Příspěvky

Těžko můžu hodnotit obsah knihy, kterou jsem vlastně nepochopil, ale můžu hodnotit můj zážitek ze čtení. A to je vlastně princip všech těch komentářů tady na DK. Abychom si řekli, zda to má smysl číst. Pro mě nemá. Respektive stačilo mi podívat se na dvaceti minutové video na YT, kde smysluplně vysvětlili tuto knihu. Nahodilost je svině a vyskytuje se nejvíc v hazardních hrách. Finanční trhy jsou vlastně hazardní hra. Když si nedáte pozor, budete oškubáni. Celé to téma je samozřejmě mnohem komplexní a autor je mega bedna, protože si to dokázal dát do roviny snad se všemi vědními obory, které známe, ale nechápu proč musí všechny urážet, kritizovat a poukazovat na to, že jsme úplní kokoti a že bychom se neměli moc snažit tomu porozumět. Jeden z posledních úvodů kapitoly je, že se to bude snažit vysvětlit tak, aby to pochopili i lidi s MBA titulem, protože bohužel i oni čtou jeho knihu...to jako fakt sorry, ale proč teda měl potřebu tu knihu vydávat? Jestli chtěl napsat nějakou vědeckou práci, tak se mu to nepovedlo. Jestli chtěl napsat kritiku systému a lidí v něm žijícím, tak za to by mohl dostat vyznamenání. Bláhově jsem si koupil i Černou labuť, ale asi ji symbolicky spálím, protože přece jako pouhý bakalář nejsem hoden ji číst. Omg, ten mě vytočil.

27. února

Hezky česky pojmutý controlling a management. Management firem má tisíce publikací, takže pojmout všechny aspekty jednou knihou je nemožné. Často to tedy bylo dosti strohé a zasloužilo by si to více stran vysvětlení a popisu, ale na druhou stranu controlling si zasloužil prostoru tak akorát. Má to smysl, má to dobré příklady z praxe, ale pokud byste měli složit zkoušku z některé oblasti, určitě je to pouze základ, který je potřeba dále studijně prohloubit. BTW musím říct, že se mi to dobře obsahově četlo a chválím Havlíčka. Můžu říct, že je to (teda byl) jeden z mála ministrů, který rozuměl svému kopytu.

24.11.2021

Super. Potřeboval jsem osvěžit zapomenuté pojmy a tahle kniha Vám s tím pomůže. Není potřeba mít žádný background, ale je to hezky pochopitelné. Jsou tam úžasné příklady, které se táhnou napříč všemi kapitolami, takže to má dobrou kontinuitu. Naučíte se nejen jak vypadá výsledovka, ale i co do ní patří a nepatří. Jedná se fakt o hezky vysvětlené pojmy, které jsou základem pro hluší znalosti.

24.11.2021

Knížku jsem dostal ne jako učebnici angličtiny, ale jako takového malého kouče vlastně na cokoliv. Prý tam jsou zajímavé tipy, které lze aplikovat třeba na učení hry na kytaru. Tak jsem se do toho pustil a byl jsem příjemně překvapen, jak lehce se to čte. Opravdu to není učebnice, ale takový kompaktní motivátor, který je obohacen o zajímavý příběh autora, který anglicky neuměl, ale měl píli a dopracoval to na top level. Já anglicky jakž takž umím, takže jsem si z toho vzal spíše pár tipů (psát si úkoly či nákupní seznamy v angličtině nebo překládat si nudné schůzky do angličtiny), jinak spoustu dalších tipů už znám a léta aplikuji. Knížku jsem však nechal nenápadně ležet na nočním stolku a doufám, že si ji jednou otevře moje žena, protože ona je ta správná cílovka :-)

2 15.10.2021

No nevím. Možná si v tom každý dokáže najít rady do současného života, ale mě to příšlo, že v tom hledáte moc velkou složitost. Kniha je psána jednoduše (teda měl jsem českou verzi z anglického překladu, takže tam asi nejsou ty čínské speciality podchyceny) a povídá o tom, jak zvládnout válku a vyhrát. Pokud tam vidíte nějaké taktiky do života s partnerem nebo do práce, tak Vás trošku lituji, protože to zřejmě nemáte v životě jednoduché :-) Přelouskal jsem to za pár dní a asi si z toho nic nevezmu...

