lazarus komentáře u knih
Tak jako u Hyperionu, ani tuto ságu nelze hodnotit samostatně každou knížku, ale pouze jako celek. První její část, tedy Kdo zdědil hvězdy, je výbornou sci-fi detektivkou ve stylu Asimova a je plná originálních myšlenek a neuvěřitelných odhalení o lidstvu a vesmíru kolem nás.
Druhá část, Něžní obři z Ganymedu, je méně objevná a je spíše překlenovacím můstkem mezi první a třetí částí.
Finále se ale už opět nese v hektickém a megalomanském duchu a není nepodobné Hyperionu, případně Gateway. Hogan v tomto eposu skloubil špionážní akci s konspiračními teoriemi, řìznuté space operou s časovým rádiusem milionů let. Příběh, jenž Hogan brzy začne rozprostírat mnoha a mnoha směry nakonec skloubí do velkolepého finále a najednou všechny nastolené otázky začnou dávat smysl. Poté už jen stačí zaklapnout spadnutou čelist.
Tak jako u Hyperionu, ani tuto ságu nelze hodnotit samostatně každou knížku, ale pouze jako celek. První její část, tedy Kdo zdědil hvězdy, je výbornou sci-fi detektivkou ve stylu Asimova a je plná originálních myšlenek a neuvěřitelných odhalení o lidstvu a vesmíru kolem nás.
Druhá část, Něžní obři z Ganymedu, je méně objevná a je spíše překlenovacím můstkem mezi první a třetí částí.
Finále se ale už opět nese v hektickém a megalomanském duchu a není nepodobné Hyperionu, případně Gateway. Hogan v tomto eposu skloubil špionážní akci s konspiračními teoriemi, řìznuté space operou s časovým rádiusem milionů let. Příběh, jenž Hogan brzy začne rozprostírat mnoha a mnoha směry nakonec skloubí do velkolepého finále a najednou všechny nastolené otázky začnou dávat smysl. Poté už jen stačí zaklapnout spadnutou čelist.
Až na naprostou uhozenost Hoganovi teorie jenž naprosto nekoresponduje s geologickou historií Země a vlivu Měsíce na ni, jde o výborně napsané sci-fi.
Tak jako u Hyperionu, ani tuto ságu nelze hodnotit samostatně každou knížku, ale pouze jako celek. První její část, tedy Kdo zdědil hvězdy, je výbornou sci-fi detektivkou ve stylu Asimova a je plná originálních myšlenek a neuvěřitelných odhalení o lidstvu a vesmíru kolem nás.
Druhá část, Něžní obři z Ganymedu, je méně objevná a je spíše překlenovacím můstkem mezi první a třetí částí.
Finále se ale už opět nese v hektickém a megalomanském duchu a není nepodobné Hyperionu, případně Gateway. Hogan v tomto eposu skloubil špionážní akci s konspiračními teoriemi, řìznuté space operou s časovým rádiusem milionů let. Příběh, jenž Hogan brzy začne rozprostírat mnoha a mnoha směry nakonec skloubí do velkolepého finále a najednou všechny nastolené otázky začnou dávat smysl. Poté už jen stačí zaklapnout spadnutou čelist.
I když nešlo o žádné oduševnělé čtení bez hromady logických kiksů a nemalé dávky dětinskosti, stejně jsem se hodně slušně bavil a knížku přečetl na dvě posezení. Přes skutečnost, že nemůžu dát plný počet hvězd, protože je napsáno hodně lepších knížek, ji stejně doporučuji k přečtení, milovníkům videoher dvojnásob :)
PS: film se povedl, každopádně kdo neviděl ten by si rozhodně měl prvně přečíst předlohu
Originální nápad na němž kazí dojem filmové finále a slabší styl vyprávění. Do dvou třetin knížky jsem se bavil hororovou atmosférou ze které se dalo vytěžit citelně víc v rukou zkušenějšího spisovatele. Závěr prudce kýčovitý a zbytečně uspěchaný.
Hezký příběh, hodně podobný Bradburyho Z prachu zrozeným.
Z hlediska času velice obšírně pojatá, z hlediska hloubky témat lehce povrchní publikace o zdokumentované historii lidstva. Nejzajímavějším a nejpoučnějším znakem knížky je globální náhled na minulost našich předků v kontextu světa a různých civilizací vůči sobě. Harari je mimochodem očividně pohan jak poleno. Jeho názor není nepodobný Dawkinsovu. Takže "zaplaťpánbůh" ten správně realistický.
