Lily96 komentáře u knih

Bohužel, tahle knížka mě trochu zklamala. Nebylo to tím, že by byla špatná, ale po přečtení komentářů jsem se na ni tak hrozně těšila, že výsledek nesplnil moje očekávání.

Jedno velké plus má u mě obálka - ta se mi hrozně líbí a tak nějak podtrhuje celou atmosféru té knížky. Něco mezi fantasy, romantikou a hororem (pro mě).

Líbilo se mi, že příběh byl vyprávěný klukem (příjemná změna od řady knížek, které většinou čtu) a přece to nebylo málo citlivé nebo romantické (i když jak už tady někdo psal, také bych uvítala trochu více romantických scén). Cas je vtipný, bere věci s nadhledem a to se mi líbilo.

Z Anny jsem měla rozporuplné pocity. Řekla bych, že jí autorka věnovala docela málo prostoru, takže si mě nedokázala úplně získat. Byla mi sympatická, ale nebylo to ono, nedržela jem jí celou knížku palce a nebyla jsem úplně...zasažená jejím osudem. Myslím, že kdyby byla její postava více propracovaná, bylo by to lepší.

Ale protože nejsem žádným velkým fanouškem hororu a krvavých scén, právě tohle mi na knížce vadilo. Na mě byly ty kruté scény až zbytečně moc propracované, do detailů popsané. Nikdy se mi z toho nezvedá žaludek nebo tak, ale číst o tom taky nemusím, takže jsem se je vždy snažila proletět co nejrychleji (takže jsem fofrem proletěla podstatnou část knížky). Někomu to možná ani jako horor nepřijde, ale na mě to bylo krvavé dost. :-D

Na druhou stranu, tahle knížka je nesmírně poutavá. Jak se do ní pustíte, už nemůžete přestat, zvlášť po prvních pár kapitolách, kde se spíše Cas představuje. Ovšem nemám ráda otevřené konce, ani u knížek s pokračováním, takže doufám, že ve druhém díle (který si i přes rozporuplné pocity určitě přečtu) už to celé skončí (nejlépe happyendem). :-)

2 11.07.2013

Ačkoli se může zdát, že jde o typický dívčí román, jde v knížce "Poslouchej" o mnohem víc než jen o vztah kluka s holkou a jejich postupné hledání. Tématem jsou vztahy mezi lidmi, problémy, které kolikrát vzniknou jen kvůli tomu, že se bojíme spolu mluvit, bojíme se reakce, odmítnutí, a tak raději neuděláme nic a zbytečně se trápíme. Je o tom, jak jednodušší by vše bylo, kdybychom se nebáli mluvit, ale na druhou stranu si také naslouchat, kdybychom říkali hlavně pravdu a vnímali ostatní lidi kolem sebe,...

Annabel je podle mě hrozně sympatická. Byla mi hrozně blízká povahově, takže jsem jí hrozně fandila a držela palce. Na druhou stranu si myslím, že doopravdy by to takhle být nemohlo - myslím tím, že doopravdy by úspěšná modelka (která je modelkou téměř celý život) asi těžko byla citlivá, skromná, někdy až plachá, nespolečenská, uzavřená, bojící se projevit svůj názor. Ale v knížce to k sobě tak nějak pasovalo. :-)

Tenhle typ knížky mě vždycky spolehlivě rozbrečí. Nejde o to, že by tam byl špatný konec, někdo umřel nebo něco takhle typicky smutného a k pláči, ale jde o to, jak je tam popsána ta osamělost. Hlavní hrdinka (v tomto případě Annabel) je tak sama a přitom vlastně není o nic horší než ostatní, třeba udělala pár chyb, ale kdo nechybuje? A stejně se k ní všichni otáčí zády, cítí se vyřazená, osamocená, izolovaná, uvědomuje si své vlastní chyby a připadá si vyloženě špatná.

Připomnělo mi to knížku "Blbá sázka o fajn kluka" - tam jsem cítila něco podobného.

Takové knížky mě vždycky hrozně rozesmutní. Tahle k nim patří, ale během čtení mnou probíhala spousta emocí, od radosti, smíchu až k pláči a smutku a zpátky ke smíchu, a to se mi na knížkách líbí. Hlavně proto má tedy ode mě "Poslouchej" všech pět hvězdiček, určitě doporučuju všem "citlivkám". :-D

3 11.07.2013

Na tuhle knížku jsem se hrozně těšila a ani trochu mě nezklamala. Při jejím čtení až mrazí...

