MagdalénaD komentáře u knih

Jedna z těch knížek, která se čte sama. Příběh je velmi dotažený, stále žasnu nad skvělým rozvržením střídání časových horizontů tak, aby se prozradilo předem jen něco. Rovněž jsem byla překvapená, jak dobře jsem se vžila do slepoty. Perspektiva Marie-Laury skutečně oplývala spoustou jiných smyslových vjemů a já je dokázala plně vnímat s ní. Souhlasím s komentářem Alli, že úplně poslední kapitola je tam jaksi "navíc". Celkově jde ale o velmi pěknou a čtivou knížku.

16 03.05.2020

Cestou do Hameln, kde je celá kniha situována, jsem četla znovu. Pokolikáté už? Příběh o slepé lásce, slepém následování a moci. Příběh který už mě minimálně třikrát dostal do kolen.

"Řeknu ti celé tajemství; pro dva lidi je jen určitá míra lásky: ohraničená a nezměnitelná. Nemiluj přespříliš, chceš-li býti milován; vyčerpáš sám všechnu lásku, určenou pro dva. Přemíra lásky, kterou dáváš, ničí možnost lásky, kterou bys měl bráti; to ti radí krysař, který mnoho viděl."

Trocha faktických zajímavostí:

Tradiční legenda o Krysařovi je trochu jiná, než ji známe v ČR od V. Dyka - Krysař má na sobě barevné oblečení a kvůli tomu, že mu město nevyplatí slíbené peníze, nakonec odvede za pomoci své píšťaly 130 dětí - jen jedno slepé a jedno němé přežijí, ty se však o své pozorování nemohou podělit.

Jako první si s námětem legendy pohrával Goethe, dále pak i bratři Grimmovi a po nich spousta jiných autorů. V hamelnském muzeu jsou vystaveny knihy z celého světa (Korea, Jižní Afrika, Kolumbie, ...), které legendu zpracovávají. V souvislosti s Českou republikou je muzeu vystaveno vydání Krysaře od Viktora Dyka, dále učebnice českého jazyka s úryvkem z legendy a dále na počítačovém panelu i záznam filmu z 80. let. Rovněž jsou zmíněny i muzikály a dán důraz na to, že v českém prostředí je téma této legendy velmi oblíbeno.

Krysař je hmatatelný v celém městečku Hameln - Je možné najít jeho sochu, jeho dům, krysy na dlažebních kostkách, muzeum, kavárnu, akvarelovou výstavu či vitráž chrámového okna s jeho podobiznou.

11 22.02.2018

Jestli bylo Becoming od Michelle Obamové kniha, která musí oslovit každou ženu, tak toto je dle mého kniha, která musí oslovit každého člověka bez ohledu na pohlaví. Prostřednictvím rozhovoru máme možnost nahlédnout do práce lékaře, vyhlášeného neurochirurga, se kterým sice nemusíme ve všem souhlasit, ale přesto můžeme získat povědomí o jeho každodenní práci a všem, co je s ní spojeno. Skvělá kniha, která se četla úplně sama a která byla - s ohledem na některé podobnosti právnických a lékařských profesí - velmi inspirativní.

10 31.12.2019

Kniha, kterou bych si sama asi nevybrala, ale když mi byla předložena, přečetla jsem ji jedním dechem. Krásný příběh, který podle mě má docela komplikovanou cílovou skupinu - snad děti mezi 10-15 lety, pokud dokáží vidět "za", snad dospělí, kteří se dokáží maličko vrátit do dětství. Je tam jistá paralela s mým milovaným Krysařem - příběh vychází ze staré legendy, jde o jednoduché vyprávění, ve kterém lze hledat a najít. Umím si představit, že i třeba 10 let zpátky bych tu knihu milovala.
.
Zajímavé je, že ač jde o knihu německého autora, má zde na Goodreads velkou většinu českých recenzí. I na Googlu je většina výsledků v ČJ. Zajímalo by mě, zda měla kniha v ČR jen lepší marketing/poutavější obálku, či zda roli sehrál i odlišný název - Krabat v NJ a Čarodějův učeň v ČJ. Došlo snad k jemnému přiživení se na Hraničářově učni?