Něco málo z knihy:
Homo sapiens od nepaměti dělil lidi na „my“ a „oni“. „My“ byla skupina, do které patřil, a „oni“ byli všichni ostatní. Žádné zvíře nejedná v zájmu svého druhu. Žádnému šimpanzovi nezáleží na dobru všech šimpanzů, šnek pro globální šnečí komunitu nehne ani tykadlem, žádného alfa samce lva ani nenapadne, aby se stal králem všech lvů, a u žádného česna v úlu nenajdete nápis „Dělnice všech zemí, spojte se!“
Monoteisté s řádem problém nemají, ale trápí je původ zla. Tato hádanka má jedno logické řešení. Dalo by se tvrdit, že existuje všemocný Bůh, který stvořil vesmír a všechno v něm – a tento Bůh je zlý. Nikdo v dějinách ale na podobnou víru neměl žaludek.
První mimoevropská země, která se pokusila zorganizovat vojenskou výpravu do Ameriky, bylo Japonsko. Stalo se to v červnu 1942, když Japonci dobyli Kisku a Attu, dva ostrůvky u aljašského pobřeží. Zajali deset amerických vojáků a jednoho psa, ale dál k pevnině se nedostali.
Protože příběh nejvýstižněji popsala Šárka_D v diskusi a nemá smysl nic dodávat, chtěl bych tímto jen ocenit skvostné zpracování knížky a nádherný překlad pana Janiše. Díky pane Fabere, pane Janiši a Argo za fantastický zážitek.
Originální a velmi slušně napsané sci-fi. I přes skutečnost, že jsem se dobře bavil, musím přece jen jednu hvězdu ubrat. Více jak dvě třetiny příběhu se nesou v duchu pozvolného stupňování napětí a uvěřitelného popisu fyzikálních zákonitostí a nejnovějších poznatků. Jenže s koncem první části trilogie přichází naprosto neuvěřitelný fantasmagorický kiks a pan autor sráží radost z dobrého hard sci-fi na úroveň McGyvera. Nechci a nebudu spoilerovat, řekl bych, že to musí každého trochu uvažujícího čtenáře praštit do očí. A to nepotřebuje prakticky žádné znalosti z fyziky, astronomie či čehokoliv jiného. Stačí selský rozum. Takže ano, jde o hodně slušný start trilogie a jsem zvědav jak se v druhé části s rozjetým příběhem pan mistr popere. Doporučuji každému kdo má rád Asimova, Clarka, Lema. Protože těmto obrazoborcům se Problém tří těles skoro vyrovná. Skoro...
Ne, že bych se vyloženě nudil, ale tohle je vážně slabá záležitost. Mizerná mytologie s vcelku dobrou myšlenkou, ovšem naprosto nedotažená a povrchně vysvětlená. Není to ani sci-fi, spíš fantasy. Sci-fi se vyznačuje vědeckými prvky s určitou mírou uvěřitelnosti. Jenže pozadí a fyzika chronolitů je tak nehorázně stupidní a nesmyslná až to bolí. Pan autor nemá potuchy o fyzice ani za mák. Plete teorie a známá fakta dohromady hůř, než pejsek s kočičkou. K tomu vytvořil naprosto nepochopitelně jednající postavy jenž příběhu dávají tu pověstnou korunu. Škoda. Podle recenzí jsem čekal trochu víc. Jednoduše, jde o hodně slabé béčko v tomto žánru.
Mno, tak tohle je asi nejslabší výtvor pána Dicka.
Klasicky výborná záležitost od mého oblíbeného autora. Tradičně filozofické a krásně depresivní promyšlené sci-fi
Velmi hezky napsaný a drobátko zamotaný děj. Série Skály byla rozhodně o chlup lepší, ale bavil jsem se stejně dobře.
Zábavností a potrhlostí děje mě Noční hlídka hodně připomněla Noční klub. Podobné, i když citelně plošší postavy, pomatený děj a strašidla v normálním světě. Prostě paráda. Ovšem Hlídka má na rozdíl od Klubu drobátko filozofičtější přesah charakterů a jejich uvažování. To mě na příběhu bavilo asi nejvíc. Ty nejistoty rozdílu mezi dobrem a zlem a následků rozhodnutí byla výborná. Netvrdím, že poučná, nebo nedejbože navádějící, to ani omylem, ale jednoduše zábavná. Po troše fyziky v rámci odpočinku od fantaskního příběhu Noční hlídky se pustím do jejího pokračování.
