Lea

Příspěvky

Zlodějský tanecZlodějský tanecM. E. Pearson

Po Kronikách pozůstalých jsem měla moc velká očekávání. Knížka se četla dobře, příběh se mi líbil, jen byl příliš předvídatelný. Hlavním postavám nemám co vytknout, bavily mě. Stejně tak zápletka. Trochu mě ale mrzela zvláštní odtažitost, s jakou se hovořilo o královně. Ani jednou jsem neměla pocit, že je to ta stará dobrá Lia. Jasně, utekly roky od chvíle, co jsme se s ní rozloučili, přesto je zatím její role v této sérii (ať už zprostředkovaně přes pohled někoho jiného, nebo osobně) na můj vkus chladná až cizí. No nic. Budu fandit Jasovi a Kazi, ti nám mají ještě do budoucna co nabídnout :)

15.08.2019


Vraní dívkaVraní dívkaE. A. Sund

Tak nevím, zda je to spíš tím, že se asi nikdy nestanu fandou severských detektivek, nebo detektivek všeobecně, ale u mě se za celou dobu žádný wow efekt nedostavil. Neříkám, že příběh není promyšlení. Nebavilo mě ale jeho podání. A především jsem si neoblíbila ani jednu postavu. Jen pro silné povahy to asi taky úplně není, protože už vyšlo tolik zvrácených thrillerů - ať už knižně nebo zfilmovaných -, že Vraní dívka zkrátka příliš nevybočuje. Nejhorší na tom celém je fakt, že se většina v příběhu zmíněných věcí opravdu dětem ve světě děje :-(
A kdo je pachatel? Je to jen první díl a já už v téhle sérii nevěřím ničemu, ale taky se mi zdá, že to bylo jasné téměř od začátku.
Stojím teď tedy před otázkou, zda se do dalších dílů pustit. Nechce se mi především kvůli tomu nezáživnému vypravěčskému stylu. Nechce se mi kvůli tomu neustálému, těžko sledovatelném přeskakování v čase. Když nečte člověk knihu jedním dechem, snadno se v tom zamotá. Nechce se mi kvůli postavám - do knih, kde mi alespoň jedna z postav nepřilne k srdci, se musím dost nutit. Přes to všechno mě zajímá, co může být dál. Podle komentářů níže se ale obávám nějakého super úžasně nic nevysvětlujícího konce.

29.08.2018


SběratelSběratelJ. Fowles

Na knihu jsem narazila náhodou. Na knihu mě vlastně přivedla kamarádka, která čte Skrytá těla a ptala se mě, jestli neznám něco dalšího podobného, co by si mohla v rámci žánru přečíst. Nu, Sběratel pro ni asi nebude úplně to pravé :)
Za sebe ale musím říct, že jsem začátek hltala tak, že když se blížil konec ukázky, už jsem kupovala celý e-book, přestože jsem si přísahala, že tenhle měsíc už za knihy utrácet nebudu ani korunu.
Překvapila mě jakási nadčasovost knihy. Přestože podle různých náznaků typických pro tu dobu víme, že se děj neodehrává v současnosti, nebylo by tak těžké představit si, že by mohl. Já na to osobně po celou dobu zapomínala, což hraje autorovi jen do karet, protože zrovna období, v němž knihu psal, mi v literatuře příliš sympatické nebývá.
Ale k příběhu. Frederickovo vyprávění mě pohltilo. Jeho šílené, a přesto tak sofistikované chování. Je zde krásně popsaná slepota "lásky". Jak si člověk (a ani to nemusí být deviant) vysní celý život s tím, do koho se zakoukal, a pak přijde tvrdé seznámení se skutečnou náturou platonicky vysněného partnera. Ke konci Fredovy části jsem začínala být mírně nervózní, protože se všechno příliš rychle chýlilo k závěru, a to jsem byla ani ne v polovině knihy. Pak jsem pochopila proč.
Deníková část Mirandy Greyové má v knize své opodstatnění. Vysvětluje mnohé, co nám pohled Freda zprostředkovat nemohl. Dokonale popisuje pozvolný rozklad dívčiny psychiky. Jenže... bylo to zkrátka po tom useknutém konci Frederickova vyprávění úmorně zdlouhavé, číst o všem, co už víme z prvního pohledu, ačkoliv nyní očima oběti, v okamžiku, kdy už potřebujeme vědět, jak to dopadlo. Možná by nebylo na škodu pasáže z pohledu Frederika a Mirandy promyšleně prokládat mezi sebou.
Sběratele celkově hodnotím jako nadprůměr. Může ho číst ten, kdo hledá kvalitní thriller, i ten, kdo chce hledat mezi řádky různé náznaky, popřemýšlet si. Konec příběhu byl nakonec takový, jak jsem odhadovala. Což ale neubírá nic na mém kladném hodnocení. Jiný závěr asi ani mít tato kniha nemohla.