2 12.09.2021

První hlídka, kterou jsem v dětství četl byly Nohy z jílu a ty jsou taky moje nejoblíbenější. Elánius je tam už však abstinující ženáč a tak jsem si rád připoměl první krůčky hlídky v Ankh Morporku. Jak Karotka id trpaslíků do města přišel. Jak drak vládnul místo patricije. Jak knihovník svým Oook zachránil celé město. Jak Navážka stále pracující jako rozpleskáváč dostane do gemby od Karotky. Prostě jedinečné historky z města, kde jsou všichni lidé zlí nebo podnikaví. Ať se picnu jestli to není to pravé místo, kde podnikat s párky, které v sobě nemají ani chlup masa.

9 01.09.2021

Metallica. Legenda trash metalu. Největší hvězda velké čtyřky. K jejich riffům jsem přičuchl v mládí, kdy jsme se dokonce ve škole učili anglicky Nothing Else Matters. Byl to taky největší hit na našich školních diskotékách. Věděli jsme, že jejich balady jsou nejdelší a když jsi tak chtěl dlouho mačkat prdel svojí vysněné lásce ze třídy co nejdéle, musel jsi ji vytáhnout právě na ploužák Metallicy. Jsem z generace, která byla nejvíce ovlivněna jejich post-trash obdobím devadesátých let a první album (kromě kompilace Best Ballads) bylo Load, Reload a Garage Inc. Považuji to jako vhodnou vstupní bránu k Metallice, protože to nejsou takové masakry jako na Justice nebo prapůvodním Kill 'Em All. Všichni moji vrstevníci vstoupili stejnou branou a hromada z nás pokračovala právě přes Black Album ke starším deskám až se z nás stali věrní celoživotní fanoušci. Za mě jsou však desky z devadesátek ty nejlepší. Spousta vlasáčů mi za to dá přes držku, ale je to tak. I proto moc nerozumím tomu, proč autor knihy tak haní tyhle alba. Kapela sama je považuje za dobré desky a mají svůj důvod v historii i posunu kapely. Autor se staví do role kritika s vlastním názorem, který zakrněl někdy při smrti Cliffa. Na jednu stranu říká, že kapela se posunula špatným směrem, že jí nové "pop-metalové" aranžmá nesluší, ale jedním dechem dodává, že alba, která se vrací ke kořenům jsou jen nostalgickou vzpomínkou a vykrádačkou sebesama. Mám tendenci hodnotit autobiografické knihy podle příběhu a cesty hlavních hrdinů, ale tady musím zkritizovat autora a jeho styl vyjadřování. Útržkovité věty, které často nedávají hlavu ani patu, osobní kritický názor vlastně na vše co Metallica od Black alba udělala. Moc tomu nerozumím. Je potřeba se na to podívat z širšího kontextu (je možné, že já jsem naopak zasažen právě těmi devadesátkami) a objektivně posoudit všechny alba a produkce kapely. Stejně tak se věnuje 3/4 knihy první půlce kariéry Metallicy a na zbývající 4 alba věnuje jen pár stran. Abych se přiznal, tak autor mě na*ral. Už si od něj nic nepřečtu, protože ho nepovažuji za kvalitního zpracovatele příběhu hudebních legend. Když se však od něj odprostím, dám vysoké hodnocení právě za životní příběh Metallicy, jejich inspiraci a životní poslání. Za mě srdcovka a jdu si znovu sjet poslední alba, která nemám zase tak naposlouchaná.

12.08.2021

Měl jsem asi tři měsíce čtecí celibát, takže všechno co teď přečtu bude pro mě boží, protože jsem měl prostě absťák. Každopádně i když se odosobním, tak musím konstatovat, že je to naprostá pecka peckoidní. Jsem teda odkojencem devadesátek a Atari či Commodore jsou pro mě jen pojmy, já drtil Sega Mega Drive 2 a oblíbeným filmem byl Terminátor 2. To však nevadí, protože ať jste geek kdykoliv narozený, bude se Vám to líbit. Že je to prošpikované referencemi je asi jasné a každou chvíli jsem zadával na YT něco ve stylu "Ultraman" nebo "Pac-Man level 256", abych si lépe představil popisovaný moment. Je tedy pravděpodobné, že dříve či později Vás autor pohladí nějakou tou Vám známou vesmírnou operou. Funguje to na všech úrovních - děj rychle odsýpá, má to nějaké části (Three Gates, že...), má to romantiku, má to zápletku se záchranou světa. Jestli tohle není knížka roku (možná i dekády), tak už nevím. Když jsem to googlil, tak jsem zjistil, že existuje druhý díl! Bohužel to však vypadá, že je to defakto klon stejně jako Sixxers avataři a nemá moc víc co nabídnout. Zůstanu tak u tohoto pokladu a jdu se znova podívat na ten Spielbergův zázrak :-)

