LuckaK.088
komentáře u knih
Jsou světla, která nevidíme
Anthony Doerr
Jedinečný román z období 2. světové války. Není plný násilí a vyhlazovacích technik, a přesto umí zasáhnout. Vyprávěno z pohledu Marie-Laure, slepé mladé dívky žijící v okupované Francii, a mladého německého sirotka Wernera. Velmi krátké kapitoly a střídání časových linek (počátek války/osvobození Francie). Většinou skákání z přítomnosti do minulosti v knihách moc nemusím, ale tady mě to nerušilo a orientaci jsem neztrácela.
Plusové body za úryvky z Verneovek, na těch jsem totiž také vyrostla a hltala je jako Marie-Laure.
Rovněž jsem zvědavá na Netflixové zpracování, ukázky nevypadaly vůbec špatně.
"Mozek je uzamčen v naprosté tmě, děti. Plave uvnitř lebky v průzračné tekutině a nikdy se na světlo nedostane. Přesto je svět, který nám zobrazuje, světla plný. Přetéká barvami a pohybem. Jak je tedy možné, děti, že mozek, který nikdy nespatří jedinou jiskřičku, zobrazuje náš svět prozářený světlem?"
Nech mě lhát
Clare Mackintosh
Tenhle příběh měl vše, co od dobrého thrilleru očekávám - napětí (stránky letěly jedna za druhou), promyšlenou zápletku a rozuzlení, které dává smysl a je uvěřitelné. Za mě velká spokojenost. Autorčin styl psaní mi sedl a líbila se mi i vedlejší linka detektiva Murraye a jeho ženy Sarah.
Povídky malostranské
Jan Neruda
Jan Neruda byl bezpochyby mistr slova a popisu s širokým záběrem (spisovatel povídek, fejetonů, divadelních her, básník, novinář,...). Věřím ale, že ne každý si k jeho stylu psaní najde cestu.
Těm, co zatím zůstali Nerudou nepolíbeni a chystají se pustit do Povídek malostranských, doporučuji nezačínat první povídkou Týden v tichém domě (svou rozsáhlostí, květnatostí a množstvím postav totiž může lehce odradit od dalšího čtení, což by byla škoda). Doporučuji začít s kratšími a údernějšími povídkami, kde si postupně uvyknete na pečlivé popisy, archaismy, lidovou mluvu...
Se sbírkami povídek mám obecně problém - málokdy se stane, aby autor u všech povídek udržel laťku stejně vysoko. Stejně tak jsem to měla i u této sbírky - z některých povídek jsem byla unešená, některé se mi líbily, některé nezaujaly. Nejvíce se mi líbily povídky Jak si nakouřil pan Vorel pěnovku, Přivedla žebráka na mizinu a Psáno o letošních dušičkách.
Celkově hodnotím jako příjemné čtení a možnost ohlédnout se zpět do života maloměšťanů poloviny 19. století.
Běh o život
Richard Bachman (p)
Trochu netypický King schovaný pod pseudonymem. Musím ale přiznat, že i přes své mouchy (a není se moc čemu divit, když bylo dílko spíchnuto za 72 hodin!), mi tento dystopický thriller zajistil příjemně strávené sváteční odpoledne. Bena Richardse jsem si oblíbila a s napětím očekávala, jak to celé s ním, jeho manželkou, dcerkou a totalitními vládci dopadne. Závěr se podařil.
Ze zvědavosti jsem zkoukla i film a již se nedivím, že mu King na chuť nepřišel. Nejde totiž srovnávat hrušky s jablky. Film měl s knižní předlohou opravdu pramálo společného. Tím nechci hanit film, ten se mi líbil také.
Staré řecké báje a pověsti
Eduard Petiška
Vydání z roku 1971 se u nás předává již po generace. Četli prarodiče, rodiče, já, a nyní i moje děti. Nesmrtelná klasika, kterou si vždy jednou za čas ráda přečtu.
