Dějiny Maďarska

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Obsáhlá publikace seznamuje s historií Maďarska od doby stěhování národů po současnost.

https://www.databazeknih.cz/img/books/74_/74833/big_dejiny-madarska-wdj-74833.jpg 4.613
Žánr:
Literatura naučná, Historie

Vydáno: , NLN - Nakladatelství Lidové noviny
Originální název:

Millennium in Central Europe. A History of Hungary., 1999


více info...
Nahrávám...

Komentáře (2)

Kniha Dějiny Maďarska

Mourasek
22.04.2018

Přínosné čtivo k porozumění celkového kontextu dějin ve středo-evropském regionu. Mrzí mne jen již tradiční stručnost, především středověkých dějin. Doslov o vzájemných česko-maďarských vztazích je, naproti tomu, obsáhlejší než obvykle :)

jadran
09.04.2018

Další skvělá populárně naučná historie. A neskutečně poučná a to zejména v té druhé půli dvacátého století. Skvělý styl Lászlo Kontlera (nevím, proč je jako první autor uváděn onen Richard Pražák, která napsal pouze poslední kapitolu či spíše zcela zbytečný dovětek o česko - maďarských vztazích...) v kombinaci s jeho schopností popsat dějiny své země bez přehánění, pompéznosti a přitom s vědomím jejich jedinečnosti a hlavně - objektivně. Bez sebemrskačských, znevažujících a za každou cenu "originálních" vysvětlení a "objevných" postřehů, ale i bez vyhýbaní se oněm méně příjemným stránkám z dějin vlastního "kmene". Dějiny Maďarska se pro nás stávají významnými zejména z toho důvodu, že si (společně s Poláky a Rakušany uvědomujeme, že jsme Středoevropané, což znamená víc než ono dneska tak zprofanované "evropanství" zglajchšaltované bruselskou unií. Máme s Maďary mnohem víc společného, než si dokážeme přiznat a když čteme například o nástupu komunistů k moci nebo naopak o jejich pádu na přelomu devadesátých let, máme pocit, že čteme dějiny vlastní. Jenom pár místních a osobních jmen.....a nedá mi odcitovat, jak L. Kontler popisuje princip totalitního státu, když píše, že: " Demokracie je toho typem, adjektivum socialistická bylo přidáno, aby se odlišila od demokracie "buržoazní", přičemž v sedmdesátých letech byl onen přívlastek pojmenován ne zcela běžným slovem - privativní, toto ne běžně používané adjektivum znamená, že ono adjektivum vylučuje nebo popírá původní a základní význam slova, které doplňuje. Ideovým základem totalitarismu (a jedno jakého) je představa, že člověk se může realizovat jako člen určitého společenství, jímž ale není národ, ale třída nebo skupina. Vztah člověka k tomuto společenství i k sobě samému je interpretován SAMOZVANÝM PŘEDVOJEM "NEJVYŠŠÍ MOUDROSTI", přičemž pouze tento předvoj disponuje nejhlubší znalostí lidské podstaty a lidských nedostatků, tužeb a dokonce i instinktů. Následkem toho se prohlašovalo, že tradiční a spontánní společenské vztahy a vazby je třeba odstranit, občany od sebe izolovat a připoutat k institucionální struktuře vytvořené touto údajnou studnicí veškerého vědění, která jediná rozumí potřebám celku a dokáže je uspokojit. K dosažení tohoto cíle bylo požadováno úplné ztotožnění s nastoleným řádem a naprosté přizpůsobení se jeho ideologii. Jakákoliv kritika dílčích aspektů utopistického nového světa byla odsuzována a trestána jako podvracení celého systému. Proto byl vybudován dokonalý dohlížecí aparát, který měl odhalovat "odchylky" od závazných a doktrinářských norem ve všech oblastech života, které jsou běžně pokládány za soukromé (morálka, hospodářské, duchovní i odborné aktivity)." Bože můj, tohle je skutečně o padesátých letech, nebo je to v soft formě o dnešku? V tom je užitečnost (kromě zábavy) v soukromém studiu dějin. Tohle vás donutí přemýšlet a porovnávat.....