magickajana komentáře u knih

Vím, že nepíšu vůbec nic nového, ale přesto to napíšu. Humoristická knížka, která vás rozesměje, ale možná i rozpláče (nebo aspoň "rozslzí"). Hlavní hrdina, kterého si zamilujete a zároveň budete mít občas chuť mu jednu vrazit (jen jednu nedoslovnou, výchovnou). Velmi lidský příběh o životě, lásce, naději...kocourech, Saabech a tak vůbec. Skvělá jednohubka, kterou s klidným svědomím můžu doporučit všem pohlavím a věkovým kategoriím.

Špatně, špatně, špatně...Takovéhle knížky jsou vydávány každoročně po tunách, romantické slátaniny pro naivní pubertální dívky. Tak proč zrovna tahle získala takoý ohlas? Filmem to není, ten vznikl až právě díky všeobecné oblíbenosti knihy. Kvůli upírům? Vždyť máme přece mnohem lepší knihy s upírskou tématikou. Novým úhlem pohledu na upíry, spojením děsivých oblud a jejich velikého brutálně zamilovaného srdce? Asi. Ale stejně bych řekla, že si žádná z knih ze Série Stmívání nezalouží být tím, čím je - trhákem.
Vadí mi třeba, jak moc je hlavní hrdinka závislá na tom svém upírákovi, dokonce chce spáchat sebevraždu, jen aby slyšela jeho hlas! (až v druhém díle) - jak může tohle mít pozitivní vliv na všechny ty mladé dívky, které ty knihy čtou? Vždyť je to učí ponižovat se před chlapama, být z nich tak naměko, že se jim podlamují kolena! Taky to podporuje jejich naivitu, Oh bože, Edward je tak dokonalý, ale on není. Prostě ne, za mě ne.
Ale dobrá, musím přiznat, že se to dobře čte, autorčin styl vyprávění je dobrý, ale místy mi bylo opravdu až fyzicky zle z těch slaďoučkých pasáží. O filmu radši ani nemluvím...

Boží knížka, kterou právém zařazuji mezi své nejoblíbenější klasiky. Je to jedna z těch dobrých (=kvalitních) knížek, které pojednávají o zlých věcech (řekněme si upřímně - mnohem častěji o zlých lidech). Ve škole jsme to prolétli tak rychle, že jsem ani nepotřehla, že má autor používat "vymyšlený" jazyk, byla jsem tedy na začátku překvapená, ale člověk si po pár stránkách zvyknete, zejména pokud nemáte problémy s angličtinou. Antihrdina Alex je úžasně slizký a protivný hajzl. Eskapády (=zločiny) jeho grupy byly náročné na čtení, ne ani tak kvůli násilí jako spíše kvůli tomu, jak si naši "hrdinové" v násilí libovali. Četla jsem verzi s doslovem, v němž byla vysvětlena existence dvou verzí konce. Doporučuji pozjišťovat, je to celkem zajímavé. Rozhodně kniha, která ve mě vyvolala spoustu emocí (hlavně druhá část).

Kniha, která zůstane v mém srdci nadlouho. A pokud ne a začnu si uvědomovat, že se mi pomalu z paměti vytrácí, přečtu si ji znova...Pravdou je, že začátek může být pro někoho trochu nudný a nezáživný, ale kdo vydrží až do vstupu Sophie na scénu, bude odměněn neuvěřitelným příběhem odehrávajícím se na dvou "frontách". Ať už je to Sophiin příběh od dětství po osvobození z koncentračního tábora, její ulhaná povaha, pomocí níž se schovává za svá životní rozhodnutí, za své volby nebo její chorobný vztah s Nathanem, každá část příběhu má své místo a tvoří opravdu nezapomenutelné dílo. Kdo vydrží těch zdánlivě nekonečných 700 stran, vyhraje. Nedoporučuji zkrácenou verzi, postrádá totiž momenty, které možná nejsou významné dějově, ale kompozičně ano, díky i těm nejměnším detailům kniha drží pohromadě a nepůsobí jako poslepené střípky rozbitého zrcadla.