Já a ty, navždy
Jo Watson
Velmi milé překvapení od pro mě zatím neznámé africké autorky. Romantická, úsměvná, nenáročná a odpočinková kniha. Zřejmě ještě po nějaké od autorky v budoucnu sáhnu.
Farma zvířat
George Orwell (p)
Vynikající alegorická bajka o vzniku totalitního režimu. Skvělá metaforická přirovnání (prasata jako vůdci, ovce jako nemyslící stádo, kůň Boxer jako dříč). Kniha je nadčasová – kdo zažil, najde si v ní přesná podobenství, kdo nezažil, měl by brát jako varování.
„Všechna zvířata jsou si rovna, ale některá jsou si rovnější.“
Půlnoční knihovna
Matt Haig
"Mezi životem a smrtí stojí knihovna. A v té knihovně se police táhnou donekonečna. S každou knihou máš možnost vyzkoušet si život, který jsi mohl vést."
Zajímavé téma, spousta krásných myšlenek a ponaučení. Čtení jsem si užila a příběh ve mně zanechal hluboký dojem.
Žijme svůj život, dokud můžeme a zaplňme nepopsané listy, protože: "Smrti se nechodí naproti. Smrt k tobě přijde sama."
Valčík na rozloučenou
Milan Kundera
Tragikomický román – jedno malé lázeňské městečko - 5 dní – 8 románových postav - žádná zbytečná slova navíc - mnoho podnětů k zamyšlení.
„Smutný společník není dobrý společník.“
„Stejně jako zamilovanost činí milovanou ženu krásnější, tak úzkost z obávané ženy dává vystoupit každému jejímu vadnému rysu do nepřiměřené velikosti.“
„Tím, že uděláte vrahy ze všech lidí, vaše vlastní vraždy přestávají být zločinem a jsou pouze nezbytným znakem lidského rodu.“
„Strom přece není doma tam, kde nemůže růst. Strom je doma tam, kde je pro něho vláha.“
„Politika je na životě to nejméně podstatné a nejméně hodnotné. Politika je špinavá pěna na řece, zatímco vlastní život řeky se odehrává mnohem hlouběji.“
„Žárlení vyplňuje mysl ještě úplněji než vášnivá duševní práce. V mysli nezbude ani vteřina volné chvíle. Kdo žárlí, neví, co je nuda.“
Hra s ohněm
L. J. Shen
„Jestli nemáš strach, nemáš odvahu.“
Sympatická a nevzdávající se Grace, která je zjizvená na těle, a naproti tomu zdánlivý darebák a rváč West, který je naopak zjizvený na duši. Naprosto výstižný mýtický Fénix jako symbol. Moc hezky se to četlo.
Purpurové řeky
Jean Christophe Grangé
Chvilku mi trvalo, než jsem se začetla (asi nebyla úplně ideální volba sáhnout po této knize hned po černoušcích A. Christie). Ale zhruba od 80. strany už to jelo a nešlo zastavit. Dvě samostatné linky vyšetřování, které spolu zdánlivě nesouvisí. Mrazivý thriller s překvapivým závěrem. Pokud bude mít někdo stejný problém s rozjezdem, doporučuji vytrvat, stojí to za to.
Divá Bára
Božena Němcová
Klasika od paní Němcové. Povídka z 19. století odehrávající se v malé vesnici Vestec nedaleko Prahy. Povídka o čistém přátelství, o pověrčivých lidech s předsudky, a především o nebojácné a svojské Báře, která i přes veškeré své odlišnosti dojde ke štěstí.
„Jednomu svědčí karafiát, druhému růže, třetímu fiala. Každé kvítko najde svého obdivovatele, každé má svoji krásu.“
Hodina děsu
Stephen King
Dobře se to četlo. Jak už to u sbírek bývá, některé povídky lepší, některé slabší. Za mě naprostá topka povídka Prám, slabší Nona a Úžina. Název sbírky Hodina děsu není úplně výstižný – děsivou hororovou povídku obsahuje jednu (Prám), zbylé čtyři jsou spíše povídky s prvky tajemna a fantastična.