7 12.07.2021

Znovu louskám Zeměplochu po nějakých 20 letech a je to pořád pecka. Pyramidy byly slabší, ale druhé přečtení s již nějakou životní zkušeností má větší hodnotu než tenkrát. Příběh "faraonů" a jejich Bohů je taková parodie na náš svět (ostatně jako většina ostatních titulů). Líbilo se mi rozdělení děje do Ankh Morporku a následně do Starého království. Líbilo se mi zhmotnění Bohů a vtíravé rady kněžích, které tlumočí příkazy králů dle vlastního uvážení. Škoda, že tam Smrť skoro vůbec nebyl, ale v místě, kde ožívají mumie je to celkem pochopitelné. Tyhle odbočky od hlavních sérií jako čarodějky či hlídka mi dříve moc nedávaly, ale teď už je beru jako příjemné zpestření a takový spin-off do okolních krajů a příběhů. Ale i přes to se těším zase do toho zasmrádlého města, kde se dá po řece skákat jako na ttampolíně :-)

PS. Šlo cítit, že občas český překlad trochu pokulhává a není schopen vhodně přeložit některé britské specifika. Začíná se tady projevovat Kantůrek, který pod čarou občas vtipně doplní některé zajímavosti.

7 27.06.2021

Je vtipné, že jsem si po nějakých dvaceti letech od předchozího přečtení pamatoval jen to, že si Magráta vycpávala poprsí punčocháčema :-) Jak jsem na to v knížce narazil, nostalgicky jsem se uculil. Čarodějky a hlídka byly moje oblíbené série a Lancre a jeho krásu obdivuju teď po letech asi víc než jako náctiletý. Dá se v tom najít hromada srovnání, ale pro našince to bude asi ne moc známé prostředí, protože Shakespeara jsme četli tak možná z donucení na výšce (a to jsme to ještě očůrali chytrým výcucem z wikipedie). Každopádně divadla a vážné středověké mluvy je tady pomálu, ale vtip tu najdete na každé pralesní mítince. Super díl, těším se na další!

6 26.03.2021

(+ SPOILER) Asi se nevyhnu spoilerům, tak pokud jste ještě nečetli, nečtěte ani tenhle komentář. Napadá mě srovnání s Katovnou o Bibli od Divadla Sklep. "První polovinu na něj čekáme, on nepřichází a druhá polovina je jen o něm!" A z části je to pravda, protože stovky stran je nám avizováno, že přijde velká bitva, na kterou jsem se těšil nejen v seriálu, který mě defakto ke knížce přivedl, ale i celou knihu. No a závěrečný "cliffhanger" je sice fajn, ale Shadow napochodoval na bojiště, všichni zkameněli a šup, konec. Připadám si okraden. Kdybych to nečetl a stalo se mi to v seriálu, tak mě vyloženě naserou. Byla to moje prvotina s Gaimanem a jsem rád, že jsem četl anglickou verzi (protože pan Středa a Stín mi trhají uši) a to ještě v doprovodu full-cast audioknihy, která byla naprosto bravurní. Barvitost jazyka a exprese má Gaiman luxusní a chápu, proč je považován za špičku fantasy žánru. Taky se mi líbí jeho oddanost knize, že procestoval celou Ameriku a psal o zapadákovech, které můžete v reálu fakt navštívit a víc se tak dostat do atmosféry. Jsem taktéž nadšen z popisu jednotlivých bohů. Někdo tady psal, že nechápe proč tam nejsou čerti nebo Baba Jaga. Jako mně stačili ti obecně známí a představil nám i hromadu bohů, o kterých nikdo nikdy neslyšel. Takže za mě i tohle bylo super. Jediná (ale podstatná výtka) je tedy za to zakončení, kde nás Gaiman opil rohlíkem. Proto musím dát průměr. Každopádně na seriál se znovu podívám a pokud vyjde někdy avizovaná dvojka, tak si ji milerád přečtu.

