leny.wood komentáře u knih
Příjemná oddechovka, u které si odpočinete a zrelaxujete. Žádné obrovské drama, mezi řádky najdete i určité poselství do života (např. soužití a vzájemný vztah matky s dcerou).
Brilantní, a to bez výjimek! Víc nemám co dodat. Marek Dvořák je sympaťák a pan Moravec z něj dostal ještě víc, než jsem čekala.
Knížku jsem četla velmi dlouho, protože jsem vždycky dospěla do bodu, ve kterém jsem se bála číst dál (očekávala jsem katastrofu). Ano, je to místy pohádkové, ale autorka píše čtivě, napínavě, flashbacky dokreslují situaci a dávají pochopit, proč se která postava jak chová.
Že tu někteří píšou, že nechápou, že se Ginny dva roky nezajímala o svou dceru, že to je nesmysl. Ta doba, ve které se to odehrává, vliv tchána a mnoho dalších faktorů... Není těžké se zacyklit v rutině a upozadit reálné pocity a pohřbít je v sobě. Těžké je se vrátit k vlastním touhám. A přesně o tom to je, vydrápat se, najít se a bojovat nejen za sebe, ale i za to, co milujete.
Možná trochu pomalejší rozjezd, ale pak už to byla jízda. Je to sice v kategorii YA, ale i dospělák si to užije, dokonce si myslím, že víc pochopí některé části příběhu. A taky hlavně ty šachy! Neumím je, nerozumím jim a přesto jsem si připadala jako profík.
Po četbě rozhovoru s p. Heclem a p. Marešem byl tohle pro mě docela sešup. Což o to, rozhovor byl veden skvěle, i se dozvíte mnoho zajímavého z oblasti neurochirurgie, ale mnohé názory pana doktora... Možná mlčeti zlato, to ego je přebujelé, sympatie vůči jeho osobě klesaly. Může za to fakt, že své názory např. na rodinné soužití, výchovu dětí apod. podával jako jedině správné a vše ostatní je špatně. Nezlobte se na mě, ale říct, že když dítě do ničeho nenutím a je samo sebou, tak je to ohavnost první kategorie... Tak a teď si určitě spravím chuť p. Dvořákem.
Neuvěřitelně silný příběh, jehož konec mě dohnal k slzám. Délka je ideální, poslouchala jsem jako audioknihu, Vladislav Beneš příběh namluvil brilantně.
Milovníkem koček nejsem a přesto se mi čtení o nich líbilo, povídky v sobě mnohdy skrývají více než pouhé povídání o kočkách a jejich lidech. Příjemná jednohubka.
Užila jsem si švýcarskou krajinu, všechny ty milé lidi, ale něco mi tam chybělo, nějaká ta pořádná romantická zápletka.
Příjemná jednohubka, ale asi jsem moc velký cynik, protože jsem v příběhu žádnou hloubku nenašla.
Jako u všech knížek série je jasné, o co jde a kdo ke komu patří. Pro mě je důležitá čtivost, příjemná a neuměle použitá slovní spojení a v tomto případě poznání japonské kultury a taky něco z práce fotografa, jak jen to je u romantických knížek možné.
Tohle je výborný vhled do jedné kdysi bohaté země a taky návod, jak se to nemá dělat. Změna žánru, který momentálně nejvíce čtu, byla osvěžující, šokující. Všechna čest autorovi, co všechno podstoupil, aby mohl předat takto širokou zprávu celému světu (tohle by se mělo hojně překládat, ne že ne).
Seznámení se s Chorvatskem, ukázka povrchnosti některých lidí a pokřiveného charakteru v kontrastu s hodnou Maddie a naivním Nickem. Všichni víme, jak to skončí a právě proto to čteme a milujeme. Julie Caplin to se slovy umí a prvoplánový příběh vám naservíruje postupně, mile, s pár napínavějšími okamžiky, které v pravé romanťárně nesmí chybět.
A mně se to moc líbilo. Na začátku je mrtvola a pak se vracíte v čase a snažíte se odhalit, kdo je mrtvý a kdo vrah. Jsou tam snad všechny dějové linky: milostná pletka, hledání minulého a ztraceného, tajemství atd. Všechno zpříjemňují vsuvky o pečení a chuťových kombinacích.
Je to fajn oddechovka s nádechem dramatu a když zrovna běží třetí řada Peče celá země, čte se to ještě o fous líp.
Brilantně vedený rozhovor, díky kterému se dozvíte mnohé nejen o letectví. Za sebou už mám Mareše, tak ještě Beneš a Dvořák a pak už budu netrpělivě čekat na další osobnost. Pan Moravec prostě umí!
Pro mě zatím nejlepší z romantických útěků, které jsem četla. Pozvolný rozjezd a oťukávání se, láska přišla postupně, až to nevyhnutelně vedlo k extra sladkému konci. A tak to prostě muselo být, když jde o pekárnu. Vůni kafe a pečení zbožňuju, nejspíš proto jsem si tenhle díl tolik oblíbila (a taky díky fajn postavám, to je jasný).
Jako dospělá jsem si tuhle YA lahůdku užila. Neuvěřitelně milý příběh, perspektiva obou hlavních postav k sobě příjemně seděla. Doporučuji jako audioknihu, s hlasy Kláry Oltové a Matouše Rumla získává vyprávění na realističnosti.
Škoda, že nejdou dát i půlené hvězdy, dala bych 3,5. Protože "Cukrárně", která se mi líbila víc, jsem dala 4, přikláním se tedy ke trojce. Příběh je to milý, ostatně jako vždy u Julie Caplin. Přesto mi tu něco chybělo - hned na prvních stránkách je naservírované vzájemné vzplanutí hlavních postav, čekala jsem barvitější popisy a seznámení se s výrobou vína (šampaňského), Hattie mě spíš víc štvala. A v závěru ta nakousnutá zápletka, která jen tak vyšuměla jako to šampaňské, které tam pořád pijí... To je věčná škoda.
Tady je úplně všechno, romantika, napětí, ukápnou vám slzy dojetí a vzápětí se rozčilíte. Ubrala bych erotických scén, stačila by tak polovina, ale na počtu hvězdiček to neubírá. Tajila jsem při čtení dech? Ano. Ukápla mi slza? Ano. Vystřídala se u mě škála všemožných pocitů? Ano. Těším se na další díl a myslím, že do té doby si od autorky přečtu i její další knihu.
Tohle mě nadchlo především díky prostředí, na Island jsem se chtěla vždycky podívat a teď chci o to víc. Příběh mě ve své 3/4 překvapil, myslela jsem, že autorka danou věc využije jinak. A líbila se mi provázanost postav z jiné knihy ze série.
Z 80 % jsem se bavila a dokonce se i nahlas rozesmála. Bylo pár okamžiků, kdy mi to přišlo až na sílu a třeba typy hostů na každé svatbě jsou z mého pohledu totální nesmysl (byla jsem na dost svatbách a nikdo takový se tam fakt nevyskytoval). A občas se autorka dostala do úplně zbytečných stereotypů (já je fakt nemám ráda). Suma sumárum je to super počtení na jedno/dvě odpoledne/večery, které vám zvedne náladu. :)