mahdal komentáře u knih

Neskutečně zajímavá, složitá a námi laiky, troufnu si říci, nepochopitelná kniha. Na tak malém rozsahu (necelých 200 stran) se slavný vědec pokusil široké veřejnosti vysvětlit vznik a podstatu vesmíru. Já, jako fanoušek této oblasti bádání, jsem s nadšením četl každé slovo, bohužel jsem ale většině nerozuměl. Naproti tomu stojí o to větší díky za tu část, kterou jsem alespoň z části vstřebal.
Spíše jak matematicko-fyzikální poučky a vzorce mě zajímaly myšlenky filosofické a teologické. Při četbě z tohoto úhlu pohledu byla kniha laikovi srozumitelnější a mohl nad knihou přemýšlet; jak asi uchopit pojmy např. nekonečno, rozpínání něčeho v ničem, vznik prostoru a času, zakřivení těchto entit. Fascinující. Člověka nutí tyto myšlenky a postřehy k zamyšlení nad tím, proč se lidstvo nesemkne (bez ohledu na "rasu", vyznání, pohlavní, vzdělání, národnost apod.) a nehledá základní principy - co je to bytí, proč tu jsme, kde to vlastně jsme a kdy tu jsme. Proč se silněji nespojí učenci na technických univerzitách s učeni humanitními a zevrubně nehledají odpovědi na tyto otázky. Ruku v ruce k tomu směřuje i otázka víry, náboženství, filosofie; proč řeší tyto instituce tak malé spory (každý si může doplnit dle svého uvážení jaké). Proč se investuje do výzkumu zbraní, ovládání moci a do strachu, když nevíme kde, kdy a kdo jsme. Proč se svět nespojí, aby se pokusil na tyto otázky odpovědět. Co když je ale vše iluze? Co když je vše jinak. Ale jak?

3 19.04.2020

Ačkoliv se autor snažil lecjak zdůvodnit podání hudební látky způsobem, jakým je podaná, zdá se mi velmi nesystematická. Název může být zavádějící, absolutně nekoresponduje s obsahem; člověk, který je nepolíben hudební naukou (popř. prošel jen výukou HV na ZŠ), bude rozumět tak pětině obsahu této útlé knihy. Závěrečná kapitola o vývoji hudebního myšlení mi nepodala souvislé informace, nýbrž se zdála být chaotickým vyústěním celé publikace. Věřím, že lidé znalí hudební nauky v širším i hlubším rozsahu zde naleznou užitečné informace; ti, hudební teorií téměř nepolíbení, budou zahrnuti jen shlukem neznámých pojmů.

16.04.2020

Ke knize jsem se dostal díky tomu, že byla nominována na Magnesii Literu, o autorce jsem do té doby neslyšel. Musím ale říct, že kniha není vůbec špatným pokusem. Styl vyprávění čtenáře vtáhne do děje a s každou stranou ho nechá unášet příběhem. Sympatické mi bylo také vzájemné propojení dvou příběhových linek, v komentářích níže jsem se dočetl, že na konec mají čtenáři odlišné názory; pro mě byl konec nedotažený, přesto zajímavý. Pokud bych si měl vybrat, které z dějových linek bych dal lepší hodnocení, byla by to asi linka odehrávající se v Praze, zkoumání zapomenutého autora a celkově studium japanistiky. Ve druhé lince, odehrávající se na Šibuji, jsem se občas ztrácel, zde má autorka ještě rezervy. Fantastický motiv neviditelnosti byl však zajímavě propracován.

Kniha ve mě vzbuzovala touhu zjišťovat si o Japonsku, potažmo o všech asijských zemích,více informací a znovu probudila tajný sen se jednou to této země vydat.

Jsem zvědavý na další díla od této autorky.

4 14.04.2020

Výborná kniha, čtivě napsaná a alespoň z části srozumitelná. Některé postřehy a odpovědi prof. Beneše byly zajímavé a úsměvné. Hltal jsem každičké slovo o oboru, kterému absolutně nerozumím. A přece mě to bavilo. Otázky byly proporčně vyvážené, témata byla jak z oblasti vědy, tak z osobního života. Vše se neslo na vlně korektnosti.
Líbil se mi také postoj k českému zdravotnictví a ke vzdělávání obecně - největší zkušenosti můžeme nabrat v zahraničí. S tím souvisí i odvaha a "namyšlenost" mozkového chirurga. Krásně bylo vysvětleno, že takto postavení lidé musí být trochu "namyšlení" a sebevědomí, jinak by nemohli provádět takové zákroky.
Jednoznačně doporučuji!

