Polibek pro Annu

(+ SPOILER) Ke knížce jsem se dostala přes autorčinu povídku "To je Yulský zázrak, Charlie Browne " v antologii Dárek z pravé lásky. Zkusmo jsem se dívala, co od autorek jednotlivých povídek, které se mi líbily, jiného vyšlo a jaké to má hodnocení. Vyšel mi z toho Polibek pro Annu (originální název je víc dráždivý pro fantazii) a v knihovně ho zrovna měli k zapůjčení. I přes větší rozsah stran jsem měla cca za den přečteno a jediné, co mne mrzí, je, že už nejsem tak úplně cílová skupina.

Četlo se to pěkně, bylo tam hodně hezkých momentů, a i když to BYLO předvídatelné (ale sakra, je to romantika, co tam má být nepředvídatelného?), tak to bylo milé a hezky napsané. zpětně mi možná chybělo víc jen vykreslení hlavní hrdinky, která mi z jejího vlastního pohledu nijak extra nepřišla, ale které je v průběhu knihy několikrát zdůrazněno, jak je krásná a výjimečná. (Obyčejná dívka, která je vlastně neobyčejná - klasické klišé romantických knih? Anebo prostě jen pohled zamilovaného hrdiny, pro něhož je jeho vyvolená tou nej?) Coby Evropan se také moc nevyžívám v "americkém" pohledu na Francii a Paříž a ve stereotypech typu, že Francouzi nenosí tenisky.

Na knize mě hnětl místy jen dost kostrbatý překlad, kupříkladu slovo "Francouzka" psané se S, pojmenování Klobouk pro čepici ("Hat" v angličtině označuje obojí, ale s ohledem na kontext se to dalo přeložit spíše jako "hučka" či "čapka"), "otcovY rodiče" (okolní text byl spisovný, takže bych tipla, že zde jde o chybu a ne o nespisovnost), slovní spojení "nikdo speciální" (v kontextu bych opět překládala spíše jako "výjimečný" či "zvláštní"), "házecí hvězda" (znám spíše pojem "vrhací hvězdice"), "nohavice" mentolových sušenek (to jsem fakt neodhalila, co má být v originále, odhalí mi to někdo?) či označování katedrály Notre-Dame (tedy "Naše paní") v mužském rodě. Věřím, že kupu čtenářů to netrkne, ale já jsem na to v posledních letech nějak vysazená a ubírám za to na hodnocení :-). Protože jsem hnidopich, zajímalo by mne, zda autorka skutečně Paříž navštívila, nebo zda jsou všechny její popisy výsledkem dotazů na lidi zmíněné v závěrečném poděkování.

Příběh si dokážu představit na filmovém plátně jako takovou tu klasickou milou a oddechovou romantickou komedii, zde navíc okořeněnou atraktivitou francouzského hlavního města. Zvraty jsou předvídatelné (vždycky to většinou podělá hrdina, ale tady párkrát i hrdinka, takže když už to začíná být zajímavé, zase kolem sebe pouze začnou kroužit), ale je to vcelku uvěřitelné, pokud se člověk vžije do nejistoty a uvažování dospívajících. (Ostatně ve vztazích mnohdy tápou i "zkušení" dospělí.) Škoda, že vedlejší postavy nedostaly více prostoru, některé (třeba Meredith, která se jako první Anny ujala) mi přišly napsané jen pro budoucí nezbytný konflikt. Zajímaly by mne další osudy nejen Anny, ale i jejích spolužáků. Z hlediska schémat romantických komedií a romantických příběhů mi chybělo větší potrestání blbečka Davea a mrchy Amandy.

Příznivkyním lehkého romantického čtení, které neurazí, ale taky se u něj neprožije žádné hlubší drama, doporučuji, stejně jako milovnicím Paříže. (Opis katedrály v závěru byl opravdu moc hezký, škoda jen, že před dvěma lety došlo k požáru a zatím ji nemáme možnost poznat v původní velkoleposti.) I když to tak asi nevypadá, knížku vůbec nezatracuji a dobře jsem se u ní pobavila. Jen jako starší čtenář už asi potřebuji něco "víc sofistikovaného" :-).