V téhle knížečce je spoustu faktů o přístupu rodičů ve zvířecí říši. Je to vtipné a je to nápadité, což podtrhují ilustrace Priscilly Witte. Mezi všemi romány, detektivkami a thrillery je tohle příjemná změna, u které se zasmějete a řeknete si, že to zase neděláte tak špatně. Jasně, je rozdíl mezi člověkem a zvířetem, ale proč na chvíli neodsunout vážnost stranou? Navíc se ke svazečku můžete vracet kdykoliv, kdy se budete cítit bídně, je to takový vděčný kousek literatury. Kromě skutečností, jak to chodí u jiných zvířecích druhů, autor ze všeho nejdříve shrne, s čím se drtivá většina (nebo spíš každá) matek potýká - pochybnosti. Pochybnosti o všem, co souvisí s narozením dítěte, nastalým rodičovstvím, neustálé otázky začínající "Co když...?". No a pak už máte důkazy, že na rozdíl od jiných druhů, my ty svoje minimálně nesežereme.
Každý fakt je formou verše a na úplném konci je pak ke každému zvířecímu druhu podrobněji vysvětleno, proč tomu tak je.
Tohle už není ryze feel good fantasy, je tu víc akce, bitek, dojde i na nože a krev. K tomu je tu humor (Ferna nejde pro sprosté slovo daleko) a jedna vychytralá goblinka, na kterou je vypsaná pořádně tučná odměna. Svět, ve kterém naši hrdinové žijí, je nekomplikovaný, snadno pochopitelný. Děj plyne rychle, nenudí, ba naopak; navíc je tu přidaná hodnota ve snaze najít samu sebe, kam vlastně taková malá krysačka (a nejen ona) patří.
Jsem ráda, že se autor vydal u trojky jinou cestou, opustil útulné prostředí kavárny a knihkupectví a vydal se putováním s deštěm, blátem, ukecanými noži, nepřáteli i přáteli. Měli byste s tím tedy počítat a pokud chcete totéž co v předchozích dílech, sáhněte po něčem jiném.
Tohle se mi hodnotí těžce - příběh jako takový nebyl špatný, jenže až takové selhání policie, která nedělá de facto nic a všechno zvládne jedna psycholožka, která dokonale čte řeč těla?
Co ale knihu totálně srazilo je korektura. Takovou fušeřinu jsem dlouho neviděla - překlepy a chyby, kterým nasadilo korunu "nemněl radost". No, já z toho radost taky neměla a ačkoliv závěr byl překvapivý a je velmi slušnou vábničkou na další díl, já u toho už nebudu.
Vyhrálo zklamání. Jsou tu slovní přestřelky, dojemné pasáže. Překvapily mě spicy scény, které byly na Lucy Score umírněné, po Knockemoutu nečekané. Chybí tu ale jiskření, které dodává každé romantice šťávu, není to zkrátka ono. Navíc je děj zbytečně táhlý, hodně mi vadilo Paigino chování - místo aby se postavila za sebe, za lásku, většinu knihy jen couvá a je odmítává. Ono to sem patří, ale jen po určitou dobu, když se děj točí v kruhu, není to ono. Přesto v sobě příběh skrývá o něco víc než jen typickou romantickou linku - autorka se pustila do tématu nerovných podmínek žen a mužů ve filmovém průmyslu (de facto obecně v zaměstnání). Navíc se dozvíte, jak to chodí při reality show.
Mně fakt nejde na rozum, proč tyhle knížky nemají žádnou propagaci. Vždyť je to taková škoda! Na křídlech motýlů je příjemný román, který vám projasní den. Autorka pracuje s tématy manipulace, a to nejen na úrovni nejužší rodiny, ale také v partnerství; jak je důležitá důvěra a podpora přátel, nebát se svěřit se a mluvit, protipólem dysfunkční rodiny na Finnově straně je rodinná sounáležitost u Millie. Při čtení jsem se cítila příjemně, lehké erotické scény mě spíše rušily, ale nejsou nikterak obscénní, do celkového kontextu knihy zapadají.
Knížku bych přirovnala ke knize Moje lepší polovička, kterou také doporučuji, kudy chodím.
