podané informace již v tento čas nemusí být platné. Zájemcům o tuto problematiku bych doporučil novější publikace.

02.11.2020

Tvorbu Červené propisky sleduju na Instagramu, pravidelně si s nimi v pondělí opakuji pravopis, proto jsem si s radostí jejich knihu zakoupil. Publikace je především krásně zpracovaná, desing knihy je nádherný. Kniha byla přirozeným vývojem jejich činnosti; určitě by se do knihy vměstnalo více "perliček", myslím, že si je autorky však nechávají na druhý díl. Určitě si dokážu představit práci s touto publikací v hodinách ČJL. Doporučuji.

4 30.10.2020

Na knihu od J. Katalpy jsem se nemohl dočkat, stejně jako tvorbu mnoha dalších autorů i autorek z nám i J. Katalpu již ze studií. Už tehdy jsem si uvědomil, že tato autorka píše neskutečně poutavě a čtivě, to se znovu potvrdilo i v románu Zuzanin dech. I proto jsem rád, že jsem si knihou zakoupil a symbolicky tak podpořil autorku v této těžké době.

Když jsem si četl anotaci románu, pomyslel jsem si, že číst další román o bolestech druhé sv. války a holocaustu nebude zajímavé. O tomto tématu jsem přečetl desítky knih a myslím si, že v poslední době je jich s tímto tématem jako hub po dešti. Přesto autorka přinesla do kontextu české literatury zajímavou novinku.

Determinace hlavní postavy, její životní příběh, vám nedá spát. Chcete se dozvědět, jak to s ní bude dál, i když tušíte, že ten happy end se nedostaví. Přesně tento efekt u knih vyhledávám, a proto Zuzanin dech hodnotím jako velmi zdařilý počin.

Asi do poslední třetiny knihy jsem přemýšlel nad průměrným hodnocením, stejně jako ale mnoho z Vás jsem po strhujícím závěru musel své rozhodnutí přehodnotit. Období věnované holocaustu je celkem předvídatelné, pokud někdo z Vás četl knihy věnované tomuto tématu, tak jistě se mnou musíte souhlasit. Srdcervoucí jsou především naturalistické popisy pokusů na Židech v koncentračních táborech. Nic nového však příběh v této rovině nepřináší. Zajímavější byl celkový příběh cukrovaru, který semelou dějiny 20. století. Autorka tak znovu vystavěla příběh na již známém podkladu, který hojně využívá i A. Mornštajnová. Důvod je asi jednoduchý - je funkční a zajímavý. Myslím, že tyto příběhy ocení především čtenáři, kteří se již narodili do svobodné společnosti.

Závěr knihy je ale vynikající a pro mě nepředvídatelný. Autorka krásně pracuje s kontrastem - jak s kontrastem války a svobody, tak lásky a utrpení. Naturalisté popisy zneužívání a domácího násilí jako by hnaly celý příběh do absurdních výšin. Člověk se musí zamyslet nad psychologickým aspektem postav, hodnotí jejich chování a nestačí se divit. Autorka krásně pracovala s psychickým modelem - tyran a zneužívaný. Jako z učebnice. Proč se hlavní postava nerozhodla k odchodu? Proč se upínala k tyranovi a omlouvala jeho činy? Láska? Spíš beznaděj.

Závěrečná scéna byla jakýmsi přirozeným vývojem událostí, nebo nějakým slabým zadostiučiněním.

Doporoučuji.

13 25.10.2020

Na tuto knihu jsem se těšil od doby, kdy nakladatelství oznámilo její vydání. Knihy J. Hájíčka znám od dob studií, sleduji jeho tvorbu, proto mám nějakou možnost srovnání. Hájíček se v této knize představil jako poutavý vypravěč, jde vidět, že řemeslo má v malíčku, píše poutavě a ví, čím čtenáře zaujmout. Přesto v jeho poslední knize něco scházelo; příběh je napsán čtivě, hlavní postava mě zajímala (ať už z hlediska psychologického, nebo sociálního), zajímal mě pohled do života docentky literatury a dokonce jsem s chutí četl i její milostné peripetie. Přesto mi něco scházelo...asi zajímavější pointa, čekal jsem silné vyústění příběhu, nějaký zvrat. Jenže příběh bezstarostně plul jako ta plachetnice na vinětách, bez hlubšího či širšího ukotvení.
Možná byl román cílen na jinou sociální i věkovou skupinu, možná jsem román špatně uchopil, nebo se jednalo jen o nenáročnou "oddychovku". Od Plachetnice na vinětách jsem očekával více...

8 21.10.2020

Naprosto vynikající monografie o Skácelovi. Jako milovník jeho poezie jsem si chtěl rozšířit obzory jak o Skácelově životě, tak o jeho díle. Kožmín se v této knize představil jako velmi citlivý a pozorný interpret; líbila se mi poznámka v komentáři níže, která naprosto vystihuje obsah knihy: to, co člověk při čtení Skácelových sbírek pouze tuší, Kožmín zde explicitně pojmenuje. Je až zarážející, jak je Skácelova poezie přesahující. Knihu doporučuji všem, kteří si chtějí rozšířit obzory jak o díle Skácelově, tak i o možnostech intepretace.