Deset malých černoušků
Agatha Christie
Naprosto skvělá detektivka, od které jsem se nemohla odtrhnout (ráno jsem si nastavila budíka o hodinu dřív, jen abych mohla číst než půjdu do práce). Viníka jsem si taky netipla správně. Za mě bravurní dílko, ke kterému se jednou moc ráda vrátím.
Pravda, nebo lež
Colleen Hoover
Touhle knihou jsem úspěšně dokončila letošní čtenářskou výzvu a za mě velká spokojenost. I když je to trochu jiná Colleen než ji známe – více thriller než romantika. Tentokrát není třeba si připravovat kapesníčky, ale emocí se ve vás vystřídá mnoho. A po dočtení zůstanete s otevřenou pusou a budete přemýšlet, co tedy byla pravda a co lež.
Markýz, který nenáviděl ženy
Barbara Cartland
2,5 *
S počtem "Miluji tě!" knihu perfektně vystihla reader.007 pode mnou. Naprosto souhlasím.
Tak 3/4 knížky jsem byla s touto historickou romancí spokojená. Líbilo se mi putování na moři do Egypta, že jsou obě hlavní postavy inteligentní a sečtělé, jejich hašteření o rovnoprávnosti žen... Pak ale přišel závěr, který byl oproti všemu předtím vyřčenému tak přeslazený, až mě rozbolely zuby. Bohužel, za mě je závěr knihy důležitý, takže jen slabší 3 hvězdy...
Smrtící nahota
J. D. Robb (p)
Detektivka pro velký holky zasazená do budoucnosti, kdy střelné zbraně jsou sběratelským muzejním kouskem, prostituce se provozuje na základě legálně uděleného povolení, těhotenství a genetické vady jsou regulovány a ve vzduchu létají vznášedla.
Hlavní vyšetřovatelka Eva Dallasová je sympatická, s tajemnou minulostí, na niž se snaží své vzpomínky vytěsnit. V tomto díle hledá sériového vraha prostitutek.
I když jsem od půlky vytušila jádro pudla, tak za mě spokojenost. Kniha měla napětí, romantiku, originalitu a styl psaní mi připomínal Sandru Brown a Lindu Howard, které patří mezi mé oblíbené autorky. Takže s Evou Dallasovou jsem ještě určitě neskončila.
Sparrow
L. J. Shen
Klasika – špatný kluk, hodná holka, od nenávisti k lásce. Tisíckrát omílaná, ale na nás ženy pořád fungující linka. A zvláště, když to napíše autorka, která umí psát chytlavě. A k tomu krásná obálka. 4 hvězdičky.
Výhra
Patricia Wood
Ach Pere, co ty jsi jen se mnou při čtení tvého příběhu dělal. Občas jsem si pobrečela (ale neboj, smrkance jsem utírala do kapesníku), zuřila jsem, usmívala se, měla z tebe radost. Tvůj příběh popisovaný v podstatě dětskýma očima (ano, vím, že nejsi retardovaný, jen pomalý) byl dojemně krásný a plný emocí. A názorně jsi nám ukázal, že peníze nejsou ta pravá výhra.
Knihu se mi podařilo koupit zde na bazaru, protože v knihovně nebyla k dostání, a jsem za to moc ráda. 5 hvězdiček a vřele doporučuji.
Mrtvá v knihovně
Agatha Christie
Musím se přiznat, že jsem ostuda, protože tohle byla moje první knížka od Agathy Christie. Přitom mám detektivky moc ráda, ale až nyní jsem vzala do ruky knížku od ikony detektivních příběhů. Jak jsem psala - musím se stydět.
A jak jsem tušila, samozřejmě jsem dělala chybu. Četlo se to skvěle, prostředí anglického venkova 1.pol. 20. století mě bavilo. I když tam bylo dost postav, je to napsáno tak, že se s nimi postupně a nenásilně seznamujete. V hlavě nevzniká chaos z toho, kdo je kdo a není třeba obracet stránky nazpět. Na závěrečné rozuzlení bych nikdy sama nepřišla.