L.Helena
komentáře u knih
Dvojitá ozvěna
Hynek Čapka
Příjemné, mnohdy až nostalgické ohlédnutí do devadesátek. Pro většinu čtenářů neznámé prostředí rozvíjejícího se filmového průmyslu v ČR, ovšem nějaké ty vztahové kotrmelce si asi zažil každý z nás. Příjemné čtení. Docela by mne zajímalo, zda autor knihu napsal v devadesátých létech a měl ji v šuplíku, nebo se její vznik datuje opravdu až v roce 2018.
Životice: Obraz (po)zapomenuté tragédie
Karin Lednická
Již jako dítka školou povinná (vyrůstala jsem za socíku) jsme se soudružkou učitelkou navštěvovali různá pamětní místa připomínající tragické události 2. světové války, poslouchali historky o padlých hrdinech, ovšem vždy přefiltrované komunistickou ideologií. Děkuji autorce, že tady dokázala (i po tak dlouhé době) nalézat skutečné pozadí tragédie. Prostě chlapi se ožerou a jdou vykonat pomstu. Takovéto příběhy nám nikdy ve škole neříkali. Stejně jako o tom jak, hrdinná sovětská armáda při osvobozování drancovala a znásilňovala. Víc takových příběhů, které uvádějí tragické historické události v jejich skutečné podobě.
Slepá mapa
Alena Mornštajnová
Čtení na pokračování ČRo2
Četla jsem již před lety, nyní jsem si ráda připomněla poslechem. Mornštajnová je opravdu paní Spisovatelka s velkým S. Nelehké osudy, postavy, které mají své klady i zápory, umění odvyprávět příběh poutavě, zaujmout čtenáře a vzbudit v něm emoce... Prostě nádhera.
Bílá Voda
Kateřina Tučková
Audiokniha
Ani ne tak román, jako spíše rozsáhlé dílo dokumentárního charakteru. Celou dobu jsem přemýšlela, nakolik je to fikce a co je naopak zpracováno na základě skutečnosti (toto je v závěru částečně vysvětleno). Nelze upřít, že se sběrem informací a následně jejich zpracováním autorka odvedla opravdu pořádný kus velmi náročné a precizní práce. Na mě to však místy působilo až zbytečně detailní, což bylo na úkor integrity příběhu. Spousta listin, záznamů, citovaných skutečností... jistě přispívá k pochopení dobových událostí, jenže ve výsledku to právě nepůsobí jako román, ale jako dokumentární dílo. Není divu, že autorka na něm s přestávkami pracovala deset let.
Šikmý kostel
Karin Lednická
Hodně krušné osudy, velice poutavé čtení. Na životních peripetiích obyčejných lidí z neobyčejně drsného kraje dokázala autorka velmi působivě vykreslit historické události, o kterých běžně nemáme vůbec ponětí, nebo jsou v učebnicích dějepisu zmíněny jen poněkud stroze.
V informacích o knize je uvedeno, že jde o první díl série, takže se už nemůžu dočkat dalšího pokračování.
Svědectví o životě v KLDR
Nina Špitálníková
Obsah rozhovorů je natolik úděsný, že cokoliv bych k tomu chtěla dodat, nedokázala bych vyjádřit víc, než již bylo řečeno. Autorka odvedla skvělou práci, kladla přesné otázky, přitom je cítit, že se ke zpovídaným osobám chovala citlivě a s respektem. Když jsem knihu začala číst, myslela jsem, že si každý den přečtu tak jeden dva rozhovory, jenže jak jsem se začetla do prvního, nedokázala jsem přestat. Přestože obsah je doslova šokující, tak jeho literární zpracování je opravdu výborné.
Listopád
Alena Mornštajnová
Obávám se, že cokoliv napíšu, tak to nedokáže vystihnout mé pocity. Až neskutečně znamenitá knížka, mistrně napsaná, z každé její stránky na vás přímo křičí ta nespravedlnost a beznaděj. A nejhorší je představa, že toto by opravdu mohl být pravdivý příběh.
Neviditelné kořeny
Hynek Čapka
To bylo tak krásné čtení! Pane autore, děkuji. Nejen, že jsem měla možnost si připomenout revoluční dny roku 1989 a tu polistopadovou atmosféru, ale také jsem si zavzpomínala na vyprávění mého dědy, který pracoval u Bati. Akorát mě mrzí, že jsem tehdy byla malé a hloupé děcko, které nedokázalo docenit hodnotu všech těch dědových dobových zážitků a zkušeností. Při čtení této knihy jako bych se jim zase znovu přiblížila.
Listopád
Alena Mornštajnová
Knížku jsem četla již na jaře, hned poté, co vyšla, nyní jsem se k ní ráda vrátila ve formě audioknihy na ČRo2. Přestože jsem věděla, co přijde i jak to dopadne, opět jsem z knihy cítila ten smutek a beznaděj jako při prvním čtení. Znovu dávám plný počet *
Myšlenky za volantem
Marek Eben
Úžasné, vtipné, moudré, výstižné postřehy. Marek Eben prostě dokáže i z obyčejných všedních záležitostí učinit vtipné historky s neobyčejnou dávkou laskavosti jemu vlastní.
Děkuji.
Úzkosti a jejich lidé
Fredrik Backman
Knížka je humorná, bláznivá, ztřeštěná…, ale občas vám až zatrne z toho, jak je lidská, moudrá, hlubokomyslná…
Osudné svědectví
Robert Bryndza
Dobře se četlo, vyrovnaný poměr mezi vyšetřováním případu a soukromím Eriky. To se ostatně začíná vyvíjet zajímavým směrem, tak doufám, že budou další díly.
