Koza3
komentáře u knih
Operace sfinga - Kniha první
Arnošt Vašíček
Romantická dovolená v Paříži. Co si vzít s sebou na volné čtivé chvíle? Operace Sfinga mi už nějakou dobu leží v knihovně, moc se do ní nehrnu. Bude to určitě brak. České paranormální dílo od předního záhadologa? Wtf? Jak jsem byl naivní a nakonec se královsky bavil! Klobouk dolů před Arnoštem Vašíčkem, který se hravě vyrovná Krajním mezím nebo Akta X :-) Trochu přeháním, ale nebýt občasných zmínek názvů vesnic, připadá vám, že čtete světovou beletrii. Čtyři povídky, oddělené, leč spojené komisařem Martenem. Trošku bych rozvinul vznik týmu Sfinga, kdy Denisa se objeví na scéně, aby vzápětí byla stálým členem, nepostřehl jsem však proč a jak tým vzniknul. Možná by nám jeho pozadí přiblížil v další knize, která však dosud nevyšla! Díval jsem se na Dobré ráno z roku 2022, kde Vašíček představoval svoji knihu a uvádí, že má v šuplíku dalších osm povídek a je připraven vydat další dvě knihy. Pravděpodobně však nedošlo k televizní adaptaci (televizní prostor vykradli Strážci duší) a tak se asi nikdy pokračování nedočkáme. Nebo?
Poslední kontinent
Terry Pratchett
Hele klídek jo? Podíváme se na kontinent XXXX, tedy paralely naší Austrálie. Mrakoplaš si zastřihne pár ovcí, uteče před oprátkou a vymyslí nový dezert pro madam P'Rdell. Za mě slušná jízda, kde jsem se sice ke konci ztrácel ve šech těch nadpřirozených božských úkazech, ale pokud nevidíte všude klokany, tak jste snad v pořádku. PS. Nejvtipnější pasáže byl Starší PasÁk, když měl myslet na stehno paní Vidlákové. Těžký návrat do pubertálního období :-)
Metro 2033
Dmitry Glukhovsky
Když jsem to dočítal, tak jsem si říkal - to je vlastně takový automatický gamebook. Sledujete mapu, kam se hrdina vydá, má inventář, staminu, často se rozhoduje kudy vést další kroky. Druhé přečtení ve mě zanechává pocit z kvalitní literatury, který podtrhuje fakt, že je autor často kritický vůči politickému režimu (na rozdíl od Lukjaněnka, kterého jsem po roce 2022 kvůli jeho proruským postojům přestal číst). Spousta frakcí, spousta světonázorů a narazíte i na nějaké ty kanibaly. Arťom je tak trošku vržený do vod (či tunelů), naráží od zdi ke zdi a nebýt až zvláštně náhodných setkání, na první stanici je rozsápán na kusy. Jsme však rádi, že to (minimálně) pro něj dobře dopadlo a nejlepších je asi posledních deset stran, kde se dozvíte... odpovědi na skoro všechno :-)
Nohy z jílu
Terry Pratchett
Příběh o golemech byl můj první vstup do Zeměplochy před více než dvaceti lety a pořád se toho světa držím jako klíště. Druhé přečtení už zkušeného čtenáře mě směruje zase trošku jiným směrem. Více hledám spojitosti na klasická díla. V tomhle příběhu pak na pověsti o golemech, které jsou snad původem z českých luhů a hájů, ne? Jsou golemové schopni někoho zabít, jsou schopni svobodného myšlení? Narodí se vlkodlakovi a člověku vlčata nebo člověčata? Tohle všechno jsou témata, která nikde jinde nenajdete. Příjemné čtení přeje téměř král Noby Nóblhoch :-)
Play Nice
Jason Schreier
Knížku jsem měl ve watchlistu několik měsíců, protože obě předešlé od Schreiera se mi dost líbily. Dobou vydání jsme byli na dovolené na Floridě a já si koupil Play Nice v jednom z nejhezčích knihkupectví v Miami. Už to samo o sobě mělo punc kvalitního zážitku. Oproti předchozím příběhům je tenhle celistvý. Soustředí se na Blizzard a jeho tvorbu. Zavede nás do garážových začátků až do mega kampusu o tisíci lidech. Nebojí se poukázat na skoro terminující problémy jako sexuální obtěžování a nevydařené releasy, které Blizzard téměř potopily. Autorovi se však povedlo držet se faktů a neutrálního názoru, tedy i když se děly ve firmě prasárny, máte pocit, že to k růstu takové firmy (a v devadesátkách) prostě patřilo a jednalo se často o chybu jedince. Je vám líto vývojářů a říkáte si, že takové crunche několik měsíců s minimální mzdou jsou jen noční můrou. Jsem rád, že se autor dostal až do přítomnosti, do roku 2024, zapracoval i vydání Diablo IV a možné scénáře, které Blizzard v dalších letech čekají. Škoda, že se asi nikdy nedočkáme střílečky z universa Stacraftu :-)
