Lea komentáře u knih
Rozhodně poutavé a zase trochu jiné čtení. Nenudila jsem se ani chvíli, ani když se dalo odhadnout, co se bude dít dál. Knížka je napsaná jednoduše, ale najde se v ní pár zajímavých morálních dilemat a malá i větší tajemství čtenáře donutí nepustit Divergenci z ruky. Není tak drsná jako Hunger Games, neryje tolik do hloubky, přesto před mladinkou autorkou klobouk dolů. Má to v hlavě srovnané a s lehkostí se dovede vyjádřit. A Čtyřka je moc fajn. Konečně kluk, co hlavní hrdinku nezasypává přeslazenými slovíčky. Naopak se snaží vyždímat z Tris co nejvíc i za cenu, že to bude bolet. Pro svět, v němž žijí, je to pro ni mnohem přínosnější než klišoidní sliby lásky a bezmezné ochrany.
Nebylo to tak špatné. Podle závěrečné řeči je to autorčina prvotina nebo jedna z prvních vydaných knih, a z toho důvodu přimhouřím oko.
Co mě bavilo:
- Určitě základ ve víře wicca, protože opírat se o kouzla, která autorka skutečně zná, je mnohem lepší než co dělá například L.J.Smith v Upířích denících (řeší zápletky náhle objeveným kouzlem, o kterém v příběhu nikdy dřív nepadla řeč). Prostě si ho vycucává a bum, máme řešení.
- Dál se Laurie dařilo mást čtenáře, alespoň na četbu pro teenagery to nebylo špatně poskládané. Mě mátla až přibližně do poloviny knížky, pak jsem se dostala do jejího stylu a vytušila, kam do celé tlačí :)
Co mi vadilo:
- Tohle není thriller, podle mě ne. Strašidelné mi to nepřišlo, spíš jako detektivka prvního stupně obtížnosti.
- Nezáživné podání příběhu. Stylistika na nule, moc mě to netáhlo číst dál. Já vím, je to knížka pro děti od 13ti let, ale proč to potom jiní autoři píšící pro stejnou věkovou skupinu dokážou?
A na závěr, co knize podle mě ublížilo. Příběh nemá žádnou skutečně výraznou postavu. Proč by nám vlastně mělo vadit, že někdo pronásleduje nějakou Dreu? Mně na té postavě prostě moc nesešlo.
Nejslabší díl, čtení mi neutíkalo, zápletka byla jasná od začátku, konec dopadl přesně jak se dalo čekat. Oproti předchozím dílům dle mě slabší chvilka autorky :) Dávám tři a půl hvězdy a těším se čím překvapí příště.
Já s názorem bend-ik nemůžu souhlasit. Ani ne tak s tím, co píše o této knize. Jsem asi v podobném věku a tohle pro mě není. Jde o to škatulkování. Fantasy je přece žánr jako každý jiný. Mládež buď sáhne po něm, nebo si vybere knížku ze života. O tom to je :) Ono těch knih o realitě je na trhu taky obrovské množství, jen to chce sáhnout do regálu vedle. Řekla bych, že s upíry a nadpřirozenem se to ani nedá srovnat, i když se teď takových románků vyrojilo dost.
Průměrné čtení pro mladší milovníky tajemna. Neurazí, nenadchne.
Knížka nebyla špatná, ale chuť i poněkud zkazila nevkusná propaganda samotné autorky. Jasně, autor se musí ohánět, aby českou knihu udal. Doporučit ano. Upozornit - proč ne? Ale sebechvála mi tu vážně smrdí.
Ano, je to teenagerovina trochu víc, než tomu sluší, ale spousta z nás v té době taková byla a připadali jsme si děsně oduševnělí. Připadá mi nespravedlivé hodnotit příběh očima vybouřeného dospěláka s vyváženou hormonální aktivitou. Pokud se nelíbí, prosím, ale že by na knize nebylo nic lepšího než redakční úprava a obálka? Stylistika Lauren a kouzelná lehkost jejího vyjadřování je dle mého zaviděníhodná. Ta šprachta tuctových knih, které autoři píší v tomtéž žánru, se má od ní ještě hodně co učit.
Knížka tak rozmanitá, že si v ní najde tu svou povídku asi každý. Autor sice vystihuje absurdnosti každodenního života, ale občas mi připadá, že neví, co si s nimi vzápětí počít. Moc knih v podobném stylu načteno nemám, a proto nechci ostře kritizovat, ale u spousty povídek mi chybělo rozuzlení, protože autor těsně před ním povídku uzavřel. Bez toho mi připadaly některé kousky úplně o ničem. Zvlášť ke konci - jako by autor jen plkal o ničem, aby se přiblížil sto padesáté stránce a mohl skončit. Jindy jsem se ale zasmála. Povídka o křížovkářích je nepřekonatelná! Povídky na sebe až na výjimky vůbec nenavazují, a tak není při čtení na škodu, že se některé povedly a jiné už míň. Jak už jsem psala, každý si najde tu svou, i kdyby byla jen jedna či dvě.