Nepříliš šťastná rodina
Shari Lapena
Výborné, bavilo mě to. Skoro je mi až líto, že už mám dočteno. Vůbec nepoznáte, kdo je pachatel, každý měl motiv i příležitost, postupně se rozkrývají všechny lži a tajemství... Shari prostě umí.
Hadrový panák
Daniel Cole
Jediné, co se mi na knížce líbilo, byl námět. Do čtení jsem se musela vyloženě nutit, necítila jsem žádné napětí či vzrušení, a to ani v těch scénách, kdy docházelo k úmrtí obětí tak říkajíc "v přímém přenosu". Postup vyšetřování mi navíc přišel dost nelogický a jednání postav naprosto neadekvátní.
Zahrada
Petra Dvořáková
"Prostě nežuju to, kým uvnitř sebe jsem." (str. 52)
Dost dlouho to vypadá jako až téměř lyrický příběh mladého muže, bývalého kněze, který našel nový smysl života v obnově a péči o zanedbanou zahradu s domem po svých prarodičích. Někde kolem půlky ale najednou začne být všechno jinak. Situaci vnímáte prostřednictvím hlavního hrdiny, jenže je tu i jeho okolí... Rázem máte hodně o čem přemýšlet.
Poměrně útlá kniha nabitá velmi silným příběhem.
Sůl moře
Ruta Sepetys
(SPOILER) Audiokniha
Napsat o knize, že je krásná, je vlastně protimluv, když popisuje utrpení tolika osob. Jenže mně se opravdu moc líbilo, jak autorka tuto tragickou událost dokázala zpracovat. Také jsem o ní doposud nevěděla. Je pochopitelné, že jsme se o ní neučili ve škole v době před revolucí, vždyť útočníkem byla sovětská armáda a způsobila tak smrt tisíců civilistů, to se do osnov tehdejší komunistické propagandy moc nehodilo. Je proto jen dobře, že autorka si vybírá pro náměty svých knih události, o kterých se moc nemluví. Tady nám čtyři vypravěči postupně odhalují svůj příběh, který spěje až k nezvratitelnému konci. Já jsem jen poslouchala, žasla a slzela.
Mlýn
Michal Vaněček
Knížka se velice dobře čte. Mám na mysli formu nebo způsob, jakým je příběh vyprávěný. Obsah knihy je naopak hodně nelehký. Dvacáté století a především pak hrůzy komunismu zachycené v příběhu dvou bratrů, kteří nechtěli nic víc a nic míň, než dodržet daný slib. Navzdory tomu, že jde o velmi bolestný příběh, jsem se místy opravdu srdečně zasmála. Jenže byl to smích trpký a především dnešní, kdy se rozum spíše pozastavoval nad absurditou tehdejší doby. Ovšem situací, kdy mi při čtení bylo do pláče, těch je v knize daleko víc.
Malinka
Dita Táborská
Nedá mi to nereagovat na příspěvek čtenářky adriane9:
Celá kniha není o genech, ale o zásadnějších otázkách souvisejících s problematikou náhradní rodinné péče a tou jsou zejména 1) porucha attachmentu, 2) hledání vlastní identity.
add 1) porucha attechmentu, nebo také raná citová deprivace, v zásadě se jedná o nemožnost vytvořit si citovou vazbu na mateřskou osobu v raném dětství. V knize se jedná o důsledek toho, že Malka strávila první měsíce života v ústavním zařízení a neměla konkrétní osobu, na kterou by si mohla vytvořit citovou vazbu. Toto vede k citové deprivaci, čili k nemožnosti uspokojování citových potřeb dítěte. Obecně - pokud dítě v prvních měsících života nemá možnost vytvořit si citovou vazbu na konkrétní dospělou osobu (v běžném životě je to matka), pak to ovlivňuje celý jeho další život, hlavně má později problémy s navazováním a udržením vztahů a spoustu dalších problémů (kdo má zájem, může si vygooglit)
add 2) hledání vlastní identity - dítě v biologické rodině ví, jak vypadají jeho rodiče, jakou mají povahu, má možnost sledovat jejich chování a jednání ( a v ideálním případě jejich jednání také rozumí) a víceméně to neřeší. Dítě v náhradní rodině dříve nebo později toto řešit začne, klade si otázky Kdo jsem?, Kdo jsou mí biologičtí rodiče? spolu se základní otázkou Proč mě moje biologická matka nechtěla? nebo si to vezme ještě osobněji Co je na mně špatného, že mě moje biologická matka opustila?
Veškeré tyto skutečnosti vedou k tomu, že dítě v náhradní rodině se chová a jedná odlišně než dítě biologické a genetika v tom hraje podružnou roli.
Je mi jasné, že člověk, který s problematikou náhradní rodinné péče nepřišel do bližšího kontaktu, toto všechno neví (a proč taky, každý máme svých starostí dost) a proto má tendence veškeré problémy s osvojenými dětmi svádět pouze na geny.
Omlouvám se za tento svůj příspěvek, který by asi měl patřit do jiné diskuze, ale měla jsem potřebu vysvětlit, že (dle mého názoru) záměr autorky byl poukázat na celou šíři problematiky náhradní rodinné péče.
Ostatně, moc by mne potěšilo, pokud paní Dita Táborská sleduje tyto stránky, zda by k tomu mohla připojit také pár svých vlastních slov.
Gazely
Patrik Hartl
"Když chceš s někým žít, a ne sama, je to vždycky kompromis. A někdy hodně nepříjemnej. Akorát toho, co tě na tom vztahu těší, musí bejt trochu víc než toho, co tě sere" (str. 411)
Hartlovky mám přečteny všechny. Než jsem začala číst tuto, věděla jsem do čeho asi jdu, a přesně to jsem i dostala. Čtení mě bavilo a těším se na další autorovy knihy.