Jak postavit monopost F1
Adrian Newey
Musím to trošku odlehčit, protože ta knížka byla fakt těžká :-) Četl jsem tu kilovou bifli v metru a vždycky mě z ní bolely ruce. Byla plná aerodynamických příběhů převážně z formulového světa. Adrian Newey je skromný, vtipný a hlavně úspěšný konstruktér, kterého se příjemně čte. Asi jsem měl očekávat, že to bude hodně technicky zaměřená knížka, ale po čase jsem byl už všech těch zavěšení, křídel a turbodmychadel přeplněn. Vyvažuje to však tu a tam příběh okolí, osobností a událostí z Neweyho života. Bavil jsem se, užil jsem si to, druhou půlku už jsem byl i více v ibraze, protože si ty ročníky a události pamatuju. Po přečtení jsem koukal na Aston Martin Valkyrii a je vtipné, že letos máme Neweyho právě v Astonu jako kostruktéra. Jsem zvědav, jak dopadne tahle jeho výzva :-)
Hrrr na ně!
Terry Pratchett
Dost jsem to nakombinoval s audioknihou, která byla fakt super. Musím říct, že jsem si Nobyho nebo Tračníka v hlavě představoval jinak, ale to co jsem dostal sedělo jak slepice na hlavu - suprově. Je to kniha o hlídce, ale není úplně z Ankh-Morporku. Užijete si konečně více Vetinariho (klidně bych mu dal samostatnou příběhovou linku) a Noby si konečně pokecá s ženami. Spousta super vtípků, jde vidět, že Pratchet už přerostl vlastní špičkovost a jen tak někdo se mu nevyrovná.
Dívka, která kopla do vosího hnízda
Stieg Larsson
(SPOILER) Milé uzavření původní trilogie původního autora. Ač existují další čtyři díly, ty už číst nebudu. Tohle beru jako kanón a příběh Mikaela i Lisbeth se tady pěkně uzavře. (SPOILERY) Po střetu Lisbeth se svým otcem se dočkáme zadostiučinění a většina páprdů, kteří ještě přežili, dostanou trestním zákoníkem pěkně přes prsty. Končí to až pohádkově, ač části příběhu jsou doplněny všemi těmi zločiny, které na Lisbeth nebo někom dalším byly napáchápy. Četlo se mi to moc dobře, střídal jsem to s audioknihou z roku 2012, která byla bravurně namluvená. Bohužel byla však audio verze trochu sesekaná a některé části příběhu (třeba Mikaelův vztah s Monikou), tam byly v dosti zkrácené verzi. Naplnil jsem tak svoji touhu po severském krimi a dám si zase na nějakou chvíli pokoj. Koupil jsem si prvního Nesbeho, tam možná se po pár měsících opět pustím do zimního hávu.
42: Dělej co Tě baví!
Mikoláš Tuček
Mám rád životopisy a pravda, že čtu hlavně ty veřejně populární. Schwarzeneger, Jobs, Musk. Příběh Tukana se jim však hravě vyrovná. Sice neřeší jak poslat raketu do vesmíru, ale nad jeho historkami se určitě zasmějete a během čtení zavzpomínáte i na svoje oblíbené nálevny a trable v dospívání. To že Tukan dělá i do jiných řemesel než jsou hry jsem věděl, ale že má takhle široce rozkročeno do různých oblastí je obdivuhodné. Odnáším si spoustu pěkných mouder, z nichž jedno mi utkvělo nejvíce: Pokud jste nejchytřejší člověk v místnosti, jste ve špatné místnosti!
Všechny řitě světa i ta má
Charles Bukowski
Moc nemám s čím srovnat, možná tak se Steinbackem, který je za mě špička. Bukowski je pojem a čekal jsem podobnou rovinu příběhu. Je sprostý a jde přímo na jádro animálních potřeb. To mi nijak nevadilo, ale naprosto mi vadil ten povídkový rytmus příběh na tři strany. Než to začalo, tak to skončilo. Pár super nápadů, zajímavý popis americké kultury, ale raději bych si dal pět povídek než 27. Poslední navíc byly vyloženě o hovnech (jako fakt) a číst si pět stran o klystýru mě fakt nebere.
