Lexand
komentáře u knih
Příštích sto let
George Friedman
Inspirující. Bude potřeba do ní zase za čas nahlédnout, jak se prognózy plní.
Propast času
Roman Bureš
Autor by měl pozorněji číst Švejka nebo Austenovou, aby se procvičil v dialozích. Před jeho imaginací ale klobouk dolů.
Deníky Poliny Žerebcovové - Děvčátko uprostřed čečenské války
Polina Žerebcova
Už na záznamech desetileté Poliny je patrné, jak je talentovaná. Má přirozený cit pro gradaci a pointu. Protože na jakém kursu tvůrčího psaní by se to naučila, že?
Persepolis
Marjane Satrapi
Chtěl jsem doporučit i film, ale už jste to tu napsali. Komiksy moc nečtu, máloco se mi skutečně líbí. Vlastně jen tři: Persepolis, Rychlé šípy a Maus. V tomto pořadí.
Den opričníka
Vladimir Georgijevič Sorokin
Také mi často vadí zbytečná perverze, snaha šokovat za každou cenu. Ale tady to funguje. Opričnici jsou prostě pervezáci. Poučná a velmi zábavná (a útlá) knížka; dost vyčnívá nad autorovy ostatní, řekl bych.
První osoba jednotného čísla
Haruki Murakami
Moje devátá přečtená kniha od H.M. Neuvěřitelné, od málokoho jsem četl víc než tři. Tahle je, řekněme, lepší průměr. Autorův, takže skvělá. Lepší jsou Po ostřesech, O běhání..., Hardboiled wanderland i 1Q84, horší ty nastavované jako Kafka na pobřeží. Váhám, jestli se mám vyjadřovat k diskusi níže - občas někdo zřejmě nepochopil, že jde o povídky. O fikci, vyprávění, příběh. Takzvaná autobiografičnost je jen hra.
Komu zvoní hrana
Ernest Hemingway
Směs dobrodružného příběhu, červené knihovny, levičácké ideologie a existencionálního filozofování směřujícího k pacifismu. Všechno to postmoderním prismatem působí divně a naivně. Ale získal jsem vhled, jak vypadala partyzánská válka ve Španělsku (popisy oděvů, zbraní atd.) A fascinuje mne H. přístup k psaní dialogů. Ty opakované repliky navozující nedorozumění mluvčích jsou výborné.
Objekty v zrcadle jsou blíž, než se zdají být
* antologie
Zcela na chvostu je Pavel Brycz, asi už žádné překvapení. Zbytečné či zbytečně zařazené texty jsou od Zábranského a Rudiše. Ucházející je Ráliš, Konečný. Takže opět vyhrávají dámy. Česká próza próza posledních let je prostě v ženských rukách. Ať už jde o známá jména (Rakušanová, Pilátová) nebo mladší, méně zavedené autorky (Semotamová, Topolová), stojí zato je číst. To nejlepší v této antologii je zřejmě od Kateřiny Tučkové a Lucie Faulerové.
Rodinné povídky
* antologie
Chlapi tady dostavájí na prdel. Jako autoři jsou zastoupeni pouze dva a jejich texty jsou slabé, pod jejich úroveň. Chlapi jako postavy v povídkách ženských autorek jsou zbabělci, sráči a slaboši, případně tam vůbec nejsou. Jedinou výjimkou je otec a manžel Michal v Morčeti od Ireny Hejdové. Normální chlap. Jinak dobré, Dvořáková, Soukupová, Myšková a Mornštajnová jsou opravdu současné prvotřídní autorky a Hejdová a Geislerová s nimi drží krok. Jen vyznění je často až příliš podobné a bolestínské.
Kosmonaut z Čech
Jaroslav Kalfař
Místy to bylo takové nepříjemé čtení. Takové - jak je to slovo - vazké?
Střet králů
George R. R. Martin
Kniha je vždy lepší než filmová/seriálová adaptace. Možná najdeme nějaké výjimky v řádech 1:1000, ale jinak o tom nemá cenu diskutovat. Já teď například chápu, proč mne tak nebavil, ba iritoval průvod Černých za Zeď. V seriálu se Jon chová jako fracek (kromě toho že třicetiletý hraje patnáctiletého), motivace postav jako Quorin nebo Mormont je dost nepochopitelná. V knize to funguje.
Paní Dallowayová
Virginia Woolf
Tu figuru, kdy postava na ulici potká postavu jinou a vypravěč na ni přeskočí, aby posléze zase provázel postavu třetí, čtvrtou a tak dále, jsem viděl v několika filmech a reklamách. Zajímalo by mne, zda VW byla první. I kdyby ne, novátorských věcí je tam i tak dost. Chápu autorčinu slávu a její vliv.
Hra o trůny
George R. R. Martin
Jako pozdní osvojitel módních trendů mám zajímavou čerstvou zkušenost. Na jaře 2018 jsem poprvé shlédl seriál a o několik měsíců později se odhodlal přečíst si knihy. Dosud, pokud jsem mohl, jsem si šetřil filmovou adaptaci až po přečtení knihy. A samozřejmě nadával třeba u Harryho Pottera, když důležité a skvěle popsané věci byly kráceny a škrtány. Teď to bylo obráceně. Pří vší úctě k seriálu, ta hluchá, nahozená místa tam jsou, ty chybějící silné motivace činů i slov... Musí to tak být, už takhle je dostatečně doslovný, takže OK. Ale pochválím se, že jsem správně tipoval jedno takové místo: Věděl jsem, že Sansa se "jen tak" nedozví od Malíčka tajemství Ohařova znetvoření, že jí to řekne nejspíš někdo jiný a za jiných okolností.
Počátek
Dan Brown
Zastal bych se autora. Vytvořil si žánr, který musíme brát hodně s nadhledem a pak je to zábava i poučení. Literárně je dílo přece jen kapánek zdařilejší než Da Vinciho kód, o kravině jménem Andělé a démoni se nezmiňuji... Líbilo se mi, mám rád moderní umění i futuristické vize...
HHhH
Laurent Binet
Velmi čtivé. Nevím proč se autor nezmiňuje o zásadním zdroji a zpracování příběhu - o filmu Atentát. A také mne mrzí, že při psaní asi neznal bádání a psaní Marka Tomana, když pracoval na Chvále oportunismu. Nejspíš tak činili oba ve stejný čas a leckde se jejich díla až překrývají. Porovnávám třeba scénu s řeznictvím. Tomanova kniha samozřejmě není jen o atentátu a o Heydrichovi, ale myslím, že by se Binetovi mohly líbit i další témata souvisejícím s hlavním hrdinou, například smrt Jana Masaryka.
K moři
Petra Soukupová
Na prvotinu samozřejmě výborné. Jediné co bych vytkl, je nezkrocená imaginace ve třetí části Zbytky životů.