Když jsem se do Siročince pouštěla, moc jsem nevěděla, co čekat. Od své knihomolské sestřenky jsem se dozvěděla akorát tak, že je to "úplně super". Musím říct, že jsem netušila, že je to kniha určená primárně pro mládež. Avšak zklamaná jsem rozhodně nebyla. Semtam samozřejmě nějaké to kliše, romantické chvilky mě moc nedostaly, ale faktem je, že příběh je opravdu moc hezky originální. Je to jako u Kinga. Víte jak všechno dopadne, ale čtete prostě proto, že vás to baví. To samé zde - co si hlavní hrdina překvapivě uvědomil, jsem už věděla minimálně pět stran před ním, ale četla jsem samozřejmě dál. Konec byl trochu zvláštně popsaný, hlavně ty "akční scény", ale jinak hezká knížka. Fotky samozřejmě dost přidávají na celkovém dojmu.

Tak tahle knížka zaslouží trochu delší komentář - chtěla bych pouzkázat na mou konkrétní zkušenost: Koupila jsem si první dva díly na Vánoce a když jsem se k nim (v únoru končně dohrabala) přečetla jsem prvních asi třicet možná padesát stránek a moc mě to nebralo, tak jsem ji na chvíli odložila. Nicméně přišla krize, nebylo co číst, tak jsem se k ní vrátila a hned jak se na scéně objevila Lisbeth, má spřízněná duše, vnímala jsem knihu úplně jinak. Plus děj se fest rozjel, zpočátku nuda, najednou smršť.
Takže shrnutí - neobvyklé situace (př. ten zvláštní milostný trojúhelník mezi Mikaelem a Erikou a jejím manželem)
- skvělé vykreslení postav (trochu klišé, ale je to tak) hlavně pak již zmiňovaná Lisbeth
- zajímavá (ačkoli možná ne zcela originální zápletka)
- čtivost, plynulost děje, napětí
Prostě zklamaná jsem nakonec fakt nebyla a myslím, že si ji hodlám v nejbližší době přečíst znova.
Srovnání s filmem se raději vyhnu, to sem nepatří a stejně všichni víme, že film může být dobrý, ale nikdy ne lepší než kniha.

Úžasná kniha o absurditě světa a života. Je pravda, že pro některé čtenáře může být složitá na čtení - mnoho postav, mezi kterými se ztrácí, mnoho epizod spojovaných pouze prostředím a postavami. Přesto bych ale doporučila hlavně lidem, kteří se zajímají o literaturu týkající se 2.sv.války. Tento román úžasně popisuje naprosto groteskní situace, u kterých ale nevíte, zda se smát, nebo plakat. Ke konci už jsem se plně zžila s Yossarianem, kaplanem a mnoha jinými postavami. Při čtení této knihy vlastně stále jen čekáte na nějakou pointu a bohužel - někteří z čtenářů ji tam prostě nenajdou, ale dle mého názoru je pointa obsažena v celém díle, prostupuje postavami i absurdními situacemi a nejkoncentrovanější je samozřejmě v Hlavě XXII.

Upřímně jsem na Dívku od vedle byla hodně zvědavá, po všech těch recenzích a komentářích slibujících mrazivý psycho horor. A upřímně jsem si v jedné části knihy říkala - to má být ono? na tom není nic drsného, to mě nevyděsí.....ale to jsem se hodně zmýlila. Začalo to nevinně a vyvinulo se to v jednu z opravdu nejnáročnějších knih na psychiku, co jsem kdy četla. Po dočtení ze mě byla na přechodnou dobu troska. Moje chyba, varovali mě. Ale já jsem ráda, že jsem si ji přečetla, je to "dobrá" kniha (taková ta kniha, co je skvěle napsaná, chytné vás atd. ale říct o ní,že je dobrá bez uvozovek je vám proti srsti, protože prostě není dobrá, ale vyloženě zlá). Pomůže vám uvědomit si, že zlo je v nás všech (pokud už jste to nevěděli). Kromě všeho mučení, týrání a ponižovaní pro mě bylo taky psychicky náročné být příběhem provázená vypravěčem, kterého jsem chvílemi z duše nenáviděla a ani na konci jsem nevěděla, jak se ohledně něj cítím. Shrnutí - mrazivé, děsivé, donutí vás přemýšlet, donutí vás ze srdce nenávidět. To, že je příběh inspirován skutečnou událostí mě doteď bodá u srdce.