Otec prasátek
Terry Pratchett
Stal se mi takový nešvar. Všiml jsem si, že v českém překladu se až překvapivě často vyskytuje slovíčko "No,...". Pravděpodobně jde o překlad anglického "Well.." a těžko říct, zda i v originále je tak moc využívané. Jedná s eo drobný detail, ale když je to slovo v každé desáté větě, hlavně pak u mágů, tak mě to začalo dosti štvát a kazilo mi zážitek ze čtení. Všiml si toho někdo? Jinak samozřejmě klasika - vynikající příběh, tentokrát o Vánocích a hlavně o víře, která doprovází nejen víánoční ikony, ale i další fantastické postavičky (jako třeba skřetvíl Bradavičák :-)). Užil jsem si to, v rámci Zeměplochy to byla asi průměrná knížka, ale jako kvalitní teaser na blížící se nadílku to určitě funguje :-)
Drasticky děsivý Dexter
Jeff Lindsay (p)
Kdyby byla ve čtenářské výzvě kategorie "Kniha, která se odehrává v místě vaší budoucí dovolené", tak tam zařadím právě tohle. Chystáme se na Floridu a hledal jsem nějaké dílko zasazené do slunečního státu. Dextera jsem i přes veškerý hype zatím neviděl a když jsem zjistil, že je to na základě knížky, neváhal jsem a objednal si rovnou omnibus čítající první tři knihy. Začetl jsem se do toho a přelouskal sto stran během prvního dne. Ze začátku super, ale velice rychle jsem vychladl (stejně jako dexterovy oběti :-)). Už to tady psali jiní čtenáři a ztotožňuji se s tím, že po literární kvalitě je to podprůměrné. První díl má dvě stě stran, ale měl jsem pocit, že by mohl mít pouze sto. Dexter se ve svých myšlenkách točí v kruhu a opakuje jednu myšlenku třikrát. Začne to brzy otravovat a říkal jsem si co tomu chybí. Chybí tomu barvitost. Až když jsem začal koukat na seriál, tak jsem pochopil proč je tak dobře hodnocen a co jeho předloze naopak chybí. Je to hlubší popis prostředí, doprovodných postav, motivů a pocitů. Kromě pár zmínek ulic a restaurací tam Miami vůbec není akceptováno. Vedlejší postavy dostanou minimum prostoru a po pravdě se vám myšlenky Dextera po chvíli přesytí. Celý koncept je super a dalo by se z něj vytěžit špičkové dílo, ale autor to ve své první části nedokázal. Jelikož se seriál odvíjí svou vlastní příběhovou linií, přiznám se, že nemám moc chuť do dalšího dílu investovat čas. Ale tak nějak doufám, že bude docházet k autorově vývoji a další knihy budou o fous lepší. Chvilku to převálím v hlavě a aspoň jeden další díl vyzkouším. Jinak seriál teda vřele doporučuji, pokud jste jako já, sto let za opicema!
Maškaráda
Terry Pratchett
Nejsem žádným velkým fanouškem opery a mám pocit, že Pratchett taky ne. Jelikož si z toho dělá srandu jemu tak typickou, mám dojem, že opera nebude jeho šálkém kávy. Četla se mi proto kniha ze začátku trošku těžko, ale po chvilce jsem zjistil, že se není čeho bát. Je to pořád Zeměplocha a kupodivu je tohle dílo hodně tažené Stařenkou Oggovou, jejíž hlášky a činy jsou tady nezapomenutelné. O Silverově úloze ani nemluvě. Trošku škoda, že jsme si více nezabředli do "cross-overu" a neměli jsme tu pár mágů nebo třeba kapitála Elania, každopádně je tady aspoň op... pardon lidoop knihovník. Určitě to nebude patřit mezi mé topovky, ale užil jsem si to a paralelně jsem si dal i české divadelní představení z Divadla v Dlouhé, které je hvězdně obsazeno a kupodivu věrně vystihuje většinu hlášek a momentů. Doporučuji :-)
Dívka, která si hrála s ohněm
Stieg Larsson