28.08.2018


Mrazivý oheňMrazivý oheňA. Hocking

Protože jsem od autorky už jednu sérii o Tryllech četla - a nebylo to k zahození -, pustila jsem se i do Kronik Kaninu. Jenže to nebylo ono. Nesedla mi příliš hlavní postava a ani ty ostatní, které budou nadále hrát klíčovou roli. Navíc byl příběh podán na můj vkus až příliš povrchně. Navíc mi stále nesedí, jak jednoduše funguje financování celé téhle trollí komunity.
Sečteno podtrženo, zajímavý nápad, ale nevyužitý potenciál. Úrovní bych Mrazivý oheň přirovnala k průměrným až lehce podprůměrným sériím jako Akademie Evernight, Temná akademie, Nesmrtelní... Doporučila bych knihu spíše mladším čtenářkám, které nemají v YA fantasy ještě tolik načteno.
Jednu hvězdu přidávám za tu krásnou obálku.

16.08.2018


Všemi dary obdarovanáVšemi dary obdarovanáM. Carey (pseudonym)

U příležitosti vydání Chlapce na mostě jsem si všimla, že Všemi dary obdarovaná ode mne ještě nedostala komentář :)
Hmm. Kolem knížky jsem nějaký čas kroužila, protože se mi nepozdávala obálka a říkala jsem si, že ten název maskuje něco hrozně plytkého uvnitř. Pak mi ji ale pár přátel, recenzentů, doporučilo a vtom byla e-kniha ke všemu ve slevě, tak jsem se do ní pustila. Četla jsem ji pomalu dnem i nocí (no jo, jsem zkrátka pomalejší čtenář) a někde mezitím jsem se dostala do knihkupectví... a dočetla ji v tištěné formě, protože jsem se prostě těšila, až ji budu půjčovat lidem okolo sebe.
Jak já zombie ze všech hororových postav snáším asi nejhůř, tak zde mi díky propracovanému ústřednímu ději sedly do noty. Při čtení jsem dokonce po očku pomrkávala na Google maps, kde se nachází tábor, kudy vedou hlídky a kde jsou nebezpečné zóny, kam mají přeživší dojít a přes co je trasa povede. V tomhle případě díky autorovi za dokonale zpracované "reálie".
A nejen tím to bude, že se mi příběh tak líbil. Je to právě tou přidanou hodnotou - dívkou, která je napůl dravec bez svědomí a napůl malá holka, která chce to, co všechny děti chtějí.
Plusové body přidávám za ten konec, který mě správně dojal i namíchnul zároveň, a těším se na Chlapce.

16.08.2018


Všichni ptáci na nebiVšichni ptáci na nebiC. J. Anders

Musím se přiznat, že jsem čekala větší bombu. Někdo někde uvedl, že kniha není pro každého, a v tom to právě asi bude. Co mě na knize uchvátilo, byl především začátek. Když byli hlavní hrdinové ještě malí a vše se teprve rýsovalo. Dospělost mi už tolik nesedla a ani jejich práce na záchraně světa mě nepřesvědčila, že bez rozuzlení neusnu. Je to zkrátka tak zvláštní literatura, že se mi ji nechce vychválit do nebes, ale zatratit ji mi nepřipadá spravedlivé. Jak píše níže andrea, pokud hledáte něco originálního a ne příliš oddechového, dejte Všem ptákům na nebi šanci třeba ve formě ukázky a uvidíte.

16.08.2018


Síť snůSíť snůP. Kubašková

I když to nebyl úplně žánr, který nejvíc čtu, kniha se mi četla dobře. Podle obalu jsem čekala, že se bude jednat spíš o prolínání současnosti s nějakým dávno zapomenutým indiánským kmenem, motiv klanu z Doby bronzové mě proto trochu překvapil. Ale v dobrém, protože se musím přiznat, jak málo jsem o této době věděla. Několik informací jsem si i ověřila, protože se mi to nezdálo, a ono všechno sedělo :) Znovu se ke knize vracet nebudu, nicméně v české literatuře se jedná o příjemně překvapující debut.

16.08.2018


Alenčina noční můra v Říši divůAlenčina noční můra v Říši divůJ. Green

Můj první gamebook a jsem nadšená! I když mám pocit, že jsem určitě nemohla hrát přesně podle pravidel, stejně jsem si to užila a někdy to bylo vtipné a vyčerpávající zároveň (hlavně se dva dny motat v bludišti - jak to ten Šklíba safra myslel? :D ). Ne, doopravdy. Jestli váháte, protože to není zrovna váš styl, tak tuhle knihu já můžu doporučit. Je správně zvrácená a napínavá a budete se možná občas i Alence omlouvat, co jste jí to zase provedli... ale stojí to za to.

16.08.2018


Hodnej klukHodnej klukE. Kennedy

Zaujala mě obálka. Ani ne tak ten chlapík (i když vypadá dooobře), ale motiv ledu a hokejisty promítnutý do holčičího románku. Teď už vím, že to není můj šálek kávy, ale tím nechci nikoho od čtení odradit. Důležité je vědět, že tam o hokej nejde ani za mák. A o co tedy? O sex a žhavější sex a více sexu. No a taky samozřejmě o to typické dobývání průměrné holky nadsamcem. Ženy mu leží u nohou, ale on udělá všechno proto, aby si s ním dala říct tahle vzpurná šedá myška. Sladké :)
Jako erotická oddechovka se to dá.