9 12.10.2019

Dostala jsem knihu od přítele, od přítele, co nečte. A dostala jsem ji se slovy: "Takhle nejak budu vypadat za 30 let."
Trefil se. Trefil se mi do vkusu tak moc, že jsem pří každém čtení sváděla ten vnitřní boj, podle kterého se pozná dobrá kniha - část mě zoufale toužila tu knihu zhltnout na jeden zátah, ale ta část zbylá si přála, aby nikdy neskončila.
Hlavní postavou je muž, který mi připomíná nejen J., ale i mého dědu. Muž, který moc nemluví, ale prostě to udělá. Muž pro kterého jsou zásady, věrnost a pořádek na prvním místě. Z každého měl Ove trochu.
Nevím co víc napsat. Je to kniha o smrti i životě, o touze být potřebný, o zatvrzelosti i otevřenosti.

8 14.01.2017

Jak to vyjádřit kultivovaně... Sakra! Tuhle knížku popadněte, nečtěte recenze, nezkoumejte hodnocení, vyhraďte si jeden víkend a zhltněte ji. Ono to skoro ani jinak nejde. Po několika letech jsem znovu zažila ten pocit, jaké to je číst knihu a nemoci přestat. Stovky stran ubíhaly jako jinde desítky, všechno do sebe postupně zapadalo (skoro všechno; Ferrise jsem dost dlouho pokládala za gaye). Nečekejte sice žádnou vysokou literaturu, ale mohu vám slíbit, že budete okamžitě mít chuť přečíst Danta, podívat se do Florencie a v mém případě i do Istanbulu. A pokud máte možnost sáhnout po obrazovém vydání od Arga, určitě tak udělejte, zážitek z četby se ještě zvětší.
Téma knihy je rozhodně zajímavě zvolené a může být aktuální, nicméně pokud někdo trochu tuší, co znamená demografická revoluce, tolik ho asi nebude znepokojovat. Spíš se mi v závěru knihy honily hlavou asociace s virem Zika. O knize je určitě možné několik hodin diskutovat, těším se, až se zase potkám s lidmi, kteří ji četli (a kteří mně ji doporučovali), abychom si mohli vyměnit své postřehy.

8 15.02.2016

Knihu jsem se rozhodla přečíst jednak kvůli jedné své brněnské kamarádce, jednak proto, že jsem zjistila, že co se týče anglické četby, ze všeho nejlépe se mi čtou "příručky". :-)
.
Věděla jsem, co zhruba od metody KonMari čekat, a tak jsem nebyla překvapená, že bych měla zdravit svůj dům, že věšet by se mělo jen to oblečení, které tak vypadá šťastnější, a že kabelka může být unavená.
.
Abych řekla pravdu, ta "ezoterika" a částečná personifikace věcí mi v knize až zas tak nevadila. Spíš mě děsila představa, že kdesi v Japonsku před pár lety opravdu žila holčička, která snad veškerý svůj volný čas trávila uklízením a která se cestou ze školy stavovala v knihkupectví, aby si prohlédla nejnovější publikace o bydlení. Ale ono to vlastně do toho příběhu zapadá Marie Kondo i přiznává, že neměla moc kamarádů, a tak důvěřovala spíše věcem.
.
Mně ty metody vlastně nepřijdou až tak šílené. A možná cynicky v tom vidím skvělý marketingový tah, který funguje. Hned vysvětlím... V knize je mimo jiné zmíněno např. to, že bychom měli v zimě dojít pozdravit svoje letní oblečení a v létě to zimní - aby vědělo, že jsme na něj nezapomněli a že jej máme rádi. Na první přečtení jsem si říkala: "Wtf, co je to za blbost?" Ale když se nad tím člověk zamyslí, dává to smysl, i když nevěříme, že naše oblečky mají city. Když se totiž během léta dojdeme podívat na své svetry a kabáty, udržíme si přehled o tom, co máme ve skříni, a nepodlehneme tak snadno v září pocitu, že nemáme co na sebe a že si nutně musíme koupit nový svetr. A ušetříme se tak pozdějšího zjištění, že jsme si vlastně přinesli už třetí šedý svetr. Tím pádem nekupíme doma věci, které se nám už nemají kam vejít... Pointa je v tom, že takto zaobalené to působí (minimálně pro západní kulturu) dost šokézně a snáze se to prodává - vždyť i já jsem si knihu chtěla přečíst vlastně jen kvůli unaveným kabelkám a zhrzeným ponožkám. Kdyby to bylo podané tak prakticky, jak jsem to popsala já, kniha by rozhodně nebyla bestsellerem. A tenhle cynicko-skeptický rozbor jde aplikovat na většinu "pouček" z celé knihy.
.
Nechci být ale jen kritická, kniha se četla velmi dobře (i v angličtině) a rozhodně jsem si odnesla několik tipů, jak se stavět ke svým věcem a k jejich ukládání. Mít jen to, co potřebujeme, nedělat si zásoby, mít o všem přehled, uklizeno - vždyť to je to, po čem člověk touží.