První knihu jsem slupl jako malinu, takže jsem se zákonitě těšil na pokračování. Trošku jsem byl na vážkách, kam to bude směřovat, protože epizoda z Hedestatu je již uzavřená. Pustíme se do jiného pátrání, tentokrát v lisbethině minulosti. Nově tak nebudou záhady luštit dva osamělci, ale několik skupin včetně policie. Bez dalších spoilerů můžu prozradit, že se opět dočkáme precizního popisování situace a prostředí. Autor vám poví jaký zoom má objektiv redaktorky nebo že si Lisbeth lehla do postele z Ikea, i když už vám tyhle informace přijdou občas zbytečné. Co musím vypíchnout je gastronomie. Všichni neustále žerou obložené chleby :-) Neuplyne kapitola, aby si někdo jeden nepřipravil. Škoda že zrovna tady nám Larson nenapsal recept co si na to dávají, protože to musí být fakt delikatesa, když to do sebe sypou ráno, odpoledne, večer :-)
Zajímavé časy
Terry Pratchett
Zajímavé časy na Vás! Hlavně teda na Mrakoplaše. Toho chudáka se totiž zajímavé časy drží neustále. Když už má před sebou tři amazonky, které nutně potřebují pro zachování jejich civilizace, aby se s nimi Mrakoplaš dlouze miloval (taky vám to připomnělo Psirény z Červeného trpaslíka?), tak ho ti tataři z univerzity teleportují, protože ho chtějí poslat na jistou srtelnou služebku, kam se nikomu jinýmu nechce. Tentokrát nás Terry zavede na agátské (čínské) pláně obehnané velkou zdí a je jasné, že si užijeme exotické dobrodružství. Mrakoplaš mi dlouho chyběl a moc jsem si užil jeho další příběh, kde nezklamal jeho smysl přežít všechno i setkání se Smrtěm (AHOJ MRAKOPLAŠI. CO TADY DĚLÁŠ?). O to víc se mi líbil poslední odstavec, protože máme trošku vyspoilováno, kam nás zavede příště :-)
Krev, pot a pixely - Příběhy vítězství a šílenství ze zákulisí vývoje videoher
Jason Schreier
Jak tady čtu ty komentáře, tak jsem rád, že jsem to četl v originále. Neumím si představit, jak se překladatel popral s termíny jako crunch, sprint, release, alpha, early access atd. Tohle jsou pro tech lidi tak běžné termíny, že i když nemají mnohdy český překlad, ponechávají se v originále. Před pár lety jsem četl druhou knihu Press Reset a moc se mi líbila. Oproti ní je Schreierova prvotina pozitivnější. Neřeší ani tak jak vyřešit problémy herního průmyslu (i když malé náznaky tam už jsou), ale soustředí se na úspěchy (a jeden neúspěch) nejen herních velikánů. Asi jako všem se mi moc líbila kapitola o Stardew Valley, protože to je takový ten příběh o Davidovi mezi Goliáši. Když však čtete příběh třeba Diabla 3 nebo Dragon Age: Inquisition, tak si uvědomíte, že všichni začínali jako malá nezávislá studia. Někdo z toho vykřesal Blizzard, jinému to přineslo skoro smrt. Kniha mi navíc jasně říká: Nežeň se do herního průmyslu nebo se z toho zblázníš. Asi každý herní fanatik by si v životě přál pracovat v herním studiu. Rozvíjet svou oblíbenou hru, ale málokdo si uvědomuje, že se z toho taky může stát noční můra. Neumím si představit, že bych po půlročním crunchi sedl doma za počítač a s radostí si zahrál svou oblíbenou hru. Viděl bych tam příliš mnoho nedostatků a asi by mě to ani nebavilo. Nojo, ne nadarmo se říká, abychom si volili jiný pracovní obor než jsou naše koníčky. Takže závěrem – kniha je super, poslouží jako zajímavý vhled to světa "geeků" nejen herním fajnšmekrům. Vřele doporučuji.
Těžké melodično
Terry Pratchett
Smrťovy knížky jsou moje oblíbené, každopádně tady hraje spíš druhé housle. Příběh je hlavně o hudbě s kameny, kterou jsem si hodně užil. Šlo však cítit, že originální verze v angličtině a určitá hudební znalost tomu dodají ještě na líbivosti. Anarchie v Ankh-Morporku je jasný odkaz na Sex Pistols, kapela Kiš je zase Kiss, takže ten český překlad je dobře udělaný, ale angličtina bude asi lepší. Líbily se mi reference na různé kapely a filmy (Smrť na motorce, který chce bundu od rockera je jasný Terminátor), ty jsou v knize dost okaté narozdíl od minulých knih, kde je inspirace dobře zakrytá. Nicméně super kniha, moc jsem si to užil. Jdu si pustit Elviše.