Autorka popisuje svou anorexii naprosto otevřeně, zdánlivě až bez emocí, jako by to byl jen popis nějakého stavu, ale pod povrchem se skrývá všechna ta bolest s tím spojená. Uvědomíte si, že i když ona sama ví, kde je problém a že je nemocná, nedokáže se z toho zajetí vymanit.

Kdyby to autorka sama nezažila, asi by nikdy nedokázala napsat tak skvělou knížku. Muselo to pro ni být hrozně těžké a já ji hrozně obdivuju za to, že dokázala překonat sama sebe, "vyhrabat" se z toho a ještě o tom psát. Knížka je opravdu taková...místy až krutá, syrová, drsná, slabším povahám se z toho může zvedat žaludek, ale mně po jejím přečtení zůstal jen pocit jakési účasti s těmi, kdo anorexií trpí.

Nikdy jsem anorektičky neodsuzovala ani na ně nijak nenadávala, ale někdy jsem si přece jenom pomyslela, že jsou to "hloupé husy", co si za to můžou samy. Po přečtení této knížky jsem zjistila, že vůbec ne. Že to samé se třeba může stát i mně a nic s tím neudělám, protože když to budu mít v hlavě, jen tak mi to někdo nevymluví. Že je prostě něco ovládá a ony jsou pak úplně bezmocné, smutné, protože se od nich pomalu odvrací okolí, přátelé, někdy i rodina a ony to třeba vůbec tak nechtějí...

Četla už jsem asi dvě knížky o anorexii, ale vždycky to začínalo tím, že do toho holka spadla a většinu knížky se z toho dostávala. Líbilo se mi, že tady to bylo naopak - většina knížky byla o tom, jak ji anorexie pomalu pohlcuje, ovládá, jak se propadá níž a níž. Jediná knížka, kde je opravdu popsán průběh anorexie, nejen snaha o její vyléčení.

Rozhodně doporučuji všem holkám a autorka má opravdu můj velký obdiv!

11.07.2013

Nejdříve jsem si myslela, že tohle bude jen další dívčí román s typickou zápletkou a typickým závěrem, ale poziviní komentáře tady na databázi mě přiměly přece jen se do této knížky pustit. Jsem za to moc ráda. Konečně jsem narazila na skvělý dívčí román se zajímavým, jedinečným a neobvyklým dějem.

Anna mi byla hrozně sympatická, protože jsem v ní někdy poznala taky sebe samu. Ve spoustě situací bych se zachovala úplně stejně, kolikrát jsem si říkala "Bože, jako bych se viděla!", myslím, že je úplně stejný typ člověka jako já. Takže pro mě bylo svým způsobem i uklidňující, že i jiní lidé dělají podobné chyby jako já nebo mají stejné "úchylky". :-D

Navíc miluju Francii, Paříž, francouzštinu a cokoli s ní spojené, takže se mi líbilo, že se děj odehrával právě tam.

Jediné, co mi tam trochu vadilo, bylo Annino chování na konci. Celou dobu byla tichá, uzavřená, nekonfliktní, možná trochu bázlivá, bezproblémová a na konci najednou v jednom kuse "vybuchovala", když se jí něco stalo nebo jí někdo něco udělal. Možná právě proto, že je mi její chování blízké, si myslím, že takový typ člověka by tohle nedělal (a soudím i podle sebe), ale to je jen můj názor a rozhodně to nijak nesnižuje kvality této knížky.

Další knížka u které lituji, že nemůžu dát více než 5 hvězdiček... :-)

Normálně si kupuju jen knížky "klasické", třeba povinnou četbu nebo tak a za dívčí románky neutrácím, ale teď docela hodně uvažuju, jestli si Polibek pro Annu nekoupit! Uvidíme... :-)

11.07.2013

Tahle knížka má naprosto fantastickou obálku. Hrozně mě zaujala a tak nějak mě fascinuje... Myslím, že dokonale vystihuje atmosféru celé knížky.

Celkový nápad a téma mi přijdou úplně skvělé. Co se týče zpracování...něco málo mi tam chybělo. Nedokázala mě "dojmout". Byla tam spousta smutných věcí, umírajících postav, ale sotva jsem si stačila uvědomit, co se stalo, už se stalo zase něco jiného, takže jsem nad tím ani nedokázala pořádně popřemýšlet a prostě mě to málo chytlo za srdce....bylo to takové strohé, stručné, docela málo emotivní, citlivé (pro mě).

