Konec světa se prý nekonal
Patrik Ouředník
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/395304/bmid_konec-sveta-se-pry-nekonal-RL4-395304.jpg
4
67
31
„Jako ve všech svých knihách i v Konci světa rozehrává Ouředník rafinovanou partii se svými čtenáři, partii, která není zdaleka vyhraná předem, neboť sází na čtenářovu inteligenci a zároveň odhaluje neinteligentnost doby – a tedy i každého z nás.“ – tak charakterizuje Jean Montenot ve svém doslovu novou prózu Patrika Ouředníka. A dodává: „Cestovat v Ouředníkově světě je vždy podnětné a čtenář si nakonec uvědomí – a co jiného žádat po literatuře? –, že onen fiktivní svět, sevřený v krunýři své blbosti, hroutící se v permanentní implozi sám do sebe, je k nerozeznání podobný tomu našemu...“ Jsou tu velké dějiny plné válek, letopočtů a podivných statistik. Ale o ně vlastně tak úplně nejde. Jsou tu vtipy o dvou Číňanech, stručné dějiny náboženství, pravidla vegetariánství, maltská hymna, etymologie křestních jmen... Ouředník proniká chatrnou konstrukcí naší doby a bujaře odmontovává šrouby. Ve 111 kapitolách nabízí čtenářskou procházku po jedné civilizaci.... celý text
Literatura světová Fejetony, eseje Literatura česká
Vydáno: 2018 , TorstOriginální název:
La fin du monde n'aurait pas eu lieu , 2017
více info...
Přidat komentář
Tak tohle bylo velké překvapení! Neznaje autora jsem se zase jednou rozhodl rozšířit si obzory. Zaujal mě název a obálka a komentáře na ní a .....pak už to jelo. Krátké, ale plné myšlenek. Ohromně vtipné, ale díky humoru, ze kterého vám trne. A bohužel čím dál pravdivější. Prostě s tímhle Ouředníkem jsem rozhodně neskončil!
Tohle je zase jedna z naprosto brilantních vizí budoucnosti, která byla však (zcela nezaviněně) přebita skutečnými historickými tajfuny a veletoči posledních čtyř let. Jak ty děsivě působící předpovědi vypadají z dnešního hlediska idylicky...!
Klasicky Patrik Ouředník. Rušící formou tradiční formu románu, překypující ironií i sarkasmem, především díky opisnému pojmenovávání „pravým jménem“ (poradce nejhloupějšího amerického prezidenta v historii“), i sevřeným pohledem na dějiny 20. století. Je to ten obyčejný, malý život, kontra velké dějiny, ale úplně jiným způsobem, než jste zvyklí. Je to doslova vonnegutovské, a to jak formou (krátké kapitoly), tak stylem (ironické vysvětlování obecně známých věcí). A autor to na rozdíl od jiných svých próz otevřeně přiznává hned v úvodu, aby z toho nemohl být nařčen. Hned v úvodu se objevuje sám Vonnegut a jeho bombardování Drážďan.
Nejlepší Ouředníkova kniha (podle mě). Vtipné a zároveň naprosto precizní, vytvarované jako skalpelem. Jedinečná kniha od jedinečného autora!
"Dvakrát nevstoupíš do jedné řeky, ale to je jedno," řekl Inozuka, když postavil Konec světa do knihovny vedle Europeany. Vzal ručník a šel se vykoupat do Blanice.
Bavilo moc. Úhly pohledu, které vedou k zamyšlení. Současnost viděna jako minulost, jako úsek na časové přímce, s nadhledem člověka žijícího v budoucnosti. Úvahy o mnoha aspektech života - jazyk, media, genetika, války, národnost, víra, historie... Čtyři hvězdy za svoji omezenou schopnost vše docenit a do důsledku pochopit:)
Fotografie na obalu knihy symbolizuje a zkracuje její obsah. Obnažuje, jak si vede , mohl bych napsat téměř, ale napíšu to bez onoho příslovce, každá lidská činost. Lidské pachtění, ať už to fyzické či mentální, je slepencem lišt, které mají zakrýt to, co je na onom pachtění a zalištovávání evidentí: kreténství. " Z výzkumu, který měl za účel určit věk vesmíru, vyplynula výmluvná paralelní informace:galaxie a hvězdy se od Země vzdylovaly čím dál rychleji. Celý vesmír prchal před lidským plemenem. Ani jediný přítel, jediná spřízněná duše, jediný mimozemský vědec dost potrhlý na to, aby zatoužil zkoumat život na Zemi." s. 45
Dielko je svojou kombináciou jemného humoru a politickej nekorektnosti naozaj osviežujúce (to nerátam ostatné špecifiká, ktoré prispievajú k tomuto efektu). Žiaľ, pokiaľ ide o jeho názov a celkový dojem z prečítaného, tie síce v pamäti utkvejú, no o samotnom obsahu to povedať nemôžem. Inak, čo sa týka tých pocitov z čítaného, nie som si istý, čím to je, ale prebúdzali vo mne sentiment a chuť po mnohých rokoch prečítať si niečo od Vonneguta.