Muži, kteří nenávidí ženy
Stieg Larsson
Byl jsem jako Hujer, který jde ráno do práce. Píchne si na vrátnici, dojde až na točnu lokomotiv, ta ho otočí a on při neustálém čtení, zažraný na 100%, projde znova vrátnicí a ocitne se před fabrikou. Včera jsem to měl stejně, byl jsem přilepený k řádkům a za ten den jsem jen na cestě do práce přečetl 100 stran tohohle šílenství. To, že jsem nechtěl dělat nic jiného a každou volnou chvíli jsem věnoval čtení mi jasně řeklo, že tohle mě baví a je to po dlouhé době topovka. Detektivky mě nikdy moc nelákaly, ale před pár týdny jsem dostal strašné nutkání si nějakou přečíst a ideálně pak tu severskou. Rozhodoval jsem se mezi Harry Holem a Mikaelem Blomkvistem a zvolil jsem myslím dobře. Pamatoval jsem si jeho a Lisbeth ksicht z filmu, který jsem před pár lety viděl a i když se popis v knize trošku odlišuje, tak jsem si ho tam pořád dosazoval. 500+ stran bylo nabitých zajímavými popisy a to doslova. Tolik specifických produktů, které nám Larsson popisuje (od počítačů IBM po gramofony, tedy převážně technické produkty), dodává detaily, vás prostře musí vtáhnout do děje, až vás ovine severský vítr. Potěšilo mě, že kniha není až tak drsná v tom smyslu, že nebudete při čtení neustále zhnuseni tím, co hlavní záporák vyvádí. Ono, to samozřejmě je hrozný, ale fokus knihy je spíše na detektivní práci a skládání skládačky než na patlání se v ohořelých kostech. No nic, nebudu spoilovat, přečtěte si sami. Zajímavé je, že kniha vyšla posmrtně, respektive autor to napsal, umřel na infarkt a pak se z toho stal bestseller. To nase*e :-)
Muži ve zbrani
Terry Pratchett
Moje druhé čtení celé Zeměplochy zanechává nostalgický odstín, ale taky radost z kvalitní literatury, která vždycky odkazuje na konkrétní žánr, oblast nebo spisovatele z minulosti. Tentokrát se podíváme do detektivního až thrillerového prostředí, kdy v Ankh-Morporku se chystá puč a možná dostaneme nového krále, kterým je....ale ne, takový spoiler bych vám neudělal :-) Zvedám tady hodnocení na ultimátních pět hvězd, protože jsem se náramně bavil a byl zvědav jak to dopadne. No a subjektivní radost z knihy je ta hlavní hodnota. Za mě super. Doufám, že Navážka nám ještě někdy zmrzne, aby vypočítal tu odpověď na smysl lidstva, vesmíru a vůbec všeho :-)
Neuromancer
William Gibson
Vlastně by mi stačilo si přečíst domluvu od Ondřeje Neffa, která to hezky shrnuje a vysvětluje hlavní milníky knížky. Neuromancer je pojem, je to legenda, která se řadí do top 100 knih minulého milénia. Jako přípravu na Cyberpunk 2077 jsem sjel všechny klasické filmy a chtěl jsem si dát taky nějaké to kyberpunkové čtivo. Co jiného než tuhle topovku. Koupil jsem si i audioknihu, která byla doplněna super technickými zvuky a hudbou, takže jsem si připadal, že se pokaždé do cyberspace připojuju taky. Po pár hodinách čtení/poslouchání mi bylo jasné, odkud čerpal CP2077, Matrix a spousta dalších filmů, her, komiksů, knih - odtud. Gibson to možná vymyslel, možná nevymyslel, ale rozhodně to jako jeden z prvních lidí sepsal. Bral bych to však jako takovou wikinu pro tvůrce, aby si z toho mohli vytáhnout klíčové myšlenky a zajímavou inspiraci. Pro mě jako konzumenta se to s prominutím nedalo číst. Krátké trhané věty. Popis situace jedním slovem. Slang, který možná i z důvodu zastaralého překladu, nedává hlavu ani patu. Pekelně jsem se soustředil, abych se ujistil, že to není mnou, ale mám dojem, že to je prostě snůška rozhovorů na hromadě. Klobouk dolů těm, co si dokázali děj knihy představit, ale já si zapamatoval tak možná tu první erotickou scénu. Neustálý střih mezi kyberprostorem a realitou byl matoucí a jsem strašně rád, že už to mám za sebou. Asi tady budu ukamenován, ale nejsem profi kritik, abych to hodnotil objektivně. Hodnotím to tak, jak jsem si to užil a to bylo opravdu minimálně.