Koza3 komentáře u knih

Krásný, čistý, stručný příběh o člověku, který sázel stromy. Viděl jsem film, teď jsem přelouskal tohle dílo. Bohužel jakési lechtání žaludku již proběhlo při zkouknutí snímku, takže ten "wow" moment se již nedostavil, ale i tak stojí za to si to přečíst. Koneckonců přečetl jsem to u cigárka za nějakých 15 minut :-)
V rámci čtenářské výzvy řadím do kategorie "Kniha z žebříčku 100 nejlépe hodnocených knih" i když já osobně bych ji tam asi nezařadil...

3 16.10.2016

Světová klasika? No tak to každopádně. Na konci knihy jsem od českého publicisty zahlédl srovnání s Nerudovými Povídkami malostranskými. No tak bizarností postaviček určitě, ale jinak je to úplně jiné psaní, paní! Naprosto bláznivé vylíčení šílených postaviček kdesi v americkém zapadákově. Autorův barvitý popis nezná mezí, líbilo se mi opět srovnání v doslovu: "Téměř fotografické schopnosti zachytit líčené prostředí v jeho nenaaranžované drsnosti a odpudivosti." To vše prosím s humorem a morálním ponaučením. Tohle není Steinbeckovo dílo, které posadilo Ameriku na prdel, ale dílo, které je stejně barvité a líčící bezmoc a moc zároveň jako každé jiné. Na plechárně se od Sladkého čtvrtka liší v mnohém, musím říct, že pět hvězd si zaslouží spíše Na plechárně. Sladký čtvrtek byl trošku slabší, bylo to takové táhlejší a chce se mi říci i nudnější, ale vydržte až do konce a budete odměněni krásným uzávěrem, který Vám tu pátou hvězdu na čele zase vyloudí :-) Co ještě dodat, snad jste nečekali, že Vám napíšu o čem kniha je? To si ji musíte přečíst sami :-) Ještě jednu citaci musím od publicisty uvést: "Je pravda, že jak Na plechárně, tak Sladký čtvrtek neznamenají ve vývoji americké literatury žádné revoluční avantgardní činy; dokonce se ani nestaly mezníky ve vývoji autora samého. Působí však jako nádherné skici geniálního malíře, který se prokreslováním detailů připravuje ke svým velkým plánům nebo je doplňuje o podrobnosti, jež se mu na ně nevešly." (Radoslav Nenadál, doslov k vydání z r.1972)

V rámci čtenářské výzvy řadím do kategorie Kniha autora oceněného Nobelovou cenou.

3 22.09.2016

Ufff, tak ta mi dala zabrat. Četl jsem ji několik měsíců, ale vydržel jsem až do zdárného konce. Nejde o to, že by kniha byla nudná nebo špatně čitelná, ale jedná se o hodně informací, které jsem nebyl schopen v kratším časovém úseku vstřebat. I tak si bohužel spoustu zajímavostí nepamatuji. Každopádně kniha je opravdu historie téměř všeho a pokud nejste náboženští fanatici, tak doporučuji tuto populárně vědeckou knížku přelouskat. SPOOOOUSTA zajímavých informací o naší planetě a nastínění toho, jak jsme se sem mohli dostat. Zaškrtnul jsem si spoustu pasáží, které si čas od času přelouskám znovu, abych žasnul nad kouzlem lidstva. Za mě 75%

3 16.11.2014

Tak tohle byla jedna z prvních životopisných knih, které jsem kdy četl a určitě jsem nešlápl vedle. Arnie popisuje velice vtipně a srozumitelně své životní kroky a rozhodnutí. Člověk ho konečně vidí i jinak než jako mašinu v Terminátorovi nebo hromadu svalů v Barbarovi Conanovi. Arnie je neuvěřitelně vnímavý člověk s obrovskou vůlí a chutí poznávat nové věci, což ho taky dostalo tam kde je. V knize se nebojí poukázat na prasárny, které v životě provedl, ale jak sám říká, ničeho nelituje a kdyby se mohl vrátit v čase, udělal by je znovu. Poslední kapitola je takové shrnutí, obsahující Arnieho deset pravidel, která vřele doporučuji. Trošku mi připomínají 4 dohody :-)