Doporučujem a ako návnadu pridávam zopár autorových postrehov:
„Z nedostatku nových válek v Evropě bylo nutné najít, čím zaměstnat obyvatelstvo, a nic nezaměstnává obyvatelstvo lépe než cítit se v ohrožení.“
„... kdysi podlehl staré francouzské představě o tom, že mladí lidé jisté společenské úrovně jsou způsobilí napsat dříve nebo později román, ba několik románů.“
„... hloupost je mnohem pozoruhodnější než inteligence. Inteligence je omezená ze své podstaty; hloupost nezná hranic ani konce.“
„Ale později, když se jazyk definitivně proměnil v bublající magma blbosti, slovo (fobie) získalo nový rozměr: umožňovalo proměnit nesouhlas a kritiku v záměrně nepřátelský postoj. Zastáncům nějakého názoru to dovolovalo zdůraznit vlastní racionalitu a zároveň poukázat na skutečnost, že ti, kteří zastávají jiné mínění, nepatří do zdravé a harmonické společnosti. ... Trochu jako kdyby zmrzlinář, pyšný na svůj recept, založil rasu milovníků jahodové zmrzliny a osočil z rasismu ty, kterým jahodová zmrzlina nechutná.“
„Komunismus i kapitalismus předvídali čím dál záviděníhodnější budoucnost. Lišily se pouze ve formě. Kapitalismus sliboval štěstí bohatým, ponechávaje chudým naději, že jednoho dne zbohatnou; komunismus sliboval štěstí všem za předpokladu, že zůstanou chudí ještě nějakou dobu.“
„Štěstí jako smysl života byla také myšlenka západní modernity. V dávnějších dobách lidé nepředpokládali, že štěstí by mohlo být z tohoto světa; ba i na onom světě je opatrně nahradili méně hrozivou a věčnější blažeností.“
„... Děti nicméně soudily, že venkoncem vzato měli rodiče pohodlnější život, neboť podstatou totalitarismu je vzít veškeré strasti svých občanů na svá bedra. Přistoupit na totalitní řád snímá z člověka nepohodlí bezradné odpovědnosti. Vyčítaly zkrátka rodičům, že snili o svobodě pro své děti, které by raději žily v otroctví.“
No, a keďže som „kresťanský bojsaboh“, slabé kopnutie pána Ouředníka do členku v podobe ubratia jedného bodu považujem takmer za svoju povinnosť.
Hříčka se čtenářem? Povedená koláž? Příběh bez zápletky? Směs aforismů? Nevím, asi cokoliv z toho a nejspíš ještě více. Velmi jsem se bavil, i když mi z toho mrazilo v zádech.
Bavila jsem se. Rozjíždělo se to pomalu, zdánlivě vážně, ale pak mě to bavilo a to moc. Nechala jsem se vodit a bavit. Bylo to ironické, trefné, obraty byly příjemné a hra s jazykem úžasná. Opravdu není mnoho autorů, kteří si tohle můžou dovolit. A po všech těch Hanách a jiných srdceryvných příběhů z per ženských autorek bylo tohle milé, chytré a vtipné osvěžení. Konečně český autor světového rázu. Snad jen škoda, že je to taková jednohubka. Až příliš rychle a lehce to čtení uteklo. Čtenář se pak neubrání pocitu, že to vlastně byla taková fraška a autorem vymyšlená ptákovinka úplně bez významu, skoro až neuctivě vůči čtenáři podaná.
jedna z linek se hodně podobá Stančíkovu Andělímu vejci
...a redaktor si tedy mohl dát trochu víc práce, od Torstu při tak krátkém textu bych čekal více pečlivosti při korekturách
"Demokracie je nejpitomější režim ze všech"...protože to znamená přizpůsobit se většině a většinu tvoří debilové:))
Geniální kniha pro všechny omezené lidi (tzn inteligentní, protože jen hloupost nezná hranic:)
Už mě to "nesejmulo" tak jako Europeana , u které jsem s Patrikem přišel o panictví:)
Ale i tak jsem se na autorův ironický nadhled a slovní ekvilibristiku, opět chytil jako prdel na péro:)
Kéž by měla ČR víc "O - uředníku" (nejen ve státní správě:), protože pak by se prý konec světa nekonal:) Nebo by si ho pak aspoň prostě někdo všimnul:))
Poslední kniha jediného současného českého spisovatele světového formátu (spolu s Kunderou). Povinná četba pro ty, kdo ještě nepodlehli "dosud nepředstavitelnému zhovadění lidstva"! Nesmírně vtipné a nesmírně přesné!