6 08.04.2020

Má první kniha od této autorky. Malinka je velice hutná, vrstevnatá, plná emocí a zvratů. Bylo velmi obtížné se do knihy začíst, zpočátku jako by se příběh bránil, a bránil se z dobrého důvodu. Téma knihy je totiž velmi naléhavé a bolestné. Přesto však úvod knihy nepovažuji za šťastně řešený, na styl autorky jsem si těžce zvykal a nemůžu ani říct, že se tak při posledních stranách stalo. Souhlasím s mnoha komentáři níže - příběh byl zbytečně komplikovaný, "hyperprovázanost" postav působila velmi chaoticky. Obecně mám problém se jmény postav, v tomto případě jsem se ztrácel u každé druhé kapitoly. Myslím si, že tento aspekt příběhu hodně uškodil, neboť téma autorce otevíralo obrovskou paletu možností, jak příběh ztvárnit.
Obecně o tomto bolestném tématu nemám moc informací, proto jsem se těšil, s čím autorka přijde. Ta to pojala především z psychologického hlediska, vykreslení postav alla jak asi může uvažovat adoptované dítě, jak se může uchytit v životě dospělých, jak se se svou minulostí vyrovná a jak se zachová okolí, bylo velmi zajímavé. Určité pasáže příběhu hraničili až s detektivkou či temnějšími žánry, jindy se zase autorka pustila zevrubných popisů s naturalistickým nádechem (u popisu porodu jsem netušil, jak se mám cítit). Na téma otcovství bylo pohlíženo pouze z jedné perspektivy, což mi přišlo nelogické a trochu i sobecké. Román má však i svá temná zákoutí; chaotické mi přišly například retrospektivní odbočky, v tu chvíli jsem se musel zastavit a vrátit o pár stran zpět, abych si uvědomil, o čem je vlastně řeč. Také jsem měl pocit, že autorka občas bojovala s tím, aby nespadla do plytkých vod "románů pro ženy".
Závěr románu mi přišel fádní, doufal jsem ve velkou závěrečnou scénu, místo toho přišlo téměř zklamání. Zamyslel bych se také nad rozsahem knihy.
Téma příběhu i kniha celkově měla zpočátku velký potenciál stát se významným románem, realizace však pokulhává.

6 02.04.2020

Po Dědině a Chirurgovi jsem se těšil, s čím Dvořáková přijde; musím přiznat, že mi tato kniha vyrazila dech. Je to jeden z nejlepších psychologických románů, který jsem četl. Vykreslení dysfunkční rodiny a myšlení hlavní hrdinky této novely je provedeno s naprostou noblesou, dokonce mi nevadila (což se téměř nestává) ani obecná čeština, jaksi to k tomuto příběhu patřilo.
Autorka bravurně pracuje s motivy, především s motivem malby a vran. V závěru knihy se vše vyústí do absolutně nečekaného závěru. Téma knihy je velice silné, proto obdivuji autorčino zpracování, které muselo být nelehké.
Tato kniha vysílá určitý apel a varování, kterým by se naše společnost měla zabývat. Problematika dospívání, výchovy v rodině, zneužívání a podobně, jsou hodně silná témata, nenarazil jsem zatím však na autora, který by je podal tímto způsobem. V příběhu bylo vše promyšleno do posledního detailu, ať už chování vedlejších postav či popis navazování vztahů hlavní hrdinky s učiteli apod. Bezmocnost učitelů, apatické chování násilníka či určitá posedlost matky jsou nejen "hnacím motorem" tohoto příběhu, ale cítím v tom určitý přesah ke společnosti.
Oceňuji také prolínání vypravěčů, to příběhu dodává další rozměr, místy mi tato kompozice však přišla "nedotažená".
Petra Dvořáková i nakladatelství Host předkládají čtenářům neuvěřitelně silné příběhy, za to jim chci moc poděkovat. Jsem rád, že jsem si knihu zakoupil a podpořil tím české nakladatele a autory.
Myslím si, že Vrány jsou žhavým kandidátem na Magnesii literu 2021. 4,5 hvězdičky.

11 26.03.2020

Kromě knihy věnované dětem jsem od Mornštajnové četl vše, znovu se musím poklonit autorčinu stylu vyprávění. Kniha se čte vážně sama. Přemýšlím však nad tím, zda to není na úkor příběhu; Tiché roky mají poměrně jednoduchou zápletku rozvedenou do tří set stran, což není málo. Zda je to dobře či špatně posoudí čtenáři. Nádherné však je, jak si autorka pohrává s motivem ticha - vše se od ticha odvíjí. Tento motiv je v knize různě obměňován: ticho jako symbol totality, ticho jako mutismus, ticho jako reakce na otcovu výbušnost, ticho jako protiklad motivu hudby, který celý příběh provází, a ticho jako rodinné tajemství.
Závěr příběhu, který s posledním motivem pracuje, je velmi dojemný. Provokativně otevřený konec celý příběh uzavírá, vše se rozplyne...do ticha.

