Laerry komentáře u knih

Cestování časem je velmi ošemetné téma a může se dosti rychle ošklivě zvrtnout, zde mi to ale přišlo zcela přirozené a bez problému fungující, neboť do časových paradoxů se postavy nemohou záměrně dostat, což je fajn. V záplavě tisíců fantasy titulů, ve kterých jsou postavy obdařeny zvláštními schopnostmi, je těžké udržet si originalitu, ale tady mi opět přišlo, že to autorka zvládla více než dobře a nepřišlo mi, že by od někoho „opisovala“. Postavy jsem si rychle oblíbila a rozhodně patřím do jediného pravého „týmu“, i když se tu autorka snaží vehementně procpat milostný trojúhelník, po kterým snad nikdo netouží, ne?

8 22.02.2023

Elitní bělošská škola a jediní dva černošští studenti začnou být (kyber)šikanováni. Zároveň patří mezi nejlepší ve svém ročníku a „čirou náhodou“ spadají i do jiných škatulek, které ale nebudu prozrazovat. Takže ano, je to hlavně o rasismu (a privilegiích bílých a bohatých), ale ten je v USA mnohem komplexnější a systematičtější, než většina běžných lidí mimo USA tuší. A autorka se tomuhle tématu věnuje napínavou formou ve stylu „Superdrbny“, jenž jak sama přiznává, byla hlavní inspirací pro napsání téhle čtivé YA jednohubky, která mi dosti připomněla návykovou četbu ve stylu knížek Karen M. McManus.

3 22.02.2023

Knížka je přirovnávána k „Šesti vranám“, jenž připomíná hlavně atmosférou, ale byla by chyba je srovnávat či dokonce je házet do stejného pytle. Tahle série si jde vlastní cestou a má vymyšlený komplexní fantasy svět, který je poměrně originální (včetně tzv. Talentů= neokoukaných schopností) a má zcela jinou dějovou osu. Příběh je vyprávěn jen ze dvou pohledů, Enne a Leviho, které si dříve či později oblíbíte, v rozmezí jen několika dní. Jde tu především o karbanictví ve městě hříchu alá Las Vegas, nežli o cokoliv jiného. Tahle hazardní hra je jednoduše mou krevní skupinou, na kterou nedám dopustit.

4 22.02.2023

První díl se mi velmi líbil, ale ve druhém díle jsem se do tohohle gamblerského podsvětí říznutého magií zcela zamilovala. Sice mi pořád nejsou jasná pravidla pokrevních a odvislých talentů, ale aspoň jim je věnováno více prostoru a příběhu dodávají na zajímavosti. Ten se tu odehrává v řádu několika měsíců (a ne pár dní jako u prvního dílu), takže vztahy mezi charaktery jsou mnohem více uvěřitelnější a propletenější. Vykašlala bych se na srovnávání téhle série s například takovými Šesti vranami, protože Amanda Foody vytvořila soběstačný, propracovaný svět s vlastními originálními pravidly a především jedinečnými charaktery, které si zamilujete a budete netrpělivě vyhlížet závěr trilogie.

3 22.02.2023

Knížky Jojo Moyes jsou dobré, o tom není pochyb, ale když přečtete všechny, tak vám brzy přijdou dost podobné a někdy i nevýrazné. Naštěstí tohle neplatí pro „Jako hvězdy…“, které mě svým emancipovaným příběhem o koňské knihovně, zasazeným do poloviny 20. století (konečně zas bez časových skoků!) a atraktivního prostředí divokého Kentucky, nadchnul natolik, že bych se ho nebála zařadit do mých top JM knížek. Hlavní zásluhou na tom má fakt, že se jedná o souvislé vyprávění, bez zbytečných odboček, a především silné postavy, ke kterým jsem neměla problém vytvořit si vztah (což se bohužel nedá tvrdit u všech JM příběhů).

10 22.02.2023

Než započne „Studie stínů“, tak ji tu (zcela logicky) předchází povídka „Studie ledu“ jakožo spojovník mezi dvěma trilogiemi, než nastane časový skok, který ale považuji za dost zbytečný. Začíná tím tak „nová série“, která se nijak neliší od faktu, že je to prostě čtvrtý díl – jen tu postavy o něco zestárly a nic moc se nezměnilo.
V knížce mě těšily časté kapitoly Valeka, které byly tou nejlepší částí (zajímavé flashbacky na jeho „učňovská“ léta) a kapitoly Janka, díky nimž jeho postava dostává větší hloubku a seznamuje nás i lépe s Arim a nováčkem Onorou.
Celá záležitost se zablokovanou magií, táhnoucí se po celou dobu knížky, byla pro mne zjevná hned od začátku, ale i tak to bylo zajímavé zakončení, které do dalšího dílu slibuje značnou změnu dynamiky mezi hlavní dvojicí. Škoda jen, že výtisk je brožovaný, ale chápu, že je lepší mít měkkou vazbu nežli žádnou.