Taková mdlá nepravděpodobná love story. Doporučila bych spíš mladším čtenářkám nebo těm, kterým stačí jednoduché čtení bez velkých zvratů. Nejakčnější byla na celé knize pravděpodobně předmluva. Ale čte se plynule, za chvíli jste na konci. Otázkou je, jestli vám z toho něco zůstane v paměti.
To jsem taky kdysi četla. V mladé době telenovel. O čem to bylo? Asi jako vždycky :))
Po všem, co jsem za poslední dobu přečetla, je to zase něco jiného. Nesedla jsem si na zadek, ale Hladové hry mě docela chytily. Líbí se mi forma vyprávění i myšlenka tohoto postapokalyptického světa. Příběh je dojemný a děsivý ve správných místech a děj tak poutavý, že ani nevadí, že nemůže nastat příliš překvapivý konec. Čekala jsem na závěr od tvůrců her nějakou levárnu, a stalo se. Spoustu věcí si čtenář domyslí dopředu, to ano, ale kupodivu stránku po stránce hltá dál. Dokonce jsem objevila něco nového - obvykle v knihách závidím hrdinům svět, ve kterém prožívají svá dobrodružství. Pokud jde o svět Suzanne Collins, v Panemu bych rozhodně žít nechtěla :)
Poklidně plynoucí a velice inspirativní čtivo. Trochu mi připomíná popis prostoty světa dětskýma očima Malého prince, protože autismus je v jistém smyslu o neposkvrněné duši. Smutný a přitom šťastný příběh. Člověk při čtení zaváhá, co je vlastně v životě důležité.
Přiznám se, tady mě Laurell tak úplně nepřesvědčila. Jasně, Anita není tak drsná, jak musí působit navenek, aby přežila mezi nestvůrami. Ale že je tak strašně zhrzená, když se konečně začne Richard chovat podle toho, jak ho pořád kopala? Já nevím, v tomhle díle mi Anity chování dost často lezlo na nervy. Ale je zase fakt, že Jean-Claude celkem mile překvapuje :)
Kniha mého mládí. Pro takového koňomila nebylo tehdy vyhnutí :))
Je zvláštní sledovat, jak se mi zprvu úžasný a dokonalý příběh začíná po pár letech před očima měnit v průměrnou naivní romanťárnu. A může za to ta spousta dalších knih, které jsem po sáze Twilight přelouskala. Námět pořád docela ujde, to nepopírám, ale když se teď podívám na stylistiku, víc se zamyslím nad uvažováním postav a jejich celkové problematice, čas od času už tam něco skřípe. Doporučuju všem dát si od Meyerové pauzu a porovnat ten pohled, až budete mít víc načteno ;) Do takové četby se ale nepočítá Škola noci, Upíří deníky a další podobná kategorie! Kdo měl jako já, když k němu dorazilo Stmívání, přečtené nanejvýš Harryho Pottera, Pána prstenů, Správnou pětku, Stopy hrůzy a podobné "hity", tomu to muselo připadat skvělé a originální téměř ve všech případech.
Překlad mě u tohohle dílu taky drtí. Co si asi většina Čechů představí pod pojmem "animátoři"? Děs. Stejně tak nechápu, proč se kniha jmenuje Kavárna šílenců, ale uvnitř je to Ztřeštěná (nebo Potřeštěná?) kavárna. Ani jeden překlad není přesný, ale prvně jmenovaná zní určitě líp, a když už se tak jmenuje kniha, proč to mění v obsahu? Je to holt těžké, když nejsou schopni sjednotit pojmy. Zajímal by mě důvod.
Knížka se četla dobře, nevadilo mi, že děj plyne pomalu. Od takové světové bomby jsem ale přece jen čekala trochu víc. Každopádně určitě patří ke knihám, ke kterým se vrátím. Děj se dá číst opakovaně, a člověk stále nachází nové souvislosti a náznaky, které při minulém čtení nechápal. Rozhodně doporučuju k přečtení. Popis přeměny v upíra je velice realistický, dočkáme se i několika okamžiků hrůzy. Líbilo se mi, že Lindquist čtenářům nelhal, všechno popisoval tak, jak to bylo - žádné servítky.
Díl od dílu lepší. Už se těším na Kavárnu šílenců :)