leny.wood komentáře u knih
Pane Vančuro, je mi to nesmírně líto, ale já váš styl fakt nemám ráda. Absolutně nečtivé, skákání z jednoho na druhé, nejasné myšlenkové pochody postav...
Četla jsem jen Studené slunce a určitě doporučuji ke čtení, protože Muchův deník velmi dobře vykresluje situaci, když vás pošlou za nic do dolů odpykat si trest. Není to jen popis událostí, ale také myšlenkové pochody autora, vracení se ve vzpomínkách apod.
Četla jsem pouze Mahenův Měsíc v rámci studia a byly to chvíle nevýslovného utrpení. Bylo velmi těžké udržet pozornost a soustředit se, abych alespoň něco z textu měla. Nakonec mi pomohly doplňující informace na internetu.
Vhled do vnímání světa dětskýma očima a uvědomění si, že stejnou situaci vnímá každý úplně jinak. V něčem bylo dětství fajn, v jiných situacích (ztotožnění se se svým dětským já) jsem ráda, že už jsem dospělá. A jako dospělá jsem si čtení maximálně užila, navíc doprovodné kresby atmosféru v knize skvěle doplňují.
Petru Soukupovou jsem si fakt oblíbila. Výborná ukázka toho, jak dítě vnímá signály dospělých a že život v jejich světě není jednoduchý. Zvlášť, když je vaše máma tak trochu kr**a.
Ze třech příběhů byl pro mě třetí nejslabší, motiv dětského hrdiny, na který jsem se zaměřila, byl nejslabší a celkově bych uvítala větší vhled do myšlenkových pochodů mladší ze sester.
Jsem mile překvapena, lépe řečeno - nadšena. Příběh není ryze o dětech, jak jsem dle popisu knihy očekávala, ale o vztahu dvou lidí, který se v čase proměňuje, ukazuje vliv na potomky, vnímání všech rodinných příslušníků a kam až může vést (ne)komunikace mezi nimi. Kniha je čtivá, autorčin styl svižný, originální (např. pracování s přímou řečí).
Jsem mile překvapena. Stín kapradiny je ukázka krásy jazyka. Lyrické popisy jsou tak silné, že vás přenesou přímo do místa děje a navíc je těžké zaujmout vůči vrahům vysloveně nenávistný postoj.
Síla. Rozhodně to není čtení pro každého - vulgární až obscénní popisy, amoralita. Je to jiné, hodně jiné, mnohdy bylo těžké porozumět.
Alena Mornštajnová prostě umí. Je to tak realistické, jako kdybyste se ocitli v době, kde se zastavil čas. Tíseň a beznaděj jsou téměř hmatatelné. Nikdy bych se nechtěla v takovém světě ocitnout a jsem neskonale vděčná, že režim padl.
Mohlo by se zdát, že je příběh zbytečně rozvleklý, ale opak je pravdou. Postupné sbližování dvou lidí středního věku není kýčovité, čte se lehce a svižně. Navíc se čtenář seznámí s nemocí, o níž se mnoho neví. Kelly Rimmerová prostě umí.
Na "dudáka" jsem měla špatné vzpomínky a dodnes tvrdím, že vzít do divadla na tuto hru žáky na druhém stupni ZŠ je chyba. Ke hře jsem byla až nenávistná. Po mnoha letech jsem si ji konečně přečetla a musím říct, že se mi velmi líbila. Nabízí se dvě možnosti - buď je pohled na hru způsoben věkem, nebo bylo divadelní zpracování tehdejšího souboru tak mizerné.
Obzvláště povídka Márinka je nezapomenutelná, a to díky kombinaci lyriky s epikou.
Nebylo to nejhorší, pro mě je přitěžující okolnost tehdejší čeština, jejíž slovosled je příliš těžkopádný a nepřirozený.
Našly se světlé okamžiky, ale většina čtení není rozhodně pro mě.
Tohle jsem hodně protrpěla. Pro mě hodně rozvleklé, nudné, nic neříkající.
Nebýt povídky "Pan učitel", dala bych plný počet. Čtení jsem si užila, ale již zmiňovaná povídka je nudná, nic se v ní neděje. Na druhou stranu se jistě najdou tací, kteří ocení květnaté popisy tehdejší výuky.
Skvělá záležitost, ze které mrazí - chování rodičů k vlastní dceři, jaké důsledky to nakonec má... Nářečí moravské vesnice sem patří a osobně si to nedovedu představit s jiným.