3 22.02.2023

Soudím knihu podle obálky (nebo spíše nakupuji) a když se k nádherné obálce přidá i překvapivý a výborný fantasy příběh, tak to beru jako příjemný bonus. Autorka mě mile překvapovala svou inovací a neustálým měněním dynamiky příběhu, který vás ani na okamžik nepřestane nudit. Nejprve vás ohromí promyšlené architektonické řešení věžovitého města pod kupolí a jeho atmosféra (smradlavý „spodek“, povrchní nablýskanost vrcholků), dále vás zaujme zajímavě pojatá myšlenka kouzelnictví, navnadí vás politickým pletichařením a záhadnými vraždami, až vás nakonec dojme spletitým příběhem mladé Arky (a jejího mentora), která vás bude překvapovat svými dobrodružstvími (ať už na dostizích, či jako čerstvá kouzelnická učednice) stejně jako ona sebe samu.

4 22.02.2023

Skvělé zakončení téhle bezvadné duologie, u které jsem ráda, že u nás vyšla (aneb v originále bych si ji asi těžko přečetla). Druhý díl má úplně jinou, temnější a bezútěšnější atmosféru, než ten první (který mám přeci jen o chlup radši), ale to se od vývoje událostí dalo očekávat. Oceňuji, že se vše vyřeší a uzavře a příběh není dál natahován – ale na druhou stranu se mi přeci jen těžko loučilo s tímto jedinečným světem, plného politického intrikaření, mocenských převratů, zrad a pomst, ale především magie a magického města pod ledovou kupolí.

3 22.02.2023

Příběh se sice odehrává v Rumunsku, ale i českému čtenáři bude blízký, neboť popisuje hrůzný komunistický režim, plný udavačství, podlézačství, policejní šikany a vlády ubožáků, kteří si moc získají pomocí strachu a bezmoci. Osobně jsem se nikdy příliš nezajímala o jiné postkomunistické země a jejich proces osvobození se z područí nesmyslné ideologie, protože mi stačila naše temná historie, ale jak se v poslední době ukazuje, příběhy jako právě „Musím tě zradit“ jsou stále aktuální a měly by být čteny jako důrazné varování, čeho jsou lidé schopni a co jsou ochotni nechat připustit, když se nebudou bránit a přijmou svůj osud jakožto jasnou a nezvratnou věc.

10 22.02.2023

Příběh se tváří jako „červená karkulka“, přitom je to další „kráska a zvíře“ – ale zatím v tom nejlepším podání, jaké jsem četla (a že jich pár už bylo). A to především proto, že příběh samotný je skvěle napsaným živoucím (lesním) světem, který si vás podmaní a zapustí do vás své hluboké kořeny. Kdybych už měla příběh k něčemu přirovnávat, tak by to byl „Ve stínu hvozdu“ od Naomi Novik, který mi tahle knížka svou atmosférou a vztahem hlavní dvojice dost připomínala. A závěr rozhodně navnadil na druhý díl, který má stejně jako ten první, úžasnou obálku.

6 22.02.2023

Skvělé zakončení celé trilogie, ke které jsem nejprve přistupovala velmi skepticky (aneb lehce kýčovité obálky trochu ubírají na vážnosti příběhu), ale naštěstí jsem nedala na první dojem a začetla se... do úžasného post-apo pirátského příběhu, plného chytlavě vykreslených postav, ke kterým si snadno najdete cestu a budete s nimi prožívat jejich strastiplné dobrodružství, které nyní dospělo ke svému hořkosladkému konci.

2 22.02.2023

Při čtení budete mít problém knížku odložit (abyste se třeba taky občas najedli) a potřeba spánku vám najednou přijde nadbytečná. Jednoduše budete chtít číst dál, abyste zjistili, jak všechno dopadne. Autorčinu předešlou sérii Stínové eso jsem si zamilovala, ale tuhle budu dozajista zbožňovat, protože má přesně všechno, co očekávám od napínavého dobrodružství, plného překvapivých zvratů a především plnokrevných postav, které nejsou černobílé, ale hrají všemi odstíny šedi. Protože jen ty pravé nestvůry můžou přežít krutý turnaj, ze kterého může vzejít (a přežít) jen jeden vítěz. Otázka tak tedy je, kam jsou účastníci ochotni zajít, aby získali neomezenou mágickou moc (jo, na "mágii" si člověk při čtení prostě musí zvyknout). A jak už jsem psala, všechno není černobílé, jak by se mohlo z popisu děje zdát.

3 12.02.2023

I když jsou „Černobylské dívky“ určeny dospívajícím čtenářkám, svým nelehkým poselstvím lehce osloví i dospělé čtenáře. V první části čtenář dostane zajímavý pohled dvou malých dívek na známou katastrofu, který však příběh pouze odstartuje. Knížka vykresluje tehdejší sovětský svaz: od popisu hrůzy a strachu, který museli prožívat obyčejní obyvatelé hned z první ruky, přes pomalé šíření informací a rostoucí paniky a nedůvěry až po „běžný“ život v režimu, plného tajného sledování a udavačství. Mimo to publikace pracuje s dalšími nelehkými tématy, jako je perzekuce Židů za 2. světové války (a po ní) a domácím násilím na dětech. Dvě dějové linie, jenž spolu zdánlivě nesouvisejí, ve čtenáři zanechají hluboký zážitek, jelikož je celý příběh založen na událostech skutečných osob.

