Chronolity
Robert Charles Wilson
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/51867/bmid_chronolity-g6W-51867.jpg
4
60
19
Na počátku jedenadvacátého století se po celé zemi začnou objevovat podivné artefakty, gigantické sloupy vydávající ionizující záření a ničící všechno v okruhu půl kilometru. Brzy se ukáže, že se jedná o monumenty vítězství bitvy svedené šestnáct let v budoucnosti. Výskyt tzv. chronolitů změní v následujících několika letech celou společnost. Někteří očekávají příchod novodobého Čingischána 'Kuina' s obavami, jiní s nadějí...... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2003 , PolarisOriginální název:
Chronoliths , 2001
více info...
Přidat komentář
Výborné. Co Wilson bravurně zvládá je vyprávěcí situace. Jeho vypravěči dávkují děj pomalu, plíživě a často naznačují a zamlčují. Nejsou to Ishigurovi nespolehliví vypravěči, ale tihle si s námi taky rádi hrají. Chronolity mají podobné motivy jako Spin: neznámého nepřítele, ztrátu budoucnosti, fundamentalisty a sektáře, fanatismus. Jasně si tu hraje právě ale i s pamětí, s tím, jak si chceme věci pamatovat. A to ať už prostřednictvím otce vypravěče nebo samotné vyprávěcí situace. Knížku slupnete za večer, za dva.
Knihu jsem sehnal přes antikvariát v mírně salátovém vydání, to nicméně nezmenšuje její kvality, ba naopak. Příběh je na počátku možná nezáživný, a to i přes fakt, že kdesi v Jihovýchodní Asii (pokud si pamatuji dobře :) se hlavní protagonista stane svědkem zhmotnění ohromného průhledného monolitu (z budoucnosti jak později zjistí). Vše se rozjede teprve, když je přibrán do týmu, který je vládou povolán vyřešit záhadu původu. Staváme se několikrát svědky efektu zhmotnění v mnoha světových metropolích a jeho fyzického i sociálního vlivu. Kniha popisuje krom toho rodinné zázemí i dílčí osudy některých postav, stejně jako změny, které postupné objevování monolitů má na společnost. Právě tento koncept je tím nejzajimavějším na knize - jak něco tak prostého, jako monument, a fakt, že pochází z budoucnosti, může mít sílu ovlivnit běh událostí a možná tak i onu budoucnost (sebenaplňující proroctví).
Vcelku dost dobrá SF. Přečetl jsem ji téměř na jeden zátah a bavila mě. Ne úplně vše jsem na 100 procent pobral, ale nevadilo mi to. Četl jsem ji 2 x a na podruhé to bylo ještě lepší.
Čtivá věc s výborně prokreslenými postavami. Zajímavý nápad s pomníky z budoucnosti, ale není úplně uspokojivě vysvětlen a z žánru sci-fi míří spíše k čiré fantazii. Wilson navíc v závěru hodně mlží a raději toho moc neodkrývá, protože by se mu to celé skácelo jako domeček z karet. Přesto všechno mají Chronolity neskutečný drajv a je problém je odložit.
Bude to asi jedna z knih, které jsem jednou přečtete a předáte dál. Nejste znalci v oboru fyziky a chemie? Spoustu vět raději přeskočíte. Musím však ocenit, že děj je chronologicky logický a nechá vás napnutými až do konce.
Čte se to dobře. Nejde o žádnou smršť událostí, nejde o žádný ohraný boj se zlými mimozemšťany, ale román má logický, netuctový děj a hlavně je skvěle napsán a přeložen. Nad použitím fyziky a matematiky se ale radši nezastavuji, protože to je výraznou slabinou díla.