16.08.2018


SkvrnaSkvrnaG. Flynn

Pro mě byla Skvrna premiérovým setkáním s Gillian Flynn, takže nemohu porovnávat s jejími ostatními knihami. A mně se to líbilo. Autorka mě připoutala k textu od první stránky, povídku jsem zhltla celou během večerního vaření. Jediné, co mi asi uniklo, je vysvětlení té skvrny u hlavní hrdinky doma. Pochválit musím grafické zpracování téhle útlé knížečky.

16.08.2018


Žena s drakemŽena s drakemF. Vrbenská

Sborník povídek, který si drží takový ten průměr, což také znamená, že žádná povídka není hluboko pod, ale ani příliš nevyčnívá.
Musím zmínit povídku Jak mizí víly. Na jednu stranu jsem ji zhltla jedním dechem, na druhou mám pocit, že se do antologie tak úplně nehodí. Motiv fantasy je v téhle smutné povídce pro silnější povahy poněkud sporný.
Už je to nějaký čas, co jsem knihu četla, takže je těžší si na ostatní autory rozpomenout. Určitě mě zaujalo slovensky psané Kreslo. Ačkoliv nijak složitý námět, autorka mi docela slušně nahnala husí kůži popisem transformace hlavní hrdinky v cosi velice "podivného".
Pak tu byla Kristina Haidingerová se svou Šelmou a ďáblem. Stejně jako tomu bylo v hororové sbírce povídek Ve špatný čas na špatném místě, i zde brala autorka inspiraci ze svého románu Ti nepohřbení. Ty, kdo mají o knize trochu povědomí, děj ani pointa příliš nepřekvapí. Je to ale zajímavé doplnění, životní příběh jedné ze záporných postav.
A jako poslední mi uvízl v paměti Pán pustiny. Příjemně čtivé kyber-scífko o boji s umělou inteligencí.

16.08.2018


Dvůr trnů a růžíDvůr trnů a růžíS. J. Maas

Dlouho jsem se téhle sérii vyhýbala - stejně jako kdysi Hunger Games, podobně jako nedávno Kronikám pozůstalých. A proč? Kvůli tomu poprasku. A možná ještě víc (jako u HG) kvůli obálkám, které se mi prostě nelíbily. Neříkaly mi vůbec nic o tom, co bych měla čekat uvnitř. Nebo spíše ve mně evokovaly cokoliv jiného, než co by mě mohlo bavit číst.

Po čase jsem si stáhla ukázku do čtečky a... než jsem ji měla dočtenou, už jsem objednávala celou knížku. Ten začátek mě vážně strhl, což kdejaká kniha na prvních stránkách nedokáže. Po pár kapitolách jsem ale začala mít vážný problém s Feyre. Možná jsem vychovaná špatně, ale nechápu, opravdu nechápu, jak se člověk, který žil v chudobě na pokraji smrti, může tak strašně vzpírat, když se mu konečně trochu poštěstí, o vlídném zacházení hostitele ani nemluvě. Ale ona ne. To bude radši truchlit a trhat si žíly kvůli krkavčí matce a zbytku rodiny, které se hodila jen proto, aby nemuseli hnout nikdo prstem.

Trochu nešťastně byl pro mě zvolený pojem "víly". Já si víly představuji jako toho chudáka, co přinesl do Jarního dvora Tamlin (ačkoliv raději s křídly pěkně na svém místě). Zkrátka křehká, éterická stvoření, co spí na květech nebo tančí v závojích při měsíčku. Já vím, ve světě se používá to slovo v rozsáhlejším měřítku. Ale přesto bych uvítala nějaké souhrnné pojmenování všech těch bytostí, které by mi při každém slově "víla" neevokovalo tutéž zažitou představu. Například v sérii Mercedes Thompson se jim ponechal název prostě Fae, což obsáhlo veškeré krásné i hrůzné bytosti, které nemohly lhát a nesnesly železo.

Tamlin a Lucien. Oba jsem si oblíbila hned. Luciena možná od začátku trochu víc. Tamlin mě vzal za srdce nejspíš hlavně po Noci ohňů. Účel té slavnosti a pozdější setkání s Feyre mi dovolil si uvědomit, že mi na něm přece jenom taky záleží.

No jo, a pak ten Rhysand. Proč my holky milujeme nejvíc tyhle "bad boye" s něžným srdcem pohřbeným hluboko uvnitř? :) Od první chvíle, kdy se v knize objevil, jsem věděla, že to bude autorčin další miláček. Tak doufám, že mě ještě překvapí, protože na můj vkus se svým potenciálem ke konci prvního dílu až moc vyměknul.

Ještě musím zmínit, že jsem nečekala v knize young adult až tolik/takovým způsobem prezentovaného sexu. Ale zvykla jsem si. Do příběhu to patřilo stejně tak jako upřímně vylíčená surovost Amaranthy a jejích posluhovačů.

