Nikdy neříkej nikdy
Povídka od:
Dana Beranová
Z knihy:
Žena se lvem
Děsivá příšera unáší a vraždí děti bezbranných venkovanů. Jak daleko dokáže zajít zoufalá matka, aby zachránila svého synka, když svět, do kterého patří nečisté monstrum, ona ve své víře dávno zavrhla?
Komentáře (3)
Přidat komentář
Tato povídka byla takovým osvěžením sborníku, nápad zasadit příběh do období raného středověku, kdy církev začíná ovládat své ovečky a vymazává tak vše, co bylo předtím. Příběh se mi docela líbil,akorát hlavní hrdinka mi přišla nesympatická. Navíc i hloupá, nikdo mi nevymluví, že pokud ženská ví, že v okolí řádí potvora, která unáší děti a takhle hloupě odběhne od nejmladšího, přímo si o problém koleduje... Navíc nejsem zastánce náboženství, takže ten její "řád" považuji spíše za "neřád".
Tohle bylo dobře vymyšlené. Paní Beranová si mě pěkně obtočila kolem prstu. Má tak prostý styl, že si celou dobu říkáte, že to bude prostě o zkoušce mateřské lásky... a samozřejmě prostá žena nad svým strachem pro to své robátko zvítězí. Ale rozuzlení je lepší. Jak jednoduché to je, tak to i stojí za to.
Jsem na rozpacích a už jsem několikrát smazal začátek komentáře. Konflikt jedné a druhé víry mě v tomhle případě spíš nechtěně pobavil, protože pavoukovým spárům a kusadlům bude celkem volný, v co věříte, pokud na něj teda vyznání nemá přímý vliv, což ale v textu nijak nefiguruje. Když se objevil zaklínač (sice jinak oblečený, ale s prvky evidentně Sapkowskými), trochu jsem zaúpěl. Raší ve mě podezření, že v tuzemské kotlině stačí líznout pár oblíbených témat a cesta do sborníků je volná. Pointa trochu ohraná a konec hrozně useklý.
V tomhle rozsahu někde mezi 2 - 3. Koncept to má zajímavý, ale zasloužil by si větší rozsah kvůli gradaci či propracování prostředí. Takhle jsem čekal, že se něco pořádně rozjede a přitom zbývalo jen několik řádek.