Robert Charles Wilson nám ve svém románě Chronolity představuje nepříliš vzdálenou budoucnost, v níž se podivné monolity postarají o roztříštění lidského společenství při hledání pravdy cože je příčinou a co následkem. Intelektuální sci-fi, obalená ekonomicko-politickou rétorikou, vede čtenáře pomalu a opatrně k poznání, že kauzalita věcí a událostí je záležitostí více než nejistou a nic v životě není předem dané. Ke škodě vyprávění se ovšem dějové lince a ani jednajícím postavám nedaří vytvořit takový tlak, aby byl člověk vtažen dovnitř a nezůstal jen na okraji veškerého dění jako nezúčastněny pozorovatel. Drsné scény jsou tak zbaveny dramatičnosti a ty láskyplné emocí. Záhada a tajemství se postupně rozplývají a vytrácí. Zůstává chlad a jakási podivná odtažitost. Člověk se musí pekelně soustředit, aby v tom celém našel smysl a poslání, které autor do textu vtiskl. A za sebe musím přiznat, že si nejsem ani trochu jist, zda jsem vše, o co tady jde, plně pochopil…
Ne, že bych se vyloženě nudil, ale tohle je vážně slabá záležitost. Mizerná mytologie s vcelku dobrou myšlenkou, ovšem naprosto nedotažená a povrchně vysvětlená. Není to ani sci-fi, spíš fantasy. Sci-fi se vyznačuje vědeckými prvky s určitou mírou uvěřitelnosti. Jenže pozadí a fyzika chronolitů je tak nehorázně stupidní a nesmyslná až to bolí. Pan autor nemá potuchy o fyzice ani za mák. Plete teorie a známá fakta dohromady hůř, než pejsek s kočičkou. K tomu vytvořil naprosto nepochopitelně jednající postavy jenž příběhu dávají tu pověstnou korunu. Škoda. Podle recenzí jsem čekal trochu víc. Jednoduše, jde o hodně slabé béčko v tomto žánru.
Príjemné sci-fi, ktoré žiaľ po cca. 60 stranách opustí civilnú časť, ktorá sa mne páčila najviac, a presunie sa viac k centru akcie. Záveru pre mňa chýbal nejaký ten wau efekt, ale čítalo sa to dobre.
Jedním slovem: zklamání.
Celou knihu se pročítám poměrně slušným příběhem, a očekávám nějaký povedený závěr, jak to s těmi chronolity vlastně je.
Ale konec je takový nijaký, vyšumí do ztracena. Škoda.
Velmi zajímavý příběh o válce, která číhá někde v budoucnosti, a o jejichž výsledcích se ví prostřednictvím monolitů, které budoucí dobyvatel jménem Kuin posílá do minulosti... netrpělivé očekávání předpovězených věcí budoucích bylo něco, co se četlo jedním dechem. Doporučuji.
Velmi pěkná knížka, lehké čtení, přitom napínavé. Knihu přečtete klidně za dva dny. Knížka ukazuje nejen lidský strach z neznámého, ale i chování a následky hromadné paniky. Do všeho sledujete hlavního hrdinu, který ani netuší co všechno může změnit jedno rozhodnutí - projet se na motorce. Pociťujete s ním touhu poznat co přináší velký chronolit, ale i smutek ze ztráty své rodiny, na kterou neměl čas. Velmi hezká a povedená knížka!
Hlavní hrdina vypráví příběh svého života a na jeho pozadí i příběh vyčerpané doby stižené mesiášským stygmatem chronolitů; ve svém jádře jednoduchá, zvolna si plynoucí dějová linka s minimem akce, kvalitním ústředním nápadem, vhodně zvoleným rozsahem a uvěřitelnými postavami.
Jestli bych něco vyzdvihl? Útulnost. Už dlouho se mi nestalo, abych po nějaké knížce kdykoli s takovou chutí sáhl a s takovým klidem a pohodou jí zase kdykoli odložil na později...bez toho, abych neustále po očku sledoval na jaké stránce sem, kolik zbývá a tak podobně. Velmi příjemné překvapení.
Ložený relax, vůbec však ne hloupý, k vodě jako stvořený. 4 solidní ****
Ať už Darwinii, nebo Spin zkusím určitě taky.
Po přečtení několika prvních stran si obvykle letmo projdu několik posledních stran knihy, abych měl představu zda ji vůbec číst. U této knihy mě zaujalo to, že tímto postupem jsem o ději nezískal žádnou představu, ale to bylo asi tak pro mě to na celé knize nejvíce zajímavé. Dobře se četla, ale chování postav a především klíčový objev, ke kterému po 15 letech výzkumu došla jedna z hlavních hrdinek mi nepřipadal jako něco na co by nemohli za takovou dobu přijít i ostatní. Navíc definice nových veličin, které si vyžadovala existence chronolitů mi připadaly, že nemají hlavu ani patu a spíše šlo o latentní filozofování o čase.
Co je příčina a co následek?
Román Chronolity by se dal zařadit do takzvané "hard" nebo "vědecké" science fiction. Neměl by si však nechat ujít nikdo, koho zaujme originální zápletka tohoto skvělého díla, protože právě ta je tím nejzajímavějším aspektem knihy:
V blízké budoucnosti se uprostřed džungle v Thajsku nečekaně objeví obří obelisk, přičemž pokácí tisíce stromů ve svém okolí. Je vyrobený z neznámé hmoty a nápis na něm ukazuje, že jde o monument oslavující velké válečné vítězství vojevůdce Kuina... k němuž má dojít za 16 let.