1 06.03.2021

Miluju cross média. Průvodce k nejočekávanější hře dekády jsem si nemohl nechat ujít a na dovolené jsem ji slupl. Zítra si jdu pro svoji placku CP2077 a jsem připraven, nabit znalostmi bez spoilerů. Budu vědět která čtvrť je sídlem kterého klanu, jaké zbraně se dají koupit a co byla ta čtvrtá korporátní válka.

1 10.12.2020

Sakra to byla tlustá knížka. Pomohl jsem si v drtivé většině audioknihou, která byla dobře namluvená a bez večerního poslouchání v posteli bych to dočetl tak na Vánoce. Zalíbily se mi životopisné knížky. Jsou nejen inspirativní, ale často i vtipné a rád si pak multižánrově zjišťuji více o protagonistovi. Bylo fajn podívat se na Youtube na Jobsovy výstupy na Macworld, kde předváděl Apple II, iPod nebo iPhone. Netušil jsem, že byl až takový magor, který je někde na půl mezi šíleným umělcem a geekovským technokratem. Jeho životopis se mi četl (nebo poslouchal) dost těžce, protože není úplně ten typ hrdiny, kterému fandíte a dost mě štval ve svém projevu. Je arogantní, sprostý a není moc taktní, každopádně nebýt jeho osobnosti, Apple tady už dneska není. Jeho cíl se naplnil a vybudoval firmu, která tu bude po celé generace. Vedle toho se angažoval (a velice úspěšně) na jiných platformách jako hudba či animovaný film. Je to přesně ta osobnost, která rozhýbala zaostávající průmysly a ukázala, že technologie je základ pro různé druhy médií. Životopisy nehodnotím ani tak podle příběhu či stylu psaní, ale podle života a činů, které hlavní hrdina prožil. A jelikož se mi v mnohém příčil, musím mu dát jen hvězdy čtyři. Každopádně i přes to se jedná o ikonu a každý by si měl o něm něco přečíst... jo a taky přestanu hejtit jablíčkáře, protože ty jejich produkty budou mít asi fakt něco do sebe, ač teda pochybuju, že většina iphonistů ví něco o Jobsovi a filozofii Applu...

2 01.12.2020

Řekl bych, že se jedná o slabší díl v porovnání se zeměplošskou konkurencí, ale i přesto se jedná o velmi vtipné dílko. Mrakoplaš zrochu dospěl, je tady zase pár vtípků Smrťe i dalších jezdců apokalypsy a barbar s bavlněným spodním prádlem. Slupl jsem za týden a těším se na další trampoty z Ankh-Morporku

3 16.09.2020

Když jsem četl Stoletého stařika, neubránil jsem se srovnání s filmovým Forrestem. Při čtení toho knižního se mi zase vybavují vzpomínky na staříka. Ten knižní originál je totiž syrovější, sprostčí a jeho cesta za slávou je mnohem komplikovanější. Asi jsem ve finále rád, že filmová adaptace se předlohou pouze inspirovala a vytvořila defakto nový příběh, protože ten knižní klenot by to asi na nejlepší film v historii nedotáhnul. Ze začátku jsem se hodně smál, ale od Vietnamu začal autor s vtipem šetřit. Není divu, válka není radostná událost. Každopádně poválečné příběhy měly své kouzlo, ale točilo se to pořád kolem Jenny. Jsem rád,ž e jsem si to přečetl a jsem ještě radši, že se mi to líbilo. Přelouskání za 5 dní svědčí o tom, že jsem se dobře bavil :-)

10 30.08.2020

Ať do mě blesk uhodí jestli si myslím, že ta kniha je nějak špatná! Vžummmmm. Né, vážně, ta kniha má svoje kouzlo a svoji hodnotu, jen to asi není to, co jsem hledal. Chtěl jsem se více dozvědět o náboženství indiánů, ale knih, které by se tomu věnovaly, moc není. Tak jsem na doporučení sáhl po tomto skvostu a bohužel jsem nedostal, co jsem hledal. Je tady o indiánech dost zajímavostí. Vedle historie, okupování Evropany i fakta o jejich běžném životě, jen o tom spiritualismu tady toho moc není. Vysvětluju si to tím, že vlastně moc není o čem psát. Mají jasné "bohy", kteří dali úrodu, život či vítr, ale nemají takové ty naše biblické příběhy. Každopádně když pominu svou neukojenost, tak stejně se mi kniha moc nelíbila. Až moc příběhů, které netvoří celek a nemají twist či pointu. Bylo to takové postěžování si, ale pro mainstreamového čtenáře jako jsem já tam bylo pramálo zalíbení. Sorry.

