Pekař Jan Marhoul

18.09.2021

Pane Vančuro, je mi to nesmírně líto, ale já váš styl fakt nemám ráda. Absolutně nečtivé, skákání z jednoho na druhé, nejasné myšlenkové pochody postav...

29.03.2021

Špatná kniha na čtení to není ... uznávám, že jazyk Vančury mi to chvílemi ztěžoval (normálně tak útlou knihu bych měla zhltlou za necelou hodinu .. tahle mi trvala opravdu déle) ... ale přečíst se to dalo ... jen ten konec byl opravdu takový pesimistický ...

2 12.11.2020

Nejvíce depresivní kniha, jakou jsem za poslední roky četl. Jak ten jeho marný život spěje neodvratně ke konci... I Vančurův místy klopotný jazyk tomu dodává na ponuré atmosféře. Je to mnohem lepší, než moderní zápisky a deníky nejrůznějších schizofreniků (např. vychvalovaný Skleněný zvon od Plathové). Zde je teprve pravá bída a utpení člověka, kterému i přes nesmírnou snahu není dáno dosáhnout štěstí.

3 13.10.2020

"Prostor noci je tichý, nikde se neozývá hlas a mrazem a tmou fičí vesmír." A dál... Není monumentálnějšího začátku v české próze! Pro ten jazyk Vančuru miluju. A to, ač je tento příběh o "zběsilém dobrákovi" dost zvláštním prozaickým pandánem k proletářské poezii, i v této jeho románové prvotině. Vančura je neopakovatelný mistr naší literatury.

A ještě ukázka jeho metaforického odsudku par excellence:
"... (jehož jméno není slovo, ale díra v lidské řeči) ..." 25. str.

1 12.09.2020

No já nevím, postrádám naturální přirozenost.

1 07.06.2020

Kniha je krátká, ale nečte se nijak lehce. Hlavně pro to, že to není lehké čtení.
Chvílemi mi kniha připomínala Zabijáka od Emila Zoly. Příběh nezačíná dobře a vy tušíte, že se nevylepší a už to bude jenom horší a horší...

3 03.01.2020

Žádné oddechovka to není, nečte se zrovna snadno, ale ten příběh je tak silný!