3 05.02.2014

Vlastně by mi stačilo si přečíst domluvu od Ondřeje Neffa, která to hezky shrnuje a vysvětluje hlavní milníky knížky. Neuromancer je pojem, je to legenda, která se řadí do top 100 knih minulého milénia. Jako přípravu na Cyberpunk 2077 jsem sjel všechny klasické filmy a chtěl jsem si dát taky nějaké to kyberpunkové čtivo. Co jiného než tuhle topovku. Koupil jsem si i audioknihu, která byla doplněna super technickými zvuky a hudbou, takže jsem si připadal, že se pokaždé do cyberspace připojuju taky. Po pár hodinách čtení/poslouchání mi bylo jasné, odkud čerpal CP2077, Matrix a spousta dalších filmů, her, komiksů, knih - odtud. Gibson to možná vymyslel, možná nevymyslel, ale rozhodně to jako jeden z prvních lidí sepsal. Bral bych to však jako takovou wikinu pro tvůrce, aby si z toho mohli vytáhnout klíčové myšlenky a zajímavou inspiraci. Pro mě jako konzumenta se to s prominutím nedalo číst. Krátké trhané věty. Popis situace jedním slovem. Slang, který možná i z důvodu zastaralého překladu, nedává hlavu ani patu. Pekelně jsem se soustředil, abych se ujistil, že to není mnou, ale mám dojem, že to je prostě snůška rozhovorů na hromadě. Klobouk dolů těm, co si dokázali děj knihy představit, ale já si zapamatoval tak možná tu první erotickou scénu. Neustálý střih mezi kyberprostorem a realitou byl matoucí a jsem strašně rád, že už to mám za sebou. Asi tady budu ukamenován, ale nejsem profi kritik, abych to hodnotil objektivně. Hodnotím to tak, jak jsem si to užil a to bylo opravdu minimálně.

2 24.04.2024

Asi nejsem jediný, kdo má jako Chandlera toho nejoblíbenějšího z celé šestice Přátel. Jeho vtípky, situace a i celá seriálová cesta je ta nejzajímavější. O to je zajímavější, jaký herec ho ztvárnil. Kdysi jsem četl, že si z Přátel asi 80% nepamatuje, protože byl věčně sjetý. Po přečtení knihy je mi to potvrzeno. Bojoval se svými démony, se svým vlastním mozkem a je vlastně zázrak, že to vydržel takhle dlouho. Knihu jsem si koupil asi před půl rokem s tím, že si počtu nějaké ty pikošky z přátel. Když však před pár týdny umřel, sáhl jsem po ní dřív než jsem chtěl a vlastně mě ani nemrzelo, že o těch Přátelích to vlastně vůbec není. Je to o jeho životní cestě alkoholika a feťáka. O tom, jak se snažil s tím bojovat nebo jak se naopak jindy nechal vést vlakem rauše. Je mi líto, že dopadl tak, jak dopadl. Kniha jako taková byla tedy spíše epitafem, zpovědí a bude mít hodnotu pro lidi, kteří si rád čtou o drogách nebo spíše o lidech a jejich drogových příbězích. Pro mě tyhle příběhy skončily někde s Mementem a My děti ze stanice ZOO, kdy jsem si řekl, že tohle není můj žánr a nechci toho číst více. Proto dávám průměrné hodnocení, protože nejen, že mi to nebylo blízké téma, ale zároveň to bylo 300 stran téměř pořád dokola. A že zrovna Matthew Perry zažil těch vzestupů a pádů. Kolikrát byl na odvykačce přestával a znovu začínal, to všechno se v knížce dozvíte. Já však asi tento příběh zapomenu a bude pro mě vzpomínkou jako Chandler Bing, kterému se poštěstilo ztvárnit svoji životní roli a pravděpodobně si splnil svůj životní sen alespoň v rovině charakteru ze seriálu, tedy oženit se, mít děti a hezký dům za městem. R.I.P.