Nejvíce jsem si oblíbila Beu, byla mi tak nějak povahově nejbližší, měla podobné názory jako já, myslím, že bych se ve spoustě situací zachovala stejně. Alina mi přišla až moc taková..tvrdá, odhodlaná, přehnaně cílevědomá, ze začátku by klidně šla "přes mrtvoly". Pak už se ale taky měnila... No a Quinn...nevím, ten mi nějak extra k srdci nepřirostl.

Takže až na tu zbytečně malou "emotivní stránku" je to podle mě skvělá kniha a už se těším na další pokračování, které snad brzo vyjde... :-)

25.06.2013

Od začátku jsem věděla, že k této knize nebudu a nechci přistupovat jako k "dalšímu" dílu J. K. Rowlingové. Zakázala jsem si jakékoli srovnání s Harry Potterem, protože jsem nechtěla, aby můj názor ovlivnilo její předchozí skvělé dílo.

Prázdné místo je velmi zvláštní kniha. Měla jsem pocit, jako by autorka přišla do malého města, bez jakéhokoliv úvodu popsala, co se tam za určitou dobu stalo a zase odešla - bez závěru. Není to úplně můj šálek kávy - mám radši, když se dozvím, jak všechno dopadlo a že "spolu všichni žili šťastně až do smrti". Toho jsem se ale nedočkala.

Trochu mi vadilo, že v průběhu knihy jsem postupně zjistila, že v podstatě žádná postava není úplně kladná - všichni měli alespoň jednu malou zápornou vlastnost. Měla to být knížka o opravdovém životě, o životě, jaký doopravdy je, ale přesto se mi tomu nechce věřit. Měla jsem pocit, jako by byl život záměrně zhoršován. Tak špatné to přece není. Osobně bych tedy vytkla (podle mě) přílišnou snahu ukázat opravdový, drsný a krutý život, protože už to potom není uvěřitelné.

Někdo by mohl vytknout spoustu postav a složité propletence jejich myšlenek, ale to mi žádný problém nedělalo. Po prvních pár stránkách jsem už měla jasno v tom, kdo je kdo, a po zbytek knihy nebyl žádný problém s rozlišováním.

Přestože někteří lidé vyčítají předvídatelný konec, já jsem tedy takové rozuzlení rozhodně nečekala...
Za největší plus této knihy bych označila obrovskou poutavost - těch cca 500 stránek jsem přečetla jedním dechem a dokonce i když se řešilo něco pro mě nezajímavého, po celou dobu jsem byla hrozně napnutá a vůbec jsem se nenudila.

Moje celkové hodnocení - nadprůměrná kniha, ale ne můj oblíbený žánr. Už se k ní asi nevrátím.

2 24.06.2013

Skvělé ukončení této trilogie. Knížka byla krásná, velice čtivá a hlavně neskutečně dojemná, dokonce u mě došlo i na slzy. :-)

Amy jsem neskutečně fandila a nemohla jsem si pomoct, ale co všechno se jí tam stalo - přišlo mi to hrozně nespravedlivé. Syna jsem měla ráda už od prvního dílu, ale teprve tady mě přesvědčil, že si Amy skutečně zaslouží, že k sobě patří a že dokáže být opravdový "velitel". Jediné, co mi na něm trochu vadí, je jeho jméno - zní to tak stroze, neosobně. Mou neoblíbenou postavou byl už od začátku Chris.

Ale na můj vkus se tento díl zbytečně moc hezmžil umírajícími nebo mrtvými. Nemám ráda, když postavy (navíc kladné a sympatické) umírají tak rychle, že ani nestačíte truchlit... Taky mi trochu vadilo, že už se to neodehrávalo na lodi a chyběla mi tam spousta mých oblíbených postav - Harley, Bartie atd.

Závěr knihy byl pro mě naprosto nečekaný, neuvěřitelný a hlavně kouzelný a myslím, že skvěle zakončil celou trilogii.

Kdybych to měla srovnat s ostatními díly této trilogie - Loď mezi hvězdami se mi líbila úplně nevíce. Držela jsem Amy palce, aby se vyrovnala se vším, co musela, a naopak jsem se vyrovnávala s tím, co musel dělat Syn. Druhý díl mi přišel slabší, nejvíce se mi tam líbily ty indicie spojené s mými oblíbenými knížkami. No a tenhle díl byl teda takový prostředek, každopádně si rozhodně zaslouží všech 5 hvězdiček!

1 07.06.2013

Tuhle knížku jsem začala číst jenom proto, že Paulo Coelho je známý spisovatel a říkala jsem si, že bych si od něj něco měla přečíst. Vybrala jsem si Veroniku, protože mě zaujal název. Nic jsem od toho nečekala, ale předčilo to má očekávání. Líbilo se mi polemizování s myšlenkou ceny života, touze po smrti, bláznovství,.. Některé myšlenky se mi líbily více, jiné méně. Jsem ráda, že jsem si Veroniku přečetla, ale na seznam mých nejoblíbenějších knih se nedostane...