23.08.2020

Nacházím se v životním období, kdy upřednostňuji krátkou a údernou zprávu, příběh či myšlenku. Tří hodinové filmy nebo 600 stránkové knihy si dávám pouze v případě, kdy společnost garantuje kvalitu. U Budoucnosti jsem však poprvé v životě dal na obálku, ze které dýchá hustá atmosféra, základní synopsi o nesmrtelnosti a v neposlední řadě na zvučné jméno autora. Nedal jsem tedy na Vás čtenáře a ignoroval průměrné hodnocení. A udělal jsem chybu. Musel jsem se nutit do čtení, protože vedle zajímavé myšlenky se jednalo o nastavovanou kaši, která byla nejen zbytečná, ale i neskutečně nudná. Jan se na základě okolností nechá vláčet po Evropě a hledá smysl života, své kořeny a odpověď na otázku zda je nesmrtelnost fakt tak super. Celé to téma by mělo větší koule, kdyby to Dmitri naňahňal na 300 stran. Věřím, že pak by se to na databaziknih.cz dostalo do "červených" čísel.

3 17.05.2020

Nemohu se ubránit srovnání s herní sérií Assassin's Creed, kde to od nějakého čtvrtého dílu je o hovně. Teda myslím hlavní příběhová linka, která se vůbec nikam neposouvá. Stejné je to u Reverzu. Z pohledu "hlavního" příběhu, který byl v prvním díle dobře rozjetý, se to vůbec nikam nepohnulo. V půlce knihy Vám dojde, proč je Max důležitý, ale dalších 200 stran ho nahání kdekdo a kniha se zacyklí v nudných dlouhých pasážích. Navíc jsem i kroutil hlavou nad stylistickým zpracováním. Kde se místo zájmena či podstatného jména neustále objevuje "ČLOVĚK, který blablabla"... to mě naprosto irituje. Takhle mluví ČLOVĚK, který se stydí nebo nemá dostatečnou slovní zásobu. Zajímalo by mě nakolik se na knize podílel Lukjaněnko, protože mi to k jeho stylu moc nesedělo a vůbec jsem tam ten jeho rukopis neviděl. Abych to úplně nehanil, tak tam jsou zajímavé pasáže. Třeba začátek Homeostatu je zajímavý, škoda, že na něm ČLOVĚK nestrávil více času. Taky je docela zajímavá rozprava pašeráků na centrále, kde mají takovou welcome party pro Sergeje. Lehké erotické náznaky, sem tam vystrčená bradavka tomu dává šmrnc, ale celkově jsem se těšil až to dočtu. Mrzí mě to, ale asi už nebudu čekat až (nebo zda-li vůbec) bude přeložen další díl, protože mě ta série za to nestojí. Je mi jasné, že na konci může být epická bitva s Virou, ale číst kvůli tomu několik těchto podprůměrných knih... to si raději znovu přelouskám hlídky...hm to není špatný nápad!

2 28.01.2020

Příběhy Smrťe byly hned po Noční hlídce mé nejoblíbenější. Vždycky jsem se těšil, až se na stránce objeví ty slova ve verzálkách a promluví k nám ten pouštní písek, ten závan smrti, který nechcete slyšet dvakrát. Po pravdě ho nechcete slyšet ani jednou :-) Příběh Smrťova pomocníka Morta je takový otevírací, není z těch nejlepších, ale seznamuje nás s "charakterem" Smrťe, kterého si dosytosti užijeme v dalších knihách. Ke konci knihy se mi líbil termím "budoucí současnost". Že by X-Meni vykradli Pratchetta? :-)

