LuckaK.088
komentáře u knih
Prázdné sliby
Lexi Ryan
Kdo už má něco v tomto žánru načteno, tak srovnání s jinými autory (především mrkám směrem paní Maas) se prostě nevyhnete. A jelikož paní Maas prostě umí, je těžké nevidět to lehké pokulhávání. Kdo nečeká originalitu, bude spokojený. Kdo čeká originální fantasy, tak u této série si na své nepřijde.
Když ale odhlédnu od výše zmíněného, tak celkově se mi série líbila. Ve druhém díle mě sice malinko unavovalo neustálé sebeobviňování Brie, ale vyvážil to gradující děj a neustálá "akce".
Co hodnotím pozitivně, tak to, že autorka smrskla sérii do dvou dílů, a uměle ji nenatahovala.
3* (kdybych předtím nečetla jiné série, kterými se autorka zcela zjevně inspirovala, tak bych dala 4*, ale za tu neoriginalitu musím dát hvězdu dolů, to by nebylo vůči jiným autorům fér).
Aréna 3
Morgan Rice
Sérii jsem dočetla jen z toho důvodu, že nemám ráda otevřené konce. Druhý a třetí díl už je trochu lepší, co se týče uvěřitelnosti a nepřemožitelnosti hlavní hrdinky, gramatika zůstává stále otřesná.
No do dalších knih od paní autorky se jistě již pouštět nebudu a sérii spíše nedoporučuji, jelikož je spousta mnohem mnohem lepších.
Aréna jedna - Otrokáři
Morgan Rice
Brooke je novodobý Chuck Norris. Až se trochu divím, že ten had, který ji uštknul, neumřel sám ve velkých bolestech..
Gramatika je opravdu noční můra milovníků češtiny.
Ale když odhlédnu od nesmrtelnosti hlavní hrdinky a otřesné korektury (spíše žádné - mám pocit, že to jen někdo hodil do překladače), tak samotný příběh špatný nebyl. A hlavně stránky letěly jedna za druhou, sic s nevěřícným kroutěním hlavou a počítáním žeber, kolik jich ještě Brooke zůstává nezlomených.
Za mě velmi slabé 3 hvězdičky.
Petr a Lucie
Romain Rolland
Pár stránek, a přitom tolik vyřčeného... Moc hezky napsaná milostná novela s výpovědí o krutosti války.
Nebe po bouři
Sabaa Tahir
Celá série dočtená, až je mi to líto, protože Sabaa Tahir stvořila úžasný a hlavně originální svět. Všechny díly byly skvělé, neměla jsem pocit, že by některý z nich byl vyloženě vycpávkový. Příběh plný napětí, postupného odhalování, nečekaných zvratů a k tomu pěkná romantická linka. Za mě mohu jen doporučit, celou sérii jsem si opravdu užila.
Nejhlubší tajemství
Sandra Brown
Také souhlasím s tím, že kniha by mohla být kratší. Jinak jsem ale od SB dostala, co jsem čekala – špetka napětí protknutá romantikou.
Manželka mezi námi
Sarah Pekkanen
Za mě spokojenost, protože účel splnila = dva příjemně strávené večery. Povedený psychothriller, který má hned několik překvapivých zvratů, zamotaný, ale promyšlený děj, a nechybí ani překvapivý závěr.
Jiskra v popelu
Sabaa Tahir
Velmi zdařilý úvod do světa lidu válečníků, stříbrných masek, učenců, domorodců, námořníků... Začetla jsem se okamžitě a rozhodně se pustím do dalších dílů.
Knihovnice z Troublesome Creeku
Kim Michele Richardson
Po přečtení prvních stránek jsem si říkala, že to přece neměla být fantasy kniha. Do teď jsem totiž neměla ponětí, že existuje genetické onemocnění, které zbarvuje krev a následně kůži do modra. Byl to opravdu fascinující příběh o houževnaté pojízdné knihovnici s modrou pokožkou - příběh smutný, emotivní, syrový, ale přitom krásný. Mohu jen doporučit.