Tak teď ani nevím, jestli jsem po dočtení víc nadšená nebo rozčarovaná. Ale z dobrých knih by člověk asi měl být od obojího trochu :) Za mě zatím asi nejlepší verze "Krásky a zvířete". Potřebuji si chvíli vydechnout, ale další díl už ve čtečce samozřejmě čeká.

Btw. Tu hádanku jsem uhodla na druhé přečtení, takže mě trochu zamrzelo, že hlavní hrdinka s tím měla až takový problém. Ale chápu - ubralo by to ději napětí a nejspíš i úrodnou půdu pro "poskvrnění" až moc obětavé hlavní hrdinky ;)

15.08.2018


Temná krásaTemná krásaM. E. Pearson

Stalo se to stejně jako v předchozím díle. Na začátku nám autorka naservíruje nějaké to napětí, ale pak děj ustrne a rozjímá se, plánuje, řeší se city (rodinné, milenecké, k přátelům i nepřátelům). Když jsem se ale překlenula přes zdlouhavější střed, rázem se mi podařilo zapomenout, co mě přimělo rozečítat poslední díl tak dlouho.
Bitva s Venďany se mi na rozdíl od většiny čtenářů líbila. Jsem už alergická na ty nekonečné souboje klaďase s největším padouchem. Tady to bylo vymyšlené celkem originálně. I když je pravda, že samotná bitva mohla být krapet delší, když už jsme ji vyhlíželi pomalu od prvního dílu.
Za mě celý příběh skončil tak, jak měl. Čekala jsem to, ale přesto jsem nad ránem musela dočíst knihu do poslední stránky - tak jsem byla napjatá, jestli se nepletu. Jen "odsunutí" druhého nápadníka mi připadalo poněkud unáhlené. Prostě mi to k těm postavám nesedělo, nemůžu si pomoct.
No... a je to tu. Konec jednoho obrovského dobrodružství se špetkou romantiky. Na jednu stranu jsem ráda, že už skončilo to věčné trhání otěžemi a boření pat do koňských slabin (to snad ani fyzicky není proveditelné, pokud chcete na tom koni taky někam dojet). Na druhou stranu je mi smutno, protože si mě celá trilogie neskutečně získala, přestože už nejsem nějaký ten pátek cílovou skupinou. A teď je konec.
Snad brzy vyjde něco dalšího od Mary Pearson. Já si to moc ráda přečtu :)

26.07.2018


Vlhká místaVlhká místaC. Roche

Tak tato kniha se hodně vymykala tomu, co běžně v literatuře vyhledávám. Nebýt toho smutného nádechu před závěrem knížky, musela bych se smát při každé myšlence na Helenku a její "trampoty". V dnešní době mi její zpověď už ani moc šokující nepřišla. Ačkoliv musím přiznat, že jsem kolem Vlhkých míst chvíli kroužila (všimli jste si, že název té knihy v kontextu často nejde použít tak, aby to neznělo pořád trochu zvrhle? :) ), ani ve snu by mě nenapadlo, jak důkladně autorka probere všechna tabu lidského těla :) Já jí to nemám za zlé. S touhle knihou šla teda vážně nevybíravě s kůží na trh. Nic intelektuálního v ní nehledejte, ale jestliže vás aspoň trochu přemůže zvědavost, tak to zkuste vzít s nadhledem a čtěte dál. Skrývá v sobě i několik docela zajímavých úvah a myšlenek. Nemůžu ale s čistým svědomím vůči dalším knihám, které jsem hodnotila, i přesto dát víc než tři hvězdičky: jednu za neuvěřitelnou čtivost, druhou za šokující odvahu a třetí za to, že jsem se zase něco přiučila, i když v tomto případě se s tím asi nikde vytahovat nebudu :))

11.07.2018


Zrádné srdceZrádné srdceM. E. Pearson

Za takzvaný vycpávkový díl Zrádné srdce rozhodně nepovažuju. Autorka si sice uzmula pěkných pár stránek, aby si připravila plochu pro velkolepý závěr ve třetím díle, ale jak jinak to taky měla udělat, že? :) Moc se mi líbilo vykreslení Vendy. Konečně nepřítel, jehož lid má stejně dobré srdce jako ve všech ostatních královstvích, jen oni zkrátka nemají tolik štěstí na podnebí... a na vládce. Komizar je tedy moc zajímavá postava. Celou dobu mě na jednu stranu odpuzoval svým chováním, na druhou stranu se pořád zdálo, že by v něm přece jen něco dobrého pod tou hroší kůží ještě mohlo být. No... dopadlo to tak, jak to dopadlo. V tomto díle se dostal do popředí víc Kaden. Přijde mi zajímavější postava než Rafe, ale Lie zkrátka přeju jejího prince. Ten koncept se mi moc líbí - láska dvou lidí, co se na začátku tak moc nechtěli brát, až je to zahnalo do pořádně temného dobrodružství. A jak už bývá u autorky zvykem, začátek dost pozvolný, v prostřední třetině děj stagnuje, sem tam se dozvíme něco nového, ale spíš rozjímáme, seznamujeme se, zoufáme. A konec, tak to je zase jízda. Stalo se tolik smutných událostí, ale přibude jich ještě víc v posledním díle, kdy už půjde doopravdy o všechno. Třetí díl už mám přečtený taky, takže vím, že to bude ještě velkolepé :)