2 25.11.2023

(SPOILER) Znovučtení Zeměplochy po letech má pro mě nostalgickou hodnotu, protože tohle univerzum bylo jedno z prvních do kterého jsem se zamiloval. Obzvláště pak příběhy Smrtě jsou jedny z těch nejzajímavějších. Druhá kniha z jeho série je hodně o něm a jeho vnímání lidí, pochopení podstaty života a na závěr máme i nějaké to randění s paní (pardon slečnou) Zahořalou. Zapamatoval jsem si výborné motto: Správně pochopit otázku je polovina odpovědi. Kniha je tak trošku filozofická a má samozřejmě hlavní zápletku kolem zkázy světa. Tahle linka mě však tak nebrala a celé Ankh-Morporská sekce byla dost oddělená od příběhu Viléma Kliky. To mě trošku zamrzelo, protože ve většině pratchettovek se to nakonec potká a proplete, což se tady stane pouze částečně, když Rumpál dojde na konec své pouti. Hodnotím stále vysokými hvězdičkami, jsem rád za originální dílo a těším se do dalšího světa, třeba čarodějek.

2 13.09.2023

Druhé čtení už nebylo tak záživné jako sledování kalhotek, jak se točí v pračce. Tohle bylo spíše jako sledovat v pračce rimmerovu uniformu. Určitě jsem byl rád ve světě Červeného trpaslíka, ale nebylo to tak vtipné, bylo to možná až moc drsné a Kochanská zabouchlá do Listera, to přece není pravda :-) Užil jsem si to, ale příště si dám asi jen ty první dvě knihy, ty oddělené nejsou taková topka.

2 02.08.2023

Knížku jsem dostal ne jako učebnici angličtiny, ale jako takového malého kouče vlastně na cokoliv. Prý tam jsou zajímavé tipy, které lze aplikovat třeba na učení hry na kytaru. Tak jsem se do toho pustil a byl jsem příjemně překvapen, jak lehce se to čte. Opravdu to není učebnice, ale takový kompaktní motivátor, který je obohacen o zajímavý příběh autora, který anglicky neuměl, ale měl píli a dopracoval to na top level. Já anglicky jakž takž umím, takže jsem si z toho vzal spíše pár tipů (psát si úkoly či nákupní seznamy v angličtině nebo překládat si nudné schůzky do angličtiny), jinak spoustu dalších tipů už znám a léta aplikuji. Knížku jsem však nechal nenápadně ležet na nočním stolku a doufám, že si ji jednou otevře moje žena, protože ona je ta správná cílovka :-)