Četlo se mi dobře, ale stejně jako u jiné knihy autorky, i tady mi vadily erotické scény. Do typu tohoto příběhu mi to nepasuje. Není to typická spicy kniha, všichni tu mluví až moc spisovně a mnohdy to bylo jako pěst na oko, protože takhle lidé mezi sebou zkrátka nemluví. Při čtení jsem si několikrát říkala, "tak a teď se stane tohle" a ono se to stalo - typická klišé pro romanťárny. Některé věci bych s klidem z příběhu vyškrtla, neuškodilo by to. Co musím vyzdvihnout, je vyobrazení vztahu Kamily s její babičkou, která je skvělá; pak tu máme manipulátorství, Alzheimerovu chorobu, sílu přátelství a taky lásku ke country.
Je to zkrátka příjemná romantika, která mnohé ženy potěší.
(SPOILER) Knížka je na způsob detektivky, ale jde tu o víc než jen o vyřešení případu. Noříte se do minulosti, ze které zase vystupujete - tu o sedm dní před dívčinou smrtí, pak jste najednou 83 dní po, do toho se s postavami vrháte do jiných zákoutí jejich paměti. Pro mě to bylo neuvěřitelně rušivé a ubíralo to na čtivosti. Všechny postavy mají negativní podtón, k žádné není možné získat sympatie, jejich vystupování a chování se pro mě postupně stalo těžko uvěřitelné. Celkově je šumavský kraj vykreslen jako špinavý, zaostalý a nepřívětivý, což podtrhuje zimní období.
Nelíbilo se mi, že autorka využila případ úmrtí matky s dcerou v Egyptě a úplně jej otočila; že se v knize objevila scéna jak z akčního filmu, kterou sice později vysvětlila jednou větou, ale přesto jí nelze věřit; že tajemné květiny po odhalení ztratí pochopitelnost, protože snad každý na dědině ví, co komu roste na zahradě - a je po tajemství.
Naopak se mi líbilo nahlédnutí do historie, nevěděla jsem nic o Pramenech Vltavy, Jantarové komnatě a díky knize jsem si to vyhledala. Převažuje však zklamání a vlastně jsem překvapená, že jsem knihu dočetla.
Naprosto bravurní přednes v podání Otakara Brouska ml., ten zážitek ze "čtení" byl ještě lepší.
Třetí díl hrobníka přinesl opět náhled do Vídně na konci 19. století, autor zabrousil do oblasti spiritismu. Je to čtivé, je to napínavé, je to skvělé.
True crime čtu výjimečně, nebýt práce v knihovně, nedostala bych se ani k této knize.
Pět pražských nevyřešených případů je zajímavých, neznámých, autoři předkládají fakta z vyšetřování, různé verze, s nimiž kriminalisté pracovali. Přidávají svůj pohled, který má sklony k beletrizaci, a to je přesně to, co mi vadilo. Celkově ale hodnotím kladně a doporučuji.
Tohle bylo... já vlastně pořádně nevím. Historická část mě nebavila, byla rozvleklá, nemá pro příběh žádnou přidanou hodnotu, jsou to povrchní informace. Druhý časový rámec je poutavější - text je dynamičtější, plyne svižně, čte se příjemně a postava Henryho je příjemným osvěžením.
Co si z knížky odnést? Někdo se může zamyslet nad smyslem života, nad tím, na kolik ve světě zanecháváme svou stopu, zda jsme snadno zapomenutelní, či tu necháme nějaký odkaz. Já si tohle neodnáším. Příběh se mi líbil svou základní osou (rok 2014). Minulost byla nudnější, prospělo by jí zkrácení alespoň o polovinu. Oproti jiným čtenářům mi přijde, jako bych četla úplně jinou knihu, nevidím tu žádnou hloubku, filozofii, poetiku. A konec? Za mě to autorce ujelo; vzhledem k ďáblově vystupování absolutně nevhodný a nesmyslný závěr.
