Deníky Poliny Žerebcovové - Děvčátko uprostřed čečenské války

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Polina prožila své dospívání uprostřed čečenského pekla. Zažila zblízka válečnou realitu, opovržení i šikanu od spolužáků a učitelů. Ve svém příběhu odhaluje strhující svědectví o těžkém dětství, pubertě i mládí, během nichž proběhly tři čečenské války. Škola, první láska i hádky s rodiči – to zná každý mladý člověk. U Poliny však bezprostředně sousedily s bombardováním, hladem, zkázou a bídou. Děvčátko s ruským příjmením a s šátkem uvázaným na muslimský způsob, se ocitlo mezi dvěma ohni: vidělo smrt, a tak bojovalo o život i o to, aby zůstalo samo sebou. „Politkovská jako novinářka psala o válce zvenčí. Polina Žerebcovová popisuje válku ze samotného nitra válečných hrůz.“Der Spiegel „Talentovaná, extravagantní, osamělá individualistka s krutě zkoušenou duší i tělem, a přesto nezlomená - taková je Polina Žerebcovová.“...celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/296008/big_deniky-poliny-zerebcovove-devcatko--3pO-296008.jpg 4.540
Žánr:
Literatura světová, Literatura faktu, Biografie a memoáry

Vydáno: , BizBooks
Originální název:

Dněvnik Žerebtsovoi Poliny (Дневник Жеребцовой Полины), 2013


více info...
Nahrávám...

Komentáře (14)

Kniha Deníky Poliny Žerebcovové - Děvčátko uprostřed čečenské války

druzickaster
04.04.2019

Pokud by tato kniha byla postapo-antiutopistický román, byl by to dechberoucí zážitek. Ovšem, tohle byla bohužel krutá realita. Konec minulého a začátek nynějšího století, "pár" kilometrů od našich hranic, se děla zvěrstva jako za světových válek. Naprosto děsivé je, že to prováděl ruský národ sám na sobě, ostatně jak je správně popsáno v knize "...jako had, který požírá svůj vlastní ocas...."

Čečensko, pro mě trošku exotická země. Před první válkou směs národů, náboženství, ale nějak to fungovalo. Potom kdo nebyl Čečenec, měl dost velký problém, nedej bože, když byl Rus. A když jsem dále četl, že Rusové masakrovali civilní obyvatelstvo, ženy, děti, staré lidi, bylo mi z toho hodně smutno. Ještě horší bylo, že Čečenci se masakrovali navzájem pro byty, peníze a podobné nesmysly. Lidský život neměl téměř žádnou cenu. A v tomto všem malá devítiletá holka bojuje o holý život se svou matkou. Obě byly zásadové a přímé, což jim život, už tak těžký, ještě víc komplikuje. Do toho psychické problémy matky způsobené válečnými útrapami. Dospělý člověk by to nedal a Polina v tom všem ještě vystudovala a nakonec dokončila i vysokou školu. Obrovský respekt a smekám a klaním se až k zemi.

Vašek56
20.03.2019

Kniha formou deníkových zápisků, četla se velmi dobře, škoda, že nenapsala i to, jak se má ve Finsku, jakou má rodinu, manžela, děti a co maminka? Zůstalo to otevřené, třeba se dočkáme pokračování.
Hrozny život Poliny-Fatimy, žádné dětství, dospívání. Život mezi padajícími bombami v rozbitém bydlení a se snahou na tržišti něco prodat, aby bylo na bochníček chleba a plechovku rybiček.
Všechnu mezinárodní pomoc shrábli politici, stále stejné kdekoliv. Nedovedu si představit,takhle žít, studovat hladová, bez tepla s omrzlýma rukama, za rachotu děl a padajících bomb a hlavně vystudovat!
Krásně popsala národ z Kavkazu, chování a život Čečenců. Snad už se má líp a na své neradostné dětství tolik nevzpomíná.


zuzosch
02.01.2019

“Napravo půjdeš, ztracen budeš!
Nalevo půjdeš, ničeho nedojdeš!
Tady zůstaneš, o všechno přijdeš!”
Autentické děsivé svědectví o životě dospívající dívky v čečenských válkách. Musela jsem knihu číst s přestávkami. Náročné čtení, které ale stojí za námahu.

petra.kind
05.09.2018

Když začala první čečenská válka, bylo mi pět let. A zatímco já jsem prožívala bezstarostné dětství, Polina vyrůstala uprostřed válečného pekla. V knize neidealizuje ani jednu z válečných stran, ale naopak bez příkras popisuje podmínky, ve kterých vyrůstala. Se svým ruským původem to v Čečensku měla o to těžší. Důležitá kniha.

"Mluvili jsme o tom, že moc uměle rozeštvala národy, které po dlouhá staletí žily svorně. Jen proto, aby mohla konat své černé dílo a nikdo se s poukazem na všeobecnou nespravedlnost nesnažil vyvolat revoluci. A aby si místo toho šli lidi po krku na základě etnické nesnášenlivosti. Je to promyšlený, lstivý a podlý plán."

Aida
11.02.2018

Nedokážu si představit kdyby se dělo něco takového u nás v tu době kdy byla válka v Čečenska. Jsem jen o rok mladší než autorka deníků.Když jsem četla její deníky pořád jsem věřila že jí někdo pomůže odjet do Evropy . Chtěla bych číst dál jak se dostala do Finska.Skončilo trochu jinak než jsem očekávala ale jinak super čtení.

MichelleS
04.07.2017

Obdivuji Polinu, jak dokázala ve válečných podmínkách dospět v tak úžasného člověka. Lidé přišli o život, o své blízké, jiní o zdraví, o rozum nebo "jen" o morální hodnoty. Už její deníky z dětských let jsou plné přirozeně moudrých myšlenek a čím déle čtete, tím je to lepší. Sama má mezi předky tolik různých národností a náboženství, ale stačí jméno aby ji nenáviděli jako Rusku už její spolužáci. Přes všechna strádání, která ji potkala, si dokázala uchovat lidskost.
"Jsem unavená válkami. Tady v mém městě duní výbuch za výbuchem. Asi se tu všichni zblázníme, než panstvo přestane bavit bojovat o ropu."
"Člověk má být hlavně slušný a dobrý, a pak teprve Čečenec nebo Rus!"

Lexand
25.06.2017

Už na záznamech desetileté Poliny je patrné, jak je talentovaná. Má přirozený cit pro gradaci a pointu. Protože na jakém kursu tvůrčího psaní by se to naučila, že?

Maanna
09.06.2017

Svědectví lidí, kteří přímo prožívali nějakou událost, je vždy velmi cenné, a zvlášť pokud se jedná o takovou událost jako konflikty v Čečensku, o kterých nikdy nebylo snadné získat nezkreslené informace. Z tohoto hlediska je hodnota knihy obrovská. Zajímavé je také sledovat, jak se s věkem mění Polininy názory a priority, kdy se z naivního vystrašeného děvčátka stává silná a odvážná osobnost. Také je poučné sledovat, jak tvrdé podmínky odhalují lidské charaktery, kdy jedni pomáhají i z vlastního nedostatku a jiní jsou ochotni zneužít utrpení druhých pro svůj prospěch. Velmi mě zaujaly popisy vývoje vztahů mezi národnostmi, které před válkou nikdo neřešil a vlastně i výlety do kavkazské kultury. Obešla bych se asi bez popisu snů - do deníkové formy to asi patří, ale na mě působily poměrně rušivě.

1