Podobné monumenty se začnou objevovat i na jiných místech, včetně centra Bangkoku, kde jejich zjevení pozabíjí tisíce lidí. Svět je objevením chronolitů těžce poznamenán - státy se rozpadají, ekonomiky se hroutí...
Jak se bude vyvíjet společnost ve světě, který zná výsledek války, k níž má teprve dojít? Kdo je tajemný vojevůdce Kuin, novodobý Čingischán, jehož stopu v současnosti nikdo nedokáže zachytit a přesto začíná mít stále více příznivců? Je možné, že jde o legendu, kterou existence chronolitů teprve stvoří? Je možné, že vědkyně, studující teorii vzniku a časoprostorového cestování chronolitů, bude tím, kdo předá Kuinovi potřebné znalosti k jejich vytvoření? Co je příčina a co je následek?
Příběh se však netočí jen kolem vědeckých otázek, sledujeme příběh Scotta Wardena, který se zkoumání chronolitů věnuje, především se však snaží udržet pohromadě svou rodinu a žít se svými blízkými normální život ve světě, který se řítí vstříc ne(známé) budoucnosti.
Vyborne zvladnute a promyslene casove paradoxy a chovani lidskych mas. Skvely napad i zpracovani.
Docela zajímavý příběh možné naši budoucnosti. V knize se prolíná jak osobní život hlavního hrdiny v rozmezí několika let tak problémy tehdejší společnosti. Fanatizující hnutí určitých lidí k vizi budoucnosti planety, určitých směrech připomíná různé skupiny lidí ,kteří i v dnešní době dokážou s lidmi manipulovat a ovládat jejich mysl.
Myslím, že kniha stojí za přečtení
[047/11] První faktor, který mě přesvědčil o koupi: sci-fi. Druhý faktor: Polaris. Po součtu mi to za rovnítkem vyhodilo hypoteticky zajímavé počtení do veřejné dopravy, nad kterým zabiji jinak promarněný čas. A zklamána jsem opravdu nebyla. I když příběh postrádá ten vzrušující a napínavý náboj, který jsem tak nějak očekávala, nebylo to zase až tak zlé. Pomalu, ale jistě, se mi zase vrátila chuť na sci-fi příběhy a když nepočítám ‘Stroncium‘, jedná se o první větší zastávku letošního roku.
(187) Sue Choprová mi kdysi řekla, že čas je vektor. Má šipku. Pohybuje se jedním směrem. Když dáte dohromady dřevo a oheň, dostanete popel. Když dáte dohromady oheň a popel, nedostanete dřevo.
Mravní principy mají také šipku. Například: Pusťte si pozpátku film o Druhé světové válce a obrátíte jeho morální logiku. Spojenci podepíší mírovou dohodu s Japonskem a krátce na to shodí bomby na Hirošimu a Nagasaki. Nacisté vytahují kulky z hlav Židů vyhublých na kost a vracejí jim zdraví.
Pan Wilson mě docela i zaujal. Sice jsem nebyla napnutá jako kšandy, ale celkový děj byl ucházející, i když postrádal dynamiku. Ale možná to tak bylo schválně a mělo se spíše jednat o jakýsi situační popis. Budoucnost je to relativně blízká, ale tím, že jí prostupují Chronolity z její vlastní budoucnosti, dostává to celé docela šmrnc.
(191) Život nemá smysl, když člověk nemůže alespoň jednou za čas žít.
Trošku na mě dýchl psychologický nátlak z neustálého sledování federálními úřady a spol. Sektářské myšlení a snad i nějaký ten nátlak ala '1984'. Autor si vzal hodně z různých a někdy naprosto odlišných děl a žánrů, ale přitom zvládl kočírovat svůj vlastní příběh, do kterého vložil i kus sebe a přitom se nezamotal do přehršle odborných výrazů a místo toho postavy utlumil časovým posunem s tím, že to je důležité pro samotné charaktery, ale už ne pro čtenáře. Ale to téměř závěrečné “amerikášství“ … no, no, no,…
(266) Dnes věřím, že budoucnost je možná.
Zajímavý příběh který narušuje kauzalitu času a studiem monolitů je vlastně studována budoucnost, která však musí mít nutně kořeny v přítomnosti. A je tu znova otázka zda bylo dříve vejce, nebo slepice.