Ženy

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Román mezinárodně uznávaného autora. Henry Chinaski, Bukowského alter ego, se v románu Ženy objevuje v roli stárnoucího uznávaného spisovatele, a jak už napovídá sám název, prochází celou řadou vztahů s příslušnicemi opačného pohlaví (adjektivum „něžný“ v tomto případě není na místě). Tyto vztahy jsou zpočátku vášnivé a bezprostřední, ale nakonec téměř vždy sklouznou do ubíjejících poloh a oba zúčastněné nemilosrdně drtí. Chinaski tak vrávorá z jedné ženské náruče do druhé a v každé nachází jen chvilkové uspokojení. Znalci Bukowského života a tvorby mohou v románu objevit drobné radosti a paralely – např. postava Lydie Vanceové byla zpracována podle Bukowského chvilkové přítelkyně, sochařky a příležitostné básnířky Lindy Kingové....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/11_/11250/zeny-Yvy-11250.jpg 4468
Série:

Henry Chinaski (3.)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Pragma
Orig. název:

Women (1978)

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (50)

Kniha Ženy

Přidat komentář
DeepSea21
21. června

Klasickej Bukowski.Jedna z mých oblíbených od něj.
,,Hej,Lydie.Co je?Jdem šukat.´´

Termina
03. května

Já ho mám prostě rád ! Díky Činansky :)

Syndrom
15. února

„Bylo to jako šukat vlastní sračky.“

Než jsem začal psát tenhle komentář tak jsem se vykadil a vychcal (naráz), strčil si prst do krku a vyblil se, naložil se do vany a pozoroval, jak se můj starej indián potápí do horký vody se solí, masturboval, znovu potápěl indiána, vostříhal si plesnivý chlupy na bradě a ulíznul vlasy. Pak jsem zavrtal svoji hemeroidovou prdel do červotočema prolezlího gauče, kterej vlastnim od roku 1948, cucal pivo, usrkávál víno, kouřil kamelky a čekal, co mi mouchy na hovnech přinesou. Po asi jednatřiceti až čtyřiceti dvou minutách zaťukaly na dveře ženský. Byly to: Lenka, Zuzka, Mirka, Lojza, Gertrůda, Baugártnera, Jolanda, Gregora, Jiřina, Wutanga, Zlinule, Jičínie, Marijána, Běta, Filipa, Mišelina, Zigmunda, Petra a Sára. Všechny sem pohostil čangovym vínem, pivem do kterýho típám špačky a narval jim do chřtánů krocana. Tancovali jsme a hulili a zdi žárlily. Slunce pálilo a jak se v tomhle městě tradičně dělává, použil jsem náš cákající smradlavej pot na pohon vodní elektrárny za domem. Všechno to byly děvky a všechny sem je vomrdal. Nastrkal jsem jim svýho osmnácti kilovýho velrybáka do análních věnců, koulema ucpal nosní dírky a pocákal jim trvalou. Pořádně kouřit neuměla žádná. Šel sem si ho umejt, vychcat a vysrat (zvlášť), pustil sem vodu, aby nebylo slyšet jak bleju a chcal sem, aby nebylo slyšet jak seru. K večeru sem úplně v transu začal psát ten koment.

"Nestojim o to, kde mě nemaji rádi".

Básnici L.A. jsou líní, město boha Dionýsa. Srdcař, živočich, rebel Bukowski. Síla prožitých fakt je zábavnější než jakákoli sebebombastičtější pupundeklová fikce. Dialogy a příběh jako když pálí, ale furt to samé. Bez dramatické omáčky a záměrně bez ničeho speciálního. Zemité. Anglicky to dobře vyjadřuje výraz low key: při zemi. Absolutně věcné, často trefné a správné v smyslu jednoduchých autentických pravd. Rozhodně je to spisovatel a má svojí hlavu. Unikátní je jeho pohled odspoda a poctivost v něm. Cit pro přirozenost. Individualita jak sviň. Vyprávění jako bručení. Burroughs takhle psal před 20 lety, ale jako plaz. Bukowski je savec, pravděpodobně slon. Surový reál. Opravdová kritika ze dna. Všechno je tak nějak tím jednoduchým stylem nudné, ale existuje to. Potřebuješ vtip, aby ses vysmál rutinně, bolesti a nízkosti a profesionalitu, abys byl silný a užíval si TO a nebál se. Je chytrý nevědecky. Často ano, někdy ne. Sebeuvědomělé: padesátník, který dohání mladí, ale už zná sám sebe i svou práci nazpaměť. Každopádně si to napsal tak, že je kladná postava, která si umí ženský užívat. V každý situaci vystupuje jak jejich Méďa Pú.