2 15.10.2021

Metallica. Legenda trash metalu. Největší hvězda velké čtyřky. K jejich riffům jsem přičuchl v mládí, kdy jsme se dokonce ve škole učili anglicky Nothing Else Matters. Byl to taky největší hit na našich školních diskotékách. Věděli jsme, že jejich balady jsou nejdelší a když jsi tak chtěl dlouho mačkat prdel svojí vysněné lásce ze třídy co nejdéle, musel jsi ji vytáhnout právě na ploužák Metallicy. Jsem z generace, která byla nejvíce ovlivněna jejich post-trash obdobím devadesátých let a první album (kromě kompilace Best Ballads) bylo Load, Reload a Garage Inc. Považuji to jako vhodnou vstupní bránu k Metallice, protože to nejsou takové masakry jako na Justice nebo prapůvodním Kill 'Em All. Všichni moji vrstevníci vstoupili stejnou branou a hromada z nás pokračovala právě přes Black Album ke starším deskám až se z nás stali věrní celoživotní fanoušci. Za mě jsou však desky z devadesátek ty nejlepší. Spousta vlasáčů mi za to dá přes držku, ale je to tak. I proto moc nerozumím tomu, proč autor knihy tak haní tyhle alba. Kapela sama je považuje za dobré desky a mají svůj důvod v historii i posunu kapely. Autor se staví do role kritika s vlastním názorem, který zakrněl někdy při smrti Cliffa. Na jednu stranu říká, že kapela se posunula špatným směrem, že jí nové "pop-metalové" aranžmá nesluší, ale jedním dechem dodává, že alba, která se vrací ke kořenům jsou jen nostalgickou vzpomínkou a vykrádačkou sebesama. Mám tendenci hodnotit autobiografické knihy podle příběhu a cesty hlavních hrdinů, ale tady musím zkritizovat autora a jeho styl vyjadřování. Útržkovité věty, které často nedávají hlavu ani patu, osobní kritický názor vlastně na vše co Metallica od Black alba udělala. Moc tomu nerozumím. Je potřeba se na to podívat z širšího kontextu (je možné, že já jsem naopak zasažen právě těmi devadesátkami) a objektivně posoudit všechny alba a produkce kapely. Stejně tak se věnuje 3/4 knihy první půlce kariéry Metallicy a na zbývající 4 alba věnuje jen pár stran. Abych se přiznal, tak autor mě na*ral. Už si od něj nic nepřečtu, protože ho nepovažuji za kvalitního zpracovatele příběhu hudebních legend. Když se však od něj odprostím, dám vysoké hodnocení právě za životní příběh Metallicy, jejich inspiraci a životní poslání. Za mě srdcovka a jdu si znovu sjet poslední alba, která nemám zase tak naposlouchaná.

2 12.08.2021

Sakra to byla tlustá knížka. Pomohl jsem si v drtivé většině audioknihou, která byla dobře namluvená a bez večerního poslouchání v posteli bych to dočetl tak na Vánoce. Zalíbily se mi životopisné knížky. Jsou nejen inspirativní, ale často i vtipné a rád si pak multižánrově zjišťuji více o protagonistovi. Bylo fajn podívat se na Youtube na Jobsovy výstupy na Macworld, kde předváděl Apple II, iPod nebo iPhone. Netušil jsem, že byl až takový magor, který je někde na půl mezi šíleným umělcem a geekovským technokratem. Jeho životopis se mi četl (nebo poslouchal) dost těžce, protože není úplně ten typ hrdiny, kterému fandíte a dost mě štval ve svém projevu. Je arogantní, sprostý a není moc taktní, každopádně nebýt jeho osobnosti, Apple tady už dneska není. Jeho cíl se naplnil a vybudoval firmu, která tu bude po celé generace. Vedle toho se angažoval (a velice úspěšně) na jiných platformách jako hudba či animovaný film. Je to přesně ta osobnost, která rozhýbala zaostávající průmysly a ukázala, že technologie je základ pro různé druhy médií. Životopisy nehodnotím ani tak podle příběhu či stylu psaní, ale podle života a činů, které hlavní hrdina prožil. A jelikož se mi v mnohém příčil, musím mu dát jen hvězdy čtyři. Každopádně i přes to se jedná o ikonu a každý by si měl o něm něco přečíst... jo a taky přestanu hejtit jablíčkáře, protože ty jejich produkty budou mít asi fakt něco do sebe, ač teda pochybuju, že většina iphonistů ví něco o Jobsovi a filozofii Applu...