10.07.2018


Stříbrná labuťStříbrná labuťA. Jones

Názor na tuto knihu jsem si musela nechat chvíli odležet. Původně jsem ji měla dostat na recenzi, ale nakladatel buď nejevil zájem, nebo se zkrátka cestou někde ztratila. Tak či tak, když jsem se blížila ke konci ukázky, e-book jsem si prostě koupit musela. Stříbrná labuť je návyková, chytlavá a svým způsobem originální kniha. Elitní klub králů je přesně ten typ hochů, které by si většina žen toužila ochočit. A na tom autorka vlastně i staví. Madi se sebou nechává vytírat jak hadrem na záchodkách a všechny tužby se upínají k tomu, aby si její vyvolený konečně dál říct a začal s ní chodit kromě sexu taky za ruku na zmrzku. Aby se mohla přede všemi sokyněmi naparovat, že ona jediná získala jeho srdce.
Já vám ale řeknu jedno. Ke mně se takhle někdo chovat, dostal by takovou přes hubu pohrabáčem, že už by mu nepomohlo ani jeho božsky vyrýsované tělo, ani jeho obrovská chlouba, nebo jak to tam autorka popisovala. Chování hlavní hrdinky mě neuvěřitelně štvalo. Její postoj ke klukům tohohle typu vrací ženy zpátky téměř až do doby kamenné, kdy se běžně pro sex tahalo do jeskyně za vlasy. Ještě bych brala, kdyby ji Bishop prostě za každou cenu odmítal. Brala bych i kdyby spolu měli ono diskutované přátelství s výhodami. Nebo kdyby ji čistokrevně šikanoval. Ale tohle?
Co se týče oné záhady kolem Klubu králů... tam si autorka podkopala větev úryvky z knihy, na kterou Madison shodou náhod (možná se v pokračování zjistí, že ne) narazila. Kvůli tomu bylo až na výjimky naprosto jasné, co se kolem děje, aniž by po tom musela hlavní hrdinka tak urputně pátrat.
Co závěrem? Čekala jsem něco zvrhlého, jak se o tom autorka sama vyjadřovala. Ale dostala jsem jen čtivou young adultovku s morálními zásadami, kterým nerozumím, a průhlednou, i když zajímavou zápletkou. Knihu bych mladším 18 let nedoporučila, ostatním... proč ne. Tahle libůstka bude hodně o tom, co jste v četbě schopni skousnout.

09.05.2018


Falešný románFalešný románM. Mintová

Už z ukázky jsem byla nadšená. Tohle bylo vtipné, svěží a pro mě rozhodně se zajímavým potenciálem v tom, jak bude příběh pokračovat. A to mě ve finále zklamalo. Doufala jsem, že se hlavní hrdinka trochu poučí, když přijde ze dne na den o svůj bezstarostný blahobyt. Ale ne. Ona se válí na gauči v bytě, na který nemá, a láduje se hromadou bonbonů, místo aby si koupila aspoň něco normálního a možná i značně levnějšího k jídlu. Na začátku jsem to brala. Ta holka nikdy nic nemusela dělat, takže má trochu právo cítit se zrazená a trucovat, když ji vyhodili z baráku v sedmadvaceti, namísto aby ji od patnácti posílali aspoň na brigádu. Ke konci už ale její myšlenkové pochody a následná rozhodnutí byly k nevydržení. A někdy to bylo i proto, že se autorka za každou cenu snažila držet se linky nenapravitelného snoba, ač si neodpustila zároveň podotýkat, jak by to mělo být morálně správné. A závěr? Ten mě zklamal nejvíc, protože tohle já osobně za konec nepovažuju. Kniha by měla být ukončená aspoň nějak, přestože je jasné, že nutně potřebuje pokračování.
Další věc, kterou jsem nemohla přehlédnout, byla spousta chyb. Většinou se jednalo o překlep, chybějící písmeno, ale nejvíce snad špatně psané uvozovací věty. Přimhouřila bych oko u samonákladu nebo vydavatele, kde si korektury chudý autor řeší sám/s beta čtenáři. U tak velkého nakladatelství je to ovšem nepříjemná skutečnost.
Takže podtrženo sečteno, jsem teď na vážkách... Zajímá mě, jak to s Emou nakonec dopadne. Jestli přijde aspoň nějaký vývoj postav. Četlo se to dobře, to musím uznat. Ale trochu mě odrazuje právě ten okatý konec a čím dál nesnesitelnější hlavní hrdinka.

