Lea

Příspěvky

Dům ocelových jehelDům ocelových jehel

Tak tady je opravdu znát, že autora od prvního slova ví, co s textem zamýšlí. Při čtení mě nevyrušila snad žádná začátečnická chyba. Mělo to vlastně jen jeden háček. Zjistila jsem, že kyberpunk nebude můj šálek kávy. Já se na tyhle roztodivné vynálezy, šperky a fotky ze srazů moc ráda dívám. Povídka pro mne osobně byla ale až příliš dlouhá vzhledem k ostatním, které mi více padly do noty. Tím neshazuju autorčin um. Měla to pěkně promyšlené, zapadalo to do sebe jako dobře promazaná kolečka ;)

05.01.2017


Běžím daleko, žiju blízkoBěžím daleko, žiju blízko

Na tuhle lahůdku musíte mít asi náladu nebo co. Možná je to tím, že není tak úplně fantasy, jakou byste v téhle antologii čekali. Celou dobu, ani nevím čím přesně to začalo, jsem viděla příběh odehrávající se na pozadí (i popředí) běžeckého závodu horkou Afrikou. Některé názvy ale spíše tíhnou k Asii... Tak či tak, zpočátku mi to připadalo jako umě psaný počin zcestovalé ženy, který bych ale ocenila spíš v knize s žirafami v západu slunce na obálce. Druhé čtení mě už ale nepustilo, a i přesto, že je tu magie cítit spíše jen v ševelu keřů nad vyprahlou půdou, má to své kouzlo. A velkou měrou se na tom podílí skvělá práce autorky z textem.

04.01.2017


V mysli mojí vidíš stínyV mysli mojí vidíš stíny

Jako povídka by to obstálo, jen co si zvyknete na to, že se Čechy staly velmocí magie a zároveň padly zase tak trochu do područí diktatury. A že hlavním městem už není Praha, to provilegium nepadlo ani na Brno. Ale metropolí je náhle Liberec a jeho dominantou už není ještědská rozhledna. Příběh má spoustu "ale", které se snad podaří autorce rozvést a vysvětlit v připravované sérii. Na druhou stranu klobouk dolů, že se Karolína celkem bez rozpaků rozhodla zasadit tak důležitý milník fantasy dějin do své rodné hroudy.

04.01.2017


Pekná noc na čaryPekná noc na čary

Tady je důkaz, že i v pár odstavečcích se dá ukrýt síla. Je to trochu děsivé, trochu vřelé... a trochu mi to připomnělo Kytici.

04.01.2017


Nikdy neříkej nikdyNikdy neříkej nikdy

Tohle bylo dobře vymyšlené. Paní Beranová si mě pěkně obtočila kolem prstu. Má tak prostý styl, že si celou dobu říkáte, že to bude prostě o zkoušce mateřské lásky... a samozřejmě prostá žena nad svým strachem pro to své robátko zvítězí. Ale rozuzlení je lepší. Jak jednoduché to je, tak to i stojí za to.

04.01.2017


NávratNávrat

Přišlo mi to trochu o ničem. Je hezké, že se to vše nenuceně otočilo k té první nenásilné zmínce o "nadpřirozenu", ale zbytek byl jen o renovaci domu, na kterou nevím kde vzala stařenka - nehledě na samotnou koupi domu - peníze (prosím o připomenutí, jestli jsem to přehlédla), a přesvědčování čtenáře o tom, jak je to rázná stará dáma, což ale její vystupování nemohlo potvrdit.

04.01.2017


Černý sametČerný samet

Mně se to líbilo. Bylo to trochu strašidelné, trochu poučné a tak akorát dlouhé. Jen si nejsem jistá, kde se tam schovává ten silný hrdina, který bojuje svou vnitřní silou :)

04.01.2017


Bez Krásky a bez zvířeteBez Krásky a bez zvířete

Ač mám už přečteno dost podivností, přiznám se, že jsem tuhle povídku nepochopila. Možná se to dá přikládat i jisté zmatečnosti děje a popisů. Bylo toho prostě moc, jak na představivost, tak na pochopení a spletení jednotlivých nití dohromady. Povídku jsem četla natřikrát a vždycky začínala od začátku, přesto jako by mi pořád něco unikalo. Chápu, že chtěli dát na začátek antologie "bestsellerové" jméno. Bojím se ale, že pokud někdo neznalý otevře knihu ze zvědavosti, o "jednodušších", a přesto neskutečně poutavých povídkách hlouběji uvnitř se nikdy nedozví.

04.01.2017