2 01.12.2020

Nemohu se ubránit srovnání s herní sérií Assassin's Creed, kde to od nějakého čtvrtého dílu je o hovně. Teda myslím hlavní příběhová linka, která se vůbec nikam neposouvá. Stejné je to u Reverzu. Z pohledu "hlavního" příběhu, který byl v prvním díle dobře rozjetý, se to vůbec nikam nepohnulo. V půlce knihy Vám dojde, proč je Max důležitý, ale dalších 200 stran ho nahání kdekdo a kniha se zacyklí v nudných dlouhých pasážích. Navíc jsem i kroutil hlavou nad stylistickým zpracováním. Kde se místo zájmena či podstatného jména neustále objevuje "ČLOVĚK, který blablabla"... to mě naprosto irituje. Takhle mluví ČLOVĚK, který se stydí nebo nemá dostatečnou slovní zásobu. Zajímalo by mě nakolik se na knize podílel Lukjaněnko, protože mi to k jeho stylu moc nesedělo a vůbec jsem tam ten jeho rukopis neviděl. Abych to úplně nehanil, tak tam jsou zajímavé pasáže. Třeba začátek Homeostatu je zajímavý, škoda, že na něm ČLOVĚK nestrávil více času. Taky je docela zajímavá rozprava pašeráků na centrále, kde mají takovou welcome party pro Sergeje. Lehké erotické náznaky, sem tam vystrčená bradavka tomu dává šmrnc, ale celkově jsem se těšil až to dočtu. Mrzí mě to, ale asi už nebudu čekat až (nebo zda-li vůbec) bude přeložen další díl, protože mě ta série za to nestojí. Je mi jasné, že na konci může být epická bitva s Virou, ale číst kvůli tomu několik těchto podprůměrných knih... to si raději znovu přelouskám hlídky...hm to není špatný nápad!

2 28.01.2020

Svět ledu a ohně jsem četl přes dva roky a smál jsem se sám sobě, proč jsem to sakra nepřelouskal rychleji. Řízení projektů v IT jsem však četl asi stejnou dobu...hmmm. Takže to asi nebude typem obsahu, zábavností, ale asi rozsahem, protože tyhle "neporovnatelné" knihy lze porovnat právě v počtu stránek :-) Projekty můžou být jednoduchá záležitost, kdy vyberete postýlku, našetříte peníze, koupíte v IKEI a smontujete, ale když se nad tím zamyslíte, tak i tenhle miniprojekt může obsahovat hodně administrace a rozvahy a zasloužil by si business-case :-) Když jsem pročítal jednotlivé kapitoly této knihy, Vzpomněl jsem si na metodiku PRINCE2, která se dá realizovat formou robota nebo hrdiny. Robot vytváří hromadu byrokratických dokumentů, hrdina napíše projekt na pivní podtácek. Knížka jde cestou robota, kdy každý proces podchycujete všemožnými kontrolami, mechanikami, dokumenty až mi z toho šla hlava kolem. Pracuji v menší firmě, kde jdeme spíše cestou hrdiny, takže si z toho odnáším pouze nezbytnou nutnost. Kdybych tady chtěl zavést PMP, tak mě ukamenují. Otevírá mi to však některé základní myšlenky, jako proč je vlastně dobré mít nákupní oddělení, jaké má přínosy. Knížka tak není vhodná pro začínající projekťáky, ale spíše zkušenější matadoty, kteří si chtějí osvěžit nebo doplnit znalosti z některých projektových procesů. Taky není od věci mít ji v kanclu a nakouknout do ní v okamžiku, kdy řešíte nějakou konkrétní aktivitu v projektu.

2 05.12.2019

Kdyby letošní čtenářská výzva obsahovala "Kniha, která Vás donutila vygooglit deset přikázání", tak by tam právoplatně zapadnul Zabiják Anders. Už to tady někdo psal, asi jsem nikdy neviděl citovat Bibli ve spojení s podvodem, lží, krádeží,... Kdejakého katolíka by to mohlo položit na lopatky. První půle se mi moc líbila, čekal jsem, kdy Zabiják rozbije farářce a recepčnímu kokosy, ale nestalo se tak. Dělat pasáka nájemnému zabijákovi se vyplácí. Prostřední část s vírou byla dobrá, ale už měla díry ve scénáři. Když jsem si počítal, kolik by každý návštěvník kostela musel "vyzvracet" do kasičky, aby to dalo pár miliónů, moc mi to nesedělo. No a poslední část už byla úplně zbytečná. Bylo to takové DLC se skinem k plnohodnotné hře. Vůbec to tam nemuselo být a někdy to je jen na škodu a zbytečně to prodlužuje průměrný příběh. Co si budeme nalhávat, snad jen Terminátor 2 předčil svého předchůdce. Ač jsou Jonassonovy knihy nesouvisející, máme tendenci je hodnotit jednu vůči druhé. Stařík se dal srovnat s Analfabetkou, protože měl podobný styl vyprávění a dopad celosvětového měřítka. Zabiják je více lokální a chybí tady ten "butterfly effect", každopádně pořád je to dost humorné a lidi v metru Vám budou Váš ranní úsměv závidět. Těžko ho tedy srovnávat na úrovni autora, ale na úrovni žánru se jedná o lehce nadprůměrné dílo. Těším se však na stojednaletého staříka ;-)