24.04.2018


Falešný polibekFalešný polibekM. E. Pearson

Konečně new adult kniha, která mě pro jednou bavila jak svým tématem, tak i zpracováním. I když není příběh po většinu doby akční, autorka mě svým spisovatelským umem dokázala od začátku do konce udržet v napětí a zmást natolik, že si pasáže s Kadenem a Rafem budu muset přečíst ještě jednou. Byla jsem naprosto přesvědčená, že jsem na rozdíl od ostatních čtenářů rozeznala jednoho od druhého hned! Jediné, co bych asi vytkla, byl nerozhodný zabiják. Jasně, aby příběh princ vs. zabiják fungoval, musely mít jejich pasáže trochu prostoru. Ale tolik váhání, když měl Lie dle rozkazu podříznout hrdlo neprodleně? Vždyť je to přece profesionál :)
Teď už ale hltám Zrádné srdce :)

08.03.2018


Ve špatný čas na špatném místěVe špatný čas na špatném místě*. antologie

Nechala jsem si čas na hodnocení a udělala jsem dobře. Hororová sbírka povídek Ve špatný čas na špatném místě si tím vysloužila o hvězdičku navíc. A je to jednoduše proto, že jsem hned po této knize shodou náhod nakousla další povídkový sborník, a protože se v mnoha případech s žánrem fantasy prolíná, můžu říct, že tenhle je lepší. Může za to vyvážená úroveň povídek. Přestože jsou každá docela z jiného soudku než ta předchozí, nebyl žádný problém jednu ukončit a začíst se do další, aniž bych zaznamenala velký skok v kvalitě. Přesto... kdybych měla hodnotit jednotlivá díla v rámci toho nejlepšího z žánru hororu, moc by jich srovnání s opravdovými mistry pera neustálo. Někdo sázel na překvapivé rozuzlení, jiný na atmosféru. Některým se to naštěstí povedlo i skloubit. Moje top povídky: Minerální vody, Doktorovo dilema, Na prahu umírajícího léta, Služebnice. Musím zmínit i Ženu s pastelkami, která mi sice jako horor moc nepřišla, ale nevím proč, působila na mě od začátku čtení až do konce zvláštně sympatickým dojmem.

15.02.2018


VegetariánkaVegetariánkaH. Kang

Téma knihy, kde se řeší vegetariánství, mne velmi zaujalo, přestože jsem věděla, že nepůjde o žádné verbování pro rozšíření vegetariánské komunity. Začátek se mi četl z celé knihy asi nejlépe. Pak začal děj stagnovat, za což asi mohl fakt, že mi žádná postava nepřirostla k srdci. Přestože taky maso nejím, Jonghje jsem příliš nerozuměla. Její manžel mi vyloženě lezl na nervy a švagr na mě působil slizce a uboze. Na jednu stranu má kniha demonstrovat očekávání jihokorejské společnosti od žen, na druhou stranu sestra Jonghje vede s manželem život úplně opačný a nikdo to tolik neřeší.
Jak už tu někdo zmínil, při čtení mne taky napadlo, že je překlad názvu knihy nesprávný. Vždyť se hlavní hrdinka kromě masa z jídelníčku zbavila taky kožených bot a matně vzpomínám, že nepila ani mléko. V jednom nebo dvou případech ale bylo zmíněno, že jedla něco s vajíčky, takže tím se musím přiklonit s pravdou k názvu překladatelky. Vegetariánství má mnoho podob, veganství by ale bylo v tomto případě ještě striktnější.
Závěr? Určitě mi čtení Vegetariánky rozšířilo obzory. Téma mi ale připadalo depresivní a celkově v tomto zpracování ne příliš zajímavé, abych se ke knize vracela.

08.01.2018


Doteky životaDoteky životaB. Dvorecká

I když se mi kniha neskutečně líbila, pět hvězdiček dát nemohu. Obsahově, poselstvím je to skvělé čtení, které jsem za pár jízd zvládla v autobuse (a to mě po ránu málokterá knížka odtrhne od mobilu, když je to tak na deset minut jízdy). Je to dojemné, procítěné, vtipné... opravdu ze života. Ale ze života očima člověka, který se umí dívat. A to já u knížek umím ocenit - zprostředkování pohledu, jakým to vidí autor. To není totéž jako popis.
Ale. Odpustila bych i těch několik hrubek, jenže snad do půlky knihy jsem si zvykala na ty šílené uvozovací věty! Takhle jsem to v životě napsané neviděla. A má to opodstatnění. Pokud totiž někdo něco říká, tak to říká, a ne že místo toho hladí psa, dopíjí sklenici a já nevím co ještě. Kdo četl, asi nepotřebuje příklad, ale přesto: "Běžte najít nějakou hezkou větvičku," pohladila jsem psy...
Paní Dvorecká má zkrátka svůj styl, ale myslím, že by se nic nestalo, kdyby někdo poupravil stylistiku, protože v téhle knize jde především o poselství jednotlivých příběhů a celku, než o to, zda je to popis v samostatné větě nebo uvozovací větě.
Nic dalšího vytknout nemůžu a všem doporučím.