7 16.09.2017

Je těžké hodnotit knihu, od které jsem měla velká očekávání. Počet hvězdiček jsem ze 4 na 5 změnila několikrát, až jsem se rozhodla, že 4 by byly jenom na základě přehnaných očekávání. Stále je to velmi dobrá kniha. Hana a Hotýlek byly možná maličko víc strhující a promyšlenější, tady se mi ale zase víc líbilo situování a téma obecně. Na konci bych snesla více než jen oslovení/otázku, ale to je jen preference člověka nemajícího rád otevřené konce.

6 22.11.2019

Nevím, zda má cenu se nějak obsáhle rozepisovat o knize, kterou přečetl už snad každý.
.
Strhující. Famózní. Mistrovsky napsané.
.
// Zároveň trochu děsivé při představě, že stačí (i dnes) tak málo, aby se vytratila lidskost. Tak málo, abychom trestali lidi za to, že zachraňují životy. Tak málo, aby se umírání stalo něčím, co nás nepřinutí se ani zastavit. //

6 12.09.2018

Srpen. Zámek. Časté sezení na výstavě. Potřebovala jsem zkrátka něco dějového a čtivého, a tak jsem sáhla po knize, kterou jsem četla před pár lety. Věděla jsem, že Ranhojič bude sázka na jistotu. Netušila jsem ale, že ho během práce přečtu už za týden :-)
.
Výpravná kniha situovaná do 11. století. Více než 600 stránek o cestě z Anglie do Persie, o tom, jak se syn tesaře stane lékařem. Krom poutavého příběhu zasazeného do ranhojičského a lékařského prostředí, se člověk dozvídá útržky z dějin Anglie, a spoustu o židovství a islámu 11. století.
.
Za mě jedna z oblíbených knih, které nejsou bezduché a čtou se zcela samy.

6 28.08.2016

Ty, co znají IG profil Nehladu, asi značná část informací nepřekvapí, nicméně pro ostatní je kniha určitě plná nových a stravitelným způsobem prezentovaných informací. Velmi mě zaujala hlavně kapitola o spočítání denního příjmu a o tom, kolik sacharidů, bílkovin a tuků by měl člověk sníst. Super počtení, hvězdička dolů za (pro mě) chaotické uspořádání kapitol.

3 10.04.2020

Bylo moc pěkné číst zase jednou něco "jen tak". Boris Vian opět nezklamal, surrealistické prvky mě dost bavily. A některé pasáže? Tam byla všechna slova malým koncertem.

3 28.12.2018

Dostala jsem Bábovky jako dárek a udělaly mi velkou radost. Všude jsem je vídala a konečně jsem si je mohla přečíst taky. Po přečtení už ovšem takovou radost nemám. Vlastně je mi celkem líto, že se mi Bábovky moc nelíbily.
.
Ze začátku to na mě působilo jako taková fajn četba na léto. Přemíra postav mi kupodivu nevadila, propojování jsem si vlastně celkem užívala. Bohužel mi přišlo, že kvantita tady byla na úkor kvality, jednotlivé postavy by si zasloužily víc prostoru, což při 12 ženách na 300 stranách dost dobře nebylo možné.
.
Nevím, záměr byl asi dobrý, ale přijde mi, že se to mohlo dotáhnout lépe. Spousta situací v knize je prvoplánová a jsou i takové, které působí zoufale nepřesvědčivé. A ať hledám jak hledám, rozuzlenou zápletku ani nějaký závěr nevidím.
.
Jedna hvězdička za obálku, druhá za čtivost, třetí za dobře zvládnutý marketing, byť v tomhle případě je ta popularita nepřiměřená. Pohodových knih na léto je zkrátka víc než jen tahle.

3 18.07.2017

Dočteno. A vlastně nevím, co si o té knize mám myslet. Většinu doby mě štvala a s myšlenkami autora jsem se neztotožňovala. Taky jsem byla unavená z toho, ze se jedna věta opakovala na 3 stranách stále dokola, jen vždy trochu jinak.
Na druhou stranu to byla moje první kniha o investicích a momentálně si nemyslím, že poslední.
.
Btw, až budete litovat Američany, že do června pracují jen na zaplacení daní, zjistěte si, jak je to u nás. :-( Já to třeba nevěděla...