5 20.12.2019

Svět ledu a ohně jsem četl přes dva roky a smál jsem se sám sobě, proč jsem to sakra nepřelouskal rychleji. Řízení projektů v IT jsem však četl asi stejnou dobu...hmmm. Takže to asi nebude typem obsahu, zábavností, ale asi rozsahem, protože tyhle "neporovnatelné" knihy lze porovnat právě v počtu stránek :-) Projekty můžou být jednoduchá záležitost, kdy vyberete postýlku, našetříte peníze, koupíte v IKEI a smontujete, ale když se nad tím zamyslíte, tak i tenhle miniprojekt může obsahovat hodně administrace a rozvahy a zasloužil by si business-case :-) Když jsem pročítal jednotlivé kapitoly této knihy, Vzpomněl jsem si na metodiku PRINCE2, která se dá realizovat formou robota nebo hrdiny. Robot vytváří hromadu byrokratických dokumentů, hrdina napíše projekt na pivní podtácek. Knížka jde cestou robota, kdy každý proces podchycujete všemožnými kontrolami, mechanikami, dokumenty až mi z toho šla hlava kolem. Pracuji v menší firmě, kde jdeme spíše cestou hrdiny, takže si z toho odnáším pouze nezbytnou nutnost. Kdybych tady chtěl zavést PMP, tak mě ukamenují. Otevírá mi to však některé základní myšlenky, jako proč je vlastně dobré mít nákupní oddělení, jaké má přínosy. Knížka tak není vhodná pro začínající projekťáky, ale spíše zkušenější matadoty, kteří si chtějí osvěžit nebo doplnit znalosti z některých projektových procesů. Taky není od věci mít ji v kanclu a nakouknout do ní v okamžiku, kdy řešíte nějakou konkrétní aktivitu v projektu.

2 05.12.2019

Když jsem se pustil do čtení, nevěděl jsem, zda se tam staví Temelín nebo Dukovany. Tedy moje znalost o jaderných elektrárnách a historii jižních Čech byla nulová. Když jsem to dočítal, tak jsem měl za sebou přečtenou bakalářskou práci na téma sociálních dopadů stavby Temelína a dizertační práci na téma efektivita vodních čerpadel chladících věže Temelína. Chci tím říct, že mě zaujala nejen samotná příběhová linka Hany a jejího okolí, ale i dopad, který to mělo na celou krajinu a okolní vesnice. Příběh je poutavý a často lehce zašifrovaný. Čtenář si musí hledat mezi řádky souvislosti nebo listovat sto stran zpět, aby pochopil proč se ten či onen protagonista zachoval zrovna takto. Občas mě štval stylistický styl krátkých vět. Než jsem si představil, co nám chce spisovatel říct, tak už v další větě popisoval něco jiného. Tedy je to nabušené obsahem a musíte dávat pozor, protože každý detail je důležitý. Zaslouženě si to odneslo Magnesii Literu.

15 30.10.2019

Po loňském shlédnutí Bohemian Rhapsody jsem měl chuť si o nich něco přečíst. Z filmu bylo patrné, že si to trošku zdramatizovali a ne všechno bylo pravdivé, ale to už tak u biografických děl bývá. Nedávno jsem četl Bon Jovi a líbila se mi kritika, kterou tam na sebe jednotliví aktéři uvalují. Nebojí se říct, že jsou hvězdy, ale taky říkají co posrali. To samé je super poslední kapitola Total Recall od Schwarzenegera, kde natvrdo vysvětluje, jak tajil před ženou dvacetileté "děcko" se svojí uklízečkou. Těchto "bulvárů" nebo "vyznání" se tady u Queen moc nedočkáte. Jde vidět, že spisovatel má Queen ve velké úctě a je nejen jejich letitý přítel, ale taky fanoušek. A od toho nemůžete moc čekat peprnost. Všechny ty krize jsou tedy minimalizovány do prohlášení typu "dali jsme si na osmnáct měsíců pauzu". Řekl bych, že to nebylo jen takové rozejití, ale muselo tomu předcházet více dramatu. Rád bych tedy našel nějaký zdroj, který se staví někam doprostřed mezi tuto knihu a film a podal by mi i trošku toho "bulvárna". Každopádně kromě téhle drobné výtky je kniha bombastická. Všechny ty doplňující materiály, které většina z nás nikdy neviděla a fanoušci si s nimi můžou vylepit celou garáž, jsou k popukání. Moje máma, která si z Freddieho trhá rodidla zhltla celou tuhle knihu na posezení a u mě to byla záležitost třech hezkých večerů. Děkuji Queen za to co, pro nejen hudební svět, dokázali.

2 04.10.2019

Jako Lipeňák narozený v Přerově jsem dostal tuhle knihu od troubecké babičky s věnováním "Abys věděl, kde máš svoje kořeny." To mi kniha jasně řekla desítkami fotografií a pár popisky na závěr knihy. Je to emocionálně focené i psané a jsem rád, že na mě vykukuje z mojí knihovny. Přerovsko se možná nepyšní žádnými velehorami nebo historickými bitvami, ale ten malebný folklór a krásné vesničky jsou srdcovky.