5 09.01.2023

Třetí, zatím nejtemnější příběh detektiva Cormorana, pro kterého je vyšetřování mnohem osobnější, než ty předchozí. U celé série mě fascinovalo logické vyšetřování ve stylu Colomba a hlavně pro mě vždy překvapující rozuzlení (veškeré mé teorie vždy vzaly za své – a to jsem měla vždycky na paměti, jak Rowlingová ráda trousí drobné narážky a nápovědy – přesto jsem vždy byla přechytračena).

14 26.11.2022

Ve třetím díle je naštěstí autorem už zase jen Sergej Lukjaněnko – a je to znát na kvalitě příběhu, který je znova čtivý a zábavný. Do popředí se dostávají charaktery, které jsem si oblíbila v prvním díle (členové Noční hlídky s Antonem v čele) a vrací se i členové Inkvizice (Čech Vítězslav, bývalý temný Edgar), aby řešili zajímavý případ stárnoucího boháče-člověka, který si chce od Jiných zajistit nový (nesmrtelný) život. Příběh rychle ubíhal a poskytl mnoho zajímavých nových informací o tomhle světě Jiných, takže Šerou hlídku hodnotím kladně.

3 26.11.2022

Druhý díl je o dost slabší, než skvělý první a to hlavně díky tomu, že se Lukjaněnko rozhodl přizvat dalšího autora, který svým stylem (ne nutně dobrým, právě naopak) značně poznamenal celý vývoj příběhu. Bylo to jako číst úplně jinou knihu, kterou napsal nějaký druhořadý fanoušek...

26.11.2022

Knížku jsem si vybrala, jelikož jsem měla v povědomí, že na její motivy vznikl celkem úspěšný film, který se natáčel v Praze – a první díl ze série Hlídek mě vskutku nadchl. Atmosféra Moskvy devadesátých let je vykreslená pošmurně a je z ní cítit i jistá nostalgie. Hlavní hrdina je sympaťák a díky němu se brzy orientujete ve všech těch pravidlech a zákonitostech tohoto magického světa, ve kterém bojují ve věčném boji strany Tmavých a Světlých. Příběh má dobrou gradaci, takže četba utekla velmi rychle.

2 26.11.2022

Kdyby hlavní hrdinka nebyla pořád pateticky nadržená (což je věc, která mi dost vadí i u avizované Maas a Kristoffa), i když jí hrozí bolestivá smrt, bylo by to mnohem lepší...

9 26.11.2022

Sice mám v povědomí, že stejnojmená počítačová hra existuje, přesto jsem žádnou z nich nikdy nehrála. Proto ani sama nevím, proč jsem se dala do čtení knížky, která v podstatě kopíruje děj hry. Možná mě zaujalo téma renesanční historie, kterou mám v oblibě, stejně tak dobrodružné příběhy, ve kterých se ukřivdění hrdinové mstí svým pokořitelům. K textu jsem tedy přistupovala jako nezaujatý čtenář a ne jako fanoušek tohoto herního světa. No a první díl mě celkem zklamal. Bowen se snaží uplést děj nějak dohromady, ale nestačí to. Dialogy jsou těžkopádné, charaktery postrádají hloubku a popis děje je zkratkovitý a hlavně epizodický – opravdu jak ve hře se od jednoho úkolu přesouváte k druhému a aby to nebylo příliš přitažené za vlasy, tak nesmí chybět poznámka, že uběhlo několik měsíců (ne-li let), kdy Ezio pilně trénoval tu či onu techniku, kterou si pak dokonale osvojil a stal se z něho obávaný asasín. Také musím zmínit nesmyslné excesivní používání italských frází – když celou tu dobu mluví italsky (v překladu česky), proč tam musí být tolik italských slov v pomalu každé druhé větě? Smysl by měly, kdyby postavy řekly něco v jiném jazyce, takhle to je jen na mizerný efekt. Knížka je tudíž vhodná pro náctileté náruživé hráče, kteří budou dozajista spokojeni, ale náročný čtenář bude spíše rozčarován.

4 26.11.2022

V době, kdy tato knížka vyšla poprvé, se proslavila hlavně proto, že ji napsal patnáctiletý kluk, což mě zrovna dvakrát neoslovilo navzdory tomu, že v té době mi bylo přibližně stejně. Film mi mé odhodlání knížku nečíst ještě více potvrdil, protože to byl prostě propadák. Avšak po čase jsem si k Eragonovi konečně našla cestu a musím uznat, že knížka je opravdu dobře koncipovaná a s filmem má společný možná tak jen ten název. Eragon je velmi komplexní postava a Safira je jednoduše nádherné svérázné stvoření. A jim prostě nelze než nefandit. Nakonec musím Paoliniho obdivovat za to, že si dokázal všechno tak důkladně promyslet a vymyslet, včetně vlastních jazyků elfů a trpaslíků.

7 26.11.2022