Výborná sbírka povídek ve stylu mého oblíbence Lovecrafta. Pravda i když malinko slabší než Mistrova tvorba, přece jen rozhodně patří na vrchol hororového žánru doby před Stephenem Kingem.
Autor se snaží aby jeho povídky vypadaly velice sofistikovaně a oduševněle. Bohužel mě přišly spíše jako něco mezi Gregem Eganem a Danem Simmonsem, říznuté Faberem. Ani na jednoho z nich ovšem nedosahují. Škoda. Po shlédnutí Arrival jsem k nim, potažmo k autorovi předlohy, přistupoval s větším očekáváním. Jenže zrovna ta zfilmovaná povídka nesahá myšlenkou a dojmem jmenovanému snímku ani po kolena. Ten má totiž na rozdíl od ní hezky vymyšlenou pointu. Nejlepším dílkem tak pro mě byla úvodní Babylonská věž. Ovšem jen v rámci dané knížky, protože ani ta bohužel nakonec neměla žádný přijatelný závěr a tak nějak vyšumělo její finále do ztracena. Velké zklamání a rozčarování, protože Chiang rozhodně psát umí a témata jeho příběhů jsou hodně neotřelá a zajímavá. Tímto mu z celého srdce přeji aby jej buď Stephen King, nebo někdo podobně povolaný zasvětil do tajemství jak má taková stavba povídky vypadat.
Radši si znovu třikrát přečtu Stephensonův Cryptonomicon, nebo Snow, než tento Gibsonův výplod. Uznávám - nápad a mytologie příběhu fantastická, ale to podání je vážně otřesné. Chápu, že v rámci kyberpunku se snažil o hektický spádovitý děj, ale právě díky tomu jde celá knížka k šípku. Postavy jsou nepřehledné, nesympatické - vyjma Panny, která je jak na potvoru totálně zazděná v přehršli ostatních bezvýrazných charakterů. Její příběh by snesl klidně padesát stran navíc, ovšem jen v případě, že by bylo k charakteru co říct. Vzhledem k povrchnosti všech ostatních pajduláků se obávám, že nebylo. Takže Neuromancer je prostě jen jeden a zopakovat podobnou eskapádu je očividně nepřekonatelný problém. Škoda. Na Zběsilou jízdu se rozhodně nechystám. Gibsona stačilo. Zlatý Sterling...
Velmi povedená záležitost, ne nepodobná Dickově tvorbě. Královsky jsem se bavil a vřele každému kdo má Dicka rád doporučuji přečíst. Pravda, k mistrovi a jeho dílkům chybí sice ještě krůček, ale i tak jde o náramnou taškařici.
Výborná biografie o muži jenž mění náš stávající svět. Jeho srovnávání s Jobsem, nebo Gatesem není na místě, jelikož Muskovi jde o něco jiného. Jeho výtvory mají mnohem dalekosáhlejší důsledky pro lidstvo a držím mu všechny čtyři palce, aby se mu jeho vize povedla dotáhnout až tam kam on sám chce.
Přečteno během nedělního dopoledne na jeden zátah. Takže to asi nebylo tak špatné. Nosná myšlenka příběhu není vůbec originální a je mnohokrát použita v jiných a lepších knihách, o filmech ani nemluvě. I tak se to dobře četlo a slušně bavilo. Ovšem to fyzikální pozadí metakosmů a vysvětlení jako takové je hodně mizerné, přitažené za vlasy a slaboduché. Že autor nemá schopnost uvěřitelně popisovat sci-fi prvky je více než zřejmé. Naštěstí tuhle slabost vyvažuje zajímavým popisem chování hlavního protagonisty, či spíše protagonistů. Nejtrefnější komentář napsal RavuX a plně sdílím jeho názor na tuhle záležitost. Takže i když je Temná hmota plná nesmyslů, ať už co se týče logiky děje tak i technického rázu, bavil jsem se a nenudil. Věta na přebalu, že jde o jednu z nejlepších knih jakéhokoliv roku... a jakékoliv reality je dokonale lživá a zavádějící.