18 24.03.2020

Nějak se neshoduji s většinovým hodnocením této knihy. Analfabetku si do oblíbených knih rozhodně nezařadím; doslova jsem několikrát při čtení tohoto příběhu usnul. Styl vyprávění mi absolutně nesedl, nejsem si jistý, zda za to může překlad, či originál je ze "stejného těsta". Čeho je moc, toho je příliš - využití prvků ironie a sarkasmu může být zdrojem zábavy, avšak když to přeženete, dopadne to takto. Příběh byl zbytečně zdlouhavý, paradoxní situace mi nepřišly zábavné, nýbrž jsem se při čtení nemohl dočkat, až otočím poslední stranu. Věřím, že si kniha najde své čtenáře, já za sebe však nedoporučuji.

12 20.03.2020

Zajímavá sbírka, autor se často v motivech uchyluje k základním lidským hodnotám - jako příroda, láska a či víra. Překvapil mě fakt, že byla celkem zřetelně vidět inspirace u Skácelovy tvorby.

1 14.03.2020

Má několikátá sbírka Wernischova se znovu vyznačuje hravostí slov a obrazů. Bohužel mi ani tato sbírka nepřirostla k srdci, snad příště pane Wernisch.

11.03.2020

Má první sbírka od tohoto autora a asi i na delší dobu poslední. S autorovým stylem i myšlenkami obsaženými v básních jsme se nepotkali; občasný záblesk v podobě jednoduché metafory či slovního obratu mě zaujal, ale takovýchto pasáží bylo poskrovnu.

04.03.2020

Hodnotím v rámci knih od A. Christie. Je to nejlépe hodnocená kniha této autorky, její kvality v žádném případě nepopírám, avšak, dle mého mínění, jsem od autorky četl i díla lepší.
Deset malých černoušků se řadí mezi ty napínavější příběhy, chvílemi jsem si říkal, že je na něm i něco absurdního (ještě aby ne!). Zaskočilo mě, že vraždy šly až příliš rychle za sebou. Líbilo se mi, jak autorka do příběhu zakomponovala psychologii a názorně ukázala, kam až může stres člověka zavést.
Nitky, které čtenáře vedou k odhalení zločince, se dají celkem lehce rozpoznat a následovat, proto si myslím, že řada čtenářů vraha odhalilo dříve, než se dostali na úplný závěr knihy.
Knihu doporučuji.

Za mě byla tato kniha zklamáním; v něčem se od ostatních verneovek odlišovala. Styl překladu mi vůbec nevyhovoval, často mi trvalo, než jsem se do děje začetl. Příběh se mi zdál zbytečně zdlouhavý, pravděpodobně k tomu přispěly i popisy sibiřských krajin. Verne má ve svém repertoáru mnohem lepší díla k přečtení. Knížka mi však poskytla další vhled do celkového Verneova díla. Tato kniha pravděpodobně ve mě žádnou větší stopu nezanechá.

3 29.02.2020

Zajímavá kniha o historii a vývoji Nivnického dvora doplněná mnoha dobovými fotografiemi.

Mikuláškova prvotina; v básních je velmi patrné, že autor byl ve svých začátcích ovlivněn poetismem, avšak jeho snaha hrát si se slovy připomínala prvoplánovost, zdaleka nedosahuje kvalit jeho nadcházející poezie. Začátky jsou holt začátky.

23.02.2020

Krásná Skácelova sbírka, jeho verše mě nepřestávají fascinovat.

1 22.02.2020

Tento výbor z díla J. Kainara mě nijak zvlášť neoslovil. Oceňuji však písňovost jeho veršů.

11.02.2020

První kniha od Havla, těžké a zajímavé téma, které je však krásně napsané, a proto se i dobře čte.

1 09.02.2020

Velmi zajímavá kniha plná fotografií a scanů dopisů a rukopisů tohoto výjimečného autora. Dílo je takovým průřezem mezi tvorbou a životní cestou Hemingwaye. Doporučuji.

09.02.2020

Ano, Petr Hruška je mým oblíbeným básníkem! Jeho verše blížící se každodennosti zaujmou čtenáře na první pohled. Poezie sice prostější básnických obratů, zato do hloubky může čtenáři jíti až kam ráčí. Doporučuji.

04.02.2020