1 23.09.2019

V poslední době jsem spíše nešťastný z toho, jak má každá kniha o stovky stran více než by měla mít. Pouze některé výjimky si to zaslouží, ale valná hromada rozpižlává svůj příběh. U Čaroprávnosti jsem měl opačný pocit. Když Ostrúhel držel Bábi za zadek a vyprávěli si vzpomínky z Kyselé prdele, měl jsem chuť na víc a najít další stránky v knize. Když se mi v pravé ruce kroutilo posledních pár stránek říkal jsem si, že to snad neskončí, že snad bude pod čarou schovaný odkaz na druhý díl, ale ono ne. Prostě to skončilo! To se mi dlouho nestalo, ale s úsměvem jsem to přijal a nadšeně zasouval knihu zpátky do knihovny mezi Morta a Lehké fantastično. Dnes už víme, že máme aspoň pět dalších knih s čarodějkami a tak není nouze o vražedné pohledy Bábi a moc se těším až se vrátím do její chaloupky na mezi.

9 17.09.2019

Kdyby letošní čtenářská výzva obsahovala "Kniha, která Vás donutila vygooglit deset přikázání", tak by tam právoplatně zapadnul Zabiják Anders. Už to tady někdo psal, asi jsem nikdy neviděl citovat Bibli ve spojení s podvodem, lží, krádeží,... Kdejakého katolíka by to mohlo položit na lopatky. První půle se mi moc líbila, čekal jsem, kdy Zabiják rozbije farářce a recepčnímu kokosy, ale nestalo se tak. Dělat pasáka nájemnému zabijákovi se vyplácí. Prostřední část s vírou byla dobrá, ale už měla díry ve scénáři. Když jsem si počítal, kolik by každý návštěvník kostela musel "vyzvracet" do kasičky, aby to dalo pár miliónů, moc mi to nesedělo. No a poslední část už byla úplně zbytečná. Bylo to takové DLC se skinem k plnohodnotné hře. Vůbec to tam nemuselo být a někdy to je jen na škodu a zbytečně to prodlužuje průměrný příběh. Co si budeme nalhávat, snad jen Terminátor 2 předčil svého předchůdce. Ač jsou Jonassonovy knihy nesouvisející, máme tendenci je hodnotit jednu vůči druhé. Stařík se dal srovnat s Analfabetkou, protože měl podobný styl vyprávění a dopad celosvětového měřítka. Zabiják je více lokální a chybí tady ten "butterfly effect", každopádně pořád je to dost humorné a lidi v metru Vám budou Váš ranní úsměv závidět. Těžko ho tedy srovnávat na úrovni autora, ale na úrovni žánru se jedná o lehce nadprůměrné dílo. Těším se však na stojednaletého staříka ;-)

2 22.08.2019

Tak kolik Karle? Pět. A říkáš jim, aby četli ty knížky rychleji? Říkám Karle, pokaždé, ale prostě to čtou dlouho.
Pět měsíců jsem to četl. Ta knížka je plná mouder, nehraje si na vymýšlení kola, prostě udělal rešerši jiných studií, jiných kapacit, přidal svou trochou do mlýna a snaží se pomoci Vám vyloudit úsměv a najít štěstí v pracovním i osobním životě. Tak dlouho jsem to četl, protože je tam toho moc, co musíte nebo měli byste zpracovat, pokud se chcete ve směru pozitivního leaderovství posunout. "Problém" u těchto knih je ten, že často musíte hodně překopat své fungování a zamýšlet se nad tím, jak v práci postupujete. Vzal jsem si z toho nějaký ucelený závěr, nejsem leader, ale zajímá mě, jak své pracovní či osobní okolí motivovat a posouvat do toho pozitivního vnímání světa a přesně tahle kniha a její autor Vám k tomu pomůžou. Možná je nakonec dobře, že jsem to četl tak dlouho, protože se mi to v čase rozrostlo v mozku a samostatně to začalo fungovat. Je pravda, že teď vstávám trošku jinak, komunikuju trošku jinak a rozdávám úsměvy tam, kde můžu. Určitě si to přečtěte a neškatulkujte Muhlfeita jako machýrka, který se vytahuje, protože on mluví a píše upřímně o tom co zažil a zažil toho dost. Povzneste se nad to a odneste si z toho maximum.

