Lenisk@ komentáře u knih
Konečně i já patřím mezi ty, kteří Vyhlídku na věčnost přelouskali :-).
A zase to byla spousta krve, spousta zbraní, spousta mrtvol, upírů, zabijáků, lovců,..., a v pozadí snad i láska, přátelství, starostlivost. Dokonce jsme si zavzpomínali na osudy Nočního klubu (ano, i já patřím mezi ty, kteří se s ním nemohli rozloučit). Knížku považuji za skvělou a neuvěřitelně čtivou.
Ovšem najdu i mínus - Kulhánek bohužel píše poněkud šablonovitě, postava Mluvčího mi splývala s Tobiášem (nepovažuji to za velké mínus, Tobiášův humor a poznámky jsem měla ráda). Nakonec jsem byla ráda, že se autor ze svých myšlenek a nápadů vymotal.
Musím říct, že knížku si buď zamilujete nebo ji zahodíte. Žádná střední cesta nejspíš neexistuje.
Kniha se mi překvapivě líbila, i když se jedná o realistické dílo (och ano, dlouhé popisy opravdu nemusím). Jen lituji toho, že jsem věděla, jak příběh Vojty skončí. I přesto jsem četla dál a místy jsem jen mohla kroutit hlavou. Já být na jeho místě, tak si můj proslov obě Boučkovy za rámeček nedají! :-D
Nerada se přiznávám, ale kniha mě na první pohled zaujala svou krátkostí. Na ten druhý obsahem a na třetí (a nejdůležitější) svým nádherným zpracováním. Ač se jedná o žánr, který mi není blízký, věřím, že se ke knize budu vracet.
Velmi mě zaujala.
Jak jen zhodnotit tuto knihu? ...Zavřela jsem knížku a hlavou mi proběhly 2 myšlenky - měla bych si přečíst pokračování, už chci vědět, jak to dopadne; a ta druhá byla poněkud zvláštní - co se v tomto dílu vlastně stalo?Ovšem Pan Spisovatel mě nenechal ani chvilku vydechnout, chvíli jsem chtěla bránit Brana, chvíli putovat s Jonem za Zdí, být společnicí Arye, obdivovat Sansu a především bojovat za krále (za kterého?!). Jedná se o úžasně napsané dílo, o skvělé fantasy.
Svůj komentář musím začít slovy - kniha mě překvapila. Příjemně. Spíše než děj hodnotím umění spisovatele, protože dokázal na neuvěřitelném množství stran popsat příběh několika lidí, jejich myšlenky, touhy, potřeby,.. Při zavření knihy jsem si uvědomila, že se v podstatě nic moc nestalo, jsem zvyklá na knihy s akčním dějem, ale ani to mi nevadilo.
Musím se přiznat, že nad chováním některých postav (především Anny) mi zůstával rozum stát. Nechápala jsem její potřebu opustit syna, žít s Vronským, nemilovat vlastní dceru... Ale ani ji jsem nemohla soudit, člověk nikdy neví, jak by se zachoval na jejím místě.
Páni! 5 let uplynulo od doby, kdy jsem poprvé držela v ruce Eragona a začala jej číst. Možná je čas na nějakou rekapitulaci (po přečtení doslovu), ale i tak se neubráním smutnému povzdechu.
Kriticky musím uznat, že po 500 stránkách jsem měla pořád pocit, že se nic nestalo, takže jsem četla dál a dál. Poslední stránky bojů a budování byly strhující.
Jen tak dál, Pane Spisovateli.
Na knize mě zklamalo už jen to, že se jednalo o soubor povídek (ovšem jedná se pouze o můj problém). Poslední povídky jsem ani nečetla, předchozí mě moc nezaujaly.
Z knihy jsem na rozpacích. Pan Bukowski mě stylem psaní velice překvapil (za to mu patří obrovské PLUS, kdo jiný popisuje realitu přesně takovou, jaká je?!), ovšem děj knihy mě zklamal (ke konci už jsem ztrácela motivaci pokračovat ve čtení, všechny ženy mi přišly šablonovité).
Nejspíš by stačilo pouze jedno slovo, které by dokonale vystihlo tuto knihu - PARÁDA!
Klobouk dolů před panem SPISOVATELEM!