2 22.08.2019

Obecný komentář k pentalogii: Je to super sága, přečetl jsem ji šmahem celou a jsem příjemně potěšen. Vedle knižního zpracování Červeného trpaslíka se jedná o jedno z mála knižních britských scifin, u kterých to hýří vtipem. Škoda, že každý díl je od toho prvního příběhově vzdálený a nemá takové provazby, jaké bych si představoval. Základní myšlenky bývají často nevysvětleny a tak mě čeká dost googlení, abychom si ostatními geeky řekli, co vlastně znamená 42 :-)
Komentář ke knize: Závěr celé pentalogie z nějakého důvodu vynechává dost událostí z předchozích knížek. Zafoda tu nehledejte, tu buchtu co ji Arthur sbalil v předchozí knize taky ne. Je to trošku rodinné drama, které vykrystalizuje v....nebudu spoilovat, přečtěte si. Mrzí mě, že jsem nenašel odpovědi na některé otázky. Přišlo mi, že to Adams psal jedním šmahem a moc se nezamýšlel nad tím, že ve svém todo listu má pořád některé neuzavřené kapitoly. No co naplat, sága je uzavřena a uložím ji do knihovnu ke spánku.

2 29.10.2018

Obecný komentář k pentalogii: Je to super sága, přečetl jsem ji šmahem celou a jsem příjemně potěšen. Vedle knižního zpracování Červeného trpaslíka se jedná o jedno z mála knižních britských scifin, u kterých to hýří vtipem. Škoda, že každý díl je od toho prvního příběhově vzdálený a nemá takové provazby, jaké bych si představoval. Základní myšlenky bývají často nevysvětleny a tak mě čeká dost googlení, abychom si ostatními geeky řekli, co vlastně znamená 42 :-)
Komentář ke knize: Kriketový díl, kdy robotí civilizace hledá posvátnou kriketí bránu a chce vyhladit veškeré lidstvo. Maximálně ujeté, ale maximálně vtipné.

2 29.10.2018

Jsou to nejsilnější tři hvězdy, které jsem mohl dát, protože lepší tři megasilné než čtyři ubohé. Opět se opakuje lehké spoilerování, naštěstí už ne formou textu, ale stále v podobě ilustrací. To není výtka na autora, ale vydavatele. Proč dáváte ilustraci o deset stránek dříve? Vždyť to přece vyvolá spoiler a ochudí mě to o překvapení. No měl jsem si koupit nějaký starší výtisk bez obrázků. Samotná kniha je hodně dobrá. První půlka je plná akce a napětí, výborná řežba a střet se Sarumanem je k popukání. Druhá půlka je o Frodově a Samově putování pustou zemí. Ze začátku jsem se bavil, ale když se po stovce stránek stále omíjí to samé, přišlo mi to trošku nudné a ztratilo to ten drive z prví půlky. Možná to měl autor prohodit, první takovou tu nudnější neakční omáčku a pak čtenáře zasypat akcí. Ale to se mi to kecá, tohle dílo je bezesporu klenotem a jestli doporučují na základní škole číst Nerudovy povídky, raději bych je nahradil touto perlou. Vždyť to mladé čtenáře mnohem víc dokope ke čtení dalších knih. Těším se na vyvrcholení v Návratu krále.