1 02.06.2013

Ani si tuhle knížku nemůžu přidat do přečtených, protože jsem skončila asi v jedné čtvrtině. Už od začátku mě to nebavilo, musela jsem se do čtení nutit, takže pokud je něco zajímavého v dalších částech, ani jsem k tomu nedošla. Taky velké zklamání...

Moc krásná kniha z druhé světové války. Nerada čtu knihy z válečného období, ale někdy prostě není zbytí a tady jsem udělala dobře, že jsem ji nevynechala. Vůbec jsem se nenudila, soucítila jsem s Pavlem a Ester a i když jsem věděla, že happyend to asi nebude, stejně jsem pořád doufala v opak. Rozhodně mě to zaujalo víc než klasický a ohraný příběh Shakespearova Romea a Julie - to jen pro srovnání, když už to má podobný název.

Spousta lidí Romea, Julii a tmu srovná s Petrem a Lucií. Četla jsem obě knížky, Petra a Lucii asi před rokem a ačkoliv prostředím mi je bližší Otčenáškova novela (odehrává se u nás a navíc druhá světová válka přece jen nebyla tak dávno), kdybych si měla vybrat, asi bych znovu sáhla po Petrovi a Lucii. Byli mi bližší, podle mě se tolik "neutápěli" v sebelítosti, i když k tomu měli stejné důvody, jako Pavel a Ester. Můj konečný pocit z Petra a Lucie byl takový....hodně romantický, fascinující, poetický a povznášející. Naopak z Romea, Julie a tmy jsem cítila spíš smutek, prázdnotu a zlobu. Proto se mi Petr a Lucie líbili více.

Každopádně ale dávám všech pět hvězdiček, není co řešit, i tak to byla krásná knížka, která chytne za srdce snad každého. Na konci prostě jen musíte ležet a říkat si: "Proč?"

2 18.05.2013

Tuhle knížku jsem jako malá milovala, četla jsem ji snad dvacetkrát, je myslím ještě po mamce nebo dokonce babičce, teď už je schovaná někde ve sklepě mezi mými dětskými knihami, ale stále na ni ráda vzpomínám. Trochu jiný kalibr než zbytek mé dětské literatury, ale možná právě proto jsem ji měla tak ráda - vždycky se mi líbily knížky z minulých dob.
Nemyslím si, že bych to jakožto "moderní dítě" tehdy nepochopila, sama jsem se ztotožnila s těmi dětmi a říkala jsem si, jak to muselo být hezké, běhat pořád venku, hrát si s ostatními dětmi, bydlet na vesnici,...
Takže podle mě by to i dnešní děti bavilo, problém je, že se takové knížky vyskutují stále méně a méně, už jenom jako historické kousky, takže děti spíš nemají možnost se k nim dostat.

6 18.05.2013

Tuhle knížku mi doporučila moje teta, která si říkala, že se mi to (jakožto nenapravitelné romantičce) bude moc líbit, taky z důvodu, že mám ráda knížky odehrávající se v minulosti, protože si někdy říkám, že bych tam sama chtěla žít. Totéž jsem si říkala u této knížky - ne, že by se mi líbil přístup mužů k ženám v tehdejší době, ale chtěla bych taky být jednou z toho mála žen, které burcovaly ostatní, šly vlastním příkladem, překonaly spoustu překážek a něco dokázaly.

Samantha Hargraveová je jednou z nich, pro mě neskutečně sympatická hlavní hrdinka, která ví, co chce, a přestože se jí do cesty stavějí další a další problémy a spousta lidí jí háže klacky pod nohy, nevzdává se. Je odhodlaná, cílevědomá, inteligentní, laskavá, soucitná,... Celou dobu jsem jí držela palce, tak trochu jsem "pobrekávala", když jí někdo zase(!) sobecky překazil plány a napjatě čekala na konec, který (jak jsem doufala) už snad konečně bude úplně šťastný...

Neprozradím, jestli byl nebo ne, ale rozhodně doporučuju přečíst, a to jak těm, kteří mají rádi romány, tak těm, kteří se chtějí dozvědět něco o lékařství, popř. o postupném pronikání žen do této vědy. Rozhodně všech pět hvězdiček!