3 15.01.2017

Jsem z toho taková rozpačitá.
.
Je to skvělá knížka, parádně čtivá a to určitě nejen proto, že pracuju tam, kde pracuju. Četla jsem a nemohla přestat, dokonce jsem si přála, aby četba neutíkala tak rychle. Spousta symbolů, u kterých jsem dychtivě čekala na vysvětlení, správná dávka vtipu, které jsem se dokázala zasmát i nahlas. Po příchodu návštěvníků se kniha opravdu stala jakousi "biblí".
.
Co mě ale trochu rozmrzelo, byl konec. Čekala jsem propojení všech záhad a jedno velké velkolepé rozuzlení. Místo toho mě ale čekal závěr, kterým jakoby si autor nechával otevřená vrátka pro další díl, který ovšem nenapsal...

3 15.08.2016

Přála jsem si ji víc než půl roku. A pak jí dostala jako dárek. Šetřila jsem si ji. A nakonec jí stejnak přečetla.
.
Ta knížka i ilustrace jsou láska. Sice je chvíli nesnášíte, ale pak se zas a znova zamilováváte. Zkrátka je to kniha, kterou si nechcete půjčit, tu chcete vlastnit. A basta! ... Čekám, že se po letech přistihnu, že ji otevírám stále.

3 15.08.2016

Mám ráda francouzské filmy a film La Délicatesse patří mezi ně. Přesto nemám přílišnou touhu sahat po francouzských knihách a knižní předlohy Něžnosti jsem se skoro až bála. Přesto jsem četla s neutuchajícím potěšením, každé slovo bylo malou oslavou. Příběh sám o sobě je nepříliš výrazný, avšak v kombinaci s "delikátně" volenými výrazovými prostředky působí kouzelně. Nemám moc slov, kterými bych dokázala popsat tuto knihu. Jak film, tak knižní předloha byly tvořeny s jemným vkusem, který bere dech.

3 23.02.2016

Kniha je nejen příběhem jedné dívky z Pákistánu, nejmladší nositelky Nobelovy ceny míru, ale zároveň i mozaikou islámského světa ve všech jeho možných podobách. Mnozí hodnotí negativně historické vsuvky, které do příběhu nejspíše vpasovala spoluautorka Christina Lamb, ale já je naopak vnímám za nezbytné. Kniha vystihuje rozdíl mezi sunnity a šíity, popisuje důsledky 11. září 2001 pro pákistánské obyvatelstvo a rovněž nastiňuje příchod Talibánu do údolí Svát, do Malálina bydliště. Nechci prozrazovat víc, neboť příběh je velmi poutavý a v dnešní době zejména stojící za přečtení. Malála měla obrovské štěstí, že se narodila natolik pokrokovému otci a otevřené matce, stejně tak jako ji doprovázel Bůh ve chvíli, kdy ležela v nemocnici postřelena. Prostřednictvím příběhu této cílevědomé dívky tak můžeme poznat nejen Malálin osud, ale i historii relativně mladého Pákistánu se všemi jeho problémy, obyvateli věřící konspiračním teoriím, ale i krásami přírody a pohostinnými lidmi.

3 10.02.2016

Jak to říct. Asi bych to nečetla, kdybych neměla zkouškové. Musím přiznat, že jsem trochu zklamaná, čekala jsem kontroverznější sexuální pojednání (socialistický ženský román, který jsem četla asi ve 14 letech, měl šokujících prvků daleko víc). Bylo to zkrátka hodně stereotypní. "Udělej se pro mě, bejby." "Nekousej si ten ret." "Chci tě ošukat." "A já se tříštím a on mě následuje" - a tohle stále dokola.
Samotný příběh je hodně rozvleklý, myslím, že těch 600 stran nepopisuje ani 14 dnů. Také mě při čtení napadlo, že se mi u toho dost asociuje Stmívání (čímž nechci Bellu a Edwarda nijak urážet, myslím, že jsou o dost lepší) - téměř beznázorová hlavní hrdinka, dokonalý objekt jejího obdivu, časté rádoby literární metafory a tak.
Jedna hvězdička za odvahu a nervy napsat něco takového v rozsahu 600 stran, druhá za občasný vtip.

3 19.01.2016

Má nejmilejší dětská knížka, ke které se čas od času vracím i v dospělosti. Po tolikáté čtená a stále v sobě má to kouzlo.

2 13.06.2020