ČV 2024 - Kniha, jejíž postava pracuje v knihovně
Dej si na ni pozor
Samantha M. Bailey
Lehce nadprůměrný thriller (3,5*), který se ale čte dobře. Strohé popisy a úsečné vyjadřování sice nevykouzlí tu správnou mrazivou atmosféru, ale jelikož se jedná o teprve druhou knihu autorky, myslím si, že má určitě potenciál se ještě vypsat. Samotný příběh má hlavu i patu, a co je pro mě důležité, konečné rozuzlení dává smysl a je uvěřitelné.
Ztracené dívky z Willowbrooku
Ellen Marie Wiseman
Děkuji autorce za to, že se nám snažila přiblížit a upozornit na otřesné podmínky, které musely denně prožívat děti s mentálním postižením ve státním ústavu Willowbrook (Staten Island, New York). Doteď jsem o této takzvané škole neslyšela, a jen díky autorce jsem si po přečtení knihy k tomuto ústavu vyhledala více informací. Je opravdu stěží uvěřitelné, co se tam dělo, a že tento ústav fungoval celých 40 let.
Paní E.M. Wiseman opravdu umí vtáhnout čtenáře do příběhu, skvěle vykreslit prostředí, atmosféru a pocity. Určitě si od ní přečtu i další díla.
5* - ČV 2024 - Kniha, ve které se někdo ztratí nebo zabloudí
Dějiny Maďarska
László Kontler
Pan Laszló Kontler nám předal úctyhodnou práci, ve které osobitým stylem popsal dějiny Maďarska od příchodu Maďarů do Karpatské kotliny, vznik a rozpad Uherské říše, až po vznik Maďarské republiky. Dějiny svého lidu nám předkládá bez národního zaujetí, věcně a držíc se faktů. Za mě bych pro oživení uvítala nějaké vsuvkové zpestření v podobě zajímavostí.
Je určena pro alespoň průměrně vzdělané čtenáře – předpokladem je základní znalost historických milníků, problematiky a pojmů.
Závěrečnou obsáhlou kapitolu o česko-maďarských vztazích napsal jeden z našich nejvýznamnějších hungaristů a první velvyslanec ČR v Maďarsku, pan profesor Richard Pražák. Z této kapitoly je nejvíce patrné, jak byly naše národy po staletí úzce provázané.
Jen ta česká korektura by stála za větší revizi.
Hrbáč
Paul Féval
ČV 2024 - Dosud nepřečtená kniha z vlastní knihovny
Velmi dlouho mi ležela v knihovničce a díky ČV jsem se do ní konečně pustila. Mám ji totiž ve slovenštině, tak jsem ji maličko přehlížela, až na ni teď konečně přišla řada.
Úžasný historický dobrodružný román plný rytířů, vévodů, markýzů, lapků a dvorských intrik.
Jen za tu romantickou linku, která mi zaváněla Woody Allenem a maličko i stockholmským syndromem, strhávám jednu hvězdičku. Jinak jsem si knihu moc užila a už se chystám na filmové zpracování s Jeanem Maraisem.
Na Větrné hůrce
Emily Brontë
Opět klasika, kterou nečtu poprvé (a určitě ani naposled). Netradiční realistický román s výbornou psychologií postav a stále aktuálním tématem (nejsem šťastný já -nepřeji/způsobím neštěstí i ostatním).
Žádná z filmových adaptací (a že jich je požehnaně) nedokázala vystihnout psychologii postav tak, jak jsou vykresleny v knize. A nejvíce jsem zklamaná z těch,které končí uprostřed příběhu a dále nezachycují to stěžejní - jak nenaplněná láska a žal dokáže udělat z člověka krutou, pomstychtivou a nenávistnou osobu.
Za mě 5* a doporučuji k přečtení (ovšem nečekejte sluníčkové čtení, o tom tento román rozhodně není).