Mr.Fox
01. února

První setkání s Bukowskim. A rozhodně ne poslední. Vesměs souhlasím se všemi komentáři - je to odporně úžasné stejně jako monotónní a bezduché. Knihu beru s nadhledem a hodnotím pozitivně. Na dlouhé osamocené večery s lahví vína je Henry Chinaski ideální společník.

bookemma
25. ledna

Miluju Bukowského, ale šukání bez citu na 300 stránkách je dobrým receptem na brzké ukončení milostného vztahu s tímto spisovatelem. Naštěstí ho znám, takže vím, že má i mnohem lepší příběhy. Ne, že by se tu nevyskytovaly skvělé a hluboké myšlenky, ale jejich přítomnost je jaksi přebita existencí vulgarity všude kolem. Kdyby to byl můj první kontakt s ním, zachovala bych se jako Cecílie a vzala nohy na ramena.

lukas9608
20.12.2018

Alhohol, sex, alkohol, zvracení, sex ... Bukowski v nejlepší formě :D

Česneksmedem
03.09.2018

Po přečtení více jeho děl máte dojem, že údělem hlavního hrdiny (Henry Chinaski) je zřejmě trpět satyriázou. Je to mužská obdoba nymfomanie, což je obojí něco jako sexuální alkoholismus. Na první pohled hlavní hrdina buď chlastá, zvrací nebo souloží. Jak je ale u Bukowského dobrým zvykem, najdete zde i mnoho hlubokých myšlenek a lidské životní moudrosti. Každou jeho knihu doporučuji.

Medunkavera
16.06.2018

Jednou mně navštívily dvě holky: jedna vypadala na devatenáct, druhá na dvaadvacet. Holky si nějaké mé knihy přečetly a chtěly mně poznat a tak mně v L.A. vyhledaly. Objednal jsem pití až do domu.
- o -
Přijel za osm minut. Byl to ten tlustý Australan, co se vždycky potil.
Převzal sem objednané dva kartony a postavil je na židli.
"Zdravíčko, dámy," pozdravil ten Australan.
"Co to stojí Arbuckle?"
"No, dělá to 17,94."
Dal jsem mu dvacku. Začal dolovat drobné.
"Neblbni, kup si novej dům."
"Děkuji pane!"
Pak se ke mně naklonil a zeptal se tlumenějším hlasem: "Doboha, jak to děláš?"
"Píšu na stroji," odpověděl jsem.
"Píšeš na stroji?"
"Jo, asi osmnáct slov za minutu."
Vystrčil jsem ho ven a zavřel dveře.

Tak tohle mně opravdu rozesmálo. (Protože on se ho vlastně ptal, jak to dělá, že po něm jedou tak mladé holky)
A pak se mi líbilo ještě tohle:

Lýdie mně čekala na letišti. Byla nadržená, jako obvykle.
..."Lýdie, moje noha je pořád v hrozným stavu. Já prostě nevím, jestli to s tou nohou zvládnu."
"Cože?"
"Je to tak. Myslím, že nemůžu š...t s touhletou nohou."
"K čemu teda sakra jseš?"
"No.. můžu třeba smažit vajíčka a předvádět kouzla."

A nejvíc se mi líbilo, jak promlouval ke svému penisu:

...Seděl jsem a držel sluchátko u ucha. Stále jsem byl nahý. Pohlédl jsem na svůj penis: ty hnusnej zmetku! Nemáš ponětí, jak mi bolí srdce kvůli tvýmu pitomýmu chtíči.

A ještě pár výroků je tam dobrých, ale jinak říkám: ne!
Dokonce jsem knihu po jedné třetině zaklapla a poslala na trestnou lavici. Pak mi to ale nedalo a dočetla ji. Z povinnosti. Ale to je stále jedno a to samé: ženy a sex a sex a ženy. A těch žen tam je! Dokonce mě mrzelo, že jsem si o nich nedělala poznámky. Protože, když se nějaká po čase zase vynořila, už jsem nevěděla, která to je. Jestli je to ta blondýna, bruneta, nebo zrzka. Odkud je, co dělá, má děti, nemá děti, čím je vyjímečná, nebo za jakých okolností se s ní Henry seznámil.
A tady, jak říkám: ne, tak to je kvůli tomu, že je tam - na každé stránce - použito tolik vulgárních výrazů, že tohle je na mně moc. To ne. Pokud je to semtam, prosím, ale tohle je opravdu moc.
Takže.. od tohohle stylu psaní si dám na nějaký čas pokoj.
Tak zase někdy..Charlesi.