Konec světa se prý nekonal

1 12. března

Tohle je zase jedna z naprosto brilantních vizí budoucnosti, která byla však (zcela nezaviněně) přebita skutečnými historickými tajfuny a veletoči posledních čtyř let. Jak ty děsivě působící předpovědi vypadají z dnešního hlediska idylicky...!

1 21. ledna

Klasicky Patrik Ouředník. Rušící formou tradiční formu románu, překypující ironií i sarkasmem, především díky opisnému pojmenovávání „pravým jménem“ (poradce nejhloupějšího amerického prezidenta v historii“), i sevřeným pohledem na dějiny 20. století. Je to ten obyčejný, malý život, kontra velké dějiny, ale úplně jiným způsobem, než jste zvyklí. Je to doslova vonnegutovské, a to jak formou (krátké kapitoly), tak stylem (ironické vysvětlování obecně známých věcí). A autor to na rozdíl od jiných svých próz otevřeně přiznává hned v úvodu, aby z toho nemohl být nařčen. Hned v úvodu se objevuje sám Vonnegut a jeho bombardování Drážďan.

23.08.2022

Nejlepší Ouředníkova kniha (podle mě). Vtipné a zároveň naprosto precizní, vytvarované jako skalpelem. Jedinečná kniha od jedinečného autora!

2 30.07.2022

"Dvakrát nevstoupíš do jedné řeky, ale to je jedno," řekl Inozuka, když postavil Konec světa do knihovny vedle Europeany. Vzal ručník a šel se vykoupat do Blanice.

16.06.2022

Bavilo moc. Úhly pohledu, které vedou k zamyšlení. Současnost viděna jako minulost, jako úsek na časové přímce, s nadhledem člověka žijícího v budoucnosti. Úvahy o mnoha aspektech života - jazyk, media, genetika, války, národnost, víra, historie... Čtyři hvězdy za svoji omezenou schopnost vše docenit a do důsledku pochopit:)

3 09.03.2021

Fotografie na obalu knihy symbolizuje a zkracuje její obsah. Obnažuje, jak si vede , mohl bych napsat téměř, ale napíšu to bez onoho příslovce, každá lidská činost. Lidské pachtění, ať už to fyzické či mentální, je slepencem lišt, které mají zakrýt to, co je na onom pachtění a zalištovávání evidentí: kreténství. " Z výzkumu, který měl za účel určit věk vesmíru, vyplynula výmluvná paralelní informace:galaxie a hvězdy se od Země vzdylovaly čím dál rychleji. Celý vesmír prchal před lidským plemenem. Ani jediný přítel, jediná spřízněná duše, jediný mimozemský vědec dost potrhlý na to, aby zatoužil zkoumat život na Zemi." s. 45

21 04.01.2021

Dielko je svojou kombináciou jemného humoru a politickej nekorektnosti naozaj osviežujúce (to nerátam ostatné špecifiká, ktoré prispievajú k tomuto efektu). Žiaľ, pokiaľ ide o jeho názov a celkový dojem z prečítaného, tie síce v pamäti utkvejú, no o samotnom obsahu to povedať nemôžem. Inak, čo sa týka tých pocitov z čítaného, nie som si istý, čím to je, ale prebúdzali vo mne sentiment a chuť po mnohých rokoch prečítať si niečo od Vonneguta.

Doporučujem a ako návnadu pridávam zopár autorových postrehov:

„Z nedostatku nových válek v Evropě bylo nutné najít, čím zaměstnat obyvatelstvo, a nic nezaměstnává obyvatelstvo lépe než cítit se v ohrožení.“

„... kdysi podlehl staré francouzské představě o tom, že mladí lidé jisté společenské úrovně jsou způsobilí napsat dříve nebo později román, ba několik románů.“

„... hloupost je mnohem pozoruhodnější než inteligence. Inteligence je omezená ze své podstaty; hloupost nezná hranic ani konce.“

„Ale později, když se jazyk definitivně proměnil v bublající magma blbosti, slovo (fobie) získalo nový rozměr: umožňovalo proměnit nesouhlas a kritiku v záměrně nepřátelský postoj. Zastáncům nějakého názoru to dovolovalo zdůraznit vlastní racionalitu a zároveň poukázat na skutečnost, že ti, kteří zastávají jiné mínění, nepatří do zdravé a harmonické společnosti. ... Trochu jako kdyby zmrzlinář, pyšný na svůj recept, založil rasu milovníků jahodové zmrzliny a osočil z rasismu ty, kterým jahodová zmrzlina nechutná.“

„Komunismus i kapitalismus předvídali čím dál záviděníhodnější budoucnost. Lišily se pouze ve formě. Kapitalismus sliboval štěstí bohatým, ponechávaje chudým naději, že jednoho dne zbohatnou; komunismus sliboval štěstí všem za předpokladu, že zůstanou chudí ještě nějakou dobu.“

„Štěstí jako smysl života byla také myšlenka západní modernity. V dávnějších dobách lidé nepředpokládali, že štěstí by mohlo být z tohoto světa; ba i na onom světě je opatrně nahradili méně hrozivou a věčnější blažeností.“

„... Děti nicméně soudily, že venkoncem vzato měli rodiče pohodlnější život, neboť podstatou totalitarismu je vzít veškeré strasti svých občanů na svá bedra. Přistoupit na totalitní řád snímá z člověka nepohodlí bezradné odpovědnosti. Vyčítaly zkrátka rodičům, že snili o svobodě pro své děti, které by raději žily v otroctví.“

No, a keďže som „kresťanský bojsaboh“, slabé kopnutie pána Ouředníka do členku v podobe ubratia jedného bodu považujem takmer za svoju povinnosť.