Lapeni
Emily McIntire
3,5*
Špatně jsem pochopila anotaci a čekala fantasy příběh - pohádku naruby. Jedná se ale o běžnou temnou eroťárnu z mafiánského prostředí. Shoda s pohádkou Petr Pan je pouze ve jménech a majetku (Hook bydlí na lodi, Pan má leteckou společnost). Jako dark romanci bych ale hodnotila jako slušný průměr a půl hvězdičky navíc za obálku, která mě nalákala...
Jsou světla, která nevidíme
Anthony Doerr
Jedinečný román z období 2. světové války. Není plný násilí a vyhlazovacích technik, a přesto umí zasáhnout. Vyprávěno z pohledu Marie-Laure, slepé mladé dívky žijící v okupované Francii, a mladého německého sirotka Wernera. Velmi krátké kapitoly a střídání časových linek (počátek války/osvobození Francie). Většinou skákání z přítomnosti do minulosti v knihách moc nemusím, ale tady mě to nerušilo a orientaci jsem neztrácela.
Plusové body za úryvky z Verneovek, na těch jsem totiž také vyrostla a hltala je jako Marie-Laure.
Rovněž jsem zvědavá na Netflixové zpracování, ukázky nevypadaly vůbec špatně.
"Mozek je uzamčen v naprosté tmě, děti. Plave uvnitř lebky v průzračné tekutině a nikdy se na světlo nedostane. Přesto je svět, který nám zobrazuje, světla plný. Přetéká barvami a pohybem. Jak je tedy možné, děti, že mozek, který nikdy nespatří jedinou jiskřičku, zobrazuje náš svět prozářený světlem?"
Nech mě lhát
Clare Mackintosh
Tenhle příběh měl vše, co od dobrého thrilleru očekávám - napětí (stránky letěly jedna za druhou), promyšlenou zápletku a rozuzlení, které dává smysl a je uvěřitelné. Za mě velká spokojenost. Autorčin styl psaní mi sedl a líbila se mi i vedlejší linka detektiva Murraye a jeho ženy Sarah.
Povídky malostranské
Jan Neruda
Jan Neruda byl bezpochyby mistr slova a popisu s širokým záběrem (spisovatel povídek, fejetonů, divadelních her, básník, novinář,...). Věřím ale, že ne každý si k jeho stylu psaní najde cestu.
Těm, co zatím zůstali Nerudou nepolíbeni a chystají se pustit do Povídek malostranských, doporučuji nezačínat první povídkou Týden v tichém domě (svou rozsáhlostí, květnatostí a množstvím postav totiž může lehce odradit od dalšího čtení, což by byla škoda). Doporučuji začít s kratšími a údernějšími povídkami, kde si postupně uvyknete na pečlivé popisy, archaismy, lidovou mluvu...
Se sbírkami povídek mám obecně problém - málokdy se stane, aby autor u všech povídek udržel laťku stejně vysoko. Stejně tak jsem to měla i u této sbírky - z některých povídek jsem byla unešená, některé se mi líbily, některé nezaujaly. Nejvíce se mi líbily povídky Jak si nakouřil pan Vorel pěnovku, Přivedla žebráka na mizinu a Psáno o letošních dušičkách.
Celkově hodnotím jako příjemné čtení a možnost ohlédnout se zpět do života maloměšťanů poloviny 19. století.
Běh o život
Richard Bachman (p)
Trochu netypický King schovaný pod pseudonymem. Musím ale přiznat, že i přes své mouchy (a není se moc čemu divit, když bylo dílko spíchnuto za 72 hodin!), mi tento dystopický thriller zajistil příjemně strávené sváteční odpoledne. Bena Richardse jsem si oblíbila a s napětím očekávala, jak to celé s ním, jeho manželkou, dcerkou a totalitními vládci dopadne. Závěr se podařil.
Ze zvědavosti jsem zkoukla i film a již se nedivím, že mu King na chuť nepřišel. Nejde totiž srovnávat hrušky s jablky. Film měl s knižní předlohou opravdu pramálo společného. Tím nechci hanit film, ten se mi líbil také.