31.10.2017


Destrukční deníkDestrukční deníkK. Smith

Nechápu lidi, co berou tuhle "knihu" jako knihu. Doufám, že tedy striktně třídí odpad a nezatěžují ani jinak planetu :) Protože i letáky a krabice od rýže mohly být kniha. Není to o tom, že knihomol by knihu nikdy nezničil. Je to kreativní, srandovní a donutí to člověka přemýšlet, aby se od ostatních "ničitelů" odlišil. Nebo lépe - aby některé úkoly fikaně obešel :)

12.04.2017


Hot BoysHot BoysM. T. Majar (pseudonym)

Vcelku originální, vtipné, čtivé. Na můj vkus možná trochu moc tlačené, aby autorka vystihla mužskou mysl. Na takovou spisovatelku, která by to svedla bravurně včetně té perverzní stránky, jsem asi ještě nenarazila, ale tím to nechci shazovat. Tenhle pokus řadím mezi ty povedenější. Nicméně když to porovnám s Tori, hrdinkou její další knihy, tam se v postavě vypravěče trefila lépe. Podtrženo sečteno - je to celkově spíš nadprůměr v českých vodách, ale v paranormálkách s ženskou hrdinkou je autorka ještě o kus lepší.

30.10.2016


Anno DraculaAnno DraculaK. Newman

Bohužel, tohle mi nesedlo. Ne že by kniha nebyla propracovaná, to tedy musím uznat, že autor nesešil horkou jehlou (nebo perem v tomto případě). Ale upřímně mě to moc nebavilo. Jak politikaření, tak upíři a jejich role v příběhu.

30.10.2016


SaeculumSaeculumU. Poznanski

Knihy jsem se zpočátku trochu obávala, protože je to zase další opěvované young-adult. Zbytečně. Saeculum mě rychle vtáhlo do děje, přestože už mi pár let není -náct. Autorka se nepokoušela vrátit do pubertálních let nijak křečovitým způsobem a téměř všechno popsala věrohodně a poutavě. Poutavost - to je právě ta věc, které si na jejím stylu cením. Nevěnuje se žádným kudrlinkám, a přesto dovede vytvořit atmosféru, která čtenáře jen tak nepustí. Bylo to lehce strašidelné, mírně nostalgické a celkem nepředvídatelné počtení. Autorku určitě ani v dalším psaní nespustím z očí.

02.02.2015


OutsiderOutsiderK. Čechová

A mně se to líbilo! Našlo by se tam sice pár mušek, ale celkově si na styl, jaký autorka zvolila, nestěžuju ani v nejmenším. Dokonce mě i mile překvapila svou odvahou, pustit se do vyprávění z pohledu chlapce. A pro jednou to nebyl tak úplně sentimentální kýč, do kterého většina ženských autorů nezadržitelně klouže a mně tím čtení znechutí. A taky přestanu příběhu věřit. To se tady nestalo, takže, Nikki, jen tak dál. Ráda si od tebe v budoucnu zase něco přečtu.

21.01.2015


Padesát odstínů šediPadesát odstínů šediE. L. James (pseudonym)

Tak a mám to za sebou. A teď kde začít. Asi už jenom to, že jsem knížku rozečetla v době, kdy s velkým boomem vycházela česky, hovoří za své. Doklepala jsem ji teprve včera. Na druhou stranu přiznávám, že poté, co jsem někdy předloni skončila s definitivním odporem asi na straně 37, dočetla jsem zbytek knihy letos během týdne. Na rovinu, dala jsem tomu druhou šanci proto, aby na mě každý, kdo v životě jinou knihu než Odstíny a Honzíkovu cestu nečetl, nevalil oči, že knihomol jako já nemá tenhle "literární skvost" v povědomí! A k tomu se ještě blíží ta slavná událost s filmem. To už nás vážně semele. Ale teď už k věci.
Dost mě mrzí, že jsem z toho dokonalého Christiana nešla do kolen a v noci se nebudila rozrušená jako třináctka před prvním rande. Dobrá, autorka uměla tahat za nitky, které nás holky berou (jo dobrá - všechen ten zájem, technické vymoženosti, drahé dárky, být pro ten okamžik jedinou ženou, o kterou stojí... - komu by se z toho netočila hlava?). Na rovinu ale nesnáším, když autor potřebuje neustále čtenáři cpát do povědomí, že jsou oba hlavní hrdinové ohromně inteligentní, abychom si toho vůbec všimli. Další věc - kde je ta láska? Pořád jen oh a ach, jak on je božsky nádherný, ale co se týče jeho dalších vlastností? Neustála téměř žádnou. Navíc ona je z něj 600 stránek hotová a on se na konci diví, že ho miluje? No nevím. Charakter Any byl vůbec zvláštní - je ze všeho nesvá tak, že by si snad ani nesedla na cizí záchod, ale chlapovi, který s ní vyloženě manipuluje, je schopná udatně vzdorovat. To mě dostávalo. Co mě ale bavilo, byly emaily, které si vyměňovali. A některé světlejší odstíny Greyovy nátury. Ve výsledku myslím, že by stačilo tak 300 stránek, abych si celý příběh vychutnala ke stejnému konci. Dalo se to čekat. Co se týče tolik opěvovaného sexu - jako jooo, to nebylo špatné. Až na těch několik dokola se opakujících nesmyslností. A bylo toho zbytečně moc - ať už erotických scén, tak i všeho toho okecávání kolem. Ta smlouva tam byla snad... třikrát? Proč? Už poprvé jsem ji jen přelétla očima. Je to zkrátka psané verzí a la telenovela - deset stran (dílů) vám uteče, a stejně se v následujícím ději neztratíte. Musím taky říct, že jsem vyvrhel a barbar, protože mě naopak vnitřní bohyně se svými salty a přemety bavila. Asi už jsem se vzdala a přestala brát tuhle knihu tak vážně, jak se o to lidi snaží, a prostě si tou sladkou stupiditou nechala zvednout náladu. Radši jednou tolik bohyň, a polovinu Christianovy dlaždičské mluvy a už prosím žádné bejby, ježkovy voči a matky boží. Děkuji.
Takže podtrženo sečteno - jednu hvězdičku za oddechovku, která mě místy vážně dokázala vtáhnout. Druhou za vtip a připomínku první lásky. Jo a třetí hvězdičku za Charlie Tango - nevím proč, ale to slovní spojení mě na celé knize rajcovalo asi nejvíc :)