Tuhle knížku jsem vždy milovala a věřím, že i nadále budu milovat. Jako malé se mi ji nechtělo číst, ovšem jsem ráda, že jsem se nechala rodiči přemluvit a pustila se do ní. Od té doby jsem ji četla ještě několikrát a těším se, až ji zase otevřu. Mrzelo mě, že mě druhá část knihy tolik nezaujala. Dokonce i film jsem viděla několikrát a stále ho mám ráda :)
Krásné dílo :) nádherný a místy velmi smutný příběh... s hlavní postavou jsem se velmi zžila a o jejím životě jsem přemýšlela i v době, kdy jsem knihu zrovna nečetla. Ráda se k ní zase vrátím, myslím si, že příběh nenechá nikoho chladným.
Jedno mínus bych ovšem našla. Umím si představit knihu o 100 stránek chudší... bohužel mě příliš nezaujal děj, který se týkal Jana Křitele a doby, kdy Jana nebyla v Thornfieldu. Ovšem bez této epizody by příběh rozhodně nebyl úplný.
Proč jen musel byt napsán další díl? :-O jak už tady bylo několikrát řečeno, kniha byla lehkým zklamáním... trojka skončila smutně, ale pro mě dokonale! Nemůžu tak úplně říct, že by čtvrtý díl stál jenom za nic... třeba okamžik, kdy se vrátili bratři, Damonovo pití krve dívek, které byly podobné Eleně... Damonovo naštvání a odchod a především jeho návrat! Nemůžu si pomoct, ale v tomto díle byl hrdinou náš oblíbený badboy!
Kniha se mi velice líbila. Upřímně musím říct, že se mi líbila více než předchozí Upíří deníky. Byla napsána velice čtivou formou (což jsem mileráda uvítala). Kdo viděl seriál a má rád minulost bratrů Salvatorů, Stefanovy deníky přivítal s nadšením :)
Nemůžu si pomoct, ale první díl se mi líbil víc :) možná to bude tím, že pro mě nejlepší část knih představoval Noční klub (Postrach, Kamila, Mazlik, Tobiáš, ...). Ale upřímně... autor nakonec všechny kousky skládačky poskládal skvěle dohromady a poslední zápletka s Denisou a nový Noční klub? To bylo... perfektní! :)
Prostě jo! Na to nemám víc výrazů :D ... Jednou jsem takhle neměla co dělat, nechtěla se mi číst moje knížka a taťka mi dal do ruky tuhle se slovy "je to dobrý"... začala jsem číst pár stránek a nedalo se odejít! Tobiášův humor, spousta krve, zabíjení... ale když čtete tuhle knížku víte, že to tak prostě má být!
Zatím nejlepší kniha celé série (myslím si, že tou i zůstane). Akorát pěkně naštve, když vám někdo prozradí děj. To jediné mě mrzí, že jsem nebyla správně napnutá, jak to vlastně skončí a především, jak dopadne Murtagh.
Autorka má za mě hodně velké a nečekané +, jak z celé série vybruslila... Hodně dobrý a pro mě překvapivý konec :)
Kupodivu se mi tahle knížka hodně líbila... tedy celá série :) Na to, že s dívčích románů už jsem vyrostla, mě prostě dostala :D originální příběh (neodpustím si poznámku, že některé díly byly prostě dlouhé a i nudné) a hlavně, holky, ten Jesse! :D
Edit: Upravuji tento svůj puberťácký výkřik (za který se právě docela stydím) a navrhuji objektivnější hodnocení. Náhodou jsem se k celé sérii po letech znovu dostala a přečetla jsem ji lehce za pár dní. Knihy se čtou samy, jedná se opravdu jen o oddechové čtení (snad i ztrátu času?).
Líbí se mi nekonečné srovnávání Stmívání x Upíří deníky...
Po přečtení Upířích deníků se mi Meyer trochu zprotivila... v Upířích denících najdete podobný námět, některé stejné scény...
Upíří deníky mají jedno mínus, co se týče zpracování (Stmívání se mi četlo o mnoho lépe).
Také se mi nelíbilo "nadstavování" příběhu Upířích deníků. Podle mého série měla končit 3. dílem :) ze 4. dílu se mi líbila akorát poslední bitva a 5. díl byl naprosto k ničemu, další číst nehodlám...
A seriálové zpracování má taky hodně do sebe, škoda, že s knížkou má společné akorát jména postav :D