Rozhovory s ženami i muži, kteří mají zkušenost s IVF za sebou - otevřeně mluví o svých problémech, o své cestě za vytouženým štěstím v podobě novorozeněte v náručí. Nenajdete tu ty, kterým se zadařilo na první pokus, protože nejen že je takových docela málo, ale především proto, že jejich příběhy nepřinášejí tolik procesů, jež se s IVF pojí. A taky proto, že ženy, jejichž cesta trvá delší dobu, potřebují vědět, že nejsou samy, že tu bolest prožívá mnoho z nich a ta sounáležitost je zatraceně důležitá.
Knížku vřele doporučuji, rozhovory jsou přirozené, jako byste u toho byli a jak se píše na zadní straně desek "Tohle není jen kniha o IVF. Je to svědectví o odvaze, naději, zármutku i síle.".
Sleduju ig profil, knížka je ideální pro všechny, kteří se chtějí pobavit a uvedenou sociální síť nemají. Jsou tu zážitky vtipné méně či více, dle naladění každého.
Tak tenhle díl byl navíc, Millie a Enzo mi přišli jako dva jiní lidé, než jak vystupovali v předchozích dílech. Thriller to není ani náhodou, spíš nepovedená detektivka, žádný extra zvrat, ze kterého budete v šoku, nečekejte. Nejlepší z celé knihy je bonusová novela Pomocnice se vdává.
Potenciál má knížka skvělý - zakázaná láska na místě, kde je ke smrti jen krůček; ďábelsky promyšlené hry využívající sedm kruhů pekla; spicy scény. ALE! Na to, že byla Ofélie vedená k roli nekromantky, neumí nic, pořád je vyděšená a bez Blackwella by umřela hned první den. Samotným zkouškám je věnováno tak málo prostoru, že sotva jeden kruh pekla začne, skončí. Žádné napětí, větší popisy, nic.
V erotických scénách jsou klišé, která působí absurdně - třeba to, jak její drobná ruka jeho penis nemůže obemknout. Tak to jí rozerval vejpůl, ne?
Co musím vyzdvihnout, je zpracování OCD, kterou hlavní hrdinka trpí. Přiblížení této poruchy je skvělé. Kvituji také vysvětlení světa, kde se příběh odehrává, je dostačující a závěr byl taky překvapující.
Celkově jsem ale zklamaná. Jo a dark tady není taky nic.
Tohle byla totální pohádka na závěr. Na Riův příběh jsem se moc těšila a trochu mě zklamal. Nevtáhnul mě do sebe jako ty ostatní, některým věcem se jen těžko věřilo, což se mi u předchozích dílů nestalo.
Poslouchala jsem jako audioknihu, namluveno Igorem Barešem. Ten odvedl skvělou práci, to se nedá říct o vydavatelství, které absolutně nezvládlo oddělení dějových linek v kapitolách. To vedlo k pocitům zmatení, než vám došlo, že už se nemluví například o Adě, ale o Ethel.
Příběh jako takový mě bavil - zasazení na skotský venkov do konce 19. století dávalo tušit nějaké té magii, mystice, pověrám. Máme tady zahrávání si se smrtí a odhodlání ji přelstít. Někdy mi chybělo podrobnější vysvětlení určitých situací, na druhou stranu je to fantasy a k tomu nevysvětlitelné tak nějak patří. Vykreslení postav a jejich vztahů bylo pro kontext dostačující; vším tady prostupuje temnota a pochmurnost.
Nadšení nesdílím, je to takový lepší průměr. Hlavní hrdinka se mnohdy chová nedospěle a tak očividné náznaky by nepochopil jen totální trouba. Ze začátku se mi to líbilo, Priscilla mi přišla správně trhlá a impulzivní, ale postupně vše přebila ta natvrdlost. Rozhodně nemůžu popřít, že je to čtivé a je tam vtip, ale to prostě nestačí.
Skvělá jízda plná zvratů a nečekaných událostí. Kapitoly krátké, svižné, na jejich konci chcete bezpodmínečně vědět, co bude dál a tak čtete a čtete, až jste najednou na konci s překvapeným výrazem.
Jak mě předchozí kniha zklamala, tak tady je Claire Douglas opět na koni. Čtivé, postupně odkrývající pravdu, čtenář je neustále držen v napětí a je těžké přestat číst, aniž by byla odhalena pravda. Měla jsem dost teorií a stejně mě autorka převezla.