2 20.02.2018

Dostal jsem ji darem. Sám bych si ji asi nekoupil. Bon Jovi jsou moje srdcovka z mládí, kdy po úmrtí disko éry, jsem se začal orientovat na rock a tohle byla moje vstupní kapela. Neměl jsem moc povědomí jak se jmenují ostatní členové, odkud pocházejí, ani zda Destination Anywhere je Bon Jovi nebo sólovka Jon Bon Joviho. Tohle všechno jsem se v knize dozvěděl. Autor neháže žádnou špínu, korektně se vyhýbá citlivým tématům a přesto se snaží podat osobní zpověď všech členů kapely. Mají neskutečné charisma a pod pevným vedením se dostali na vrchol hned dvakrát. Jsem rád, že jsem knihu dostal a trošku pochopil podtext některých písní (docela mě překvapila tvořivost nad "suchem", kdy např. "My guitar lies bleeding in my arms" je v podstatě o tom, že nemůže složit žádný lovesong, protože nemá inspiraci). Dokázali vytěžit ze všech svých životních situací maximum a to je dělá králem pop-rocku (hard-rock se mi ve spojení s Bon Jovi nechce líbit).

2 05.02.2018

Když po sobě čtu komentář k Hobitovi, musím zkopírovat svůj pocit o spoilerech. Ilustrace nebo nadpisy kapitol Vám prostě dopředu řeknou, co se za pár stránek stane. To já nemám rád, spoilery, spoilery...pane Tolkiene, takhle ne! :-) Ale dobrá, promíjím.
Společenstvo prstenu je o putování Prstenu napříč Středozemí. Tečka, dál spoilerovat nebudu :-) Co doplním jsou mé pocity...nikdy bych neřekl, že se budu u knížky takhle bát či obávat se o zdraví hlavních protagonistů. Když po řece pluje kláda s očima a nikdo o ní neví, když se ze tmy natahují ruce s touhou škrtit...brrrr...no četl jsem to dlouho, ale stálo to za to. Moc se těším na další knihy, škoda, že už vím jak to dopadne, protože jsem před lety viděl filmy, ale těším se, až se na ně podívám znovu novou optikou...koukám, že život bez spoilerů je prostě utopie :-)

2 12.01.2018

Další kniha do kategorie duševního rozvoje. Vedle oblíbených Čtyř dohod a Cesty pravého muže jsem nedával téhle doktorské analýze moc šanci, ale celkem mě překvapil - pozitivně i negativně. Moc podvědomí je v jádru stejná jako další jmenované. Jde o to se nějak poprat se svým vnitřkem a tvářit se na svět pozitivně. Trošku věřit tomu štěstíčku a celý svět Vám padne k nohám. Potud dobré, proč ne. Ale příklady, které jsou v knize uvedeny mi přišly jako předloha pro scénář k epizodám Věřte nevěřte. Jeden muž z Illinois se zázračně uzdravil z dny poté, co plně věřil svému podvědomí...ufff to byly trošku pohádky. Neříkám, že některé příběhy se opravdu nestaly, ale jiné jsou opravdu z pera scénaristů :-) Dalším kamenem úrazu je Bůh. Pan Doktor se dušuje, že jeho kniha nemá nic společného s náboženstvím a jde čistě o duševní rozvoj, ale ukažte mi v knize jedinou stránku, na které není citována Bible nebo se nevyskytuje Hospodinovo jméno. Což o to, já v "Boha" věřím, ale nepříjde mi vhodné autorovo rčení versus realita. Paralelně s touto knihou jsem začal znovu sledovat seriál My name is Earl, který pracuje s motivem karmy, dělej dobré věci a stanou se ti dobré věci. Paradoxně má každá epizoda a její duševní hodnota a poselství větší váhu pro mé podvědomí než tato kniha. Kniha by nemusela být tak roztahaná, ale jednou větou Vám říct to, co úvodní znělka Earlova seriálu a byly by jste na tom možná stejně ;-)

2 10.08.2017