Vypravěčka je kniha, která je výjimečná tím, jak se staví k příběhu...."klasické" téma o přeživším holocaustu je zasazeno do příběhu dívky, která se musí potýkat s mnoha démony a jako by to nestačilo, do života jí vstoupí další...Alegorický román o upírovi obmotává příběh Josefa a na konci zjistíme, jak moc toho mají tyto dva příběhy společného. Příběh o zločinech, vině, odpuštění, zapomnění a šrámech na těle i na duši. Osobně oceňuji jak více dějových a časových liníí, tak pohledy na věc z úhlů různých postav, nečernobílé vidění a také zase trochu jinak vyprávěný příběh s tematikou holokaustu, protože jeho zasazení a hlavně propojení, živé propojení s dnešním světem, je jedna z těch hlavních věcí, které si z knihy odnesu.

K této knize jsem se dostala v podstatě náhodou. Bydlím totiž právě ve Staré Bělé u Ostavy, kde se významná část příběhu odehrává, a dozvěděla jsem se o ní od příbuzných, od kterých jsem si ji také vypůjčila. Teď už ke knize samotné : rozhodně je čtivá, to jí nelze upřít (přečteno za víkend), příběh je celkem poutavý, ačkoli jsem podle názvu čekala něco jiného. Bohužel to skončilo u v mnoha ohledech dost typického případu rodinné tragédie. Kdybych věděla, že dojde na domácí násilí, asi bych knihu raději odložila. Hlavní hrdinka byla tak hloupá, že až nevím, jestli to byl záměr nebo ne. Zpočátku jsem se s ní v mnoha věcech ztotožňovala, ale když začala překračovat meze, které normální člověk překračovat nehodlá, začala mě štvát. Celkově to až na pár dost neobratných vyjádření byla pěkná knížka, která se mi sice nezaryje do hlavy na celý život, ale rozhodně mě upevnila ve svém přesvědčení, že muži není radno věřit :)

Nádherně zpracovaná triologie. Poutavý styl psaní a úžasné téma. Jako první mě v knihovně zaujaly obálky ( říká se sice nesuď knihu podle obalu, ale v tomto případě to byla trefa). ''Biblické'' téma mě velmi zaujalo a celou trilologii jsem měla přečtenou během chvilky. Knihy vás donutí zapřemýšlet nad tím, jak se pravda dokáže během chvilky překroutit a co teprve za dva tisíce let? Opravdu vřele doporučuji, čte se to jedna báseň a během čtení se určitě neubráníte filosofickým otázkám typu: Je opravdu možné, že se to takhle stalo?

O téhle knize bych chtěla říct dvě věci.
Zaprvé: Opravdu je velmi chytlavá a čte se jako po másle. Pro mě záležitost na tři dny. Styl psaní a vlastně celkově zápletka napomáhá tomu, že chcete vědět, co bude dál.
Zadruhé: Zklamala mě. Asi hlavně svou naivitou a prvoplánovostí, po většinu doby jsem si připadala, že čtu literaturu pro mládež. Většinu toho, co hrdina konečně pochopil, jsem pochopila už dávno, popis jeho setkání s nadpřirozenými jevy byl spíše k smíchu. Zajímavé je, že i přesto jsem pořád četla dál a dál. Ale opravdu jsem čekala víc...

Od této autorky jsem už četla Ptáčníka a Pečovatele a musím říct, že tyto dvě knihy - ač psané skvělým autorčiným osobitým stylem - jsou dost typické thrillero-detektivky (brutální masový vrah, za kterým se honí půlka města, nečekaná rozuzlená, zamotání apod.) Obě dvě to jsou skvělé knihy, ale Ostrov sviní je přece jen trochu víc...Samozřejmě téma v podstatě stejné, ale z úplně jiné prespektivy, strašně, strašně moc zajímavý a morbidní námět a rozuzlení...celkem mě na...štvalo, ale čekala jsem něco trošinku podobného. Je fakt, že mi bylo hlavního hrdiny na poslední stránce opravdu líto...