Chvilku mi to trvalo, než jsem si na autorův styl uvykla, ale pak už to byla krasojízda!
"Zdalipak jste už snídali?"
Nehledejte do paměti se vrývající příběh. Dějová linka je spíše odrazovým můstkem pro plejádu aforismů, společensko-historickou, sarkasmy a ironií prošpikovanou satiru, dílko krátké, úderné, cynické, zhusta politicky nekorektní ("to byl vtip") a přitom příjemně osvěžující. Takže pokud se snad někdo cítí dotčen, ať už třeba Ouředníkovým krátkým pojednáním o křesťanství, morálce nebo čímkoli dalším, neměl by si dle mého brát jeho hlášky příliš k srdci. Stačí se zamyslet a zvážit pohledy z druhé strany. Případný odsudek se mi totiž jeví snadný, ale poněkud prvoplánový. Ouředník se notabene vysmívá všem a všemu. Padni komu padni. Jak já se bavila! I když ke smíchu v konečném důsledku člověk moc důvodů neměl. Ale smát se sami sobě, to přece umíme, ne? Prostě co věta to perla. Byť někdy poněkud neuctivá.
"Země nad tři slabiky neexistuje. (Československo)
Koupili jste si mou knihu? Nebyl to šťastný nápad.
Kdyby Německo vyhrálo předchozí válku, nedošlo by k následující.
Věřící byli lidé, kteří žili (rozuměj žijí) v bázni boží.
Inteligence je omezená ze své podstaty. Hloupost nezná hranic.
Byla to lež, ale napříště pravda."
Mimochodem, není svět jako svět...
ako to, že som tohto autora doteraz míňal? bomba. výborné a ešte lepšie. chvíľami mi pripomínal Vonneguta, myslím, že sa tým ani veľmi netají, chvíľami Houellebecqua, ale je to veľmi originálna zmes ostrých a presných myšlienok a skvelého zmyslu pre humor. už viem, čo budem na jeseň čítať:)
„Europeana, Ad acta, Konec světa – tři knihy, které řadí Patrika Ouředníka mezi nejoriginálnější spisovatele současnosti,“ říká francouzský tisk. A je to tak – originalita, vtip, břitkost. V českém prostředí jedinečná kniha!
Štítky knihy
Adolf Hitler křesťanství islám konec světa bombardování etymologie Drážďany
Autorovy další knížky
| 2006 |  Europeana: Stručné dějiny dvacátého věku |
| 2005 | Šmírbuch jazyka českého |
| 2017 | Antialkorán aneb nejasný svět T. H. |
| 2018 | Konec světa se prý nekonal |
| 1999 | Neřkuli |
Kniha Konec světa se prý nekonal je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 80x |
| Čtenářské výzvě | 10x |
| Doporučených | 5x |
| Knihotéce | 21x |
| Chystám se číst | 61x |
| Chci si koupit | 11x |
Zmiešané pocity. Ouředníkovú Europeanu radím medzi svoje obľúbené, čítal som ju viackrát a veľmi sa mi páči štýl, akým je napísaná. Zo začiatku to aj tu vyzeralo nádejne, no neskôr sa tých pár ironických pančlajnov rozplynulo aj v tomto riedkom texte.
Bezprostredne po dočítaní mi je ťažké vôbec povedať, o čom tá kniha je. Sú tam židia, je tam Hilter a dosť veľa uťahovania si z náboženstiev, ale inak? Pripadalo mi to trochu samoúčelné, taký knižný exhibicionizmus. No a dobre vieme, že všetky slová na ex- sú nepríjemné. Exkrement, explózia, exhumácia, exmanželka, exekútor... Tak dobre, nie všetky, dať si pivo na ex je fajn. Výnimka potvrdzuje pravidlo.
V knihe som nakoniec našiel aspoň skvelý popis vývoja slovenskej politickej scény za posledné roky: „Řečníci, nad jejichž blbostí by roztály ledovce v Antarktidě, kráčeli světem ve vší beztrestnosti. Byli si vědomi svého vítězství: tak dlouho brali lidi za idioty, až se lidé stali idioty.“
5/10