Lexand komentáře u knih

Ptáte se na nějaký ten velký román začátku 21. století? Možná i Pokání, Laskavé bohyně, Osamělost prvočísel, něco od Eca, Murakamiho, Pamuka; rozhodně ale Elementární částice.

10 26.08.2017

K některým údajně dětským knihám si člověk najde cestu až v dospělosti a vůbec to není špatně.

Osobně bych knížku zařadil do humoristické literaury. Což není málo. Je to úsměvné čtení. Vtipy jsou někdy křečovité či slabé, ale figura vlatní anekdoty v přímé řeči je vlastně sebeironická, tím je to sympatické a druhotně ještě vtipnější. Jako cestopis to bude rychle stárnout, je to příliš osobní a aktuální. Poučné to je pouze ve smyslu, že to přináší kvanta opravdových zajímavostí,spíš ale nástřelů, žádná novinářská práce. Zkrátka lehký žánr, knížka (y) pro toto desetiletí. Vím, že tu má LZ mnoho nadšených fanoušků, tak cítím potřebu trochu kritizovat. Aby tu nebyly jen samé adorace. I mně se kniha četla dobře a na řadu míst se chci podívat. Ale opravdovým zklamáním je špatná redakční práce (výpravná kniha, velké nakladatelství, ale spěchalo se, že?) Uvádím tři úplné kraviny, které nám autor předkládá a redakční tým neodhalil: 1. v Trutnově nebyl a není poutač na královéhradeckou, ale na královédvorskou ZOO (str.184) 2. Českolipsko je možná oblkopeno pěti CHKO, ale určitě tou pátou nejsou Jizerské hory. Nějak tam překáží Ještědský hřeben a hlavně CHKO věčně opomíjených Lužických hor (str. 163) 3. tvrz Bouda opravdu nestojí 100 km od rakouských hranic, ale 160 km, čímž celá sugesce o snadném půlení republiky hodně ztrácí na půvabu (str. 288)

6 02.02.2023

Taktéž jsem viděl dřív film a dost na mne působil. Při četbě jsem byl sice ochuzen o překvapivá rozuzlení, ale nejsem zklamán. Je to dobrý příběh.

5 28.11.2020

První půlka je strhující. V závěru je magie, filozofie a obskurností tolik, že už je člověku jedno, jak to nakonec dopadne. Zkrátka zamotané až přemotané. Dlouho se mi zdálo, že je kniha jiná od ostatních a že se vyrovná Konci světa-Hard Boiled Wonderlandu. Ale ne, je to autorova řadovka.

5 18.09.2019

Prvních čtyřicet stran jsem úpěl. Působí to jako plagiát Topola, Hůlové či Denemarkové s jejich pervezním naturalismem, syrovou necitelností a tak dále, bla bla bla. Naštěstí se pak příběh pohne (spolu s hrdinu, když odejde do hlavního města) a na konci jde vlastně o realistický příběh, snad i sociálně a ekologicky kritický. To co je na něm tak říkajíc archetypální včetně hledání matky, mne nudilo, dobrodružná a angažovaná stránka knihy mne strhla. Epilog nejapný, už si na to u českých a evropských neanglofonních autorů asi zvykám.

5 05.08.2018

Bývá vychvalováno berlínské finále, já knihu nejvíce hltal, když byl hrdina na Kavkaze a samozřejmě v Babím Jaru.

5 27.01.2017

(SPOILER) Kroutím hlavou, mohu si ji ukroutit... Po letech jsem zase zkusil Hůlovou (Strážci dobra a Macocha mne kdysi znechutili, ale Stanice tajga přece nebyla tak špatná, nebýt vystavená na jediné pointě, a Přes matný sklo je vážně dobrá knížka...), hlavně mě zaujal námět. Že čtu knihu pro mládež, jsem záhy pochopil, takže určité věci bych měl odpouštět. Je to jakože pohádka, co? Že jsou ale hrdinové nekonsistentní, to je prostě fakt a literární šmíra (mentálně osmileté dítě z první kapitoly fakt nevyzraje za čtyři dny na deváťáka). A teze? Že stačilo málo a českoslovenká zlatá střední cesta socialismu mohla být naplněna? Že můžeme být neutrální? Že zpravodajské služby mocností si sednou na prdel z lítacího transparentu a uvěří malé jednoduché lži? Že dnešní děti by rády vyměnily svůj životní styl za rovnostářskou společnost s babičkami s nebarvenými vlasy, s byty na příděl, s pionýrskými šátky? A co ten chudák, který by si chtěl knihu přečíst, ale bohužel chodí na víceleté gymnázium?