5 18.10.2020

Výborně napsaný příběh; přestože literaturu o 2. sv. válce nevyhledávám, četbu jsem si užil. Překlad tohoto románu je velmi povedeným řemeslným dílem, román je velmi čtivý a oceňuji snahu autora nezahltit čtenáře množstvím postav, ale spíše mu předložit kvalitní příběh. Knihy tohoto typu je nutné průběžně číst, aby si lidé připomínali hrůzy nejen světových válek. Měli bychom se pomocí těchto příběhů poučit a nedovolit, aby bylo něčím a někým narušeno naše lidství.
V příběhu spatřuji také velký didaktický potenciál, možnosti využití takovýchto příběhů v hodinách literatury je nejen žádoucí, ale především nutností.

5 16.10.2020

Zajímavá vzpomínková kniha o české autorovi V. Vančurovi. Čtenář zde nalezne kraťoučký životopisný úvod od Karla Nového, poté se může ponořit do záblesků Vančurova života prostřednictvím černobílých fotografií.

15.10.2020

V. Hanišová patří mezi mou oblíbenou českou autorku, na Dlouhou trať jsem se těšil několik měsíců (v podstatě od té doby, kdy nakladatelství Host zveřejnilo, že kniha vyjde). Povídky moc nevyhledávám, přesto mě Dlouhá trať nadchla - ať už stylem autorky nebo obsahem. Mám rád, když jdou příběhy až "na dřeň", zde jsem si to vychutnal plnými doušky. Rád bych vyzdvihl dvě povídky, které mě překvapily a které byly opravdu vynikající - Zbytečný člověk a Díra. Při těchto příbězích se mi do očí vlévaly slzy a na těle naskakovala "husí kůže". Oceňuji, jak autorka dokáže pracovat s žánry; všechny povídky mají psychologický základ, každá z nich je však obohacena o něco navíc - jednou vás donutí přemýšlet, podruhé se bojíte, jako byste četli román od S. Kinga.

Myslím, že Dlouhá trať je adeptkou na Magnesii Literu.

14 14.10.2020

Malá velká kniha od významného českého filosofa. Musím říci, že mě překvapila; interpretace Máchova díla pohledu filosofa a filosofie byla zajímavým exkurzem. Velmi promyšlené bylo spojení postupů jak literárně-vědeckých, tak filosofických. Je to vysoce odborná publikace, proto četba nebyla jednoduchá; člověk se musí stoprocentně soustředit, aby mu neunikly ani ty nejjemnější nuance.

13.10.2020

Na tento román jsem se chystal delší dobu, proto jsem byl rád, když se v tento čas naskytla příležitost k četbě. Očekávání byla velká, především mě zajímal fakt, jak anglický autor uchopil problematiku roku 1968. Výsledek mě překvapil, nebylo to pro mě ani strhující četba, ale na druhou stanu jsem se ani nenudil.

Příběh asi nebyl určen primárně českým čtenářům, neboť je protkaný historicko-popisnými pasážemi, které se mohou českému čtenáři zdát až primitivní. Věřím však, že pro nečeského čtenáře byly tyto části funkční.

Příběhová linka čtyř hlavních postav byla zpočátku přehledná, pod tíhou příběhu se zahalovala do mlhy, při vyústění příběhu byla až zmatená. Zajímavé však bylo podkreslení této linky především vyprávěním dějinných událostí roku 1968. Zde autor sáhl až k didaktickému sdělení (viz komentář výše). Funkčnost ať čtenář posoudí sám.

Byl to můj první román od S. Mawera, zpočátku jsem si musel zvyknout na jeho styl (potažmo styl překladu), ale od poloviny knihy jsem si příběh užíval (především popisované reálie komunistického režimu apod.).

3 11.10.2020

Nikterak rozsáhlá kniha o literární teorii; jak již z názvu plyne, je to pouze úvod, tudíž čtenář nemůže čekat vysoce odborné rozbory možností literární teorie. Pro shrnutí základních věcí je dostatečná, pokud bych si měl vybrat sekundární literaturu, po této bych nesáhl.

10.10.2020

Různorodý výběr poezie...možná až moc. Bylo by zajímavé číst knihu s takovýmto tématem, kdyby byla mnohem více systematičtěji uspořádána (vývojově, tematicky apod.). Určitě by sbírce neuškodil také obsáhlejší doslov, který by mnohé pohnutky k výběru té nebo té písně (básně) vysvětloval. Editoři mohli mnohem více zapracovat.
Co se mi však líbilo, byla nápaditost grafické stránky, myslím, že sbírku celkově doplňovala.

1 28.09.2020

Pokud jste se s literární teorií dříve nesetkali, po tomto "úvodu" nesahejte. Publikace se zpočátku tváří jako přehledná a jednodušeji pojatá, opak je však pravdou. Publikace spíše slouží k doplnění a prohloubení teoretických znalostí.

03.09.2020

Jiřího Koláře mám rád i proto, že byl u zrodu české experimentální poezie. V Návodu k upotřebení jsem našel popisy marnosti a vyprázdněnosti člověka, takové osobnosti, která je obklopena vším a přitom ničím. Lyrický subjekt zde vybízí k absurdnostem, zveličuje vše, na co narazí, a tak nastavuje zrcadlo společnosti! Jak aktuální...

01.09.2020

O knize jsem se dozvěděl z videorozhovoru s autorkou, a jsem za to rád. Kniha je vystavěna na rozhovoru s imaginární postavou, nemocí, která determinuje život hlavní protagonistce. Autorce se podařilo až naturalisticky a přesvědčivě vylíčit pocity a nutkání nemocné Anny. Myslím, že by kniha měla být doporučena žákům na ZŠ, nutně by však předcházela přednáška o poruchách příjmu potravy. Rozsah knihy není nijak velký, za to obsahem si tuto nedokonalost kompenzuje. Doporučuji.

4 31.08.2020