4 17.05.2013

Určitě moc pěkná knížka, nejen pro ty, které zajímá návrhářství nebo něco podobného. Přestože byly některé pasáže, které mě moc nebavily, celkově mám z knížky velmi pěkný pocit, četla se mi dobře a bylo zajímavé číst o jejím životě. Obrázková příloha v knize je zajímavým zpestřením.

1 04.05.2013

Tuhle knížku jsem měla jako povinnou četbu ve škole a jsem hrozně ráda, že jsem si ji přečetla. Protože to vyprávěla osmiletá holčička, nebylo to příliš komplikované a velmi dobře se mi to četlo. Příjemně mě překvapilo, že hlavním tématem knížky vlastně nebyl pouze případ Toma Robinsona, ale život v malém americkém městečku na počátku 20. století - se všemi klady a zápory.

Mou nejoblíbenější postavou je jednoznačně Atikus Finch - vždy pevný ve svých zásadách, spravedlivý a dobrý člověk, laskavý ke svým dětem (to, jak jim uměl všechno vysvětlit, jak pro ně byl vždy vzorem a jak na něho byly jeho děti hrdé, to je neuvěřitelné).

Také vztah sourozenců Jema a Čipery stojí za zmínku. Přestože se často hádali, prali, každý měli své mouchy, tak si dokonale rozuměli, nikdy na sebe nedonášeli, naopak se vždy navzájem podpořili - to je to, co se mi asi líbilo nejvíce. Plus samozřejmě jejich zprvu naivní pohled na svět a postupné zjišťování pravého stavu věcí. Že všechno na světě není jen hezké. Že všechno není spravedlivé. Že lidé jsou i zlí. Že klidně předem odsoudí nevinného. A že většina z nich si nemyslí, že všichni jsme si rovni.

Kéž by všichni lidé na světě smýšleli stejně jako děti. Kéž bychom všichni chápali, že jsme si rovni...

8 19.04.2013

Jak chcete popsat slovy něco takového? To prostě nejde. Nemůžu najít slova, kterými bych vyjádřila své pocity. Ta knížka je prostě nádherná, nic jiného se o ní říct nedá. Na jednu stranu jsem si ji zamilovala, zároveň však "proklínám" autora, proč proboha napsal něco tak smutného? Ano, chápu, že bez toho závěru by ta knžka neměla smysl a zdaleka by to ve mně nezanechalo takový dojem, jaký zanechalo teď, rozumím tomu, všechno to chápu, ale stejně, proč to nemohlo skončit dobře???

2 06.04.2013

Tahle knížka splnila mé očekávání. Detektivní zápletka a samotné vyšetřování sice nezaplňuje celou knihu, ale musím se přiznat, že mě bavilo ji číst, nenudila jsem se a přestože to nebyl bůhvíjak napínavý thriller, už jen samotné líčení života Oscara Wildea a jeho přátel bylo velmi zajímavé a ano, také poučné. Určitě nelituju přečtení.

26.03.2013

Zajímavá knížka, místy trochu nudá, ale rychle zase přejde k zajímavému ději. První polovina super, méně už se mi líbila ta druhá část, kdy začínají cestovat a úplně mě to přestalo bavit po Lolitině útěku. Nicméně dočetla jsem ji a jsem ráda. Na druhou stranu jsem od toho čekala víc, takže bych potřebovala "půlhvězdičky", abych mohla dát zlatý průměr. Ale bylo to zase něco jiného, takže dávám 3.

19.03.2013

Zajímavá knížka, jak už tady bylo zmíněno, taky bych uvítala rozpracovanější konec, nicméně celkový dojem je skvělý. A musím pochválit obálku knížky, která mě skutečně zaujala a díky ní jsem si knížku půjčila a přečetla.

09.03.2013

Taková jednoduchá, oddechová knížka na odragování, u které se vlastně ani nemusí moc přemýšlet. Myslím, že jednou za čas si něco takového potřebuje přečíst každý, a tahle knížka byla pro mě skvělou volbou.

1 09.03.2013

Podle mě je tato kniha opravdu povedená. Přestože knihy o válce obvykle nepatří k mým oblíbeným, jsem ráda, že jsem si "Dívku, která spadla z nebe" přečetla. Hlavní hrdinka mi byla sympatická, její zážitky jsem doslova "hlatala" a prožívala s ní. Není to jen typická válečná literatura, kde se většinou dočítáme jen o dalších a dalších zemřelých a vůbec se u ní nezasmějeme. Tahle knížka dokáže zaujmout. A musím se přiznat, že tak nečekaný konec má málokterá kniha, myslím si, že to, co se v závěru stane, nikdo nečeká... Rozhodně všem doporučuji!

7 22.01.2013