4 31.03.2023

Jde o druhý díl volné trilogie o Loudálkovi. První díl Princ v zeleném království je trochu zmatečný, ale poetický, vtipný, fantaskní. Třetí díl, Princ a malá princezna, je hodně slabý, bez děje i vtipu. Ale druhý, Princ ve Velké Cintánii, je vrcholné dílo. Pro dospělého čtenáře dost věcí navíc. Slovní humor, silná filosofická teze o možnosti jak porazit zlo, přirozený proud děje i mimovolné motivy hodné imaginace dobrého básníka.

4 09.12.2020

Velmi poutavé. Lze doporučit.

4 04.12.2019

Vynikající kniha. V závěru gradující, příběhy a psychologické portréty spoluvězeňkyň jsou napínavější. Dlouho jsem se knize vyhýbal, protože si pamatuji na seriál-blamáž. Podíval jsem se nyní na několik minut přístupných na YT a je to zřejmé: Adaptace se chopil mizerný režisér ve špatný čas. Explicitní antikomunismus, který v knize téměř není, nebo o něj nejde v první řadě a který tu předvádějí herečky první socialistické ligy, dopsané mužské postavy (výslechy, kde se filozofuje!), patetický vypravěč, předevím ale neuvěřitelnost, neautenticita! Seriál je opravdu škvár, i když kniha je dobrá.

4 18.07.2018

Zřejmě další přeceněné dílo...

4 10.08.2017

Ona prostě umí psát.

4 31.01.2017

Literární memoáry mám čím dál raději. Jsem rád, že jsem přečetl i druhý díl těch Chadimových. Odsouval jsem je, bál jsem se, že budu víc nesouhlasit, že budu víc rozmrzelý z jeho zatrpklosti a špílců na všechny strany. Ale šlo to. Občas se barví jako geroj, poslední kapitola je zbytečná, ale klady převyšují. Jako osobnost umí být smířlivý, jako vypravěč je strhující a jako muzikant excelentní. A fakt už mu je letos 70 :). Tož frajer.

3 01.04.2023

Trochu předvídatelné, ani ne strhující ani rozvláčné. V ideálním případě autor směřuje k nějakému pětisetstránkovému románu ve stylu Ajvaze nebo Rushdieho. Jeho dosavadní knihy jsou zatím jen jakýmsi tréninkem.

3 28.12.2021

Nechce se mi věřit, že tohle je výkvět současné dánské povídky. To tam opravdu nemají nic lepšího? Zřejmě to je čistě trénink překladatelů. Nemělo cenu to číst.

3 15.01.2020

Potěšil mě popis Skotska. Před lety jsem měl z Edinburghu podobné pocity. I z Glasgow.

3 17.06.2019

Dávám plný počet hvězd. Mouchy jsem hledal a nenašel.

3 02.05.2019

Rozhodně to není vrcholný Rushdie. Některá témata navíc začínají být v dnešní době značná klišé, hlavně transgender a autismus. Nicméně všechny ty aluze a metafory - to mě baví.

3 29.03.2019

V knize je vyslovena jakási obhajoba klišé v tvůrčím procesu, autor jakoby se už dopředu bránil kritice. Právem, protože těch schematismů ve fabuli opravdu pár je. Dlouho se mi nestalo, abych některá překvapení uhodl dopředu, tady ano. Přesto dávám vysoké hodnocení pro čtivost a napínavost, popis "mezikultury" bohatších a liberálních Afgánců a kvůli dalším věcem. Určitá narůžovělost příběhu se dá také vyložit odkazem na středoasijskou tradici - při četbě jsem si občas vzpomněl na Swarupa a Rushdieho, kterým to také odpouštím.

3 18.12.2017