21.01.2015


Nebezpečná láskaNebezpečná láskaK. Petrusová

Na českou autorku dost zdařilá práce. Kateřina píše jednoduše, ale přitom poutavě a moc se mi zamlouvaly její dialogy. Co se týče nápadu, musím říct, že mě zaujal, ale bála jsem se, že se dočkám jen další naivní love story. To se splnilo jen z části. Mikee jako dítě byl velice zajímavá postava. Musím říct, že autorce se dařilo vykreslit Michaelův charakter opravdu věrohodně! Místy jsem se přistihla, že si představuju malé dítě a musela si připomínat, že je to vzezřením dospělý chlap. Naštěstí to bylo v knížce často připomínáno. Bohužel po superlativech přichází i druhá stránka věci. A to je konkrétně část po Michaelově "probuzení". Proč bylo všechno najednou tak hrr, když potom následovaly zdlouhavé pasáže o ničem? Další věc se týká postav. Chápu, že není lehké dávat osobnost postavám, které jsou na vedlejší koleji, ale tak nějak na mě žádná nedýchala životem. Byly jako vhodně rozmístěné figurky. Drsnější starší bratr, bezdůvodně zlá matka, a co se vlastně stalo s expřítelem policajtem, když už tam musel dělat takové horké chvilky? No a pak ten konec. Kdo ho nečekal už od chvíle, kdy se Paige zhroutil svět, ten musel přeskakovat stránky. Sakumprásk povedený nápad, čtivé provedení, kde nechybí napětí, láska ani humor, a klišé jak stehno na závěr. Půl hvězdičky navrch za autorčinu upřímnost v choulostivých věcech a fakt, že z Paige neudělala typickou Mary Sue.

09.01.2015


Než jsem tě poznalaNež jsem tě poznalaJ. Moyes

Zase kniha, se kterou mám trochu problém. Od začátku se mi líbil styl, jakým je psaná, jak je příběh pojatý osobitě, bez zbytečného sentimentu, který z takového tématu obvykle přímo křičí. Líbily se mi ty drobné detaily, co prostý popis přibližují věrohodné realitě. Užívala jsem si souboj dvou krásně rozdílných povah. V poslední třetině to začalo upadat. Klasika, klišé, předvídatelnost... Autorka zápolí s neduhem mnoha jiných před ní. Fixace na ústřední dvojici činí vedlejší postavy málo zajímavými, jsou nevýrazné a nudně podobné jedna druhé, což dokazují každý ve svém pohledu. Jako by je Jojo využila speciálně pro momenty, kdy hrozí Lou moc sebelítosti, tak ten úkol raději přehodí na bedra jinému vypravěči. Možná mi celkový dojem zkazil fakt, že jsem kvůli jedné čtenářce, co myslí, že „spoiler” má něco společného jen s auty, znala konec. Kdo ví. Znova se k ní nevrátím, nicméně četby nelituju a klidně knížku doporučím dál. Půl hvězdičky navrch za: „Spotřebujte do...”. To bylo vážně na husí kůži...

08.01.2015


Znamení vlkaZnamení vlkaM. T. Majar (pseudonym)

Jak už bylo několikrát zmíněno, v konkurenci Anity a Mercy měla česká autorka těžký úkol a za sebe musím říct, že ani jednu ze zmiňovaných sérií zatím nepřekonala. Na druhou stranu se mi líbilo, že si nehrála na nějakou "duchaplnější" obdobu paranormálek. Očekávala jsem smyslné oddechové čtení s vlky jako bonus, a přesně to jsem taky dostala. Nijak komplikované, prošpikované erotikou (na mě někdy až zbytečně moc - například kapitola o striptýzu byla to poslední, co mě zajímá, když už zbývá jen souboj o místo Rubenovy družky). Možná bych ubrala přirovnání, která ne vždycky vyzněla přiléhavě, ale chápu, že kdo četl Hamiltonovou, má nutkání se jejím stylem nechat strhnout. Díky tomu, že se to četlo opravdu raz dva, nejspíš po druhém díle sáhnu, ale že bych nemohla spát, než ho budu držet v rukách, to asi ne.

18.12.2014


1