1 12.07.2019

Po pěti letech jsem se pustil do dalšího díla Jonassona a stejně jako Staříka jsem si tohle náramně užil. Jasně, nedosahuje to takové vtipnosti či dramatu jako předchozí dílo, ale pořád se to hezky čte a ta hlavní myšlenka forestogumpovství, že při troše umu můžete změnit chod dějin tady pořád je. Trošku jsem nezpracoval ty časové posuny, kdy na jedné stránce uteče deset let a celá kniha je tak obrazem téměř půl století, ale dá se to zpracovat a mávnout nad tím rukou. Je to promyšlené, je to vtipné, je to svižné a jelikož jsem se do toho pustil, protože jsem četl samé "učebnicové" sr*čky a potřeboval jsem nějakou odreagovačku, tak to byla přesně voda na můj mlýn. Doporučuje pět z pěti tlumočníků nářečí Wun.

7 21.06.2019

Jedna z výhod rodičovství je, že začnete objevovat zájmy, které vás dříve nechávaly chladnými. Zvony jsou momentální úchylkou mé 2,5 leté dcery. Sjíždíme na YT hromadu videí jak se rekonstruují zvony, povedlo se nám dostat na nedělní zvonění jednoho mega zvonu na Moravě. Vidět to dílo v akci z metrové vzdálenosti je nezapomenutelný zážitek. Když jsem seděl náhodou v jedné pražské kavárně a viděl tam na prodej tuhle knížku, dlouho jsem se nerozmýšlel a putovala se mnou domů. Nejvíce mě bavil začátek, tedy historie zvonařství, jak zkoušeli různé poměry mědi a cínu, aby dosáhli dobrých akustických vlastností. Moc zajímavá fakta. Méně mě pak bavila umělecká část o vyobrazení svatých na zvonech. Nejsem žádný znalec umění a tak mě to nechává chladným. Druhou část popisující konkrétní nápisy na zvonech jsem už nečetl. Vysoké hodnocení je z důvodu komplexnosti knihy, která se snaží pokrýt všechny aspekty. Z důvodu příběhu knihy, kdy první vydání autorka napsala zamlada a po padesáti letech se k němu vrátila a udělala reedici. A poslední a hlavní důvod je, že běžný smrtelník nemá jiné možnosti, jak se o zvonařství více dozvědět. Řemeslo bohužel umírá a spolu s ním i informace a dostupné vědomosti. Snad se to podobně jako u kovářů a řezbářů otočí a kampanologie zažije renesanci.

1 23.02.2019

Jediná kniha ze Zeměplošského univerza, které je přímé pokračování předchozí knížky. Když se podívám na knihovnu, tak je zřejmé, že knížky postupně bobtnaly a kdyby tuhle dvojici Pratchett vydal později v sáze, je možné, že by vyšla jako kniha jedna. Přechod mezi díly se mi moc nelíbil, protože není dostatečně vysvětleno, jak se podařilo (SPOILER) protagonistům dostat zpátky na Zeměplochu (nebo jsem to mezi řádky alespoň nevyčetl), ale Pratchett to humorně zaobalí ostatně jako všechny ostatní nevysvětlitelné záhady (třeba jako objevování kouzelného obchodu :-) ). Nejfantastičtější je asi závěr knihy, kdy se Velká A'Tuin zastaví, aby pozorovala...však víte co :-) Klasika nad klasiky, která ve mě i po dekádách vyčaruje úsměv na tváři. Je čas přelouskat celou Zeměplochu tak, jako za mlada ;-)

5 15.02.2019

Tak jsem se po mnoha letech opět pustil do Pratchetta a nejsem zklamán. Tenhle vstup do zeměplošského světa je pompézní. Zavede nás na mnohá zajímavá místa, Ankh-Morpork jen tak nakousne, ale dá najevo, že tohle město nabídne spoustu dobrodružství. Když jsem to před mnoha lety četl, můj pohled na všechny pratchettovky byl takový, že půlka knihy se nic moc neděje a pak nás děj totálně rozmrská a naservíruje pompézní příběh. Podobně je to u Barvy kouzel, která nám chvíli popisuje, kde to vlastně jsme, co že je zač ta Velká A'Tuin a pak Vás doslova hodí přes okraj :-) Moc pěkná knížka a už sahám po Lehkém fantastičnu, abych si dokreslil obrázek tohohle božího příběhu :-) btw ač jsem v angličtině takový mid-levelista, tak pratchetův barvitý jazyk je dost obtížný a jsem rád, že Kantůrek to tak báječně pojmul a přeložil pro naši kotlinu.

1 31.01.2019