Ryzí Mo Hyder. Správná porce napětí, tragédií stižených postav a pro Mo tak typických nechutností, prasárniček a čuňačinek. Zajímavé prostředí potápěčů za mě rozhodně plusem

Kniha by se dala označit jako detektivka/thriller pro ženy....více erotických a romantických scén, než je běžné v thrilleru o sériovém vrahovi a dost předvídatelný příběh, který nejde skoro v žádné pasáži příliš do hloubky. Na druhou stranu trochu "realističtější" pohled na policejní a detektivní práci (říkám trochu), hlavní hrdina nepůsobil jako nějaký geniální a naprosto neomylný pan Dokonalý (jak už to často bývá) + přečteno za dva dny, takže jako oddechovka, proč ne?

Opravdu zajímavá knížka. Ne každý ji překousne, ne kvůli erotice a sexu, ale kvůli všem těm ostatním věcem, kterými je kniha nabitá. Osobně se mi ten kontrast mezi líčením sociální a ekonomické situaci během průmyslové revoluce v Anglii a líčením prapodivného vztahu dvou lidí, kteří oslovují své pohlavní orgány ještě prapodivnějšími názvy líbil :)

Zatím jsem z této série četla dva díly - ten první (Kočka, která uměla číst pozpátku) a tento. První se mi líbil, bylo to pěkné, celkem originální uvedení do osobností Quilla a Koka. Jenže tento díl mě poněkud zklamal, možná je to tím, že jsem přeskočila seznámení s Yum Yum s Polly, hoření hotelu a kdovíco všechno. Asi bych to měla číst popořadě, přišlo mi to typově jako detektivka pro vyspělejší děti, které při jejím čtení občas příjdou za rodiči s otázkou co je to burbon - rozuzlrní ani trochu překvapivé, věděla jsem od začátku, kdo, proč, jak. Ale psáno čtivě a prvky nevysvětlitelně inteligentních koček jsem si vyloženě užívala.

Detektivní thriller vypráví příběh policisty stíhaného výčitkami svědomí a archeoložky popálené láskou, jejichž osud svede dohromady odkrytí hromadného hrobu a následné pátrání po šíleném vrahovi.
Kniha mě zaujala už od začátku, jelikož prolog se týkal přímo práce vraha a byl tedy poutavý. Temné sklepení a středověkké mučení je skvělým tématem stejně jako fyzická přitažlivost mezi hlavními propagonisty dobra Sophií a Vitem. Jiskření mezi nimi dávalo knize jiný druh napětí, než vrahovy morbidní hračičky a žhavou milostnou scéna toto jiskření vyvrcholilo. Autorčin styl si hezky pohrává s charaktery a taky se mi líbilo, jak přepínala mezi jednotlivými scénami, které při postupujícím vyšetřování začaly dávat větší smysl, až se nakonec slily v jednu závěrečnou.
Odhalení vrahovy identity je sice nečekané, ale ironií osudu předchozí kniha, kterou jsem četla - Ztracený symbol od Dana Browna - obsahovala podobný motiv.
Shrnuto, podtrženo, typické schéma detektivky - morbidní vrahoun, policista hrdina, dívka v nesnázích, klíčící vztah, nicméně originální je dle mého názoru dostatečně, stejně jako napínavá, děj se semtam moc nehýbe a motá se pouze okolo jednotlivých kroků vyšetřování, ale přesto čtete s neuvěřitelnou dychtivostí dál, což je u knih obrovská výhoda.
Zrovna se chystám číst autorčin další navazující thriller Křič!, v němž bych se znovu měla setkat s agentem Danielem Vartanianem, jenž by měl mít v této knize víc prostoru, než se mu dostalo v románu Zemři!

Tahle kniha se mi zdála dost plitká...jakože na detektivku slušné, plynulý děj s celkem rychlým spádem, zajímavá zápletka...jen se mi zdá, že pachatel byl na závěr až moc očekávatelný a taky mě celkem zklamalo provedení, co se té sektářské tématiky týče - osobně mám takovéhle věci ráda, takže když jsem v knížce narazila na první zmínku o sektě, mnula jsem si ruce, ale celý ten motiv byl spíše zveličením skutečnosti, že to byli prostě prasáci...prostě jednoduše nezklame a nepotěší...z této série jsem četla ještě Skleněný hrob a ten se mi zdál o dost lepší.
Autor hodně staví na rodinných vztazích a tedy i sporech. Zkusím si dočíst i ostatní knihy ze série a uvidím, ale tahle se mi zdála trochu moc předvídatelná. Vypravěčký styl je ale dobrý, to musím uznat.