Valčík na rozloučenou

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Rafinovaně komponovaný román fraškovitého nadhledu.

Románový příběh o lásce a smrti, lidské slabosti a sobectví, zasazený do prostředí socialistického státu po ukončení Stalinských čistek.

https://www.databazeknih.cz/images_books/89_/895/valcik-na-rozloucenou-895.jpg 4.4427
Žánr:
Romány, Literatura česká
Vydáno:, Atlantis
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (37)

Kniha Valčík na rozloučenou

Přidat komentář
tonysojka
04.12.2018

První dvě třetiny tanečku mne bavily,užíval jsem si cynismus ,ironii a odstup od postav knihy,než jsem si začal uvědomovat jakoby autorem vnucenou bezvýchodnost a beznaděj jejich jednání, z něhož vyplývaly depresívní až horrové pocity. A valčík jako tanec ,z něhož nevyzařuje radost a naděje, ale deprese a smutek mne přestal bavit, a začal jsem z něj mít nepříjemné pocity.Neříkám ,že se v životě nedějí dobrým lidem zlé věci ,ale tady mi to přišlo uměle naroubované a cílevědomě beznadějné.Jestli chtěl autor tím vyjádřit své pocity po Okupaci 68 a před svou emigrací,tak mu vůbec nezávidím .Nechtěl bych být žádnou postavou v tomto románu.

DendousSKS
13.10.2018

„Politika je na životě to nejméně podstatné a nejméně hodnotné. Politika je špinavá pěna na řece, zatímco vlastní život řeky se odehrává mnohem hlouběji."

eliska2669
27.09.2018

Typické depresso z více úhlů pohledu - jeden si něco myslí a ten druhý to vidí úplně jinak. Fakt to nedávám. Atmésféra horských lázní byla ale super, a jako obvykle, NĚCO v tom bylo.

callahanh
04.09.2018

Typicky kunderovská záležitost, po níž asi nejlépe pochopíme, proč nakonec emigroval a proč jeho knihy nevycházely. K socialistickému realismu má Valčík na rozloučenou na míle daleko a ideál socialistického člověka nerozvíjí, spíš naopak. Většina postav v knize jsou zcela kunderovsky cynické, podvratné a bohémské a na tom nejjednodušším pozadí (tj. milostné avantýry a následného těhotenství) řeší filozofické problémy typu lásky k životu, nenávisti k lidem, sílu k emigraci atd. V uvolněném lázeňském prostředí se potkává několik postav, jejichž osudy jsou vzájemně propojeny a značně se ovlivňují, přičemž Kundera je staví do poťouchlých a humorných situací, které ale nejsou neuvěřitelné, ba naopak. Asi nevadí, že s žádnou z nich se nedá ztotožnit, protože jejich uvažování je úplně jiné, nejsou moc sympatické a jen sklízí plody svého marnivého života, neboť vše je psáno natolik lehce a zároveň se vše odehrává v době společenské stagnace a rezignace, v níž asi nemělo cenu řešit opravdu závažné problémy. Jakou moc má člověk nad smrtí? Může někdo hřích rodičů vykoupit tím, že naváže vztah s jejich dcerou? Může být první láska ta osudová? I na tyto otázky Kundera nabízí odpověď, a i když s ním leckdy čtenář nemusí souhlasit, je určitě zajímavé získat jiný úhel pohledu. Valčík na rozloučenou není nijak náročné dílo a třeba oproti Nesmrtelnosti je vskutku oddechové, což ale neznamená, že není myšlenkově hluboké. Jen tu jsou tyto myšlenky podány polopatě a bez zbytečných metafor. Asi ideální román pro ty, kteří chtějí s Kunderou začít a zjistit, zda jim jeho styl bude sedět. 70 %

Annicka
26.07.2018

Každý z nás chce někdy uniknout do jiného světa, protože ten, ve kterém jsme, je podle nás úplně jiný a my se do něj nehodíme. Ale nehodíme se do něj opravdu? Nechceme uprchnout jenom proto, že nám svět nastavuje nepříjemné zrcadlo, protože do toho světa patříme, protože jsme stejní jako ti "oni", kterými opovrhujeme?
Zajímavá a docela čtivá knížka.

puml
11.06.2018

Kundera v jedné eseji píše, že velcí romanopisci většinou napsali své romány až ve zralém věku, po třicítce, ale spíš až po čtyřicítce. Souvisí to se zkušeností, s odžitými léty, které je potřeba mít za sebou, aby se spisovatel mohl pustit do něčeho tak náročného jako je román, ve smyslu jak o něm píše Kundera, tj. ve výsostném stylu "umění románu". Napadá mě, že se čtenářem je to podobné. Na to, aby čtenář pochopil a docenil hloubku a subtinlní jemnost některých Kunderových obratů a úvah, je také potřeba určité zkušenosti a tedy času. Neříkám, že jsem Valčík pochopil lépe, jen že jsem si jeho četbu tentokrát daleko víc užil a spousta věcí, nad kterými jsem čerstvě po maturitě kroutil hlavou a považoval je za kýč, se ukázalo jako nedostatek čtenářské zkušenosti, potažmo životní zkušenosti, která je pro pochopení některých autorvých úvah nezbytná. - Román, ke kterému je dobré se vracet.

KarinŠ.
24.04.2018

takový konec jsem nečekala

petrarka72
05.02.2018

Anekdota povýšená na tragifrašku. Lázeňská zábavná historka o milostném trojúhelníku (jak jinak), o trumpetistovi mezi manželkou a náhodnou známostí, o dítěti, které se (ne)má narodit a několika letmých setkáních. A taky román par excellence o útěcích na sto způsobů, o "posvátné" banalitě života a smrti, o osudu, který se pouhým rozmělněním mění v nudu. Přečteno poměrně rychle, v poslední čtvrtině můj zájem zadupávalo do země množství slov (ale kdo ví, zdali i to nebyl autorův záměr...).